Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Trochu pozdě na omlouvání, nemyslíš?

Drákula - právě viděl Twilight

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Trochu pozdě na omlouvání, nemyslíš?Napsala jsem pro vás další jednorázovku. Je opět z pohledu Belly - šest let po té co ji opustil.

04.09.2009 (13:00) • Crystal • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 5313×

HUDBA- tohle si u toho můžete pustit (-:

POHLED BELLY:

 

Sedím před oknem a čekám…

Čekám už šest let. Každý večer doufám, že bych ho mohla znovu zahlédnout. Ale marně, nemiluje mě, sám mi to řekl a díval se mi do očí. Vždycky jsem věděla, že pro něj jsem nebyla, nejsem a nikdy nebudu dost dobrá. Byla jsem pouhé povyražení pro zpestření jeho věčnosti.

„Bude to jako bych nikdy neexistoval,“ říkal mi a tvrdil, že zapomenu. Ale já nezapomněla. Na něj se nedá zapomenout.

Do očí se mi začaly drát slzy. Nevzlykala jsem, nechávala jsem slzy volně stékat po mé tváři a dívala jsem se ven z okna na hvězdy. Tolik mi ho připomínaly, ale jeho kráse se nevyrovnají.

Usoudila jsem, že dnes už ho nespatřím a šla jsem si lehnout do mé postele. Okno jsem nechala otevřené, ale věděla jsem, že on nepřijde.

 Po pár minutách jsem usnula. Začal se mi přehrávat sen, sen, který je každý den stejný a nikdy se nezmění.

 

Stojím v lese s tou nejkrásnější bytostí na světě. Z očí mi tečou slzy.

„Ty… mě… nechceš?“ zkusila jsem říct

„Ne,"odpověděl chladně. A pak… Jemně se usmál.

„Neboj. Jsi člověk - tvoje paměť je jako síto. Vám lidem čas zahojí všechny rány.“

„A co tvoje vzpomínky?“ zeptala jsem se. Znělo to, jako by mi něco uvízlo v krku.


„No," na kratičkou vteřinku zaváhal, "já nezapomenu. Ale my… my si velmi snadno najdeme nějaké rozptýlení,“ řekl a naposledy mě políbil na čelo.

„Sbohem Bello,“ řekl a běžel pryč, pryč ode mě. Navždy.
 

Probudila jsem se s křikem jako každou noc. Kdysi mě Charlie chodil kontrolovat, jestli se mi něco nestalo. Po třech letech se odstěhoval do Kanady. Nabídli mu lepší práci. Nechtěla jsem mu v tom bránit. Odstěhoval se, mně nechal domek ve Forks a já zůstala sama, úplně sama.

Vstala jsem z postele s úmyslem si opláchnout obličej. Zašla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla. Vypadám pořád hůř a hůř. Mám černé kruhy pod očima z nedostatku spánku, jsem bledá a vlasy mám prořídlé. Opláchla jsem se a šla jsem zpátky do postele. Najednou se uvolnilo prkno od podlahy a mě tam zapadla noha.

„Áuu !“ vykřikla jsem bolestí. O škvíru jsem se hodně odřela a tekla mi krev.

Pomalu jsem ji vyndala a chtěla jsem prkno zastrčit zpět. Sehnula jsem se.

Pohled, který se mi naskytl, byl šťastný, ale zároveň i hodně smutný. Uviděla jsem fotku osoby, kterou tolik miluji - Edwarda. Byla to ta fotka z fotoalba, kterou mi vzal on.
Uronila jsem několik slz, které dopadly na obličej na fotografii. Vzala jsem ji do ruky a uviděla jsem zbytek mích dárků k osmnáctým narozeninám. Letenky, které propadly před čtyřmi lety. A, a cd s ukolébavkou, mojí ukolébavkou, kterou pro mě Edward složil, bylo rozlomené na dva kusy.

On mi tvrdil „čistý řez pro tebe bude lepší.“ Tak proč mi tu nechával ty dárky, proč?

Do očí se mi opět draly slzy a já propukla v pláč. Šla jsem si ošetřit nohu a pak si lehnout, ale usnout jsem už nedokázala.

Zbytek noci jsem nemohla odtrhnout oči od fotky s jeho obličejem. Vypadal na ní tak nádherně - jako vždy samozřejmě. Ale jeho oči byly studené a výraz prázdný. Z tváře mi spadly další slzy.

„Bells, uklidni se, to bude dobré,“ uklidňoval mě nejkrásnější hlas na světě - opět další halucinace.

„Ne, nikdy to nebude dobré, opustil si mě a nechal mě tu samotnou,“ odpověděla jsem do prázdna.

„Je mi to líto, ale…“ Povídal hlas v mé hlavě.

„Trochu pozdě na omlouvání, nemyslíš? Pro člověka je šest let hodně dlouhá doba, ale to ty nepochopíš. Ty nejsi člověk, pro tebe to musí být jako lusknutí prstem. Ale pro mě ne,“ řekla jsem téměř v hysterii. „Pro mě ty roky byly utrpením,“ dodala jsem polohlasně.

„Bells, já…“ Řekl mi.

„Co to vlastně dělám?! Povídám si s někým kdo tu ani není, s výplodem mé fantazie. Už zase,“ řekla jsem a zadělala jsem prkno zpět do podlahy a zase jsem si prohlížela jeho krásu na fotce.

Něco studeného s mě dotknulo, doufala jsem a rychle jsem se otočila. Nic.

Ráno kolem desíti jsem se vydala koupit si rámeček na jeho fotku.

Koupila jsem krásný dřevěný lazurovaný na modro. Modrou měl rád.

Doma jsem si rámeček s jeho fotkou postavila na noční stolek. Šla jsem k oknu. Bylo zavřené, nepamatuji se, že bych ho zavírala a proto jsem ho otevřela. Vyklonila jsem se a podívala jsem k lesu.

Stál tam on v plné kráse. Nevěřícně jsem si promnula oči a zamrkala. Zmizel.

Jen další přelud pomyslela jsem si. Sešla jsem ze schodů, šla jsem do kuchyně a na oběd jsem si vzala pizzu od včerejška. A potom sem se šla dívat na televizi. Dávali nějakou telenovelu, moc jsem ji nevnímala. Myslela jsem na něj, nemohla jsem pochopit, proč mi tu nechával ty dárky.

Možná mu na mně záleželo, možná mě měl rád. Ne to je přece blbost, nemiluje mě a milovat nebude.


 

Podívala jsem se na hodinky, ukazovaly tři odpoledne.
Rozhodla jsem, že se půdu podívat do La push za Jacobem a Magie, dívky do které se otiskl.

Sedla jsem do svého náklaďáčku, který, kupodivu, ještě stále fungoval. Za pár minut jsem už stála před Jacobovým domečkem, šla jsem ke dveřím a zaklepala jsem.

„Ahoj Bello, nečekala jsem tě,“ řekla mi Magie a na tváři se ji roztáhl usměv.

„Ahoj Mag, je tady Jacob?“ zeptala jsem se.

„Zrovna je na hlídce, můžeš na něj počkat,“ řekla mi a zvala mě dál.

„Ne, já nechci obtěžovat, přijdu jindy,“ řekla jsem a šla jsem zpět k náklaďáčku a jela jsem domů.

Cestou jsem se ještě stavila do obchodu, který teď vede Mike Newton. Koupila jsem mléko a špagety.


 

Když jsem dorazila domů, udělala jsem si večeři a šla jsem se dívat na televizi.
Pak jsem umyla nádobí a šla jsem se osprchovat.

Vlezla jsem pod sprchu a pustila jsem si horkou vodu. Stála jsem asi patnáct minut, zavřela jsem oči a vybavila jsem si jeho nádherný obličej. Ztratila jsem rovnováhu a spadla jsem na skleněné dveře sprchového koutu, které to ovšem nevydržely a rozpadly se na miliony kousků.

Dopadla jsem na podlahu v koupelně a ucítila jsem bodavou bolest v zádech a, i když sem se snažila sebevíc, nemohla jsem se pohnout. Ucítila jsem pach rzi se solí. Krev. Pomalu jsem ztrácela vědomí a opouštěla mě bolest.

Ocitla jsem se v černé místnosti, z jednoho bodu vycházelo nádherné a zářivé světlo, které si mě přitahovalo k sobě jako magnet.

„Já nechci odejít, ještě ne. Ne takhle. Prosím!“ křičela jsem na světlo, to ovšem nepomáhalo.

Snažila jsem se utíkat opačným směrem. Po chvíli jsem to světlo uviděla i na té druhé straně.

Padla jsem na kolena.

„Sbohem Edwarde má lásko. Vždy jsem tě milovala a milovat budu. A to nezmění ani má smrt.

Sbohem Edwarde, sbohem navždy.“


 

POHLED NIKOHO:

 

Dívka zůstala ležet v koupelně na střepech, vytékaly se z ní potůčky krve. Nemohla se hnout, měla zlomenou páteř. Pomalu ji opouštěl život. To už nespravil ani upíří jed.

Teď u ní sedí chlapec, pláče bez slz a poslouchá její poslední myšlenku.


Dívka už se nikdy nedozví, že ty dny to nebyl přelud. Chlapec chtěl žádat o odpuštění.

Nedozví se, že ji stále miloval, že to byl on, ktrerý se jí dotknul v jejím pokoji, ani že na kraji lesa stál opravdu on a nebyla to halucinace.


 

Však oni se znovu setkají, tam nahoře...

___________________________________________

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Trochu pozdě na omlouvání, nemyslíš?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře