Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tři na lásku - 2. část

27.09.2010 (08:00) • RenesmeClaireCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3256×

„Edward!“ křičela jsem.

„Zachraň Edwarda!“

„Jak tedy chceš, Bello,“ řekl ten hlas. Bolestný křik mnou projel. Jako by do mě někdo vrazil dýku. Další výkřik.

Ráno jsem lapala po dechu. Moje noční můra mě natolik vyděsila, že jsem vstala z postele o dvě hodiny dřív, jen abych už nemusela zavřít oči a zase rozhodovat koho zachráním.

Sešla jsem dolů do kuchyně a automaticky jsem začala připravovat snídani. Každou minutu jsem se dívala na příjezdovou cestu, jenže Emmett pořád nikde. Když jsem měla snídani hotovou, šla jsem se obléct a zase čekala na můj odvoz. Charlie se již vzbudil.

„Ahoj, Bells. Myslel jsem, že ještě spíš,“ poznamenal.

„Nemohla jsem spát, čekám na Emmetta,“ řekla jsem.

„Edward Cullen má zítra svatbu s Rosalie Haleovou, ne?“ zeptal se mě.

„Jo, jdu za svědka,“ hlesla jsem.

„Ano, jsem taky pozvaný,“ řekl.

„Tak se tam uvidíme,“ usmála jsem se.

„To jistě ano,“ zabručel si pod vousy.

„Přijel Emmett, tak ahoj tati, měj se,“ popřála jsem svému otci a vyběhla do dalšího zamračeného rána.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě Emm.

„Ahoj, Emme,“ usmála jsem se.

„Těšíš se na zítra?“ ptal se.

„Moc,“ zalhala jsem. Emmett se usmál a rozjel se. Cesta do školy mu nikdy netrvala dlouho. Emm miluje rychlou jízdu, tak jako všichni Cullenovi.

U školy na nás čekal Edward s Jasperem.

„Ahoj. Kde je Alice a Rosalie?“ ptala jsem se.

„Dokončují vše na svatbu,“ vysvětlil Edward.

„Paráda. Bude to perfektní,“ usmála jsem se. Emmett se jen usmál a vedl mě do školy. První hodinu jsem měla s ním. Sedli jsme si jako obvykle do poslední lavice.

„Dnes vám pustím video,“ řekl profesor a já slyšela, jak Emm zaskučel. Video nemá ani jeden z nás rád, vždycky si povídáme, ale dnes to bylo jiné. Dnes jsem si vzala papír a začala si malovat.

E+B, B+E… psala jsem jedno a to samé. Kolem dokola jsem malovala srdíčka. Ani nevím, jestli to „E“ znamená Edward nebo Emmett.

„Jé, lásko, ty si maluješ naše iniciály?“ ptal se mě Emmett.

„Ano,“ vyhrkla jsem. Emmett se usmál, políbil mě a papír si zastrčil do zadní kapsy kalhot.

Zbytek dne proběhl celkem v pohodě, ostatní hodiny jsem měla sama. Cullenovy jsem potkávala jen na chodbě a pak až na obědě.

„Emme? Zůstaneš dneska u mě?“ ptala jsem se ho při obědě.

„Jistě,“ rozzářil se. Zase ani jeden nic nesnědl, na Cullenových bylo vážně něco moc zvláštního. Jejich okouzlující krása, jejich bledost, to jak jsou studení, nic nejí a nechodí na slunce. Raději jsem nad tím nedumala a Emma se raději ptát nebudu.

„Tak pojďme,“ pobídla jsem ho. Emmett se zvedl ze židle. Dneska pro mě přijel Volvem, to auto jsem měla nejraději, to auto patřilo Edwardovi.

„Co chceš dneska dělat?“ ptal se mě, když parkoval na naší příjezdové cestě.

„Dívat se na film?“ navrhla jsem.

„Dobře,“ souhlasil. Charlie ještě nebyl doma, tak jsme měli celý dům jen pro sebe. Doma jsem do přehrávače dala film, který vybral Emmett. Posadila jsem se vedle Emmetta na gauč a hlavu si opřela o jeho hruď. Další podivnost, je tvrdý jako kámen.

„Je tady nějaká zima,“ poznamenala jsem. Emmett se uchechtl a přehodil přes nás deku. Film jsem ani nesledovala, z nedostatku spánku se mi začaly klížit oči a já brzo v Emmettově náručí usnula.

„Bello? Vzbuď se!“ zatřepal se mnou Emmett.

„Stalo se něco?“ ptala jsem se ospale.

„Myslím, že ne. Ze spaní jsi říkala něco jako „Zachraň Edwarda!“ a pak jsi volala mé jméno.

„Zdálo se ti něco?“ ptal se mě.

„No asi zdálo, ale už je to pryč,“ zalhala jsem. Emmetta bylo snadné mít rád, Emmett byl prostě milý, nejhodnější na světě, pozorný. Mám ho ráda a na Edwarda musím zapomenout.

„Za chvíli přijde Charlie, budu muset jít,“ usmál se smutně.

„Přijedeš pro mě zítra?“ ptala jsem se.

„Jasně, hned ráno, tvůj otec je pozvaný na obřad, který začíná v jedenáct hodin,“ vysvětlil.

„Dobře, takže řekněme, že přijedeš v osm?“ navrhla jsem.

„Jo, v osm tady budu, tak ahoj, lásko,“ loučil se.

„Ahoj,“ řekla jsem. Než odešel, tak mě políbil. Emmett měl pravdu, Charlie měl přijet za chvilku, rozhodla jsem se, že mu připravím večeři. Připravila jsem Charliemu jídlo a šla se osprchovat.

Ve sprše jsem přemýšlela. Zítra je svatba, Edward řekne své „ano“ Rosalie. Určitě jsou oba šťastní. Zítra se musím tvářit šťastně i já, nechci jim stát v cestě a taky nechci ublížit Emmettovi. Osprchovala jsem se a šla k sobě do pokoje. Charlie už byl doma, ale asi si myslel, že se chci vyspat na zítřejší den, tak mě nechal být.

Lehla jsem si do postele a vzala si MP3, kterou mi daroval Emmett. Nahrál mi na ní svoje oblíbené písničky. Pořád dokola jsem poslouchala Rihannu Te Amo. Nechala jsem písničky hrát a zavřela oči. Myslela jsem na Emmetta, chtěla jsem na něj myslet, ale i proti mé vůli se mi na mysl tlačil Edward.

Svatba…

Prohlížela jsem si své šaty. Nádherné, vše co bylo od Cullenů, bylo nádherné. Alice i Esmé měly na sobě nádherné šaty. Rosalie ještě nikdo neviděl.

„Jsi krásná,“ šeptl mi do ucha Emmett.

„Díky,“ usmála jsem se. Stála jsem za Edwardem a čekala na Rosalie. Všichni na ni čekali. Můj otec seděl na židli vedle Angely a oba se na mě usmívali. Všichni mi dnes říkají, že jsem krásná, ale já si myslím, že na mně jsou krásné jen ty šaty.

„Už jde,“ hlesl Emmett. Otočila jsem se a spatřila Rosalie, byla nádherná, vypadala jako bohyně, všichni vydechli údivem. Její šaty byly nádherné, její účes byl nádherný, korunka ve vlasech byla úžasná. S Rosalie se dneska nikdo nemohl rovnat.

Rozehrála se hudba, nebyl to ohraný svatební pochod. Tuhle píseň složil pro Rose Edward myslím, že jí říkají ukolébavka. Nádherná píseň, mám jí nahranou na MP3 a patří k mým oblíbeným.

Když Rosalie přistoupila k Edwardovi tak se usmál. Vypadal tak nádherně, jako bůh. Ano Rosalie je bohyně a Edward je bůh. Když stáli vedle sebe, vypadali ještě krásnější. Emmett byl Cullen taky, vypadal jako bůh, jen já jsem byla mezi nimi jako malé, ošklivé káčátko.

Projev oddávajícího jsem nevnímala, začínala jsem vnímat, až mělo dojít na slovíčko „ano“.

„Edwarde Cullene, táži se vás, berete si zde přítomnou Rosalie Haleovou za svou právoplatnou manželku?

„Ano,“ řekl Edward.

„Rosalie Haleová, táži se vás, berete si zde přítomného, Edwarda Cullena za svého právoplatného manžela?“

„Ano,“ usmála se Rosalie.

„Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete si vyměnit první novomanželský polibek.“

Edward sundal Rosalie závoj a usmál se. Rosalie zavřela oči a Edward ji začal líbat. Nevím, jak dlouho ji líbal, ale hosté si začali odkašlávat.

„Gratuluji, Edwarde,“ usmála jsem se a objala ho. Emmett objímal Rosalie. Ostatní hosté už stáli frontu, aby novomanželům mohli taky pogratulovat.

„Chceš mít taky svatbu?“ ptal se mě Emmett.

„Jednou určitě,“ usmála jsem se. Edward i Rosalie se tvářili šťastně, přála jsem jim to. Chci, aby byl Edward šťastný, a taky nechci ublížit Emmettovi. Takže zůstanu s Emmettem a jednou si ho možná i vezmu, Edward se nikdy nedozví, že ho miluji, bude to tak lepší pro nás všechny. Po gratulacích jsme se všichni přesunuli ke stolu. Nemohlo mi ujít, jak se někteří Cullenovi tváří, když polykali jídlo.

„Jdeš tančit?“ ptal se mě Emmett. Alice pustila pomalé ploužáky, pár tanečních párů již bylo na parketu. Edward s Rosalie taky tančili. Edward se usmíval a byl šťastný, a když je šťastný on, tak já jsem taky.

„Rosalie a Edwardovi to spolu sluší,“ poznamenala jsem.

„Hezký pár,“ kývl Emmett.

„Emme? Tobě nevadí, že tvoji lásku si teď vzal tvůj bratr?“ ptala jsem se ho.

„Ne, Bells, já mám tebe. Miluji tě,“ usmál se a políbil mě.

„Já tebe taky,“ řekla jsem.

„Bells? Vadilo by ti moc, kdybych si šel zatancovat s Rose?“ ptal se mě Emmett.

„Ne, jistěže ne,“ usmála jsem se. Emm se usmál a odešel, rozhodla jsem se, že vyzvu k tanci Charlieho, který seděl na židli a pozoroval dění na parketu.

„Smím prosit?“ usmála jsem se na mého otce.

„Jistě,“ zabručel.

„Rosalie je moc hezká, že?“ ptala jsem se Charlieho.

„Ano to je, ty taky, Bells, tyhle šaty ti moc sluší,“ poznamenal Charlie.

„Děkuji,“ usmála jsem se. Dál jsme nemluvili, tancovali jsme mlčky. Sledovala jsem dění kolem nás. Edward tančil s Alicí, Emmett s Rose, Jasper s Esmé, Carlisle s nějakou krásnou blondýnkou, kterou jsem neznala. Charlie mi věnoval asi tři tance, možná i víc, kdyby se za námi neobjevil Edward.

„Smím prosit?“ zeptal se mě.

„Dobře,“ souhlasila jsem. Charlie si šel zase sednout.

„Půjdeš se mnou na chvíli ven?“ ptal se mě.

„Proč?“

„Chci se tě na něco zeptat, tady je moc lidí. Budeme mít soukromí,“ vysvětlil.

„Dobře, ale rychle, než si všimnou, že jsme pryč,“ řekla jsem. Edward mě vedl přes hlouček lidí. Šli jsme před dům, Edward se opřel o stěnu, vypadalo to, že přemýšlí.

„Tak co potřebuješ, Edwarde?“ ptala jsem se ho.

„Bello, já vím, co bylo na tom papíře,“ začal.

„Cože? Ty jsi ale slíbil, že si to nepřečteš!“ vyhrkla jsem.

„Taky že jsem ho nečetl,“ řekl.

„Jak bys to jinak věděl?“ ptala jsem se.

„To bys nevěřila,“ usmál se.

„Určitě jo.“

„Fajn. No řekněme, že Alice vidí do budoucnosti a viděla, jak to píšeš, a já čtu myšlenky a přečetl jsem si to v jejich myšlenkách.“

„Ha ha. Takže sis to přečetl. Ale neboj, já neudělám nic, co by ti v manželství uškodilo,“ uklidnila jsem ho.

„Bells, já tě mám taky rád, ale Rosalií miluju,“ usmál se smutně.

„Buď šťastný,“ řekla jsem a naklonila se k němu. Edward mi chytl obličej do dlaní a políbil mě. Přátelský polibek, nic víc, o nic přece nešlo. Emmetta nezrazuju, nemusí se to dozvědět.

„Edwarde! Unesli ti ne-…“ Za námi se objevil Emm. Já a Edward jsme od sebe odskočili, jako bychom dostali šok elektrickým proudem.

„Nevěstu,“ dokončil Emmett.

„Emmette, já…“ snažila jsem se mu to vysvětlit.

„Ty nic, Bello! Jak jsi mohla? Já tě miluju, ale ty jsi stejná, jako všechny ostatní! Zamilovaná do Edwarda! A ty? Jak jsi mi to mohl udělat? Už jsi mi přebral jednu holku! A jsi s ní ženatý!“ křičel Emmett.

„Emmette, prosím.“ Po tvářích se mi skutálela slza velikosti hrachu.

„Jasper tě velmi rád odveze domů,“ řekl Emmett stroze a zmizel v domě.

„Bello, promiň já musím jít,“ omluvil se mi Edward a taky zmizel v domě. Začala jsem vzlykat, hystericky vzlykat. Neudržela jsem se na nohou a svezla se po zdi k zemi. V hlavě mi zněla slova co na mě Emme křičel.

Bello! Jak jsi mohla? Já tě miluju, ale ty jsi stejná jako všechny ostatní! Zamilovaná do Edwarda!

„Bello? Jsi v pořádku? Emmett říkal, že chceš odvést domů?“ ptal se mě Jasper.

„Už asi jo,“ vzlykla jsem.

„Tak pojď,“ hlesl Jasper. Pomalu jsem se zvedla a jako mátoha šla za Jasperem. Galantně mi otevřel dveře u spolujezdce. Jeli jsme mlčky, nechtěla jsem mluvit, chtěla jsem jenom plakat, ale v přítomnosti Jaspera mi to prostě nešlo.

„Bello? Nepotřebuješ pomoc?“ ptal se mě Jazz, když mě vyložil před mým domem.

„Ne. Děkuji, Jaspere,“ hlesla jsem a vystoupila z auta.

„Ahoj,“ řekl. Zavřela jsem dveře. Tak jak jsem byla v modrých šatech na obřad, stála a dívala se, jak Jasper odjíždí. Začala jsem vzlykat. Emmett mě už nikdy nechce vidět. Asi to tak má být, chtěla jsem všechny udělat šťastnými, ale udělala jsem pravý opak, všichni jsou nešťastní, včetně mě.

„Miluji tě, Emmette Cullene,“ řekla jsem si sama pro sebe a vydala se k domu.

„Z celého svého srdce,“ dodala jsem.

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Tři na lásku - 2. část: