Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tři na lásku - 1. část

19.09.2010 (18:15) • RenesmeClaireCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1977×

Edward Cullen. Edward Cullen. Tohle jméno mi zní v hlavně každý den, každou hodinu, každou minutu. Miluji ho, ale on nemiluje mě. Já bych ho vlastně taky neměla milovat zvlášť proto, že chodím s jeho bratrem Emmettem. Emmett chodil s Rosalie, jenže se rozešli, protože se Rose zamilovala do Edwarda a Edward do ní a teď spolu chodí. Nechápala, jsem jak to mohl Edward svému bratrovi udělat, bylo mi Emma líto, tak jsem byla něco jako „Bella utěšitelka“, a proto jsme to s Emmem dali do hromady. Edwarda miluji od první chvíle, co jsem ho uviděla, ale on mě ne, uklidňuje mě jen to, že jsme nejlepší přátelé.

Stála jsem v kuchyni u okna a vyhlížela Emmovo auto. Každé ráno se pro mě staví, protože můj náklaďáček už vypověděl službu. Nedovolila jsem Emmettovi, aby mi koupil nové a lepší auto, domluvili jsme se, že pro mě každé ráno bude jezdit, s tím jsem souhlasila. Na příjezdové cestě se ukázal jeho jeep. Oblékla jsem si bundu a vzala boty. Popadla jsem batoh a vyšla ven do dalšího deštivého dne.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě, Emm.

„Ahoj, zlato,“ usmála jsem se. Na přivítanou jsme se políbili.

„Tak jedeme do školy,“ řekl a nastartoval auto. U školy jsme byli hned. Před školou nás čekali ostatní Cullenovi. Rosalie a Edward se drželi za ruce, Alice a Jasper se na sebe usmívali.

„Ahoj,“ pozdravili nás sborově.

„Ahoj, lidi,“ usmála jsem se na ně. Na Cullenových bylo něco zvláštního. Měli medově zlaté oči a někdy černé. Emm říká, že nosí čočky, všichni jsou neuvěřitelně bledí a krásní.

„Jdeme na hodinu,“ řekl Emm a položil mi ruce na ramena. První hodinu jsem měla s Emmettem a s Alicí.

„Jistě,“ kývla jsem. Sedla jsem si vedle Emma. Alice seděla za námi, nemohlo mi ujít, že nás celou dobu pozoruje, jako by na něco čekala. Emm mi položil ruku na stehno, jak moc ráda bych byla, kdyby teď vedle mě seděl Edward Cullen. Miluji ho a už to dál nevydržím, dneska mu to řeknu.

„Jdu na další hodinu,“ řekla jsem rychle Emmovi a vyšla ze třídy. Nechala jsem ho tam jen tak sedět a dívat se, jak odcházím. Nechci mu ublížit, Rosalie už mu ublížila, nechci to opakovat. Jenže Edwardovi to chci říct.

Když jsem přišla do třídy, seděl už na svém místě.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě.

„Ahoj, Edwarde,“ oplatila jsem mu.

„Víš, chtěla bych ti něco říct,“ začala jsem.

„Já tobě taky,“ usmál se.

„Ty první,“ řekli jsme dvojhlasně.

„Napíšeme to na kousek papíru, tak to řekneme zároveň,“ vymyslel.

„To zní dobře,“ souhlasila jsem. Vzala jsem si kousek papíru a napsala, na něj Miluji tě, Edwarde Cullene. Z celého svého srdce.

Podala jsem mu papírek a vzala si ten jeho. Chtěla jsem ho otevřít, ale on mě zarazil.

„Oba je otevřeme až doma,“ řekl.

„No dobře když chceš,“ pokrčila jsem rameny a papírek si strčila do zadní kapsy kalhot. Celou hodinu jsme seděli mlčky. Jsem ráda, že jsem to Edwardovi napsala, ale zároveň se bojím, jak bude reagovat Emmett. Když zazvonilo, hned jsem za ním běžela, jako bych mu to nějak chtěla vynahradit.

Emmett seděl na lavičce u třídy literatury, kde jsem měla další hodinu. Přisedla jsem si k němu.

„Ahoj, Bells,“ usmál se. Místo pozdravu jsem ho políbila. Ach jo, zase mu ubližuju. Jsem špatná.

„Alice ti už koupila šaty,“ řekl.

„Cože šaty? Na co?“ divila jsem se.

„Edward ti to neřekl? To se divím, doma si prosadil, že ti to řekne sám,“ divil se Emmett.

„Co mi neřekl?“ naléhala jsem.

„No že on a Rosalie se budou o víkendu brát,“ řekl.

„Co? Budou se brát? A tobě to nevadí? Rosalie byla tvoje přítelkyně.“ Chtěla jsem, aby to někdo zastavil, aby to byl jen omyl, vždyť já mu napsala, že ho miluju.

„Ne, nevadí, mám přece tebe,“ usmál se.

„Ale já…,“ koktala jsem.

„V sobotu se mnou půjdeš na svatbu. Tvoje šaty jsou úchvatné,“ rozplýval se.

„Dobře,“ řekla jsem omámeně.

„Ahoj,“ řekl a lípl mi pusu na tvář. Vzpomněla jsem si na lísteček, který mi dal Edward. Rychle jsem ho vytáhla a rozbalila.

Budu se ženit s Rosalie. Bello, ani nevíš, jak jsem šťastný. Doufal jsem, že mi půjdeš za svědka, Emmett jde totiž Rose.

Vztekle jsem papírek pokrčila a hodila do nejbližšího koše. Šla jsem do třídy a sedla si do lavice. Tuhle hodinu jsem vůbec nevnímala. Zvonění na hodinu mě vysvobodilo.

„Bells?“ za mnou stál Emmett a usmíval se.

„Ty se z toho sňatku raduješ?“ zajímala jsem se.

„Ano, mám radost, dokonce jdu Rosalie za svědka a ty půjdeš Edwardovi,“ oznámil mi.

„Hm,“ zabručela jsem.

„Copak ty radost nemáš?“ ptal se mě.

„Ale mám, velkou, jsem ráda, že jsou šťastní.“ Snažila jsem se usmát, ale vůbec mi to nešlo.

„Fajn. Bello, dneska můžeš jet k nám a vyzkoušet si ty šaty,“ navrhl.

„Ale ty máš dneska víc hodin než já,“ namítla jsem.

„No jo. Můžeš jet s Edwardem dneska máte stejně hodin,“ navrhl.

„Skvělý nápad,“ řekla jsem sarkasticky.

„Věděl jsem to,“ usmál se a dal mi pusu na čelo. Dívala jsem se za ním, jak odchází. Zbytek dne proběhl úplně obyčejně obvykle. Zašla jsem si na oběd, kde jsem potkala celou rodinu Cullenových.

„Gratuluju,“ řekla jsem směrem k Rosalii a Edwardovi.

„Cože?“ ptal se Edward. Myslí si, že jsem otevřela ten lístek.

„Emmett mi o tom řekl,“ přiznala jsem.

„No není to úžasné?“ usmívala se Rosalie.

„Ano, velmi,“ souhlasila jsem. Nejraději bych ji nakopla. Prostě má štěstí.

„Pojedeš k nám?“ ptala se mě Alice.

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny.

„Musíš. Máme zkoušku šatů,“ řekla Alice.

„No tak to asi budu muset přijít,“ usmála jsem se.

„Skvělé, půjdeš mi za svědka?“ ptal se mě Edward.

„Jo,“ řekla jsem. U stolu jsem jedla jen já jako obvykle. Po obědě jsem já a Edward jeli k nim domů. Alice a Jasper jeli hned za námi a Rose s Emmem mají odpolední vyučování.

„Víš, Edwarde, uvažovala jsem o tom lístku, který jsem ti napsala. Neměl bys ho číst,“ řekla jsem.

„Proč?“ ptal se.

„Věř mi,“ řekla jsem.

„Dobře, dnes si ho nepřečtu,“ souhlasil.

„Ani jindy si ho nepřečteš, prosím.“ Opravdu jsem nestála o to, aby si to přečetl a měl zkaženou svatbu nebo to dokonce řekl, Rosalie asi by mě nenáviděla. Taky nechci, aby se to dozvěděl Emm.

„Jak chceš,“ zabručel.

„Fajn,“ kývla jsem. Edward prudce zabrzdil u jejich domu. Na všech stromech u příjezdové cesty byla navěšená světýlka a vypadalo to moc krásně. V domě to bylo ještě krásnější. Všude byly květiny. Vím, že to všechno připravila Alice, připravuje totiž všechny párty.

„Alice, to je nádherné,“ pochválila jsem ji.

„Já vím. Emmett si mě už rezervoval na vaši svatbu,“ usmála se.

„Vážně? On si mě taky chystá vzít?“ zajímala jsem se.

„Ale jistě,“ řekl Edward.

„Bello, vyzkoušíme tvoje šaty,“ řekla Alice a vlekla mě po schodech do svého pokoje. Všude po pokoji byly vyvěšené šaty, měla jich tady hodně, asi tak osmery. Jedny měla určitě pro sebe a jedny pro Esmé a taky pro mě, a ty zbývající?

„Tyhle jsou tvoje,“ ukázala na troje šaty.

„Moje a všechny?“ ptala jsem se.

„Bello. Tyhle jsou na tanec,“ ukázala na modré šaty docela vzdušné na tanec perfektní.

„Nádherné,“ hlesla jsem.

„Tyhle máš na obřad, jsi přece svědek a musíš ladit s Emmettem,“ řekla.

„Máš ráda modrou barvu?“ ptala jsem se jí, jelikož šaty byly modré.

„Modrá je hezká, ale není to moje barva,“ řekla.

„Tak proč?“ Ukázala jsem na svoje šaty.

„Emmett má modrou moc rád,“ vysvětlila.

„Aha,“ hlesla jsem.

„A tyhle šaty?“ ukázala jsem na poslední moje šaty. Byly nádherné, bílá sukně a světlé modrý vrch. Jakoby svetřík. Okamžitě jsem si ty šaty zamilovala.

„No, tyhle šaty ti koupil Emmett. Myslel si, že by se ti mohli líbit. Říkala jsem mu, ať je nekupuje ale on jinak nedal,“ řekla.

„Ne, mně se líbí,“ hlesla jsem.

„Ano? Mně se taky líbí, a tak jsem si říkala, že jestli je nebudeš chtít vezmu, si je já,“ usmívala se Alice.

„Emmett je vybral skvěle,“ řekla jsem.

„Na kterou část večera jsou?“ ptala jsem se.

„Ani nevím. Emmovi se moc líbily a prostě ti je koupil,“ pokrčila rameny.

„Musím mu za ně poděkovat,“ řekla jsem.

„Máš ho moc ráda, že ano?“ usmívala se.

„Ano, Edward je opravdu…“ najednou jsem si uvědomila, co jsem řekla.

„Kdo? Edward?“ vytřeštila oči.

„Ne! Chtěla jsem říct Emmett,“ zamlouvala jsem předešlý trapas.

„Ty máš ráda Edwarda? Ale co Emmett a co Rosalie? Na ně nemyslíš? Bello, ty víš, co se Emmovi stalo, chceš mu to udělat znova?“ chrlila ze sebe otázky.

„Na Emma myslím! A nechci mu to udělat znova, to se neboj. Rosalie a Edwardovi stavbu nezničím, o to strach mít taky nemusíš,“ řekla jsem.

„Bello, jestli Emmetta nemiluješ, řekni mu to dřív, než to zajde moc daleko,“ domlouvala mi.

„Miluji ho,“ odsekla jsem.

„Vážně? Tak proč jsi řekla, že máš ráda Edwarda,“ ptala se mě.

„Protože je miluji oba dva,“ přiznala jsem.

„Ale Edwarda víc,“ hlesla Alice.

„Alice, prosím, neříkej to Emmovi,“ prosila jsem ji.

„Ještě nevím, co jim řeknu,“ řekla.

„Přece nechceš Emmovi ublížit,“ řekla jsem.

„Já nejsem ta, co mu ubližuje,“ řekla skrz zuby.

„Alice já…“

„Emmett je tady,“ řekla. Nevím, jestli to Alice někomu poví, doufám, že ne a taky doufám, že Edward si nepřečte ten dopis ještě před stavbou. Emmett doopravdy vešel do pokoje a usmíval se.

„Ahojky, Bellinko,“ pozdravil mě.

„Ahoj, lásko,“ usmála jsem se a šla ho přivítat polibkem. Alice mě probodávala pohledem. Dívala se na mě, jako bych jejího bratra snad vraždila a na druhého se zrovna chystala. Já přece nechci ublížit ani jednomu.

„Líbí se to šaty?“ ptal se mě.

„Jsou nádherné,“ usmála jsem se a lípla mu pusu na tvář.

„Odvezeš mě domů?“ ptala jsem se ho.

„Už?“ pozvedl obočí.

„Musím se ještě učit,“ řekla jsem.

„Dobře,“ našpulil pusu.

„Zítra odpoledne ti to vynahradím,“ slíbila jsem.

„Dobře,“ usmál se a přestal si hrát na uraženého. Nemohlo mi ujít, jak se na mě Alice dívá.

„Alice, co se tváříš, jak na pohřbu, bude přece svatba ne?“ Šťouchl do ní Emmett.

„Jen jsem přemýšlela,“ zalhala Alice.

„Tak pojďme, Bells, odvezu tě,“ řekl Emmett.

V autě jsme jeli mlčky. Emmett neměl potřebu mluvit a já jsem mu zase neměla co říct. Před mým domem mě políbil a zase odjel.

Charlie nebyl doma, nejspíš jel k Billymu Blackovi. Šla jsem se osprchovat a lehnout do postele s učebnicí. Musela jsem pořád myslet na rozhovor s Alicí. A taky jsem myslela na Emmetta a Edwarda. Miluju je oba dva, ale mě jen jeden. Nakonec jsem usnula a zase se mi zdálo o Edwardovi a Emmettovi.

„Rozhodni se, Bello! Tak už si vyber,“ říkal mi jakýsi hlas.

„To nejde jen tak!“ křičela jsem.

„Bello, musíš si konečně vybrat! Edward nebo Emmett?“ ptal se mě ten hlas, jehož zdroj jsem neviděla.

„Prosím,“ prosila jsem.

„Zemřou oba dva, jestli si nevybereš! Koho teda zachráníš?“ ptal se mě.

„Ne! Ne! Ne!“ křičela jsem.

„Musíš,“ naléhal ten hlas. Pak následoval bolestný křik, pak další. Každý patřil jinému člověku jeden Edwardovi a druhý Emmettovi.

„Už jsi vybrala?“ zeptal se mě. Následoval další bolestný křik a já se konečně rozhodla. Řekla jsem to jméno.

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Tři na lásku - 1. část: