Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tři bílé prášky

09.05.2010 (07:15) • mamajk • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2389×

Bella:

„Musím to přemoct, musím to přemoct," šeptala jsem si stále dokola, když Edward odjel na lov. Mám štěstí, že mi neumí číst myšlenky, jen by se dozvěděl, na co pořád myslím, nikdy by neodjel. Nemůže ani tušit, jak je moje touha po drogách silná a také nemůže tušit, jak těžké je jí překonat. No i když, máme to asi stejné. On se drží, aby mě nezabil a já se držím, abych neporušila přísahu, že drogy pro mne neexistují.

„Musím to přemoct, musím to přemoct," šeptala jsem si stále. Moje touha byla stále vetší, a tak jsem vběhla do svého pokoje a prohrabala zásuvku s učením. Našla jsem tři bílé prášky zabalené v obalu. Nechtěla jsem se na ně dívat, ale musela jsem. Najednou mi vyprahlo v krku, to už jsem necítila dva roky, ale ani před dvěmi lety né tak silně. Doběhla jsem si do kuchyně pro vodu. Táta byl dneska v práci, takže jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. To byl ten kámen úrazu! Rychle jsem vypila vodu a radši šla za mou nejlepší kamarádkou Jessikou.

***

„Ahoj Jess, máš čas?" zeptala jsem se. Ona se na mě usmála a přikývla.

„Dobře, půjdeme se tedy projít?" zeptala jsem se znovu, ale moc nervózně na to, aby si toho nevšimla.

„Co se děje Bells?" zeptala se mě starostlivě. Teď mi připomínala mámu.

„Nic," odpověděla jsem v mžiku a ona se zamračila. Teď mi zase připomínala tátu.

Samozřejmě, že nevěděla, že jsem brala drogy.Tady z Forks to věděli jenom Cullenovi a... táta. Nevím jestli jí to mám říct. Mohla by se naštvat a říct, že s feťačkou kamarádit nebude. Mohla by také sice říct, že mi pomůže a mohla by mi opravdu pomoct. Klidně i jediným slovem nedělej to.

„Nedělej to, Bello," ozvalo se přede mnou. Šokovaně jsem vzhlédla a viděla Jessiku, jak se upřeně dívá na moje ruce. Podívala jsem se ne ně také. Viděla jsem, jak v ruce svírám svůj pas a snažím se ho roztrhnout. Ani nevím, jak se tam poděl. Zřejmě jsem chtěla do Anglie na lov s Edwardem, tak mi schází. Pas sem zastrčila zpátky do kapsy a omluvně se na Jess podívala.

***

S Jessikou jsme se procházely po Forks a povídaly si o všem možném. Najednou zčista jasna řekla: „Víš Bello, vidím, že mi něco tajíš, jestli chceš, tak se mi můžeš svěřit, ale jestli nechceš, tak si to nech pro sebe!" Nevěděla jsem co odpovědět.

„Jak by jsi reagovala, kdybych ti řekla, že Angela... fetuje?" pravila jsem opatrně.

„Cože? Ona fetuje?" vyvalila ne mě oči a tak jsem se ji snažila uklidnit.

„Samozřejmě, že ne. Je to jen takové... Přirovnání nebo řekněme, že fetuju já či Mike!" pokračovala jsem. Zdálo se mi, že je z toho Jessika opravdu rozrušená.

„Bello, vím, že si o mně myslíš, že jsem největší klepna, ale jestli chceš, o tomhle budu mlčet jako hrob," odpověděla mi a já ji objala.

Začala jsem plakat a vylíčila jí, co jsem všechno prožila a také, že jsem byla v léčebně, která vůbec nepomáhala. Jessika se zamyslela asi nad tím, jak by mi mohla pomoct.

„Hm..." řekla.

„Věřím ti Jess," dodala jsem a podala jí dva dopisy.

„To je pro Edwarda a tátu, prosím nečti to," Jen kývla.

V dopisu pro Edwarda stálo něco na způsob: Milý Edwarde, mrzí mě, že to musím udělat. Už to nevydržím. 

 Promiň.       

Navždy tvá Bella

V tom druhém už ani nevím, co bylo. Psala jsem to před dvěma měsíci. Kdyby náhodou.

V rychlosti jsem se s ní rozloučila a utíkala domů. Jess se na mě smutně dívala, jak uháním, ale nic neřekla. Myslím, že tušila, co chci udělat, protože když jsem se otočila, viděla jsem, jak jí kanou slzy po tvářích. Nejistě jsem se usmála a zamávala jí. Utíkala jsem stále cestou k domu.

Ani nevím, proč jsem jí dávala ty dopisy, vždy to přece skončilo dobře. Měla jsem neblahé tušení, že dnes to skončí jinak.

***

Otevřela jsem znovu zásuvku, kde teď už nahoře ležely prášky.Vyndala jsem je na psací stůl a přinesla jsem si z kuchyně skleničku čisté vody. Prášky jsem si strčila do pusy a pořádně je rozžvýkala. Nakonec jsem je zapila vodou.

„Ach," oddechla jsem si, ale za chvíli jsem začala litovat toho, co jsem provedla.

Svět se se mnou začal točit a já se bála, že za chvíli upadnu. Když se svět přestal točit, začala jsem šílet. Běhala jsem po pokoji a třískala vším možným. Rozbila jsem stůl, roztrhala jsem většinu učebnic, pak ještě pár kusů oblečení a začala jsem hlavou mlátit o zeď. Nevím, co mě to popadlo, nikdy jsem nic takového nedělala. Stále větší silou jsem bouchala hlavou o zeď . Cítila jsem, jak mi teče krev, a tak jsem konečně přestala. Na zdi bylo hodně krve, která stékala dolů až na koberec.

Znovu se mi začala točit hlava a následoval další nával zlosti a rozzuřenosti. Seběhla jsem do kuchyně a začala rozbíjet stůl, židle, televizi, až jsem se dostala na talíře a skleničky. Ze dřezu jsem vyhazovala skleničky, které mi ošklivě pořezaly nohy. Na břiše jsem měla taky pár krvavých škrábanců. Myslela jsem, že to bude bolet, ale nic jsem necítila. Shodila jsem ještě skleničky a pak spadla na zem do střepů. Teprve teď jsem si začala uvědomovat tu nesnesitelnou bolest. Zmítala jsem se na zemi a křičela. Řekla jsem si, že umírám, tak proč to neurychlit. Vzala jsem střep od talíře s růžovými kytičkami a podřízla si tepny na obou rukách. Cítila jsem, jak mi krev odchází z rukou a jak se mě zmocňuje chlad.

***

Před domem zastavilo auto. Ať to je kdokoliv, určitě se na mne bude moc zlobit. Do domu vběhl Edward. Byl sám. To mě překvapilo. Přišel ke mně. Zřejmě si myslel, že už nevnímám, a proto mě chytl za ruku a chtěl začít s oživováním.

Znovu se rozevřely dveře a v nich stál pravděpodobně Carlisle, protože jsem ho slyšela říkat:„Už je pozdě, ztratila moc krve."

Edward mi drtil mou ruku v té své, až to bolelo. Uvědomila jsem si, co jsem udělala za hloupost. Chtěla jsem promluvit, ale místo toho jsem jen zaskučela.

„Bello, Bello, prosím, vnímej mě," křičel na mě úzkostně Edward. Znovu jsem hekla a snažila se k němu přitisknout. Nepohnula jsem se však ani o centimetr. Vím, že teď myslel na mou přeměnu, ale já jsem mu to zakázala. Nechci proměnit. Chci umřít. Teď hned.

„E... war... e," vydala jsem ze sebe ztěžka. Můj hlas zněl divně, sípavě, hrubě, ale taky soucitně.

„Bello," vzdychl a naklonil se ke mně, aby mě políbil.

„Běž, Carlisle, je to její... konec," řekl Edward a poslední slovo zašeptal sotva slyšitelně. Začal mi broukat mou ukolébavku a já slyšela jen melodii a pomalý tlukot mého srdce.

„P... miň," vydala jsem přidušeně ze sebe a on mě pohladil po vlasech.

„To nic, Bells, to nic," odpověděl mi, ale to mě zdaleka nepřesvědčilo.

„Volturiovi, rodina - ta určitě ne -, Tanya a její klan?" Nechápala jsem a pak mi to došlo.

„DROGY!" vykřikl a já jsem se lekla. Začal mě líbat na rty, ale já je nechávala pevně sevřené. Nechci, aby on bral drogy, co kdyby to s ním házelo stejně jako se mnou dnes.

Tryumfálně si odfoukl a já vyděla zrníčka z bíléh prášku na jeho rtech. Hned jsem radši zavřela oči. Slyšela jsem, jak rozbíjí nábytek, co zbyl po mém ničení. Pak se stočil vedle mě a do ucha mi pošeptal.

„Miluju tě,"

„M... luju... t... taky." A on blaženě vzdychl do mých vlasů.

Uslyšela jsem poslední úder mého srdce a Edwardovi ochabla ruka, co měl položenou na mém boku a s děsivým úderem spadla na podlahu.

Vypravěč:

A tak tam leží, on se na ni dívá mrtvýma očima a ona už také nedýchá, ale má stále úsměv na rtech. Obě dvě rodiny je „oplakávají", ale oni spí... a už nikdy se neprobudí

Autor: mamajk, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bílé prášky: