Edward trenér. Bella která se učí jízdě na koni. Jo... řekněme, že koně upíry nemají zrovna v lásce. :)) AVC
20.02.2011 (17:30) • AlliceVolturiCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 3338×
Zaparkovala jsem se svým autem na parkovišti. Vystoupila jsem z auta a šla o sobě dát vědět trenérovi. Před pár dny sem nastoupil nový… A pěkně krásný…
„Dobrý den,“ pozdravila jsem Edwarda Cullena jako každý den.
„Ahoj, Bello… Říkal jsem ti, že mi máš tykat,“ napomenul mě.
„Tak tedy ahoj, Edwarde.“
„Dneska vem Nonilu… Už dlouho nejezdila. A nebo ne… Etrisku,“ řekl a hodil mi klíčky od sedlovny.
Noni byla moje nejoblíbenější kobylka, ale Etrisku jsem měla také moc ráda. Etris je teprve 3 nebo 4 roky stará a pěkně divoká. Mně to na ní jde, také jsem jediná, koho poslouchá. Je zajímavé že Cull… Teda Edwarda naprosto nenávidí.
Já si s Edwardem hodně rozumím. Popravdě se mi moc líbí… Až příliš. Znervózňuje mě.
Vzala jsem sedlo a uzdu. Šla si pro Etris na pastvinu, vyhřebelcovala ji, celkově vše jako vždy. Když jsme spolu s Etriskou přišly k odkryté jízdárně, trenér už tam čekal.
„Dejte si dvě kolečka krokem,“ přikázal mi. Poslechla jsem ho. Etriska poslušně šla. Po dvou kolečkách mi Edward řekl: „Naklusejte!“
Začala jsem ji pobízet, ale ona se zastavila a místo klusu si přešla k trávě, kterou začala cumlat mezi pysky.
„No tak vezmi si ji na otěž! Pobídni ji! Ať maká! Měla sis vzít bičík! Dej jí otěžěma!“ radil mi trenér. Začala jsem ji silou pobízet.
„Jdi! Dělej,“ sykla jsem na ni a švihem jsem jí dala otěžemi z každé strany. Pořád nic.
„Nenech ji, ať si dělá, co chce! Ukaž jí, kdo je tady pán!“ povzbuzoval mě Edward. Vytáhla jsem Etrisinu hlavu nahoru a pořádně ji pobídla.
„A padej!“ zavelela jsem. Etris se rozběhla klusem v před, ale něco bylo špatně. Čím dál víc zpomalovala, až přešla opět do kroku.
„Isabello, nenech ji. Pobídni ji! Dělej!“ zařval zase trenér. „Pobídni ji do lehkého klusu!“ Začala jsem Etrisku opět pobízet. Makej, Etrisino! Říkala jsem v duchu. Konečně se rozběhla. Raz. Dva. Raz. Dva. Odpočítávala jsem si v duchu vysedávání.
„Nepřestávej ji pobízet! Ať nezastaví!“ volal na mě trenér jako na začátečníka. „Pracovní klus!“ Dal mi povel. Po kolečku v pracovním klusu mi dal další povel.
„Lehký klus a malý kruh!“ Udělala jsem malé kolečko, když v tom se Etriska rozcválala.
„Zastav ji! Nenech ji, aby dělala, co nemá!“ řval zase Edward. Když jsem ji zastavila, Edward mi pokynul, abych ji k němu přivedla, ale když ji chtěl pohladit, vzepjala se na zadní a odkopla ho dozadu.
„Bello, snaž se! Přemož ji!“ Prohrábl si rukou vlasy, když se postavil. Chlácholila jsem Etris, ale ta se vzpínala dál, až jsem se na ní stěží udržela. Nakonec se tryskem rozběhla vpřed. Těsně před ohradou jsem ji strhla na stranu. Ona přešla do klusu a nakonec do kroku.
„Jsi v pořádku? Jestli chceš, můžeš si dát chvilku pauzu… Nebo vyměnit koně,“ nabízel mi, ale já jen udýchaně zavrtěla hlavou. Nechci, aby mě Etris přestala navždy poslouchat.
„Tak zase naklusej!“ začal mě opět sekýrovat. Etris už v pohodě naklusala.
„Diagonálou změnit směr!“ Etriska poslušně klusala, jak sem jí pohyby těla dávala pokyny.
„Teď jedno kolečko cvalu, pak přejdete do klusu… Lehkýho klusu a velký kruh!“ zaúkoloval mě a posadil se na ohradu. Začala jsem pobízet Etris, ale té se zase nechtělo šlapat. „Ty koni pitomý! Jestli mě ztrapníš!“ sykla jsem a dala jí otěžema. Nelíbilo se jí to, a tak začala přešlapovat a vyhazovat zadníma nohama.
„Ššš…“ snažila jsem se ji uklidnit. Povedlo se. Edward se naštěstí díval jinam.
„Naklusej!“ napomenul mě Cullen. Et klusala pěkně, ale jakmile jsem ji chtěla pobídnout na další kruh, umanutě klusala rovně dál a vztekle mrskala ocasem.
„Hej! Hej! Hej! Ještě jsem nedal pokyn ke skončení velkého kruhu! Isabello! Posloucháš mě vůbec? Dělej! Ihned udělej, co máš!“
Vztekle jsem Etris nakopla. To jsem neměla děla. Začala vyhazovat, a bůhví proč se rozeběhla na Edwarda. Prudce jsem trhla s otěžemi a zastavila ji. Ježíši, co se to dneska děje. Bylo mi do breku.
Edward dělal jako by nic a místo toho předešlého úkolů mi zadal nový.
„Naveď ji na překážku a nechci vidět chybu!“ Jak se dalo čekat, Etris před překážkou uhnula.
„Znova!“ zařval na mě rozčíleně pan Dokonalý. Konečně se mi povedl úspěšný skok.
„Ukaž mi couvání! Šest kroků dozadu!“ Ztuhla jsem v sedle a lehce protáhla udidlo Etrisině hubě. Zacouvala.
„Dobrá! Pro dnešek končíme! Ať je to příště lepší!“
Sklesle jsem Etrisku vedla do stájí, kde jsem ji odsedlala, pustila na pastvinu a dál se o ni nezajímala.
Těsně před Noniliným boxem jsem si vyndala jablko, které jsem pro ni měla. Když mě uviděla, potěšeně zafrkala.
„Na,“ řekla jsem a podala jí jablko. Slastně ho začala chroupat.
„Ty se máš, víš to? Nikdo ti nenadává… A nepředhazuje ti jak moc jsi špatná...“ Při těch slovech se mi po tváři skutálelo pár slz. Rukama jsem pročesávala její nádhernou bílou hřívu.
„Jsi nádherná, ty moje zlatíčko…“ šeptla jsem a pousmála se.
„Ten Cullen všechno kazí, od té doby co tu je, viď? Taky ho nemáš ráda? Je to špatný, protože já k němu něco cítím… Taky si říkáš, že je to blbost viď, Noni? Zamilovat se do trenéra… Kéž bys mi alespoň rozuměla,“ posteskla jsem si. „Kdyby se mi o něm alespoň nezdálo..."
Položila jsem si hlavu na její statné tělo a dál plakala. Najednou do stájí někdo přišel. Cullen! To snad ne! Rychle jsem si začala utírat slzy.
„Isabello, co ty tu ještě děláš?“ divil se. „Děje se něco proč brečíš?“ Nechtěně jsem se mu podívala do jeho zlatých očí. Byl krásný. Tak moc krásný.
„Nechte mě bejt!“ odsekla jsem.
„Bello…“ Vešel za mnou do Nonina boxu. „Nechtěl jsem být tak přísný a protivný, promiň…“ Objal mě, svým ledovým tělem. Cukla jsem sebou a dál plakala. Noni vztekle kopla do stěny boxu.
„Asi je to moje vina, co? Že ti to tak nešlo?“
„Hmm,“ zabručela jsem. Pohladil mne po vlasech a svou tvář zabořil do mých vlasů. Co to dělá? Byla jsem zmatená.
A pak se sklonil k mím rtům a políbil mne. Ale todle už nebyl jen sen. Byla to realita. Pak konečně zašeptal to co jsem tak dlouho chtěla slyšet.
„Miluji tě..."
Autor: AlliceVolturiCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Trenér:
LuLuu: v poho... Mě to taky nebaví
mna to nebavilo ale ako vidim som asi jedina
Nádherné. OPravdu jsem zvyklá psát komentáře ala román, a tak ti taky jeden věnuji. Chudinka Bella. Já na koni jezdím taky a vím, co to je, když si koník umane hlavu a trenér sekýruje. Opravdu nádherné. Možná by to chtělo malinko rozepsat a narvat tam pocity. No, ale jak jsi psala, podle znaku, asi to nebylo nejlepší, co jsi kdy napsala. Opravdu nádherné a zajímavé. Možná mě jenom trošku překvapilo to, že bydlí v ČR. Opravdu mi přišlo divné, aby se čech jmenoval Edward Cullen. Takže na závěr velká poklona
Super, moc se mi to líbilo a nádherně a napínavě si to ukončila. Takže se přidávám!!!! PROSÍM POKRÁČKO!!!!
Je to nádherný prosím o pokračování bylo by určitě taky tak úžasný
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!