Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » To nesmíš!

07.02.2011 (16:15) • KateSwan • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1751×

„To nesmíš!“ vykřikla jsem a srdce mi vynechalo pár úderů. Jak si může myslet, že bych ho nechala umřít? „To nemůžeš!“ zašeptala jsem, na nic jiného jsem se nezmohla. Musela jsem se přemáhat, aby se mi slzy nedostaly na povrch.

„Proč bych nemohl? Všechno by se tím ulehčilo,“ řekl a usmál se. Ten úsměv nebyl upřímný, takže vypadal jako škleb.

„Protože bys mě zranil. Já tě potřebuju,“ přiznala jsem se. Doufala jsem, že ho tím přesvědčím, ale asi marně.

„Říkáš, že mě potřebuješ, ale když za tebou kamkoliv přijdu, je s tebou ta pijavice. Nevypadá to, že bys potřebovala někoho víc než jeho.“ To, co říkal, nebyla docela pravda.

„Potřebuju vás oba!“

„Bello, vlkodlak a upír, to nejde dohromady. Přinutila jsi nás, abychom spolupracovali, ale to nebude trvat věčně. Musíš si vybrat.“

„Nenuť mě si vybrat!“ prosila jsem ho.

„Ne, Bello,“ řekl nesmlouvavě, „vyber si, jinak se nechám se zabít.“

Proč pořád musí hrozit smrtí? Copak mě nechápe? Já je potřebuju oba!

Neúmyslně jsem začala porovnávat Jacoba s Edwardem. Edward je můj kluk – samozřejmě bych mohla použít i pojem věčná láska nebo souzený partner – ale to mi přišlo moc přehnané. Spolu jsme klidnější, nehneme se od sebe ani na krok a já ho prostě miluju.

Ale když se tak dívám na mě a Jacoba, musím uznat, že mezi námi něco je. Cítím se s ním víc než dobře, vtipkujeme spolu, navzájem si věříme a musím uznat, že ho mám hodně ráda, ať se to Edwardovi líbí nebo ne.

Ale může náklonnost k Jacobovi ohrozit lásku k Edwardovi? Rozum mi říkal, že ne, ale srdce tvrdilo pravý opak.

Ale jak je to možné? Vážně bych mohla opustit Edwarda, aniž bych se sesypala? Už vím, jaké to je – vždyť to Edward jednou zkusil a ze mě zbyla troska.

Jacob si moje mlčení vyložil jako odmítnutí, a tak se otočil a chystal se do bitvy.

„Jakeu!“ zavolala jsem na něj. Za žádnou cenu jsem ho nemohla nechat odejít.

Zastavil se, ale zůstal otočený zády.

Co mám dělat?! Jak ho můžu udržet a přesvědčit ho, aby se nezabíjel?

„Jakeu, polib mě!“ přikázala jsem mu. Věděla jsem, že polibek se mnou je pro něho věc, která se neodmítá.

Jacob se rychle otočil, ale byl stále přikovaný na místě.

„Polib mě,“ řekla jsem a usmála se na něho.

Jacob se nenechal dlouho pobízet a rychle ke mně přiskočil.

„Vážně?“ zeptal se a hlas se mu třásl touhou. Musím se přiznat, že jsem se nemohla dočkat, až se Jakeovy rty přisají na ty mé.

Jen jsem kývla a Jacob neváhal ani vteřinu. Okamžitě mi přitiskl své rty na mé a objal mě okolo pasu. V břiše se mi rozletělo tisíce motýlků a já mu polibky žhavě oplácela. Tady jsem nemusela dodržovat nějaká pravidla, abych přežila, s Jacobem jsem se nemusela hlídat a mohla si vychutnat ty teplé rty a vytvarované svaly. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a přitáhla si ho blíž.

Pomalu mi začal docházet dech, a tak jsem se od něj velice neochotně odtrhla. Lapala jsem po dechu a Jacob na tom byl stejně.

Podíval se na mě a v očích mu hrály ohníčky. Vsadila bych se, že já je tam měla taky.

„Tak tohle-“ nedořekl, protože někdo zavrčel. Že by se snad novorození dostali až k nám? Ale jak nás mohli vystopovat?

S obavami jsem se otočila po zvuku. A tam nestál nikdo jiný než Edward. Ruce měl zatnuté v pěsti, ohnutá ramena a vypadal, že za chvíli vybuchne.

„Edwarde,“ chtěla jsem se omluvit, ale on mě nenechal.

„Co jsi to udělal?!“ štěkl na Jacoba. Ten se jen usmál a nejevil nejmenší obavy o svůj život. „Jak jsi ji mohl políbit?! Víš, že jsem ti řekl, že ji můžeš políbit jen tehdy, když tě o to sama požádá!“

Jacob se uculoval jak měsíček na hnoji. „No právě, Bella mi to dovolila.“

„Cože?!“ zařval a otočil se na mě. Teď vážně vypadal jako upír, bála jsem se ho.

„Promiň,“ pípla jsem. „Chtěl se nechat zabít, musela jsem ho zastavit,“ dodala jsem na vysvětlenou.

„Měla jsi ho nechat umřít, nebyla by ho škoda,“ plivl po něm.

Tohle se mě dotklo. Edward ví, že na Jacoba nedám dopustit. „Edwarde, jak jsi to mohl říct?“

„Ach tak, takže teď jsi s ním na jedné straně, že? Tak abys věděla, mně je to jedno! Klidně se paktuj s tím psiskem, ať si tě chrání on. Dělal jsem všechno, co sis přála, chránil jsem tě, ale vidím, že ti to nestačí. Tohle ti nikdy neodpustím. Mezi námi je konec!“ Jeho slova mě práskala jako bič a já se začala třást.

„Edwarde,“ zašeptala jsem.

„Ne! Už s tebou nechci mít nic společného!“ vykřikl, otočil se na patě a běžel pryč. Určitě za svou rodinou, aby jí pomohl.

„Bello, neplač. Tebe si nezasloužil. Zapomeň na něj.“

Já brečím? Přejela jsem si dlaní po očích – a vážně – byly vlhké. Rychle jsem je osušila.

Jak mi to mohl udělat? To ho tolik rozhodilo, že jsem dala pusu někomu jinému než jemu? Musím sice uznat, že to nebyla jenom pusa, že jsem si to užívala, ale co bych neudělala pro kamaráda, který vyhrožuje svou smrtí? Myslela jsem, že to Edward pochopí, ale vypadá to, že jsem se spletla.

Jacob se ke mně přiblížil a políbil mě. V tu chvíli jsem zapomněla na Edwarda, na bitvu i na to, že mi po tvářích kanou slzy. Užívala jsem si jenom jeho teplé rty a jeho přítomnost.

„Díky,“ řekla jsem a políbila ho znovu.

Vtom nás vyrušilo šustění listů za námi. Úzkostlivě jsem těkala pohledem z místa na místo a snažila se zachovat klid.

Co teď, když je Edward pryč? Sice je tu Jake, ale toho nemůžu vystavit takovému nebezpečí. Co kdyby ho Victorie zabila?

Křoví se znovu otřáslo a zpoza něj vyšel Seth. Spadl mi kámen ze srdce.

„Sethe, vyděsil si mě!“ řekl Jake a přitom se usmíval.

„Promiň, já rád,“ zakřenil se na něj Seth. „Mám vám vyřídit, že bitva za chvíli začne. Nemusíte se ale ničeho bát, všechno dopadne dobře. Teď mě tak napadá – kde je Edward? Slíbil, že mi řekne něco víc o upírech.“

„Není tady!“ procedil skrz zuby Jake a já měla co dělat, abych se nerozbrečela znovu.

Vím, že jsem se nezachovala správně, ale on taky ne. Asi jsem neměla políbit Jakea, ale on nemusel takhle přehnaně reagovat. To si myslel, že bych ho nechala? Já ho milovala! Ale uvědomovala jsem si, že k Jakeovi jsem cítila něco podobného jako k němu. Takže bych vlastně měla být ráda, že je Edward pryč, protože jsem si uvědomila, jak Jacoba miluju. Ale nemohla jsem na něj přestat myslet a Jake to moc dobře věděl.

Seth se mezitím znovu proměnil a sledovala vývoj v bitvě.

Asi bych měla být bez sebe hrůzou a modlit se, aby všichni přežili, ale já pořád musela přemýšlet o Edwardovi a Jakeovi.

Co udělá Edward? Nechá Victorii, aby mě zabila? Našla by mě snadno a já si nedělám naděje, že bychom přežili. Ale to nemůže! Nemůže mě takhle zradit!

Z přemýšlení mě vytrhl Seth.

„Musíme rychle dolů!“ křičel a chtěl se proměnit zpátky.

„Co se stalo?“ zděšeně jsem ječela. Stalo se snad něco Alici nebo Emmettovi? Sice jsem se právě rozešla s Edwardem a měla jsem na něj vztek, ale i tak jsem se bála o něj a celou jeho rodinu.

„Rychle!“ pobízel nás a na mou otázku neodpověděl.

Jacob mě vzal za ruku a táhl mě do lesa. Seth se mezitím proměnil a upaloval k bitvě, která nevím, jak skončila.

Sešlap z hory byl náročný a šli jsme hodně dlouho. Chtěla jsem Jakeovi navrhnout, aby se proměnil a vzal mě na záda, protože bychom tam byli rychleji, ale ta představa se mi zdála hodně bizardní, takže jsem radši mlčela.

Konečně jsme došli na kraj lesa, odkud bylo vidět na louku. Cullenovi stáli v hloučku a okolo nich postávali vlkodlaci. Vypadali, že mají zamračené obličeje, ale viděla jsem je z dálky, takže jsem se mohla mýlit a v to jsem i doufala.

Rychle jsem k nim přiběhla a mezitím se modlila, abych o nic nezakopla. Naštěstí úspěšně.

Viděla jsem Esmé, jak má obličej celý smutný, a kdyby mohla, plakala by. Alice a Rosalie na tom byly sejně. Emmett byl nezvykle zamlklý a v očích už neměl jiskřičky, které značily nějakou lumpárnu. Carlisle a Jasper objímali svoje polovičky a truchlili.

Co se tu stalo? I vlkodlaci byli smutní. Uvědomila jsem si, že nevidím Edwarda.

„Co se děje?!“ nezmohla jsem se na nic než na zašeptání.

Carlisle ke mně přišel a vzal mě okolo ramen.

„Je nám to tak líto.“ Nechtěl mě pustit, ale já se chtěla podívat doprostřed hloučku. „Ne, Bello,“ řekl mi jemně. Já ale musela, takže ani nevím jak, jsem se ocitla uprostřed kruhu.

Vtom jsem ho uviděla. Bylo to tak příšerné, že na to nikdy nezapomenu.

Edward ležel na zemi v mokré trávě a nehýbal se. Ruce měl zkroucené tak, jako by si je zlomil a kus čela měl rozdrcený.

Myslela jsem si, že každou chvíli otevře oči a vyskočí na nohy, ale nic se nedělo. Otočila jsem se na Carlislea.

„Co je s ním?“

Carlisle jen zakroutil hlavou a neodpovídal.

Podívala jsem se na Edwarda znovu a v tom jsem zůstala na místě jak přikovaná.

Na krku se mu linul černý šrám, který obepínal celý krk.

„Ne!“ vykřikla jsem a vrhla se k němu na kolena. „Neumřel, že ne?!“ křičela jsem s obavou v hlase a vzala ho za ruku.

„Bello, taky je to pro nás velká rána,“ řekl Carlisle tlumeným hlasem. Esmé se hned začala otřásat vzlyky, ale žádné slzy nespustila.

„Edwarde! Ne!“ křičela jsem mu do obličeje. Ale už mu nebylo pomoci.

„Bello, pojď,“ objal mě okolo ramen Jacob.

„On umřel, on umřel,“ opakovala jsem pořád dokola. Jak je to možné?! „On umřel kvůli mně!“ uvědomila jsem si. Cítila jsem se ještě tisíckrát hůř.

„Ty za to nemůžeš,“ konejšil mě Jake a přitom mě odváděl dál od Edwardova těla.

„Zabil ho jeden kluk. Myslím, že se jmenoval Riley,“ řekl Carlisle, „ty za to nemůžeš.“

„Můžu! To kvůli mně se zabil!“ vykřikla jsem.

„Jak to?“ zeptal se mě a přitom si měřil Jacobovu ruku kolem mých ramen. Úplně jsem viděla, jak mu pomyslná žárovka zablikala.

„Proč si to udělala? On tě miloval,“ řekl a já se mu nemohla podívat do očí, jinak bych neunesla jeho vinu.

„To já ne!“ ohradila jsem se na svou obhajobu. „To on mi řekl, že je mezi námi konec!“

„Ale až potom, co jsi políbila to psisko!“ křikla na mě Alice. Úplně jsem zapomněla, že to viděla. Proč jenom musí mít takový dar?

Vedle mě se ozvalo zavrčení. Smečka se kolem mě semkla a vrčela na Cullenovi.

„Jak jsi mohla?“ zavrčela Rosalie a vypadalo to, že mě každou chvíli rozcupuje na kousíčky. I když Rosalie Edwarda moc v lásce neměla, byla víc než ochotná ho chránit a zastat se ho.

Vrčení vlků zesílilo. Jacob si mě přivinul, jako by mě před tím vším ochraňoval.

„My raději půjdeme,“ řekl Carlisle za celou rodinu a pomalu se vzdalovali. „Tohle bych do tebe neřekl, Bells,“ zašeptal smutnýma očima Carlisle a vzdálil se pryč.

To mi schválně musel říct přezdívkou, kterou mi říkal jenom Edward? Chtěl, abych měla pocit viny?

Ani jsem si neuvědomila, že mi po tvářích tečou slzy.

„To bude dobrý,“ konejšil mě Jake a přitiskl si mě víc k sobě.

V krku se mi udělal knedlík, a tak jsem nemohla odpovědět.

„Odvezu tě domů,“ řekl Jacob a přinutil mě k chůzi. Mohl mě nést a já v to z jedné části doufala, ale neudělal to.

Nasedli jsme na motorku a rozjeli se domů. Celou cestu jsme byli ticho, až to bylo trapné. Asi mi chtěl dát prostor, ale já vůbec nemohla promluvit.

Dojeli jsme k Charliemu, který hned, jak zaslechl předení motoru, vyšel zamračeně na verandu. Jen co ale spatřil Jacoba, po tváři se mu rozlil úsměv.

„Co tady děláte?“ zeptal se Charlie. Určitě mu nebyla jasné, proč jsem tady s Jakem a ne s Edwardem a hlavně, proč jsem přijela už teď, když jsem s Edwardem měla zůstat u něj doma až do zítřka.

Otázku jsem přešla mlčením, ale Jake mu pohotově odpověděl: „Přišel jsem tě navštívit.“

Charlie se ještě víc usmál a společně jsme šli dovnitř. Jacob mě vzal kolem ramen a usmál se na mě.

Před Charliem? Teď si bude myslet, že jsem nějaká běhna, která střídá kluka za klukem. Ale vždyť – Edward mě nechal. A Jake je se mnou rád a já s ním taky. Milovala jsem ho. Edward je minulost a Jake přítomnost. A já musím žít, takže mám jen toto řešení.

Ani nevím jak, ocitla jsem se v kuchyni spolu s Jacobem. Charlie někam zmizel.

„Bello,“ oslovil mě, ale já ho nenechala domluvit. Políbila jsem ho a snažila se do toho polibku dát všechno, co k němu cítím. Jacob se ihned připojil a my spolu hráli vášnivou hru plnou emocí. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a přitáhla jsem si ho blíž. On mě objal okolo pasu a vysadil na linku.

„Ehm, ehm,“ uslyšela jsem hlas Charlieho. Rychle jsme od sebe odskočili a já celá zrudla.

„Tati, já…“ chtěla jsem něco říct, ale zarazil mě výraz v jeho obličeji.

Charlie se usmíval od ucha k uchu!

„Promiňte, nechtěl jsem vás rušit, jen jsem chtěl Billymu poslat pár ryb, které jsem chytil. Myslíš, že bys mu je odvezl?“ podíval se na Jakea.

„Jasně,“ přitakal Jacob, celý červený.

„Výborně, tak já jdu pryč a vy můžete pokračovat v tom, co jste dělali, než jsem vás vyrušil,“ řekl s pobaveným úšklebkem a odešel do obýváku. Schválně nahlas si pustil televizi a sledoval zápas.

„To byl trapas!“ zasmál se Jake.

„Ano. Ale myslím, že bychom ho měli poslechnout a pokračovat tam, kde jsme přestali,“ zašeptala jsem potichu a červenala se.

„Taky myslím,“ řekl a naklonil se ke mně. Rychle jsem se k němu přiblížila a spojila naše rty do dlouhého a vášnivého polibku.

Autor: KateSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek To nesmíš!: