Má první jednorázovka, když nepočítám song fiction. Původně tohle byla slohová práce. Něco málo jsem ještě připsala navíc odstavec na začátek a na konec. A změnila třikrát jméno. Co vzniklo, budete muset určit samy. Neřídím se úplně všemi fakty o upírech a minulostí Edwarda podle Twilight. Je to asi rok po odchodu Edwarda, kdy si Bella vzpomene na svůj minulý život. Jakou roli v něm hrál Edward? Jak to ovlivní její součastný život? Na to je jen jedna odpověď, to be, or not to be. Za jakékoliv komentáře vám budu vděčná, PixieOfWater.
20.10.2010 (15:15) • PixieOfWater • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1251×
Byl to už rok, kdy mě Edward opustil. Kdy pronesl ta osudná slova, nemiluji tě. Pamatuji si přesně to místo, kde se to stalo. Stále jsem nemohla pochopit, jak mi to mohl udělat. Odešel a s ním i oni. Kdo? Cullenovi, jeho rodina. To byla další rána bolesti pro mě. S povzdechem jsem se podívala na prázdný košík na houby a stříbrný nůž v něm. Stříbro, jen stříbro v srdci dokázalo zabít upíra.
Stála jsem na kraji lesa a ohlédla jsem se plaše přes rameno. Nikdo tam nebyl, naštěstí. Rychle jsem zamířila rychlými kroky do hloubi lesa. To ticho mě děsilo, byl slyšet jen zvuk mých kroků. Naskočila mi z toho husí kůže. Někde v dáli se ozvalo vytí vlků. Na nic jsem už nečekala a rozeběhla jsem se přímo na sever, stále hloub, kde vládla temnota, kam světlo téměř nedosahovalo.
Jak jsem se blížila k cíli, byla jsem čím dál víc nervóznější. Byl to dobrý nápad sem jít? Zastavila jsem se před starobylým stromem a opatrně se ho dotkla. Vůbec se nezměnil. To mě uklidňovalo a děsilo zároveň. Tolik vzpomínek zažil, vzpomínek na lásku, zradu a... smrt.
Při posledním slově se mi zadrhl dech. Nechtěla jsem vzpomínat na minulost, ale tohle místo mi nějakým nevysvětlitelným způsobem nedovolilo zapomenout. Na povrch se draly mé nejskrytější vzpomínky. Vzpomínky, které jsem skryla na dno své mysli, rozhodnutá je nikdy neodhalit a nechat je pohřebené na věky. Před očima se mi objevila dávno zapomenutá vzpomínka.
Klečela jsem asi sto yardů odsud na kraji propasti a snažila jsem se zachytit svýma rukama svého bratra. Podařilo se, na poslední chvíli se mi podařilo jej chytit za ruku. Pramínky potu mi stékaly po tváři. Už ho dlouho neudržím, byl totiž těžký a já slabá. Kde jsou ostatní? Náhle mi jeho ruka vyklouzla z té mé.
„Ne!!!“ vykřikla jsem. Mohla jsem jen bezmocně sledovat, jak padá skrz vzduch do propasti dolů. Jeho oči mě budou pronásledovat až do smrti. V jedné jediné chvíli se můj svět zbořil jako domeček z karet. Nezůstalo mi téměř nic. Téměř, ale to nemělo zůstat navěky. Podívala jsem se na nehybná těla našich nepřátel a skonila jsem se k jednomu z nich.
Za okamžik jsem držela v rukou luk a šípy. Další nepřátelé byli na dosah. Kde jsou naši přátelé a spojenci? Kde je Edward? Už nás od sebe dělilo jen pár kroků. Náhle jsem vytřeštila své oči a vykřikla: „Edwarde! Co to má znamenat?“
Neveřičně jsem hleděla na toho, kterému jsem dala své srdce. Srdce, jež se rozlomilo na tisíce kousků, když k němu dolehla krutá pravda. Zradil nás, nemiluje mě. Všechno to byla jen přetvářka a lež.
Pozvedla jsem luk, i když jsem věděla, že proti nim nemám žádnou šanci. Edward se jen výsměšně zasmál a promluvil:
„Dafne, vzdej se, nemáš šanci. Copak to nevidíš? Jsi sama, prohrála jsi.“ Ta krutá slova mě tvrdě zasáhla do nitra duše. Nevěděl však, že mám ještě poslední triumf. Vytáhla jsem z kapsy stříbrný řetízek a přehodila jej přes svoji hlavu. Poslední, co jsem uslyšela, bylo vzteklé:
„Ne!“
Myšlenkami jsem se vrátila do přítomnosti, do kruté reality. Byla jsem sama, sama jediná. Teď už jsem neměla nic. Jen život mi zůstal. Osude, proč tak krutý jsi? Z očí mi padají slzy. Oni neměli zemřít, to já. Zadívala jsem se na měsíc nad korunami stromů. Byl úplněk. Nebylo co ztratit.
„Jdu za tebou, bratře.“ Ve stínu stromu se zalesklo ostří dýky, na kořeny dopadlo několik kapek krve. Svět potemněl...
V přítomnosti:
Stála jsem ztuhle a netečně v lese a ohromeně jsem se dívala na ten strom, před nímž jsem nyní stála. Byl to ten samý strom z mých nově nabitých vzpomínek. Třásla jsem se děsem. A nepřítomně jsem vzala do rukou nůž, který jsem namířila proti sobě, a zašeptala jako ve snách:
„Minulost se bude opakovat...“
Autor: PixieOfWater (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek To be, or not to be:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!