Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Teď ne, Renesmee!

14.09.2009 (17:15) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 9845×

„Pojedeme autem.“ Dohadovala jsem se s Edwardem.

„Ne, poběžíme. Budeme tak rychleji. Vždyť to sama víš.“ Škemral a snažil se mě obloudit svým úsměvem. Zavřela jsem oči a vedla si dál svou.

„Ne, autem. Jako normální lidi.“ Edward semknul rty.

„My ale nejsme normální lidi.“ Začínal vrčet.

„Nech toho, Edwarde. Na mě vrčet nebudeš. Nejsem Jakob.“ Sykla jsem. Tělo se mi automaticky napnulo. Můj manžel se vzpamatoval rychle. Zaklepal hlavou a udiveně si mě prohlížel.

„Nezlob se, lásko. Nevím, co to se mnou je.“ Přimhouřila jsem oči, ale nechala jsem to být. „Samozřejmě, pojedeme autem.“ Souhlasil zmateně a s tím vyběhl před dům. Nasedla jsem za ním. „Edwarde, co se děje?“ jen smutně zakroutil hlavou.

„Sám nevím.“ Pak se krátce a suše zasmál.

„Jsem asi nevyspalý.“ Pokusil se o vtip a usmál se. Jenže jeho oči ho prozradily. K Nessie jsme jeli mlčky. Stále mi v hlavě vrtalo, co se děje. Nikdy se takhle nechoval. Nikdy na mě nevrčel. U Jakoba jsme sotva zastavili a Nessie už stála před domem. Smála se na nás a my oba jsme naráz nasadili masky. Snad nás neprokoukne. Myslela jsem si. Nessie se vrhla k Edwardovi a objala ho. Pohled to byl dokonalý. Sevřel jí v náruči a naléhavě jí vtiskl polibek na tvář. Mé mrtvé srdce se sevřelo. Musím přijít na to, co se děje.

„Ahoj srdíčko.“ Zašeptal Edward. Nessie se zvonivě zasmála a přešla ke mně. Než mě objala, podívala se mi do očí. Snažila jsem se neuhnout pohledem a ihned jsem si jí přitiskla na hruď.

„Jak se máš, zlato?“ Zeptala jsem se jí.

„Skvěle. Jste tady.“ Šeptala mi do trička. Ve dveřích se objevil Jakob.

„Ahoj, Bells.“ Zamával s úsměvem a pak pohodil hlavou k Edwardovi. Ten si ho však nevšiml. Díval se do prázdna. Nessie mě táhla do domu. V obýváku jsme se posadili na gauč a Jakob s Nessie se uvelebili v křesle.

„Tak o co jde?“ vyzvídal Jakob.

„No, v říjnu bychom měli už konečně nastoupit na universitu, ale nechceme tu nechat Nessie. Už je nejlepší chvíle pro odchod, Jakobe. Nikdo tu nevěří, že je Nessie osm let. A nemůže se schovávat pořád v La Push.“ Začala jsem. Jakob se zamračil, ale nakonec rezignovaně vzdychl.

„Fajn, kdy odjíždíme?“ povytáhla jsem obočí ve stejnou chvíli, jako Edward a Nessie.

„No, čekal jsem, že to bude složitější.“ Řekl překvapeně Edward. Byl v šoku. Nejspíš se těšil, že se bude moct s Jakobem řádně pohádat. Zklamal ho.

„No tak to je asi vše.“ Konstatoval Edward. Nejspíš chtěl už odejít. Zvedl se a podíval se mi do očí.

„Půjdeme?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Teď jsme přijeli, Edwarde.“ Nessie byla stejně zmatená, jako já.

„Kam chceš jít tati?“ Edward se zmateně podíval na dceru a pak se jen opřel o zeď.

„Myslel jsem, že budete chtít klid.“ Sykl.

„Hele, já mám myšlenky čistý, tak kam zdrháš?“ Řehtal se Jakob.

„Ty možná, ale Nessie ne.“ Zpražil ho Edward. Nessie se začervenala. Káravě jsem se na ní podívala, ale ona uhnula pohledem. Jakob se zase začal smát.

„Ty jsi prostě sladká, na co si myslela?“ Vyzvídal Jake. Nessie jen zavrtěla hlavou.

„Na nic.“ Zavrčela. Edward si povzdechl.

„Omlouvám se, Renesmee. Nějak nejsem v náladě.“ Odpověděl na nevyřčenou otázku naší dcery. „Co to s tebou je?“ Vyhrkla jsem na něj. Edward jen zavrtěl hlavou. Přešel k Nessie a políbil ji krátce do vlasů. Pak se mi zahleděl do očí a byl pryč. Jen tiché zacvaknutí dveří mi řeklo, že už tu není. „Mami?“ promluvila na mě Nessie.

„To nic, zlato.“ Uklidňovala jsem zmatenou dceru, ale sama jsem potřebovala uklidnit. Jakob mě pozoroval s lítostí v očích. Nejspíš jsme je oba pěkně rozhodili. V kuchyni zazvonil telefon.

„Jdu tam.“ Křikla Ness a odběhla. Jakob se na mě stále díval.

„Co se děje, Bells?“ zeptal se potichu, aby to Renesmee neslyšela. Pokrčila jsem rameny.

„Nevím. Ráno na mě vrčel a celý den je takovýhle.“ Jakob napjal svaly.

„Vrčel? Na tebe?“ mávla jsem rukou ve snaze to ulehčit.

„Už to neudělá. Klid.“ Jakob jen zavrtěl hlavou.

„Bells, něco se děje. Něco tajíte. Nebo alespoň Edward.“ Vrčel. Musela jsem s ním souhlasit. Edward něco rozhodně tajil.

„Kdyby něco, řekni. Záleží mi na tobě. Nejen, že jsi matka Nessie, ale pořád máš u mě zvláštní místo.“ Šeptal.

„Já to vím, Jakeu. I ty máš to místo v srdci. Sice mě stále štveš, ale mám tě ráda.“ Jakob se kašlavě rozesmál. Nessie vpadla do pokoje.

„Volala Alice.“ Promluvila, a když jsem se na ní otočila, zalapala jsem po dechu.

„Co se stalo?“ Vydechla jsem. Nessie měla oteklé oči od pláče.

„Mami, táta.“ Kdybych měla v žilách krev, nikdo by se jí ve mně v tu chvíli nedořezal. Jakob vstal a bylo vidět, že neví, koho má dřív utěšovat.

„Co je s Edwardem?“ Začal opatrně Jake.

„Táta něco vyvede. Moc hnusného, říkala Alice. Máme ho tu držet, ale já jí řekla, že je už pryč.“ Vzlykala Nessie.

„Co má vyvést?“ Páčil to z ní Jakob.

„Alice viděla jen tátu s rudýma očima. Mami, dělej něco.“ Vzlykala víc a víc. Sama jsem byla v šoku a transu. Co mám podle ní dělat? Jakob mě sledoval a vyčkával.

„Bello?!“ promluvil na mě, ale já nemohla nic říct. Jen jsem zírala a v hlavě jsem měla několik myšlenek. Kde ho najdu? Kam šel? Co má v plánu a proč?

„Musím jít.“ Špitla jsem. Jakob se mnou vyšel před dům.

„Kam jdeš?“ Ptala se mě Nessie, stále se slzami v očích.

„Jdu taky.“ Oznámila a šla se obout, ale Jake jí zadržel.

„Ne, nikam nejdeš. Počkáš tady, až se někdo vrátí pro auto. Jdu já. Nepřidělávej starosti, Renesmee.“ Nessie se chtěla začít bouřit, ale Jakob byl rozhodnutý. Viděla to stejně, jako já, proto jen kývla. Políbil jí a rozeběhl se k lesu. Já stále stála na místě.

„Mami, najdi ho. Nesmí to udělat. Ať už je to, co je to.“ Prosila Nessie. Objala jsem jí a vychutnávala si tu chvíli. Z lesa se ozvalo několik zavytí vlků. Jakob asi informoval ostatní.

„Ozvu se ti, zlato. Neboj se a hlavně nikam nechoď.“ Křikla jsem o vteřinu dřív, než jsem zmizela v lese.

Letěla jsem lesem, jako vítr po stráni a hledala svého Edwarda. Byl neuvěřitelně rychlý.

„Edwarde.“ Zavolala jsem pokaždé, když jsem měla pocit, že tu někde je.

„Edwarde, lásko, poslouchej mě.“ Křičela jsem do lesa a slyšela jen svou vlastní ozvěnu. V kapse mi zazvonil telefon. Než stihl skončit první tón skladby, měla jsem ho u ucha.

„Edwarde?“ nedívala jsem se na displej, jen jsem očima kmitala kolem sebe.

„Bello, tady Alice. Kde jsi? Je tam s tebou Nessie?“ byla vyděšená. V místech, kde jsem mívala srdce, se cosi sevřelo.

„Není tady. Je v La Push. Hledáme Edwarda.“ Alice do telefonu vzdychla.

„Edward je v pořádku. Musíš se okamžitě vrátit. Je tady! Přišla si pro Nessie!“ Víc jsem nepotřebovala vědět. Edward byl v pořádku a mé dceři hrozilo zase nebezpečí. Nepátrala jsem po tom, kdo to je a co by se mohlo stát. Řítila jsem se zpět. Naježila jsem se s přicházejícím nebezpečím. Někdo mě sledoval. Ohnala jsem se a Jakob ve své vlčí podobě ucukl.

„Ach, promiň.“ Zašeptala jsem nervózně. Vlk si mě jen prohlížel s přimhouřenýma očima. Nevěděl to. „Jakobe, musíme okamžitě zpátky. Renesmee je v nebezpečí.“ Nemusela jsem to opakovat. Vystřelil, jako střela a já se hnala za ním.

„Bello.“ Slyšela jsem hlas západně od mého směru.

„Edwarde, Nessie!“ Začínala jsem propadat hysterii.

„Lásko, neboj se. Bude v pořádku.“ Připojil se ke mně v jediné vteřině. Všichni tři jsme běželi o čas. Co když to nestihneme? Co bude potom? U domu jsme zachytili její vůni.

„Šla k útesu?!“ Divil se Edward. Nechápala jsem, proč by mířila tam. Leda, že by byla v takové situaci, že prostě nemyslela. Jen se snažila zachránit si kůži. Chudák. Jestli jí ublíží, roztrhám to na milion kousíčků. Bude si to přát, aby bylo na místě mrtvé. Ano, bylo to jen TO. Nevěděla jsem, kdo to je. Nezajímalo mě to do chvíle, kdy mě do nosu uhodila stopa Jane. Ztuhla jsem jen na nepatrný okamžik. Jakob se mihl mezi stromy a ve vteřině to byl člověk. Oči měl navrch hlavy. Z krku mi uniklo zavrčení. Hnala jsem se za svým andílkem. Tentokrát neměl nikdo šanci mě zastavit. Když stromy prořídli a já měla šanci vidět na konec skály, zaslechla jsem vrčení v Edwardově a Jakobově krku. „Zabiju jí!“ Vrčeli oba. Já si svůj hněv šetřila. Bez myšlení jsem neměla šanci. Potřebovala jsem svůj štít mít připravený a nenechat se zaskočit. Má vnější maska byla slabá, cítila jsem, že se nedokážu dostatečně přetvařovat. Zvládnu to! Křičela jsem na sebe. Neovládla jsem se.

„JANE!“ Zařvala jsem. Nessie, která stála na kraji srázu a usedavě plakala, zvedla překvapeně hlavu a naše oči se setkaly. Jak jsem byla vděčná, že žije. Obstoupili jsme jí a vyčkávali. Riskovat život mého andílka by bylo nesmyslné. Jen jí dostat do bezpečí.

„Mami.“ Zavolala vyděšená nessie a mě to ubralo spoustu vůle zůstat stát. Bála se, byla nešťastná, přesto mi přišlo, že má radost. V očích se jí zajiskřilo, když nás uviděla. Dostat jí do bezpečí. Musí být v bezpečí.

„Nech naší dceru na pokoji. Chceš mě. Tak si mě vezmi.“ Zařvala jsem na tu bestii s andělskou tváří. Ta se však ani neotočila a jen se mi vysmála.

„Omyl. Celou domu mi šlo jen o to, zabít vaši povedenou dcerku.“ Moje sebeovládání bylo pryč. Trhla jsem sebou a odrazila se, abych jí urvala hlavu a vystavila si jí v domě. Bestie, zmije, mrcha. Jak já jí toužila zabít.

„Ty mrcho.“ Vyjekla jsem. Můj start se stal i cílem. Nemohla jsem se pohnout, než mi došlo, že mě svírá Edward. Chtělo se mi řvát o život. Umlátit tu malou pijavici vlastní rukou. Nedovolím, aby se jí dotkla. Překvapila mě Jakobova otázka. I když vrčel, stál v klidu a vzpřímeně.

„Proč?“ Proč?! Zopakovala jsem si v hlavě. Co to mělo být? Proč na ní neskočil? Neurval jí hlavu, nebo neroztrhla na cáry? A co Edward? To jsem tu šílela jen já?! Jane stále upírala oči na mou nebohou Renesmee.

„Ona má takové štěstí. Může kdykoli na slunce. Kdybych mohla rozhodnout před lety místo Ara, nemuseli jsme se zdržovat tímhle tím. Musela jsem si počkat, až bude starší. Až vám ještě víc přiroste k srdci.“ Víc k srdci? Mluvila lísavým medovým hlasem. Rozervat jí na milion kousíčků. Sledovala jsem každý její pohyb, každý pohyb mého andílka. Byla tak blízko okraji útesu, jen se špatně pohnout a… zavřela jsem oči a zatřásla hlavou.

„Musela jsem od ní odvést pozornost, tak jsem stvořila skupinku a chtěla na oko zabít Bellu. No prostě, aby jste mysleli, že mi jde o její smrt. Doufala jsem, že Bella odejde, aby vám nedělala potíže, a tím pádem tu bude jen jeden. Bello myslela jsem, že tě tak snadno nepřemluví, ale jak koukám, jde to snadno. Lehce se s tebou manipuluje, Edward na sebe musí být hrdý. Ale i s tím jsem si poradila. Jacobe jestli se ještě pohneš, je mrtvá.“ Zavrčela na Jakea a já si teprve teď všimla, že je o metr blíž, než původně stál.

„No jeden z novorozených, které jsem si stvořila kvůli vám, měl úžasnou schopnost, která se mi velice hodila a tím pádem jsem to měla tak moc snadné, ale nevadí stejně je sranda, nemyslíte?“ Vyrvala bych si srdce z těla, jen abych jí zachránila. Janin plán byl perfektní. A já se jím nechala zblbnout. Stejně, jako Edward.

„Ne? Tak ne.“ Jane se zatvářila, jako malé dítě, kterému se nedostalo potlesku po provedeném výkonu.

„No budu pokračovat. Ten novorozený měl schopnost, zatemnit mi mysl, takže Alice mé plány neviděla. A Felix a Demetri se ke mně ochotně přidali, jak zjevně víte. No a ty měli plán, který jsem schvalovala. Měli zabít Bellu. Doufala jsem, že se tam Edward vydá.“ Takže proto byl Edward divný? Proto s ním celý den nebyla řeč?

„Jelikož mu to Alice řekla, díky svému vidění.“ Zasmála se. Alice to taky věděla? Proč mi to ani jeden neřekl?

„ Věřila jsem, že to Belle nedá a půjde za ním, když jí to Alice zavolá. V tom případě byli rozhodnutí zabít i Edwarda. No a ještě lepší.“ Poslední slova zvolala, jako nejlepší část.

„Jacob šel s vámi. Tak skvěle mi to vyšlo. Mimochodem děkuji, že jste mi to ulehčili. Toho novorozeného jsem si vzala s sebou, aby se to neprozradilo moc brzo. Už to má za sebou, chudáček, než jsem se vplížila do vašeho domu, Jacobe, kde jsi nechal Nessie samotnou, skončila jsem to s ním. Bohužel si mě Renesmee všimla dřív, než já jí. Divné. No a tak pláchla, jako laňka. Jenže není tak rychlá, jako její tatínek, že Edwarde. Takže děkuju. Děkuju ze srdce. No a pak Alice zjistila můj pravý plán a zavolala vám. A vy jste se sem vydali. No a teď jsme tady. Promiňte já jen nechtěla, aby jste přišli o to nejlepší.“ Vytřeštila jsem oči. Edward zavrčel a já se chystala k novému pokusu, vyrvat jí cokoliv z těla.

„Mami, za vámi.“ Vyjekla Nessie. Všichni tři jsme se najednou otočili a sledovali přicházejícího Demetriho s Felixem. Edward znovu zavrčel. Jen tiše, takže jsem to slyšela snad jen já.

„Ale nebojte, ti vám neublíží, zatím ne.“ Šklebila se Jane. Nemohla jsem se dočkat své šance. Nessie se pohnula a já napjala, když klopýtla o vlastní nohu. Teď ne, Renesmee. Teď není čas být nemotorná! Proč musela mít levé nohy po mně?!

„TAK NEJLEPŠÍ ČÁST MÉHO PLÁNU ZAČÍNÁ.“ Vyjekla a vytáhla ve stejném okamžiku z pod pláště nůž. Zavrčela jsem, jak hladová šelma, ale křik mi uvízl v hrdle. Žádná rychlá smrt. Bude trpět, za to, že vztáhla ruku na moje dítě… Zalapala jsem po dechu, když se čepel nože mihla vzduchem. Nůž spadl na zem, ale Jane se smála. Edward se vedle mě napjal. Viděla jsem Nessin pohled. Dívala se na Jane a na nůž, který ležel na zemi. Proboha to ne! Nadechovala jsem se, ale Edward to věděl dřív. „NÉÉÉÉÉÉÉ. Nedělej to Nessie.“ Měla jsem pravdu. Nessie sáhla po noži a napadla Jane. Byla to pitomost! Křičela jsem uvnitř. Konečně jsem se pohnula, ale bylo pozdě. Renesmee přepadla přes okraj. Zachytila se, jenže ta pijavice jí stoupla na ruce. Vrčela jsem, jak smyslů zbavená a konečně jsem po ní mohla skočit. Zabiju jí. Letěla dolů, jak kámen. Připravila jsem se na křik, ale nic se neozývalo, jen Jakob se vrhl přes hranu útesu.

„Zachraň jí.“Vyjekla jsem na Jakoba a v tu chvíli se můj štít roztáhl, aby se omotal, kolem Edwarda.

„Ty bestie!“ Zařval Edward a v mžiku jí rval hlavu od těla. Demetri s Felixem se vrhli ke mně.

„Bello.“ Křikl Edward a já se musela začít bránit. Držet štít nad svým manželem a uhýbat útoku dvou upírů, bylo dost zlý. Vybavily se mi vzpomínky. Nesmím prohrát. A když, tak ať Edward přežije. Povedlo se mi překvapit Demetriho. Trhnutím jsem jej připravila o levou ruku. Zařval bolestí. Jakob se objevil z ničeho nic. Zaútočil zuřivě na Felixe a já sice měla o jednoho upíra méně, ale o další cíl mého štítu více. Když se Edward vypořádal s Jane, přeskočil mě a vrhl se na Demetriho. Rozhlédla jsem se. Kde je? Kde mám svoje srdce? Ležela ve stínu a měla oči zavřené. Přísahám bohu, že jestli nežije, vzkřísím tu pijavici a znovu jí zabiju. Pohnula se a s ní i cosi ve mně. V okamžiku jsem byla u ní a za vteřinu stál vedle mě Edward s Jakobem. Už byl zase člověk. Edward jí vzal do náruče a odnesli jsme jí domů.

„Carlisle, přijeď okamžitě. Nessie.“ Nemusela jsem říkat víc, už to věděl od Alice, a byl na cestě k nám. Zachrání ji. Věděla jsem to. Jinak by ho Alice neposlala. Moje dceruška byla podchlazená, potlučená a na ruce měla obrovskou řeznou ránu. Nad lesem se vznášel černý kouř.

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Teď ne, Renesmee!: