Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tajemství stříbrných vlků - 1. část

02.10.2010 (19:00) • Bella130 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2657×

Tajemství stříbrných vlků

1. část

(Pohled Belly)

Žalostně jsem zavyla. Kapky mých vlčích slz jako maličkaté perly dopadaly tiše na zem. Už necelé tři dny ležím u mrtvých těl mé bývalé vlčí rodiny. O moji rodinu jsem přišla, když na nás jednoho osudného dne zaútočila smečka kříženců z Denali. Po několik tisíciletí hubí různé smečky vlků. A teď jsme na řadu přišli my. Byl to velký a krutý boj. Bojovali jsme z posledních sil, jenže jich bylo víc. Má rodina za mě nakonec zaplatila životem, protože se mě snažili ochránit. Mně jediné se podařilo utéct a zachránit se tak před jistou smrtí. Poté, co bitva skončila, jsem se vrátila zpátky na místo, kde se  bitva odehrála. To, co jsem před sebou spatřila, mi vehnalo slzy do očí.

Uspořádaná mrtvá vlčí těla ležela těsně vedle sebe. Všude kolem byly potůčky naší vzácné stříbrné krve, která se leskla ve svitu měsíce. Tohle jsme si přece nezasloužili. Tak proč to všechno? Copak nemá nikdo slitování? Já byla jediným a posledním potomkem tohoto vzácného a vlčího rodu. Nikdo jiný kromě mě už nikdy nebude. A to bylo ze všeho nejsmutnější. Nejsem ale jen vlkem, jsem také člověkem. Po těch neurputně žalem probděných a probrečených tří dnů jsem se s plnou platností rozhodla začít znovu žít. Dvakrát jednoduché to zrovna pro mě nebude, ale co mi taky jiného zbývá? Nemůžu tady jen tak sedět a celý život truchlit. Poznamenalo mě to sice na celý život, ale to ještě neznamená, že nemůžu začít nový život. Zvedla jsem se na všechny čtyři tlapky, podívala se na měsíc, zavyla jsem na něho, naposledy jsem uronila slzu pro svoji vlčí rodinu, ohlédla jsem se na ně a poté se rozběhla hlouběji do lesů.

(Někde úplně jinde)

(Pohled Tanyi)

Náš plán vyšel na jedničku. A to jsem si právě že nejvíce ze všeho přála. Aro bude z toho, až se to dozví, nadšený. Proto nás také stvořil, že? Ano, slyšeli jste správně. Volturiovi si pro nás poslali, abychom jim mohli sloužit.  V laboratořích dávali dohromady vlčí a upíří gen. Ten když se smíchal a mi ho poté vypili, vznikl nový jedinec, který se nazývá kříženec. Jsme poslové toho, abychom vyhubili všechny vlčí smečky na této planetě. A proč?  Odpověď je naprosto jednoduchá. Vlci nám vadí. A navíc nám kazí naši pověst. Je toho víc, ale nechce se mi to jmenovat. V čele mé smečky stojí - Irina, Kate, Eleazar, Victorie, Laurent a James. Já jsem hlavní vůdkyní celé naší smečky. Řídíme se heslem ovládnout a zničit.  Jsme Denalijská smečka, ale většina nám říká kříženci nebo „Vlčí drápy“.  Naším dalším cílem k z ničení bude smečka z La Push.

(Pohled Cullenů - Alice)

Dostala jsem vizi o tom, že objevíme při lovu vlka, který bude nesmírně krásný. Ten vlk bude dívka jménem Bella. Připlete se nám do cesty a my její vůni krve nebudeme moci odolat. Vrhneme se na ni a potom...  na to jsem raději nechtěla ani pomyslet. To se nesmí stát. Musím jít okamžitě varovat ostatní.

(Pohled Edwarda)

Zrovna jsem ležel na posteli a poslouchal svoji oblíbenou muziku, když v tom najednou jako střela vletěla do mého pokoje Alice.

„Edwarde, musím ti něco důležitého přehrát,“ začala mluvit a poté mi ukázala obraz ve své hlavě. To co jsem tam uviděl, mi doslova vyrazilo dech.

„Alice, a seš si tím jistá? Třeba je to další z tvých subjektivních vizí, které se nemusí vůbec stát a po chvilce se ti změní,“ řekl jsem.

„Edwarde, to si nemyslím. Na 100% procent jsem si jistá, že se to stane,“ stála si při svém. Já se nad ním ještě jednou zamyslel.

„Fajn, Alice, tak půjdeme varovat ostatní.“ Zvedl jsem se a chystal se to jít udělat.

„Edwarde, ještě něco.“ Zastavila mě a přehrála mi ve své hlavě další svůj obraz.

„Co by ale tady měla dělat ta smečka kříženců z Denali? To nechápu. A jakou to má s tím vůbec spojitost? A vůbec, co s tím vším mají společného Volturiovi?“ Podíval jsem se na ni s otazníky vepsanými jasně ve svých očích.

„To je to, co nevím, Edwarde. Každou chvilku mám nové a nové vize. A ta dívka, smečka z Denali i Volturiovi se tam vyskytují. Já sama s určitostí nedokážu říct, co to má znamenat. Jediné, co s určitostí vím, je že se to brzy stane. A to je to, čeho se nejvíce obávám,“ řekla Alice zoufale.

„To se teda, jak vidím, máme na co těšit. Musíme se okamžitě poradit s ostatními, abychom to včas zarazili.“ Na nic jsem nečekal, chytl Alici za ruku a táhl ji za ostatními. Ti se na nás překvapeně otočili a čekali na to, co z nás vypadne.

(Pohled Belly)

Byla jsem v blízkosti nějakého domu. Všimla jsem si, jak z oken skáčou nějaké dvě postavy. Lekla jsem se a schovala se za nejbližší keř. Oni však běželi mým směrem a zahlédli mě. V tuto chvíli jsem nevěděla, jak zareagovat, jestli mám utéct nebo stát na místě. Ty postavy mi každou vteřinu byly blíž a blíž. Nebyla jsem v této chvíli schopna ničeho. Čekala jsem na to, kdy přijde můj konec. Jedna z těch postav stála přímo u mě. Byla to malá drobná dívka s elfím obličejíkem, zlatýma očima a černými vlasy rozházenými do stran. Ta dívka se na mě usmála. To mě ještě víc vyvedlo z míry a já začala couvat.

„Ale no tak, Bello, neboj se nás. Já stejně věděla, že přijdeš. Museli jsme se na to připravit.“ Co tím myslela, že přijdu? A odkud zná mé jméno? A na co že se měla připravit?

„Nemusíš nic říkat. My víme, že si zmatená a musíš si bůhví co o nás myslet. Ale my ti všechno vysvětlíme,“ řekl chlapec s bronzovými vlasy, který se postavil vedle té malé elfí holky. Co mě ale udivilo bylo to, že měl úplně stejně zlaté oči jako ta holka. Já se najednou začala před nimi měnit v člověka. Toto se stát nemělo.

„Co po mně chcete!“ křikla jsem na ně. Ta elfka ani ten chlapec se mě nelekli, což jsem se divila. Tvářili se pořád stejně.

„Bello, klid. Řekli jsme ti jasně, že ti to vysvětlíme. Byla bys, prosím tě, tak hodná a poslouchala nás? Nechceme po tobě toho moc. Jo, a říkej mi, prosím, Alice,“ řekla chlácholivým hlasem ta elfí holka a představila se mi. Podávala ke mně ruku, ale já ji automaticky odmítla.

„A proč bych vás měla poslouchat? Ani vás pořádně neznám,“ zamračila jsem se na ně a stála si při svém.

„No, nutit tě nebudeme. Ale řekneme ti to stejně i tak. Máš nám totiž co vysvětlovat,“ chlapec s bronzovými vlasy se na mě podíval a s vážností řekl. Já se v jeho zlatavých očích najednou začala ztrácet. V této chvíli bych mu byla schopna převyprávět celý svůj dosavadní život. Něco mě k těm zlatookým začalo táhnout. Já nedokázala říct co.

„Tak mluvte. Já si vás poslechnu. Stejně nemám na výběr. A nevím taky, co bych vám měla říct,“ povzdechla jsem si a čekala na to, kdo promluví dřív.

„Fajn, Bello, pojď s námi dovnitř.“ Nabídla mi ruku, aby mi pomohla vstát. Já chvilku váhala nad tím, jestli ji mám přijmout či ne. Ještě jsem jim stále nevěřila. Nakonec jsem ji ale bez námitek přijala. Její ruka byla ledová, což bylo divné. Nelámala jsem si tím hlavu a nechala to být. Ta se na mě po chvilce vřele usmála.

(Pohled Tanyi)

Schylovalo se k tomu hlavnímu. Přípravy na zničení smečky z La Push byly definitivně ukončeny. Za tři dny se uskuteční velká krvelačná bitva na život a na smrt. Na to jsem se ze všeho nejvíce těšila a naši stvořitelé Volturiovi samozřejmě taky. Pak se se poté vrhneme na další naše cíle, které červenou barvou máme vyznačené na mapě.

(Pohled Cullenů - Alice)

Bella vypadala stále vystrašeně a já se jí upřímně vůbec nedivila. Stále jsem ji držela za ruku a poté ji pevně stiskla, abych ji tím dala najevo, že se nemá čeho bát. Jak jsme vešli do našeho domu, Bella zůstala ve dveřích stát s otevřenou pusou dokořán. Já ji zatáhla za rukáv a vtáhla ji dovnitř.

„Esme, Carlisle a ostatní, pojďte sem, prosím. Vedeme vám návštěvu,“ zavolala jsem na ostatní. Než jsem to ale dořekla celé, už  tu dávno stáli a Bellu si zvědavě prohlíželi. Ta na nich a na domě mohla oči nechat.

„Bello, toto je má a Edwardova rodina. Rodino, toto je ta Bella, o kterém jsem měla dneska různé vize,“ představila jsem je navzájem. Bella to vzala kupodivu v klidu, což jsem nečekala.

„Těší nás, Bello,“ usmáli se na ni a řekli všichni sborově. Tedy kromě Rosalie, ta se na ni s odporem mračila.

„To mě taky. A jak se vůbec jmenujete?“ úsměv jim oplatila a poté se zvědavě zeptala.

„Ten nejvyšší blonďatý muž  se jmenuje Carlisle, je náš adoptivní otec a vůdcem našeho klanu, který také navíc léčí lidi. Ta vedle něho je Esme, která navrhuje různé konstrukční plány. Tento dům byl také z jejich návrhů. Ona také ráda vaří a je i naší matkou. Ten svalnatý kluk se jmenuje Emmett. Rád vtipkuje, takže si na to zvykni. Ta vedle něho je Rosalie. Jejího chování si, prosím, nevšímej. Jasper, to je můj kluk. No, a poslední člen naší rodiny je Edward. Ten jako jediný je z naší rodiny nezadaný,“ řekla jsem jí to ve stručnosti.

„Budeme tu jen tak stát nebo se půjdeme posadit?“ řekl Carlisle.

„Dáš si něco, zlatíčko?“ zeptala se jí Esme zdvořile.

„Ne, děkuji vám, Esme, ale nic nechci.“ Usmála se na Esme a poté si společně s námi sedla na gauč. Každý si sedl tak, aby na Bellu viděl.

(Pohled Belly)

S nimi tady sedět bylo tak jiné. Připadala jsem si, jako bych tady tyto lidi znala odjakživa a povídali si spolu jako každá jiná rodina. Všichni mě propalovali svými pohledy a čekali na to, kdo promluví dříve. Začala jak jinak než Alice.

„Tak, Bello, slíbili jsme ti, že ti vše vysvětlíme. Nebudu už to nadále odkládat. Napřed ti ale povíme, co jsme vlastně zač. Byla bych moc ráda, kdybys nás bedlivě poslouchala a neděsila se,“ podívala se na mě vážně a poté začala mluvit. „My, nejsme lidi, Bello. My jsme upíři, ale ne ti, co se živí lidskou krví a co znáš z různých hororů a knížek. Na nás nepůsobí žádný česnek, slunce nám nic neudělá, a dokonce ani nespíme. Živíme se zvířecí krví, ale většina upírů se živí tou lidskou, ale my do této kategorie nepatříme. To je to nejdůležitější, co bys měla vědět. A tvou identitu známe, ale divím se tomu, že když jsi vlk, tak nám nesmrdíš, což je divné.“  Alice skončila se svým dlouhým proslovem. Já se na všechny dívala normálně. Kupodivu mě to nějak nepřekvapilo. Od začátku mi připadali zvláštní a něco mi na nich nesedělo. Asi si budou myslet, že mě to vyděsilo a já uteču, ale já byla zvyklá odmalička na takové věci a navíc jsem už dávno před tím věděla, že mezi námi žijí i upíři. Cullenovi se stále na mě dívali a čekali na mojí  reakci.

„Popravdě mě to nepřekvapilo. Od prvního okamžiku mi na vás něco nesedělo, akorát jsem nevěděla, že žijí i vegetariánští upíři. To je pro mě novinkou. A ty některé věci, co jste mi řekli, také. No, asi bych vám svůj příběh měla také říct. A byla bych moc ráda, kdybyste mi řekli o vás víc a o tom, jak měla Alice o mně tu vizi.“ Povzdechla jsem si a rozvážně řekla. Cullenovi se na mě dívali s otevřenou pusou dokořán. A pak kdo je tady víc překvapený, že?

(Pohled Volturiových - Aro)

Konečně, polovička vlčích smeček je vyhubena. Ještě nám chybí ta jedna z La Push a poté se posuneme o něco dál. Jak jsem tak nad tím vším přemýšlel, vzpomněl jsem si, že se musím jít podívat do laboratoře, jak probíhá mutace upířího a vlčího genu. Musíme přibrat další tři do naší smečky. Čím víc nás bude, tím větší šanci máme na vítězství.

(Pohled Belly)

„No, Bello, tak tím jsi nás víc než překvapila. A moc rádi si poslechneme tvůj příběh. A zajisté ti víc o sobě řekneme,“ řekl Carlisle.

„Já nejsem jen člověk, jestli jste si všimli. Jsem také vlkem, ale ne tak ledajakým. Jsme zvláštní druh vlka, který při velkém boji bohužel zahynul. A já jediná jsem přímým a posledním potomkem stříbrných vlků. A v čem jsme tak výjimeční a odlišní od ostatních vlků? Máme stříbrnou krev, která dokáže léčit. Když na mě svítí měsíc, třpytí se mi srst. Odtud se také odvozuje ten název. Máme více zvláštností, které na mě časem poznáte,“ pověděla jsem jim ve stručnosti svůj příběh a na každého z nich se podívala.

„Mě osobně to vůbec nezajímá.“ Rosalie se zvedla, zamračila se na mě a chystala se k odchodu.

„Rose, zklidni hormon. Nemusíš poslouchat, jestli nechceš. Nikdo tě nenutí, ale zůstaneš tady, ano?“ Chytl ji Emmett za ruku a sladce se na ni podíval. Rosalie si nafuněně povzdechla a nakonec si sedla. Ta blondýna mě začala vcelku i děsit. Sotva mě zná a už se ke mně takto chová, ale na druhou stranu se jí upřímně nedivím.

„Omlouváme se ti, Bello, za Rosalii. Ona je už prostě taková. Doufám, že se na nás nezlobíš,“ řekla Alice omluvně.

„To je v pořádku.“ Usmála jsem se na všechny. Alice se najednou zarazila a měla nepřítomný výraz, což mě vcelku vyděsilo.

„To nic, Bello, Alice má jenom vizi. Ona totiž vidí do budoucnosti. Edward čte myšlenky a já ovládám emoce. To jsou naše dary,“ podíval se na mě Jasper. Já tomu, co mi řekl, nedokázala uvěřit.

„Upíři mají dary?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ano, to mají, ale ne každý ho má. Takových upírů je málo. Je toho tolik, co ještě o nás nevíš.“ Jasper se na mě usmál. A sledoval moji reakci.

(Pohled Cullenů - Alice)

Obklopily mě opět další obrazy. V nich se zase vyskytovali ti podivní vlci, kteří za necelé tři dny mají zaútočit na smečku z La Push. V té vizi byli i Volturiovi.  A dokonce my a Bella. Po chvilce se se vize rozplynula a já se vrátila do reality. Samozřejmě se každý na mě díval a čekal, co jim řeknu. Z té vize jsem byla dosti nesvá a Edward, který si to přečetl v mých myšlenkách, také. Co to všechno má znamenat? Bella se na nás zmateně dívala.

„Co jsi viděla, Alice?“ zeptal se mě po chvilce Carlisle.

„Je ohrožena smečka z La Push. Za necelé tři dny na ně zaútočí ti podivní vlci, kteří se vyskytovali i v mých předchozích vizích. Budou tam i Volturiovi. A také my všichni. Nejhorší na tom všem je, že nevím, co jsou zač a jaký důvod mají k boji,“ řekla jsem jim znepokojená svou vizí.

„Já vím, co jsou ti vlci zač,“ promluvila po chvilce Bella. My jsme se na ni okamžitě otočili a čekali na to, co z ní vyleze.

„Tak mluv, Bello. Třeba nám to pomůže,“ řekl Edward.

„To nejsou čistí vlci. Jsou to i upíři. Přezdívá se jim kříženci a to byli právě oni, kteří nás vyhubili. Jejich cílem je zlikvidovat všechny vlčí smečky, které jim stojí v cestě. Nemají žádné slitování a nezajímá je vůbec nic. A jak to tak vidím, tak jejich hlavními tvůrci budou samotní Volturiovi.“ My se na Bellu nevěřícně podívali.

„Tak ty křížence zlikvidujeme,“ navrhl Emmett.

„To není jen tak, Emette. Musíme se na to připravit a varovat smečku z La Push. Sice je pravda, že jsme od přírody nepřátelé, ale musíme jim pomoct.  Smrt si nezaslouží,“ řekl Carlisle zamyšleně.

„Problém je ale v tom, jak jim to řekneme. To s nimi uzavřeme spojenectví nebo co?“ povzdechl si Emmett a podrbal se zamyšleně na čele.

„Něco v tom smyslu,“ odpověděl mu Edward.

„Tak zítra jim to půjdeme vyřídit. Snad budou souhlasit, když jim půjde o jejich holé životy.“ Všichni jsme souhlasně přikývli a tím pro dnešní den celou debatu o tom všem uzavřeli. Zítra budou muset proběhnou první přípravy na ten velký a krutý boj, který nás čeká.

Tak co stála tato 1. část této jednorázové povídky vůbec za něco? Napište mi, prosím upřímně své názory - kladný nebo záporný, to je mi jedno. Potřebuji vědět, na čem jsem. A adminům se chci předem moc omluvit za chyby, které mi tam najdou a já je přehlédla. Četla jsem to po sobě pečlivě a i opravovala, ale chybička se přeci jenom někdy vloudí.

Autor: Bella130 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství stříbrných vlků - 1. část: