Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tajemná povídka - Návštěva tajemné země

Prostě tajemná povídka...budu ráda za komentíky:)

Píše se rok 1942 v Evropě zuří druhá světová válka a já se vydávám na návštěvu do tajemné Transylvánie, poseté hrůzostrašnými pověrami o zlých démonech a tajemném knížeti Vladislavovi Drakulovi.

Jmenuji se Kate Lunchetová a pocházím z jedné velmi bohaté rodiny žíjící v Londýně. Na truc svému otci jsem se stala , řekla bych významnou novinářkou a spisovatelkou mnoha publikací, týkající se záhadných tvorů našeho světa a nevysvětlitelných údálostí.

A to je jeden z důvodů proč se vydávám sem do Rumunska, do země svázané neustálou chudobou.

Vydávám se sem za svými dlouholetými přáteli , kteří se právě zasnoubili.Koupily si malý domek nedaleko slavných Karpat na území Transylvánie.

Ano Transylvánie , ale povětšinou nazývána Sedmihradsko, proto , aby se zastínily hrúzné informace?O tomto místě?

Sedmihradsko je samým srdcem Rumunska, obestláno Východními,Západními a Jížními Karpatami.

Žije zde velká část maďarů a moje úroveň maďarštiny sahá do mateřských školek a proto, jsem ráda , že my moji zasnoubení přátelé pomohou s mojí malou expedicí , počítajíc mého šéfredaktora Johna Smetha, kterého tyto záhady velice baví, spoluredaktora  Jacka Mise , který poslední dobou na mě oči  nemůže nechat a sekretářku Taňju Alimere.

Avšak s mojí němčinou to vypadá lépe, jelikož na vysoké škole jsem musela umět néjméně pět světových jazyků nevyjímaje ruského.

Jedeme vlakem už několik dní, neustálé přesedání na různé spoje, snad je tento vlakový systém složitý odnepaměti nebo jen, že je válka?

Sedím v kabině s Taňjou a právě si povídáme o krásné krajině , kterou míjíme.Právě zapadá slunce a Jack vešel do kabiny , posadíc se vedle mě.

Podíval se na Taňju a ta řekla:,,No, měla bych si jít promluvit se svým šéfem o výši mého platu, tak vás tu nechám.''a odešla svým klidným krokem z kabiny.

Jack okamžitě na mě vrhl pohledem vzrušeného muže a já se toho pohledu bála , bylo mu dvacet sedm let a mě dvacet čtyři a moji rodiče povídají , že se k sobě vůbec nehodíme, tedy pokud bychom něco spolu měli.

Maminka mi už před několika lety našla nápadníka , bohatého majitele několika čtyřhvězdičkových restaurací v Británii, přemlouvala mě ať nechodím studovat, že na ženu tohoto století se to nehodí, ale já ji stejnak neposlechla a šla studovat.

Moje první láska byla na střední, byl úžasný.Krásný , milý  a hodný.Vydrželo nám to spolu až na vysokou, po dokončení studia jsme se po vzájemné dohodě stali kamarádi a dnes se zasnoubil ano, ten pár za kterým jedeme je pár , který bych měla nenávidět, ale já je mám ráda. Sindy je moje dlouholetá kamarádka a nikdy bych ji neopustila, vzláště kvůli muži.

,,Jak se máte slešno Lunchetová?''zeptal se skoro šeptem.

,,No, spát ve vlaku není jako spát v pětihvězdičkovém hotelu, ale snad to ještě pár hodin přežiju.Nejsem moc zvylklá jezdit vlakem, většinou jezdím autem a co vy, mladý impulzivní muž prožívá takovou zdráhavou cestu?''

,,Děkuji za kompliment, ale řekl bych, že to není zas tak hrozné.''

***

Po příjezdu na nádraží čekala Sindy s Michaelem na nástupišti.Vypadali velice šťastně. Objala jsem Sindy, Michaelovi jsem podala ruku a popřála jsem jim k zasnoubení.

,,Tak dlouho jsem tě neviděla Sindy. Vypadáš úžasně. Chtěla bych vás představit tohle je šéfredaktor a tedy můj šéf John Smeth, spoluredaktor Jack Mise a sekretářka Taňja Alimere.''tak po té ,co jsem je představila jsme se odprovodili do kočárů, jeli jsme hodinu, protože Sindyin dům leží daleko v horách.

,,Nevadilo by ti Sindy, kdybychom se podívali ještě dnes na Drakulův hrad? Tedy pokud se nebojíš.''

,,Ale vždyť mě znáš Kate, podíváme se tam navečer , tedy pokud ti to nebude vadit, že tam půjdeme za tmy?''

,,Ne, ještě si o tom musím promluvit jen se šéfem, ale myslím , že ten  se bát nebude, jelikož on je na tyto výpravy vždy natěšený.''pověděla jsem s radostí v tónu mého hlasu.

,,Hmm, pane Johne, neruším?Chtěla bych si s vámi promluvit o návštěvě toho  tajemného hradu.''

,,Ach , jen pojďtě dále.Tak ,kdy se půjdeme podívat na ten tajemný hrad. Byl bych rád, kdyby to bylo ještě dnes.''

,,Teď jsem se chtěla zeptat, domluvila jsem to se slečnou Sindy na dnešní večer, pokud by vám to nevadilo?''

,,Mě , vůbec.Však vy víte jak mám rád tyto tajemné expedice.Takže domluveno.Dnes večer a v kolik?''zeptal se a v jeho tóně hlasu se ozvala malá dětská jiskra radosti po dobrodružstvím.

,,Kolem osmé hodiny večerní, avšak můžeme tuto expedici přesunout na zítřek.''

,,Ne, to né. V osm to je doba tak akorát.''

,,Děkuji, a uvidíme se tedy večer pane Johne.''

,,Ne, já děkuji vám Kate. Vše zařizujete vy a za to jsem vám velice vděčný.''pověděl s upřímnodtí v hlase.

***

Odbila osmá hodina večerní a naše expedice jela ve dvou kočárech , najednou jsem uslyšela vytí.

,,Neboj se , tady je to za úplňku úplně normální.''pověděl Michael.

,,Úplněk?Tak to jsme si vybrali velice dobré načasování.''pověděl šéfredaktor John.

Byli jsme v druhém kočáru. V prvním kočáru před námi byl Jack s Taňjou a Sindy a možná ji za to děkuji, že jsem nebyla ve stejném kočáře jako Jack.Zdálo se mi , že se do mě zamiloval a jeho úsilí mě získat sílilio a já bych se bála, že bych tomu neodolala, teď však na vrcholu mojí slávy , jestli by se to dalo takhle říci, si nemohu dovolit románek s mým spolupracovníkem.

Najednou kočár zastavil.

Ozval se výkřik, byl to nejspíš hlas Sindy, křičela o pomoc. Michael okamžitě vyskočil z kočaru a já a pan John jsme jen vyhlédli z kočáru k čemu vlastně došlo.Uviděli jsme velkou ,temnou osobu či zvíře na střeše prvního kočáru, rvalo střechu jako by byla z papíru.

V tom se ozvala rána a Michael vystřelil, zvíře jen vytáhlo Sindy z kočáru a rotrhlo ji to na dvě části a uteklo .

Michael se vydal se slzami v očích za zvířetem , Najednou mě něco chytilo, ne jenom pevně stisklo byl to Jack . Taňju objal pan John a zároveň ji uklidňoval.

Co bylo to monstrum , které jsme zahlédli? Bude Michael živý?

Rozhodli jsme se , že zpátky do domu pojedem jedním kočárem a to tím naším, jeli jsme s hrůzou v našich tvářích.

Když najednou kočár zastavil, vyhlédla jsem a jen uviděla tělo kočího ale bez hlavy!!

Okamžitě jsem zařvala na koně ať jedou , ale neposlouchali, byli neklidní.

Najednou skočilo něco na střechu a začalo ji to trhat Taňja vystoupila s kočárů a utíkala lesem volali jsme na ni:,,Taňjo, vrať se !!!''ale ona se neozývala. Zvíře seskočilo se střechy kočáru a začalo pronásledovat Taňju.

Pan John vyběhl Taňji na pomoc a Jack mě chytl za ruku a pověděl:,,Sindyin dům je jen několik mil od tud pokud poběžíme měli bychom to zvládnout a zabarikádovat dům.Já vás ochráním ač bych měl obětovat svůj život , proto aby jste žila.Tak pojďte než se ten netvor vrátí, ostatní už jsou mrtví.''

Utíkali jsme lesem, větve stromů mě bily do tváře , ale já nezpomalovala a běžela jsem dál.Ozvalo se další vytí , zrychlili jsme.Dostali jsme se do domu , ale místo zabarikádování domu jsme se schovali do sklepa a až tady jsme se zabarikádovali.

Slyšeli jsme kroky.Zvíře zvětřilo naši stopu, vyrvalo prkna , kterými jsme zabarikádovali vchod do sklepa a chytlo to Jacka za nohu. Chytila jsme ho a držela , ale to zvíře bylo tak silné.

Odběhlo, ale zůstalo v domě , mě zbývalo jen se modlit.

***

Po několika minutách mě ozářilo sluneční světlo.Vyšla jsme schody ze sklepa a vešla do svého pokoje zbalit si věci a v té chvíli jsme uviděla monstrum, byl to vlkodlak .Ozářili ho paprsky slunce a on změnil svou podobu v nahého člověka - muže .

,,Prosím zabijte mě..''prosil mě muž?!.

,,Já nevím, co .. chcete abych vás zabila?''

,,Zabil jsem vaše přátelé?''

,,Dnes je poslední noc , kdy je úplněk , já se opět proměním.Žiju takto už 450 let a vy jste jedinná , která to může skončit.''

Podal mi zbraň , ale jedinné na co jsme se zmohla bylo políbit toho netvora.

Odhodil mě na postel a odběžel pryč.

***

Po příjezdu do Británie jsem tento příběh vyprávěl policii , nevím proč , ale zdálo se , že mi nevěřila .,neřekla jsem jim , že jsem toho netvora políbila.

Vrchní policista nechal vydat malou expedici do Rumunska, tam , kde došlo k té nehodě a jejich výprava si zrovna vybrala dny kdy měsíc je v úplňku.

Jsem jen zvědavá, kdo přežije.

Autor: HarrynaPotty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná povídka - Návštěva tajemné země:

Přidat komentář:

Nick:

Text: