Tato jednorázovka je o Isabelle. Bello jí říkal jedině Edward, který odešel asi tak před pěti lety. Bella už není tou nemotornou mladou dívkou. Už je dospělá a rozhodla se udělat něco pro to aby z ní nebyla troska. Příběh vypráví takzvaná třetí osoba.
08.09.2009 (08:09) • Nikky • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2141×
Jednorázovka
Svůj život jsem ti dala smím si přát alespoň svou smrt ?
Byl podzimní večer Isabella seděla na své houpačce a pozorovala jak si její malé kotě hraje s padajícím listím. Pořád přemýšlela nad jednou jedinou věcí. „Proč mi to udělal ?„
Po tváři jí stékala slza. Nejdřív jedna a potom další a další.
„Bude to jako bych nikdy neexistoval“ Jeho poslední slova jí pořád zněla v hlavě nemohla na to zapomenout. Ona věděla, že nikdy nezapomene ale přála si zapomenout. Přemýšlela nad tím jak pro ni byl vším. Ona by pro něj udělala cokoli. Po tom co odešel už nemá nic. Ale ! Mohla by mít tři věci co pro ni byly v tuhle chvíli nejdůležitější. Její kocourek, hudba která jí ho pořád připomínala. Ona sice moc trpěla ale nemohla odolat. A ta poslední věc. Běh. Možnost utéct všem problémům. Možnost běžet tak rychle, že utečete všemu. Isabella se zvedla a popadla malí přístroj bez kterého by neudělala ani krok. Mp4. Šla domem a slyšela cinkání zvonečku svého kocourka. Zamkla za sebou dům a rozběhla se lesní cestou. Běžela, ale problémy na ni začaly zase doléhat . Zrychlovala. Pořád přidávala a vzhledem k tomu, že už nějakou dobu chodila běhat. Mohla ještě zrychlit. Cítila jak jí vítr šlehal do obličeje. Adrenalin v její krvi narůstal a ona si připadala jako by letěla. Zahlédla svoji černou siluetu na stráni jak se do ní opíralo zapadající slunce. Ještě zrychlila, ale periferním viděním zahlédla další siluetu běžící vedle ní. Trochu se lekla, ale vzhledem k tomu že nikoho neslyšela a ona často měla „halucinace“ myslela že to byla jedna z nich. Doběhla k nedalekému rybníku a posadila se na kameny u břehu. Pozorovala neklidnou hladinu a letící vážku. Jako každý den si vedle ní sedl on. Edward. Takhle už to bylo pátým rokem po tom co odešel. On se nezměnil ani o jediný vlásek na hlavě. Sedl si vedle ní a přitáhl si ji blíž k tělu.
Nikdy nemluvili jen tam seděli a společně pozorovaly vodní hladinu. Bála se mluvit. Bála se že jí zmizí.proto radši mlčela. Dnes ne, dnes už nemůže. Musí znovu slyšet jeho hlas. Jeho sametový hlas. Otočila se na něj, ale jakmile se setkala s jeho pohledem on zmizel. Zmizel jako tehdy. Už zase ji nechal samotnou a zdrcenou v lese. Sedávala celé dny u toho rybníka a čekala jestli znovu nepřijde. On ale nepřišel. Domů chodila jen na jídlo a nakrmit svého kocourka. Nedošlo jí to včas, ale on už nepřijde. Rozhodla se vrátit zpět do domu. Zase běžela. Připadala si jako upír takovou rychlostí neběží nikdo. Žádný člověk. Doběhla domů v rekordním čase. Šla do své skromné kuchyňky, ale když procházela obývacím pokojem ztuhla uprostřed kroku. Seděl na jejím křesla a usmíval se tím svým pokřiveným úsměvem. Nemohla se ani hnout. Moc se bála že, až udělá sebemenší krok on zase zmizí. Asi po deseti minutách strnulého stání se Edward zvedl a šel pomalu ke ní. Stála tam s otevřenou pusou a zírala na něj. Došel až ke ní a pohladil ji hřbetem ruky po tváři. Cítila jeho studený dotek a už nemohla odolávat dál. Naklonila se k němu zamotala mu prsty do vlasů a políbila ho. Neodtrhl se a ani nezmizel přitiskl si ji blíž k sobě a oplácel jí polibek ještě vášnivěji a chtivěji. Odtrhly se od sebe, ale přesto se navzájem dotýkali jak nejvíc to šlo.
Isabella nenacházela slov jen na něj překvapeně koukala a čekala až promluví on. On se jí díval do očí ale najednou se ty šťastné, zlato hnědé a líbezné oči proměnily v ostré černé jámy z které nebylo úniku. Začínala mít strach. Musela prolomit to ticho a zeptat se co se děje. On však nereagoval. Celý zkameněl a ona jen cítila jak se jeho tělo napnulo a rty proměnily v rovnou a přesto ostrou rudou čáru. Začínala se bát ještě víc. Odtáhl se od ní a s vytřeštěnýma očima stál během vteřiny nalepený u zdi. Polekala se co se to s ním stalo ?
„Edwarde? „
„Já udělal jsem tu největší chybu v životě! Promiň mi to prosím.„
V jeho očích teď viděla bolest , ale než se nadála ucítila vítr jak kolem ní proběhl upíří rychlostí a už bylo opět sama. sama v tom prázdném domě. Začínala se jí zmocňovat úzkost. Hrdlo se jí sevřelo a oči naplnily slzami. On to udělal zase takhle mě trápí! Přišel a zase jako vítr odešel. Tolik bolesti už nemohla snést. Běžela do kucháme a vyndala ze dřezu velký kuchyňský nůž dost ostrý na to aby prošel kůží až k určenému místu bez problémů. Vzala ho do ruky a vyslovila ta poslední slova svého života.
„Miluji tě Edwarde Cullene … navždy.“
Po tom co vyslovila , nebo spíše vykřikla tahle slova Zabodla nůž do místa kde má srdce. Čekala ohromnou bolest, ale popravdě to nebylo nic proti tomu jak velká bolest byla když ji Edward opustil. Cítila jak jí po rukou ztéká krev z rány a jak z ní pomalu mizí život. Ještě než úplně zavřela oči a naposledy vydechla viděla ho před sebou jak má v očích strach a snaží se jí pomoci. Jí už ale pomoci není. Už je moc pozdě. Naposledy vydechla a konečně byla naprosto šťastná. Už ani on ji nemohl vrátit zpět do reality, když se snažil. … Pozdě…..
Konec
Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Svůj život jsem ti dala, smím si přát alespoň svou smrt ?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!