Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Střípky lásky

04.12.2010 (15:00) • nikytka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2061×

Seděla jsem na rozkvetlé louce, vítr si mi hrál s vlasy, mé srdce se cítilo, jako by ho někdo roztrhal na milion kusů a v ruce jsem žmoulala papír a tužku. Když si člověk myslí, že našel opravdovou lásku, že ji miluje a bude s ní trávit celou věčnost, tak se to nesplní.

Myslíte si, že máte vše, co jste si přáli: lásku, štěstí a přátelsví. A v jeden okamžik o to vše přijdete. Jak svět dokáže být nespravedlivý. Ale kdo říkal, že je spravedlivý? Pokud by byl, nikde by nebyli vrazi, zloději a podobné věci. Ale měl by svou drahou polovičku, která vás miluje. Já ji měla, ale přišla jsem o ni. Nechápu proč! Proč to udělal? Byli jsme šťastní. Tedy myslela jsem si, že ano. Pro všechny jsme byli ideální pár, já ho milovala. Nakonec přisly moje narozeniny a vše se změnilo. Po tom, co se to stalo, mě vzal do lesa a řekl mi ty nejhorší slova:

„Bells, já tě nemiluji a nikdy jsem tě nemiloval, byla jsi jen hračkou na rozptýlení."

Ta nejhorší slova se vám zaryjí do srdce jako nůž a nehodlají se pustit. Po tom, co odešel, se mi vše zhroutilo. Ani jeho jméno už neříkám. Vzal mi všechno. I mou nejlepší kamarádku, druhého otce, matku, bratry a nakonec sestru.
Už je to půl roku, co odešel, a já stále cítím tu největší bolest v mém srdci. Všichni, co mě mají rádi, se mě snažili dát dohromady, brávali mě do kina a všude, kde se dalo přijít na jiné myšlenky, ale já byla pořád mimo. Přemýšlela jsem, co jsem udělala špatně, že nám osud nepřál. Ale i přesto, co mi řekl, ho stále miluji a doufám, že když zvednu hlavu, tak ho uvidím, jak se pomalu sklání a dává mi polibek. Chci cítit jeho dech a vůni, vidět jeho zlatavé oči. Co bych jen za to dala. Znovu ho spatřit a obejmout.

Každý den jsem chodila do jeho domu a nasávala jeho vůni. Nechal zde i klavír. Začala jsem na něj hrávat. Nejčastěji ukolébavku, kterou pro mě složil. Měla jsem ji nejraději. Vždy mi ji broukal, když jsem nemohla usnout, nebo mě chtěl uklidnit.

Pamatuji si, že jsem zrovna procházela jeho pokojem a uviděla něco malého na zemi. Sehnula jsem se a co nevidím. Byla to naše společná fotka, kterou jsme nafotili, když jsme byli v nákupním středisku. Skočili jsme spolu do automatu na fotky. Na té fotce jsme se objímali a vypadali jsme tak šťastně. Po tvářích mi začaly stékat slzy bolesti.
Co jsme spolu zažili polibků, doteků, ale i bolesti. Chtěla jsem ho mít u sebe, v mé posteli, jak mě objímá svýma pevnýma rukama a už nikdy mě nechce pustit. Když jsem nemohla usnout, začal mi zpívat neznámou melodii a já upadala do těch nejkrásnějších snů... Tyhle vzpomínky a myšlenky jsem rychle vyhodila ze své mysle, rozbalila papír, vzala tužku do ruky a přemýšlela jsem, co mám napsat.

Milý Edwarde,
ani nevíš, jak hrozně těžce se mi tohle píše. Každý den si musím připomínat ta slova, co jsi mi řekl v lese, abych aspoň trochu zapomněla, jak moc tě miluji. Stále dokala přemýšlím, kde se stala ta osudná chyba a tys mě opustil. Pokud ta slova, co jsi mi řekl, jsou pravdivá, tak tu chybu nikdy nenajdu a budu se muset smířit s tím, že jsi mě nikdy nemiloval a byla jsem pro tebe jen pobavení. Ale pokud jsi chtěl odejít, zabránit jsem ti nemohla, ale nemusel jsi mi brát i mou novou rodinu, kterou jsem milovala a miluji.

Jak jsi mi řekl: „Jednou. Pokud zemřu já, tak ty půjdeš za mnou." Tak teď je to naopak. Sice jsi nezemřel, ale opustil jsi mě. Tím mám stejnou bolest, jako bys zemřel. Já bez tebe nemohu být. Musela jsem ti dát slib, že si nic neudělám, ale slib poruším, jako tys porušil ten, že mě nikdy neopustíš. Tak dlouho jsem přemýšlela, co ti mám napsat a nakonec jsem ti napsala to, co cítím. Doufám, že sis našel přítelkyni takovou, kterou budeš milovat a ona tebe. A nebude pro tebe jen rozptýlení.

Řekni, prosím, všem, že je mám moc ráda. Vzpomínej na mě v dobrém a pamatuj: tys mě opustil, já tebe ne a jsem stále s tebou.

Navždy s láskou Bella

Zabalila jsem dopis do obálky a dala na něj nadpis „Mému Edwardovi."
Pomalu jsem vstala a vyrazila směrem k jeho domu. Když jsem konečně přišla, vše bylo stále stejné, jen nánosu prachu tu bylo víc. A tak na něm byly vidět moje stopy, jak sem chodívám. Vyrazila jsem po schodech nahoru do jeho pokoje. Vložila jsem dopis na stůl, otočila se, zavřela za sebou dveře a zamířila si to ke svému náklaďáčku.
Jela jsem směrem Port Angeles - vlakové nádraží. Zase jsem spadla do vzpomínek. Dojela jsem na místo a vyšla k nástupišti. Nikde ani živáčka, aspoň že tak, bude to bez svědků. Pomalou chůzí jsem dorazila k trati a čekala na vlak...
Nemusela jsem čekat moc dlouho, vlak přijížděl za chvíli. Po tvářích mi začaly stékat slzy velké jako hráchy. Milovaný, teď na tebe budu moct koukat ze shora. Zašeptala jsem poslední slova: „Miluji tě, Edwarde," a vkročila do kolejiště, kam zrovna jel vlak. Poslední, co jsem zaslechla, byl hlas mého boha.

„Bello, né!"

A pak jen tupý náraz...

__________________________________________________________________________________________________-

Prosím o komenty(Ať jsou jakékoli)

Autor: nikytka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Střípky lásky: