Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Strážce?? -> Ani náhodou!!

06.03.2010 (16:45) • Princess • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 5058×

STRÁŽCE?? -> NE!!
Nesnáším, když Edward musí jít na lov. Nevydržím bez něj ani minutu, natož celý víkend! Ještě teď pořád nedokážu pochopit, že jsme si tolik blízcí. Nikdy v životě jsem to ještě nezažila. Cítím, že ho musím chránit, i když vím, že se o sebe dokáže postarat sám. Vždyť je přeci upír. No ne?!

,,Bello, za tři dny se vrátím," řekl poněkud příkře.

,,Já vím, já vím. Už teď mi ale chybíš."

,,Ty mě také, Bello," řekl, políbil mě a vyskočil z okna, tak ladně a potichu. Charlie ho nikdy nemůže slyšet. Zase chrápe. To je tu už tradice.

,,Jo, Bello…" náhle se objevil přede mnou. Vyděsil mě. ,,... zapomněl jsem ti říct, že Emmet tu zůstane s tebou. Víš, někdo tě tu přeci jenom musí chránit a dávat mi na tebe pozor, když tu nebudu. Vrátím se, co nejdříve to půjde."

,,Cože?! Emmet?! To přeci nemyslíš vážně. Vždyť víš, jaký je... Proč ne třeba Alice?" než jsem to, ale všechno dořekla, už tam nebyl.

,,Achjo…" povzdechla jsem si a lehla si do postele.

,,Ahoj Bellíku, tak jak se máme?" Skvělé. Emmeta mám sice ráda, ale vím jistě, že už na mě něco přichystal a na to se netěším. To budou rušné dny.

Je pátek, takže jak jinak, přijel pro mě. Vždy to dělal Edward… Proč tu není? Chybí mi!

,,Ahoj..." odpověděla jsem otráveně.

,,Ale no tak, Bello. Edward se brzy vrátí... Ale než se tak stane, užijeme si spoustu legrace… Už mám připravený program," zašklebil se.

,,Dobře..." Nakonec proč ne? Bude sranda. Sám to říkal. S Edwardem moc sranda není. Hrozně se o mě bojí a tak nic nepodnikáme. Jen se procházíme, povídáme si a jsme na našem oblíbeném místečku. Louce! Ale i tak je to krásný. 
Emmet nastartoval a už jsme byli v půlce cesty do školy.

,,Počkat, Emmete? Kam to jedeš? Uniklo mi něco? Škola je doprava, ne doleva!! Ihned to otoč!" křičela jsem.

,,Klídek Bello, všechno jsem zařídil. Omluvil jsem tě ze školy a Charliemu jsem řekl, že u nás přespíš."

,,Emmete, ani ses mě nezeptal," nadávala jsem… ,,Kam vůbec jedeme?" zeptala jsem se a Emmet se ušklíbl.

,,To je překvápko," zase se zašklebil...

,,Aha," nesnáším překvapení. Celou cestu jsem na něj nepromluvila, ale jemu to bylo evidentně jedno. Byla jsem naštvaná. Celou tu dobu, co jsme jeli, si zpíval jednu a tu samou písničku.

,,Hénzap, baby hénzap, gymy jóhó, gymy, gymy jóhó, gymy, gymy. Hénzap, baby hénzap, gymy jóhó, gymy, gymy jóhó, gymy, gymy…" No prostě hrůza. Kdyby alespoň uměl zpívat... Ha ha... Potom jsme konečně zastavili... Co to proboha je??

,,Emmete, tohle není nic pro mě! Okamžitě mě odvez domů."

,,Ne, ne, ne! Teď jsi můj rukojmí," řekl jako malé dítě a hlasitě se zasmál. V tu chvíli se na nás lidi okolo začali dívat takovým tím pohledem - Co je to za idioty?!

Bezvadný, vzal mě na paintball - taková ta blbost, co tam běháte a střílíte na sebe. A pak jste celí barevní.

,,Emme, ví o tom Edward? Tohle by určitě neschválil. Ví, jak jsem nemotorná, obzvlášť, když běhám. Přitahuji nebezpečí a smůlu. Odvez mě domů," jenže než jsem se nadála, už mě vlekl do té budovy.

,,Jen klid, Bello, bude to zábava. Jak jsem, už několikrát říkal," to už jsme byli v nějaké šatně. Po chvilce po mně hodil nějaký hadr a rozřechtal se. Všimla jsem si, že jsme tam jediní a tak jsem začala koukat okolo sebe. On si toho samozřejmě všiml.

,,Zamluvil jsem to na celý den jen pro nás. Bude to legrace, Bello," řekl opět rozesmátě.

,,Oblékni si to a můžeme začít," potom odešel. Konečně chvilka o samotě. Mohla bych někudy utéct a pak začala křičet, že mě unesl. Potom by mě nemohl chytit.

,,Jo, Bello. Ani na to nemysli," řekl ledabyle.

,,Na co?" opáčila jsem drze.

,,Že utečeš. Já bych tě stejně chytil," řekl varovně, ale zároveň i žertovně.

Co mi to probůh dal? Ta kombinéza, no vlastně to není kombinéza, tu nám tu nemohli dát. Dal mi takové průsvitné kalhoty a tričko. Na bocích to bylo spojené takovým rudě červeným pruhem látky, které bylo mimochodem také průsvitné. A k tomu ještě červené brýle. Měla jsem zrovna kalhotky se sloníkem vzadu a vepředu bylo napsané - sexy sweet elephant. Od René. Takový dárek přeci nemůžu odmítnout! Když jsem přišla do toho velkého prostoru, Emmet už tam byl připravený. Když mě uviděl, rozřezal se na plné kolo.

,,Tedy, Bello, musím říct, že ti to sluší. Máš SEXY prádýlko," řekl a válel smíchy po zemi. Celá jsem zrudla.

,,Tobě to ale také sluší," uchechtla jsem se. Na sobě měl totiž černou kombinézu. Byla na něm strašně narvaná. No prostě všechno bylo vidět. Aspoň tu nejsem jediná za idiota. Najednou něco vyndal z kapsy a udělalo to blesk. Foťák!!

Otočila jsem se a popadla tu pistoli, co byla vedle mě aaa střelila ho přímo do rozkroku. Trefa! Měl tam žlutý flek. Než se vzpamatoval, vzala jsem mu foťák.

,,Emmete, řekni mi, co se dává na omáčku se špagetami?"

,,S-ý-r..." napálil se. Ha, ha. To byl ale pohled. Na fotce byl pěkně vyděšený. Tak a teď je to vyrovnané. Potom jsme tam ještě blbli. Musím říct, že to bylo zábavné. Sice jsme byli celí od barev, ale já jsem si to užila.

Potom jsme nasedli do auta a? někam? jeli.

,,Emmete, kam to jedeme?" optala jsem se zvědavě.

,,Jedeme, k nám domů," řekl a zasmál se. Ajéjé, už měl něco nachystané.

Cestou jsme někde zastavili a Emmet mi šel pro něco k jídlu. Mezitím, když to kupoval, dala jsem mu na sedačku hnědou barvu, kterou sem našla v šatnách. Když si na to někdo sedne, bude to mít tutově rozpláclé na kalhotách. Přišel, podal mi jídlo a sedl si. Ničeho si nevšiml. Musela jsem se smát, ale on si toho vážně nevšiml.

Potom jsem usnula. Asi jsem mluvila ze spaní. Slyšela jsem jak se Emmet směje. Oči jsem raději neotevřela.

Asi po 2 hodinách jsme zastavili. A já už otevřela oči.

,,Bello, jsme tu. Cestou jsi spala, takže jsi určitě nabrala energii."

,,Jo, to tedy nabrala," řekla jsem rozespale.

,,Jdi napřed," řekl a snažil se zadržovat smích, aby něco neprozradil, ale nešlo mu to. Když jsem došla před verandu, byl tam provázek.

,,Emmete? K čemu je ten provázek?" optala jsem se, ale v tu chvíli, kdy jsem se otočila a trhla provázkem, něco na de mnou křuplo a něco lepkavého se mi vylilo přímo na hlavu a záda. Zajímavé, že na obličej ne. V tu chvíli jsem, ale celá zčervenala.

,,Emmete!" zakřičela jsem. Za okamžik byl vedle mě a smíchy se válel po zemi.

,,Ha, ha, ha," smál se pořád dokola. A pak si mě vyfotil.

,,Pojď, Bello, musíš se umýt," zasmál se s těmi slovy. A v tu chvíli, kdy jsme vkročili do domu, se na nás vylila voda.

,,Emmete!" znovu jsem zakřičela. Tentokrát se, ale nesmál. Taky byl mokrý. Měl naštvaný výraz a mlčel. To už jsem mu z ruky vzala foťák a vyfotila ho, jak tam stojí. Naštvaný a zamlklý.

,,Zmoklý jako slepice," poznamenala jsem. Ale mé připomínky si vůbec nevšiml a řekl.

,,To musela být Rose!" to bych do ní neřekla. Alespoň nejsem mokrá sama. Za to, jí musím poděkovat. Ale stejnak to ze mě nesmylo to lepkavé... To už po mě Emmet hodil polštář. Bylo to takovou silou, že se to roztrhlo na dvě půlky a peří bylo všude! Tedy - všude na mě. Zrudla jsem… Cítila jsem to...

,,Doprčic! Emmete!" zařvala jsem, že to snad musela slyšet celá Forks.

,,Jejda…" rozesmál se. V tu chvíli přišel Edward. Viděl nás, jak tam stojíme vedle sebe. Já naštvaný výraz a obalená peřím a Emmet, jak se směje.

,,Panebože, Bello, co to máš na sobě?? Jak to vypadáš?" snažil se tvářit naštvaně. Na Emmeta. Ale to mu moc nešlo... Asi si přečetl všechny jeho myšlenky a to ho rozesmálo. Potom tam přišel zbytek rodiny. To už jsem byla rudá snad všude. Všichni se začali smát, tedy pochechtávat. Všichni, až na Alici. Edward po chvíli také přestal, když viděl, jak se tvářím.

,,Emmete!" řekla Alice, poněkud klidně. ,,to být nemuselo, né?"

,,Ale, muselo. Muselo... Sranda být musí," vykoktal ze sebe, spolu se smíchem.

,,Stačilo by jen to peří, co má Bella na sobě. A ne zmalovaný obličej!?" řekl Carlisle…

Počkat... Jaký zmalovaný obličej? O čem to mluví?

,,Bello, měla by ses jít umýt. Počkáme tu na tebe. Alice ti půjčí něco na sebe."

Bez protestu jsem šla, co nejrychleji to šlo.

Alice mi podala kalhoty a nějaké to tričko a nechala mě o samotě.

Koukla jsem se do zrcadla a obličej jsem měla celý bílý. Červené tváře od barev a jedno oko zelené a druhé oranžové.

,,Emmete!" zařvala jsem a ozval se hlasitý smích celé rodiny…

KONEC!

Napsala: Terka

Autor: Princess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Strážce?? -> Ani náhodou!!: