Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Šťastné líbánky?

15.10.2009 (11:00) • Natali09 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3593×

Šťastné líbánky?

Byla to nádherná svatba, myslela jsem, že krásnější než má první nebo druhá nebude, ale musím uznat, že i ta šestá, se Alice povedla. Pochopila jsem, co Rosilie na těch svatbách vidí, sice se nevyrovnám jejímu počtu svateb, ale trochu mi vadí, že se vdávám po šesté. Tato svatba probíhala bez Charlieho, bohužel se dožil jenom té třetí. Stýskalo se mi po něm, ale co se dá dělat. Mám svojí nesmrtelnou rodinku, která mi pomáhá na něho zapomenout.

Svatba probíhala, jak Alice určila. Vše konečně proběhlo, bez zbytečných hádek a všeho rozruchu. Tančili jsme s Edwardem, když na nás Nessie křikla, že je čas na odjezd, pro jistotu jsem použila na mě a na Edwarda štít, aby se někdo jako Emmet nedozvěděl, co tam děláme, čemuž můj štít zabránil, aby mu Alice neřekla nějaké detaily. Konec konců je to pro jeho osobní dobro, jinak by ho Edward honil po celé Americe, tak jako minule, když jsme přijeli ze čtvrtých líbánek. Kufry byly nabaleny, jako vždy od Alice a já už konečně věděla, co v nich můžu čekat. Alice jen dodala.

„Stejně vím, že přijedeš s poloprázdnými kufry i bez mé moci.“ Zasmály jsme se tomu a rozloučily se, po Alice následovala moje milovaná dceruška Nessie, která už si zvykla na takové svatby a na to, že budeme dost dlouho pryč.

S Edwardem jsme nasedli do auta a odjeli na letiště. Přiletěli jsme, vzali naší přepychovou jachtu a vyplavili se na ostrov Esmé. Jako vždy byl ostrov překrásný a maličko přestavěný, od posledních líbánek Emmeta a Rosalie. Čím blíž jsme byli ostrovu, tím zvláštnější jsem měla pocit, že se něco stane. Začala jsem to ignorovat a věnovala se svému „novomanželovi“. Ani jsem si nestihla vybalit a už – ani nevím jak-  jsem ležela na posteli. I když jsem byla upírka, tak i teď se Edward na mě moc rychle pohyboval. Stáhla jsem svůj štít i navzdory tomu, co o mě bude říkat Emmet a v hlavě jsem Edwardovi posílala své myšlenky.

Edward se na mě nelítostně vrhnul. Trochu se mi stýskalo po jeho opatrnosti, ještě jak jsem byla člověk, ale na druhou stranu, se nemusím bát, že mi zase nějak ublíží. Edward se mé myšlence zasmál a strhnul ze mě mojí oblíbenou blůzku.

„Tuhle jsem zrovna měla ráda!“ křikla jsem na něj.

„Upps, promiň.“ Vášnivě mě políbil a já jsem se rozhodla mu na oplátku roztrhnout jeho oblíbenou košili. Chtěl to zarazit, ale kdo je tady silnější upír? Obrátila jsem naše polohy, tak abych já byla na něm a mohla vykonat svou pomstu.

Vzala jsem košili za límeček a rychle strhla. Zavrčel a já jsem si to nenechala líbit,

„Ticho pejsku, bude ještě hůř!“ Zuřivě obrátil naše polohy a začal mě opětně vášnivě líbat. Přišla na řadu má oblíbená podprsenka.

„Zkus to a svoje boxerky už nikdy neuvidíš!“ Křikla jsem po něm. Ignoroval mojí výhružku a tak, jako s mojí blůzkou udělal krátký proces. Ozvalo se ze mě zavrčení a jeho tvář, na které byl škodolibí usměv ztuhla.

„Rozluč se svými boxerkami!“ řekla jsem, shodila ho z postele a sedla si na něj.

Sjela jsem mu rukou k jeho citlivému místu a udělala s jeho kalhotami od Armaniho to, co on udělal s mojí podprsenkou od Gucciho. Zavrčel, ale bylo mu to málo platné. A konečně jsem se dostala k jeho oblíbeným boxerkám.

„Pomsta bude dokonána!“ znova jsem křikla.

„Zkus to a je po tvých fialových kalhotkách!“ podívala jsem se mu do tváře a řekla.

„Myslíš?“ Jen kývl hlavou.

„Tak to se ještě uvidí!“ vzala jsem jeho boxerky a strhla. Nevím, kde se v něm brala všechna ta síla a rychlost, ale než jsem se nadála, ležela jsem bez kalhot a kalhotek na zemi pod ním. „Příště tvojí výhružku začnu brát trochu vážněji.

“Jakmile jsem to dořekla, v jeho tváři byla hrozba.

„Trochu vážněji?“ přiblížil se ještě blíž k mé tváři a chystal se mě políbit, ale v tu chvíli zazvonil telefon.

„To ani na líbánkách nemůžeme mít klid?“

zaječela jsem naštvaně. „Klid Bell, ještě tady budeme dlouho.

“Řekl a políbil mě. „Jenže moje oblíbená podprsenka padla, jen tak!“ řekla jsem teď už trošičku klidněji.

„Nemluvě o mých boxerkách!“ Křikl Edward, hodil něco na sebe z kufru a šel, no spíš běžel vzít ten protivný telefon.

„Prosím?“ řekl Edward, jako by nás při ničem nerušili.

„Edwarde, okamžitě odjeďte z ostrova!“ Jakmile jsem uslyšela rozpačitou Alice, tak jsem se v rychlosti do něčeho převlíkla.

„Alice, ale proč?“ řekl Edward rozpačitě. Jakmile to dořekl, cítila jsem nějakého dalšího upíra.

„Sakra!“ křikla jsem a okamžitě vyrazila za Edwardem, který už na mě čekal.

„Rychle Bell!“ Křikl na mě. Chtěli jsme vyjít hlavními dveřmi, ale to už tam stál Felix s Demetrim.

„Zatraceně! To nemůžeme mít ani na líbánkách od nich klid?“ Poslala jsem v myšlenkách Edwardovi. Cítila jsem oheň. Podívala jsem se za sebe a všechno za námi bylo v plamenech.

Edward se semnou pokusil vyběhnout kolem Felixe s Demetrim, ale ti nás chytli. Začali jsme se rvát. Já skočila po Felixovi a Edward si vzal Demetriho. Byla jsem rozzuřená. Felix mě ze sebe shodil a odstoupil trochu dál a ještě mi klidným hlasem řekl.

„Ale no tak. Přišli jsme jen vyjednávat.“ Zuřivě jsem se na něho podívala a doufala, že ho tím pohledem zabiju.

„A proto je celá vila v plamenech?“ Zakřičela jsem na něj.

„No, nějak jsme vás museli dostat ven.“ V tom kolem mě doletěla Demetriova jedna ruka a dopadla přímo před Felixe.

Felix ztuhnul. Jeho tvář byla plná zlosti, ale i strachu.

„Jak vidím, vyjednávání se nezdařilo.“ Řekla jsem humoristicky. Felix se na mě jenom zděšeně podíval a utíkal směr moře. Rychle jsem se rozběhla k Edwardovi a začala ho líbat.

„Pojedeme domů?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Spíš budeme muset.“ Dívali jsme se, na hořící vilu, nemělo cenu jí zachraňovat. Odpluli jsme z hořícího ostrova, děkovala jsem bohu, že všechny peníze, jsme nechali v jachtě, jinak by to bylo trošku komplikovanější. Dopluli jsme na břeh a jeli na letiště. Nasedli jsme do letadla a odletěli do Seattlu. Tam už na nás čekala Alice s Reneesme. Nessie se mi vrhla kolem krku a začala vzlykat.

„Mami, tak jsem se o vás bála!“ Řekla.

„V pořádku zlatíčko, už je to dobrý.“ Pak se odtrhla a rozběhla se k Edwardovi.

„Tatí!“ Křikla a objala ho.

„Nessie!“ řekl Edward a políbil jí do vlasů. Všichni líde, se na nás dívali, jako bychom byli něčím zvláštní a potom mi došlo, že Nessie vypadá spíš jako naše sestra, než jako naše dcera. V tichosti jsme dojeli domů a já už zase zprovoznila svůj štít. Všichni nás vítali, jakoby nás neviděli snad rok a ne, dva dny.

Chápala jsem proč. Esmé nebyla zrovna ráda, že jí Volturiovi podpálili vilu, ale Carlisle přemýšlel o tom, že pokud mi Felix řekl, že přišel v „míru“, tak s tím nic nemůžeme dělat. Nakonec jsme to nechali být. Alice potom došlo, že sebou nemáme žádné kufry a tak po nás ječela.

„Kde máte kufry? Sebe stihnete zachránit a kufry jako ne?“ překvapeně jsem na ní zírala.

„Alice mi jsme rádi, že jsme těm plamenům unikli sami, natož se tahat s kufry!“

„Dobře, když myslíš. No, ale stejně budeš muset jet na nákupy!“

Nenamítala jsem, věděla jsem, že to nebude nic platné, na to jsem Alice znala, až příliš dobře. Byla jsem smutná, že jsme přišli o líbánky, které jsme tak dobře začali. Snad až se budeme brát po sedmé, tak to vyjde. Ale i tak, vím, že prožiju s Edwardem celou věčnost a nemusím se bát, že ty další líbánky nevýjdou a pokud nám zkusí Volturiovi je opětně zkazit, tak je snad všechny do jednoho osobně podpálím!

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastné líbánky?: