Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » SongFic Savin' me

19.10.2009 (12:15) • Soren • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1987×

Odkaz k písničce: http://www.youtube.com/watch?v=fCJdrL9w-Ig

   Věděl jsem, že už bez ní déle existovat nedokážu a podle toho jsem se řídil. Koupil jsem si ihned letenku do Itálie a rozhodoval se, jak je požádám o smrt. Vím, že by stačila nerozvážnost, osočení, obvinění a zabili by mě. Ale to by nebyla žádost v plném slova smyslu, to by byl jen hazard, a v něm bych měl vlastně možná i šanci. Říká se: štěstí ve hře, neštěstí v lásce. A neštěstí v lásce mám pořádný, vždyť má jediná láska je navždy mrtvá, a to jen mou vinou.
   Stál jsem před branou Volterry a díval se na tu nádheru, která pro mě tak nádherná už nebyla. Vstoupil jsem hlavní branou dovnitř města a věděl jsem, že jsem v pasti, „živý“ odtud už neodejdu. Šel jsem ztichlými ulicemi Volterry, až jsem došel ke vstupu do hradu. Masivní dveře se během chvíle otevřely a v nich přede mnou stanul Alec.
„Vítej ve Volteře, Edwarde.“
„Děkuji.“zamumlal jsem ze zdvořilosti. „Rád bych mluvil s Arem, Markem a Caiem.“
„Pojď za mnou.“oznámil mi tiše a vedl mě hradem až k již zmíněné trojici. Seděli na svých trůnech a s opovržením sledovali okolí, v jejich nevzrušených tvářích nebyly žádné emoce.
„Vítej Edwarde na našem hradě. Jak se má náš přítel Carlisle?“přivítal mě Aro.
„Má se dobře, stále úspěšně odolává krvi.“odpověděl jsem mu a sledoval jsem v myšlenkách Ara mírné zklamání.
„Tak to jsem rád.“odpověděl mi falešně. „A proč k nám přicházíš, mladý Edwarde?“
„Přicházím k vám s prosbou. Chci vás požádat o smrt.“oznámil jsem jim a na jejich tvářích se konečně mihla nějaká emoce – šok, překvapení.
„A proč to? Proč tak mrhat talentem?“ptal se překvapeným hlasem Aro.
„K čemu je být na světě beze světla? K čemu je dál existovat, když už není pro co? Přišel jsem o někoho, bez kterého už to tu nemá smysl. Nechci tu být, nechci už existovat, chci jít za ní.“odpověděl jsem mu popravdě.
„To neznamená, že budeme mrhat tvým úžasným talentem. Přidej se raději k naší gardě, drahý Edwarde.“navrhl mi. Věděl, že odmítnu, ale i přesto se nevzdal. „Neodmítej nás hned, milý Edwarde, promysli si to, než vyřkneš svůj ortel. Smrt je všudypřítomná a jistě na tebe mile ráda ještě počká.“dodal.
„Není co rozmýšlet, Aro. Musím odmítnout tvoji nabídku místa v gardě a znovu tě žádám o smrt.“odpověděl jsem mu ihned. Co bych si měl rozmýšlet? Vždyť jediné, co doopravdy teď chci, je smrt s vykoupením.
„V tom případě budeme hlasovat. Bratři, vyjádřete svůj názor.“rozkázal Aro.
„Vidím ztraceného upíra bez své družky, hlasuji pro smrt.“oznámil mrtvě Marcus, ten jediný můj postoj chápal.
„Vidím skvělý talent, který se časem jistě vzchopí, hlasuji pro život.“oznámil Caius.
„Tak tedy rozhodnutí je na mne. Je mi líto, Edwarde, ale ztratit takový talent jako jsi ty, nemohu, to by bylo mrhání. Proto hlasuji pro život. Tvé žádosti nebylo vyhověno.“oznámil Aro.
„Jak myslíte, ale já se smrti nevzdám. Sbohem.“odpověděl jsem jim vzpurně a rázně jsem vypochodoval z místnosti.   

Prison gates won't open up for me
On these hands and knees I'm crawlin'
Oh, I reach for you
Well I'm terrified of these four walls
These iron bars can't hold my soul in
All I need is you
Come please I'm callin'
And oh I scream for you
Hurry I'm fallin'

Toto město, tento svět je pro mě jako vězení. Je tak pustý bez ní, tak nicotný. Není v něm vidět světlo na konci tunelu, je tam jen tma, která mě dusí. Kdyby má smrt záležela jen na té tmě, nechám se jí plně pohřbít, ale nejde to. Stále skrz tu tmu cítím bolest a ta mě dokáže ochromit. Žádost o smrt mi nevyšla, tak se musím zařídit jinak. Železné tyče mě tu nemůžou zadržet, nemůžou mě udržet tady. Já se dokážu nějakým způsobem odtud dostat, musím za ní. Nemůžou mě tu zdržet, ona už na mě čeká. Těch způsobů bylo několik a já ucítil lahodnou lidskou vůni. Kdybych někoho zabil zde, v nejbezpečnějším městě, nezůstalo by to bez povšimnutí Volturiových. Byla by to ta největší troufalost a jednali by ihned, toto by si nenechali líbit. Vydal jsem se za tou vůni a po chvíli jsem dotyčného viděl, byl to mladík s alkoholem v krvi, motal se ulicí sem a tam. Byl snadnou a lákavou kořistí.

Show me what it's like
To be the last one standing
And teach me wrong from right
And I'll show you what I can be
Say it for me
Say it to me
And I'll leave this life behind me
Say it if it's worth saving me

‚Nedělej to.‘uslyšel jsem její hlas. ‚Nejsi takový, za tohle ti smrt nestojí. Neber s sebou dalšího člověka.‘ Zastavil jsem se a toužil jsem slyšet znovu její hlas. Ale mlčela. Nemohl jsem zradit její víru ve mně. Tolikrát jsem její krvi odolal, tak odolám kvůli ní i jiné krvi. Nezklamu ji.

Heaven's gates won't open up for me
With these broken wings I'm fallin'
And all I see is you
These city walls ain't got no love for me
I'm on the ledge of the eighteenth story
And oh I scream for you
Come please I'm callin'
And all I need from you
Hurry I'm fallin'

Snad je možné, abych ji alespoň potom na chvíli zahlédl. Naposledy bych jí řekl, jak moc ji miluji. Vím, že jsem tolikrát zhřešil a díky tomu, se mi nebeské brány neotevřou, ale stále mohu ještě snít. Když zavřu oči, nevidím tmu, vidím její tvář. Tma je stále okolo mě, ale ta tvář se na mě usmívá, zve mě k sobě. Je udivená, jak mě viděla na slunci se třpytit. Byla tak krásná, jak se na mě dívala. Jak se mě dotýkala, jen aby zjistila, zda se jí to nezdá. To je ono, naposledy si vychutnám paprsky slunce na mé kamenné kůži. Budu se dívat na její krásnou tvář, když mě takto viděla. V poledne na největším náměstí Volterry zemřu.

Show me what it's like
To be the last one standing
And teach me wrong from right
And I'll show you what I can be
Say it for me
Say it to me
And I'll leave this life behind me
Say it if it's worth saving me
Hurry I'm fallin'

Ukryl jsem se ve stínu jedné budovy a trpělivě čekal na poledne. Během té doby jsem vzpomínal na ty krásné chvíle s ní. Na každý její šťastný úsměv, na tu přemýšlivou vrásku mezi očima, když nad něčím dumala. Vždy jsem si přál číst jí myšlenky, ale i teď mi chybí to její neprolomitelné kouzlo, její nádherná omamující vůně. Tolik bych si přál mít ji ve svém náručí, ale to se mi asi nikdy nestane. Tolikrát jsem hřešil, patřím do pekla, vždyť ani nemám duši. Ona byla anděl, můj anděl.

And all I need is you
Come please I'm callin'
And oh I scream for you
Hurry I'm fallin' I'm fallin' I'm fallin'

Poledne konečně přišlo, i když svítilo slunce na všechny strany, já ho neviděl. Moje slunce bylo pryč, a to navždy. Kolem mě byl vzduch, ale já ho nevnímal, pro mě už tu nebyl. Můj vzduch byl daleko ode mě, v jiné sféře. To, co jsem teď dýchal, byla jen ubohá napodobenina toho, co jsem dýchával. Nedalo se to s tím srovnávat. Vše bylo jiné, tam, kde jsem měl srdce, byly střepy. Tam, kde jsem měl oči, byly vyhaslé žárovky. Tam, kde jsem měl duši, byly výčitky a bolest. Vše bylo jiné, když zmizela z mého světa. Sundal jsem si košili a nechal ji volně spadnout k mým nohám, zavřel jsem oči a viděl jsem její tvář. Hodiny odbily dvanáctou hodinu a já vyšel ke světlu.

Show me what it's like
To be the last one standing
And teach me wrong from right
And I'll show you what I can be
Say it for me
Say it to me
And I'll leave this life behind me
Say it if it's worth saving me

„Ne!“zakřičel její hlas. „Edwarde, podívej se na mě!“křičela dál a já se po dlouhé době musel usmát. Konečně slyším její nádherný hlas protkaný starostí o mě. Jak by se o mě mohla bát, vždy mířím za ní, vždyť každým dalším krokem jsem k ní blíž? Proto jsem ten další krok chtěl udělat, chtěl jsem už u ní být. Musel jsem si pospíšit, ale něco mi v tom zabránilo. Něco do mě narazilo a já to automaticky chytil. Nechtěl jsem ztratit její tvář, ale ta vůně, co jsem cítil, mě nabádala, abych je otevřel. Pomalu jsem tedy otevřel oči a spatřil jsem ji!
„Podivuhodné.“zamumlal jsem. „Carlisle měl pravdu.“ Nevěřil jsem mu, ale teď vidím, že měl nepochybně pravdu. Mám v náručí moji Bellu, moji jedinou lásku.
„Edwarde, musíš jít zpátky do stínu. Musíš se pohnout!“vypískla na mě vyděšeně. Má stejně zoufalý hlas jako v noci, kdy mě žádala, abych toho mladíka nechal jít. Ale proč? Proč je tak zoufalá, když jsme konečně spolu? Musel jsem se ujistit, že není jen iluze. Pohladil jsem ji po tváři a znovu jsem si vzpomněl, jaká byla.
„Nemůžu uvěřit, že to bylo tak rychlé. Vůbec nic jsem necítil – jsou opravdu dobří.“divil jsem se. Vždy jsem si myslel, jak je to nesnesitelná bolest, ale teď tu stojím s ní a předtím jsem necítil žádnou jinou bolest než svou vlastní z její ztráty. 

Say it for me
Say it to me
And I'll leave this life behind me
Say it if it's worth saving me

Zavřel jsem oči a chtěl si plně vychutnat tento okamžik. Co když mi ji za chvíli vezmou a odvedou zpět do nebe? Políbil jsem ji do vlasů a mumlal si spíš pro sebe.
„Smrt z tebe vysála med dechu, ale nepřemohla tě. Na tvoji krásu nemá.“zarecitoval jsem verš z Romea a Julie. „Voníš přesně tak jako vždycky. Takže tohle možná je peklo. Mně je to jedno. Já to přijímám.“
„Nejsem mrtvá.“přerušila mě. „A ty taky ne! Prosím tě, Edwarde, musíme se pohnout. Nemůžou být daleko!“
„Jak prosím?“zeptal jsem se. O čem to mluví? Vždyť tohle je pro mě peklo i ráj zároveň.
„Nejsme mrtví, ještě ne! Ale musíme se odtud dostat, než Volturiovi – “ Konečně jsem pochopil, co mi chtěla říct. Strhl jsem ji za sebe do stínu, zatímco moje srdce se skládalo dohromady.
‚Tak tady je.‘uslyšel jsem myšlenky Demetriho.
„Zdravíčko pánové.“

Autor: Soren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek SongFic Savin' me: