Jednorázovka o tom, co by se stalo kdyby Aro nenavrhl, aby Bellu přeměnili. Je to celkem krátké a podle mého názoru celkem ne dobře napsané, ale napadlo mě to a tak jsem to sepsala. Možná se to někomu bude líbi. Na začátku je úryvek z knihy.
28.09.2009 (13:15) • Terez14 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2692×
Caius ukázal kostnatým prstem na mě. „Ona ví příliš mnoho. Prozradil jsi naše tajemství.“ Jeho hlas byl papírově tenký, stejně jako jeho kůže.
„Taky tu máte pár lidí v té vaší komedii,“ připomněl mu Edward a já jsem pomyslela na tu hezkou recepční pod námi.
Caiův obličej se zkroutil do nového výrazu. Měl to snad být úsměv?
„To ano,“ souhlasil. „Ale až nám přestanou být užiteční, poslouží jako potrava. Ty s touhle takové plány nemáš. Jestli zradí naše tajemství, jsi připravený ji zničit? Myslím, že ne,“ poškleboval se.
„Já bych ne–“ vložila jsem se do toho šeptem. Caius mě utnul ledovým pohledem.
„Zrovna tak nemáš v úmyslu učinit ji jednou z nás,“ pokračoval Caius. „Ona je proto naše zranitelné místo. Ale máš pravdu, kvůli tomuhle propadl jenom její život. Vy dva můžete odejít, jestli chcete.“
Edward vycenil zuby.
„Jestli jsem si to nemyslel,“ řekl Caius s neskrývaným potěšením. Felix se dychtivě naklonil dopředu.
Aro chvíli přemýšlel a pak přikývl.
„Cauis má pravdu. Ty a Alice se k nám můžete přidat nebo odejít, ale ona musí zemřít.“ Při těch slovech ukázal na mě. Edward zavrčel a stoupnul si přede mě do obrané pozice. Mě už bylo jasné, že je to ztracené. Budu muset opustit tento svět. Mou rodinu. A Edwarda, mou jedinou lásku. Už není cesty zpět.
Alice říkala, že nejspíš zemřeme, ale já jsem se do toho rizika rozhodla jít, abych Edwarda zachránila. Dokázala jsem to a teď můžu zemřít, ale oni dva musí zůstat naživu..
Přesunula jsem se k Alici a zašeptala jí, tak aby to neslyšel nikdo jiný než ona.
„Alice, vy dva musíte odejít. Nesmíte tady zůstat. Vezmi s sebou Edwarda. On musí žít.“ Chvíli se na mě dívala a potom přikývla. Věděla jsem, že se dívá do budoucnosti a asi tam neviděla nic dobrého, protože její výraz byl najednou jiný. Smutný. Zničený.
„Je to moje chyba. Neměla jsem tě sem brát.“ Já jsem jen na tohle zavrtěla hlavou. Edward stál pořád přede mnou, ale Jane na něj na Arův příkaz použila svou schopnost. Demetri potom chytnul Edwarda a držel ho stranou, aby se nemohl vrhnout na Felixe, jehož krvavě rudé oči byly namířeny přímo na mě.
Edward se snažil vykroutit se z Dimetriho pevného sevření a přitom pozoroval Alici, která se zhroutila na podlahu a z hrudi se jí draly lomené vzlyky. Asi se divil proč něco neudělá, nebo mu možná v myšlenkách přehrála náš poslední rozhovor. Jeho pohled se náhle přesunul na mě. Byl tak smutný. Lítostný a při tom plný lásky, až jsem tomu nechtěla věřit. Nikdy jsem ho takhle neviděla.
Potom jsem stihla jen zahlédnout, jak se Edward otočil Felixovým směrem. Já se otočila značně pomaleji takže mě už v tom okamžiku držely Felixovy silné studené paže. Nebojovala jsem jednak proto, že jsem věděla, že bych neměla šanci a taky proto, že se obětuju za někoho koho miluju a mě se to zdá jako dobrý důvod. Cítila jsem na jak mi Felix z krku odhrnuje vlasy. Tohle byly moje poslední chvíle.
Znovu jsem se naposled podívala do Edwardových teď černých očích. Už se nebránil, jen stál a díval se zdrceně na mě. Z prsou se mu ozývaly vzlyky plné bolesti i když nemohl ronit slzy věděla jsem, že je smutný. Doufala jsem, že Alice dohlédne na to, aby nedělal hlouposti.
Potom jsem cítila jak se mi Felixovi zuby zabodly do kůže na krku. Byla to nesnesitelná bolest, ale nechtěla jsem vykřiknout, protože jsem věděla, že by to Edwardovi přivodilo další bolest.
Místo toho jsem se snažila udržet oči co nejdéle otevřené, abych viděla Edwardovu tvář co nejdéle, ale už jsem dávno necítila svoje tělo.
S vypětím posledních sil jsem vyřkla moje poslední slova, která patřila Edwardovi.
„ Miluju tě.“ Zašeptala jsem a s vědomím, že to slyšel, jsem zavřela oči. Poslední co jsem viděla byl Edwardův ztrápený obličej sklánějící se nade mnou. Potom jsem cítila jeho rty na mém čele a jeho pevné studené paže kterými si mě tisknul k sobě.
Chtěla jsem mu toho ještě tolik říct, ale teď už vím, že k tomu nedostanu příležitost. Nebylo nám souzeno být spolu.
Po tomhle už jsem viděla jen temnotu a šla jsem jí vstříc.
Já jsem sice mrtvá, ale on teď musí žít… Kvůli mně.
Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Smrt ve Volteře:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!