Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Smrt? Tak to ani náhodou!

rob4

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Smrt? Tak to ani náhodou!Ahojííík... Tak tohle je moje první jednorázovka. Děj se odehrává v období Stmívání. Víc se dozvíte v příběhu... Omlouvám se za možné chyby :-D A prosím komentíky.

30.11.2009 (17:30) • Tessina • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2038×

Smrt? Tak to ani náhodou!

Stála jsem před tou velkou budovou a přemýšlela, jestli vstoupit nebo ne. Byla jsem si jistá, že jestli půjdu dál, tak můj život skončí… ale zachráním svou matku, která je teď určitě k smrti vystrašená a čeká až jí přijdu na pomoc. Takže jsem přistoupila k těm obrovským dveřím a vzala za kliku. Dveře se v tichosti otevřely a já vstoupila do té velké místnosti, kterou jsem jako malá tak nesnášela… byla jsem tam úplně sama. To dlouhé ticho však prolomil hlas mé milující matky.

„Bello? Bello, kde jsi?“

Zněl velmi vyděšeně. Okamžitě jsem se rozběhla ke dveřím, ze kterých hlas vycházel. Ten hlas, který jsem tak milovala, a ten hlas, co mě utěšoval vždycky, když se mi něco stalo. Teď mě však utěšit nemohl. Byla jsem vyděšená, když jsem dveře otevřela a zjistila, že tu tento den moje matka vůbec nebyla. Za dveřmi byla jen obrovská televize, a na ní jsem viděla svoji matku, jak mě vyděšeně hledá ve velké místnosti. Poznala jsem, že to všechno byl podvod. Moje matka byla teď v bezpečí na Floridě, zatímco já jsem se pomalu připravovala na tu bolestnou smrt. A pak jsem ho uviděla… uviděla jsem tu odpornou zrůdu, která mě podvedla, a která mě chce zabít. A najednou se to stalo. Stalo se něco se mnou a já v sobě ucítila něco nového… bylo to nepříjemné, ale i utěšující, protože jsem v sobě náhle ucítila neskutečnou sílu. Začala jsem se chovat nějak divně. Moje tělo mě neposlouchalo a moje nohy vykročily k té zrůdě, které jsem se tak bála. Najednou jsem začala hýbat rty a z mých úst se ozval naštvaný a hrubý hlas, ale byl můj. Tenhle hlas jsem používala jenom tehdy, když jsem byla hodně naštvaná. A teď jsem rozhodně naštvaná byla… za celý svůj život jsem nebyla naštvaná více, ale zároveň jsem byla vyděšená a zmatená, co že se to se mnou děje.

„Uteč dokud můžeš!“ zařvala jsem a ten hrubý hlas se ještě dlouho ozýval v té velké místnosti. Podíval se na mě překvapeně a zároveň zmateně… a někde hluboko v jeho očích jsem viděla strach. Najednou jsem se odrazila od země a dopadla jsem kousek od něj. A potom si zase moje hlasivky a rty začaly dělat, co chtěly.

„Ještě máš čas!“ zašeptala jsem, ale v té velké místnosti se to i přesto začalo ozývat. „Varuji tě!“ zvedl se najednou můj hlas do vysokého řevu a on sebou trhnul, ale pořád tam stál a nohy měl přimražené k podlaze. Ten strach v jeho očích byl zřetelnější, ale najednou nahodil úsměv a snažil se mě uklidnit a zároveň sobě zachránit život.

„Ale no tak. Uklidni se… nebude to ani trochu bolet. Přísahám.“

To mě ještě víc rozčílilo a tak jsem po něm skočila a zařvala jsem ještě víc než předtím, což mě překvapilo a vyděsilo, protože jsem si myslela, že už to víc ani nejde. V uších mi začalo slabě pískat a byla jsem přesvědčená, že jestli v tu chvíli šel někdo kolem, určitě to slyšel.

„Já jsem tě varovala!“

Nevím, jak se to stalo… všechno bylo tak rychlé, že jsem to vůbec nepostřehla, ale najednou tam byly jenom kusy Jamesova těla. Chvilku jsem tam stála jako přimražená a snažila jsem se to všechno vstřebat. Moje tělo se však ještě neuklidnilo. Zapálila jsem oheň. Vůbec netuším jak. Byla jsem zmatená a vyděšená a myslela jsem, že každou chvilku se s křikem probudím ze spánku. V tu chvíli jsem si nepřála nic víc. Ale já se neprobouzela, ale naopak jsem začala házet ty kusy jeho těla do ohně. Najednou se rozletěly dveře a já sebou trhla. Stal tam Edward a vypadal rozzuřeně. Lekla jsem se ho, ale najednou to všechno zmizelo. Ta síla byla pryč a já jsem padala vyčerpáním k zemi. Ve chvíli byl Edward u mě a ve tváři měl najednou vyděšený výraz. Jeho sametový hlas se najednou rozlehl v místnosti.

„Bello, Bello co se tu stalo? Kde je James? A proč je tu ten oheň?“  Jeho nával otázek mě unavil.

„Já… já… já… vůbec nevím… co se to stalo. Byla jsem… jako omámená.“ snažila jsem se mu odpovědět, ale nešlo to. Byla jsem vystrašená ještě víc než on a sama jsem vůbec nechápala, co se tu stalo.

„A kde je James?“ zeptal se znovu a už byl docela nervózní.

Vzhlédla jsem a najednou mě oslepila zář toho ohně, který jsem tam rozložila.

„Je v tom ohni,“ napřáhla jsem ruku, která se mi začala strašně klepat. Edward se na mě nechápavě podíval. Ale v tu chvíli se vedle mě objevil Carlisle. Lekla jsem se ho a trhla sebou, ale Edward mě držel pevně a tak to asi nikdo nepostřehl. Carlisle vypadal stejně zmateně jako Edward, když mě uviděl, jak padám k zemi. Potom se tam objevila Alice a za ní Jasper a Emmett. Všichni na mě upírali stejně nechápavý výraz. Všechno se najednou rozmazalo a já už potom jenom slyšela Edwarda, jak se mě zmateně ptá:

„Lásko, jsi v pořádku?“

***

Když jsem se probudila, ležela jsem na měkké posteli a poznala jsem, že jsem v Edwardově pokoji. Z okna ke mně doléhalo světlo, takže jsem usoudila, že je den. V tom jsem ho spatřila. Edward. Stál tam a opíral se o poličku, plnou jeho knížek. Jakmile uviděl, že jsem vzhůru, zmizel. Za chvíli se ve dveřích objevil Carlisle a za ním znovu on. Podívala jsem se na ně na oba a snažila jsem se něco říct. Edward mě však předběhl:

„Bello, konečně jsi vzhůru. Bál jsem se o tebe,“ naklonil se ke mně a políbil mě na čelo. Potom se na mě znovu podíval těma krásnýma očima. „Pamatuješ si něco z toho, co se stalo ve Phoenixu?“

Najednou jsem si vzpomněla na všechno, co jsem prožila. Z očí se mi náhle valil vodopád slz. V tu chvíli mě objal a snažil se mě utěšit.

Když jsem se uklidnila, tak promluvil Carlisle.

„Nikdo z nás nechápe, co se ve Phoenixu stalo. To ty si Jamese zabila?“ Oba dva se na mě podívali a čekali, co řeknu.

„Ano, ale prakticky jsem to já nebyla. Něco se se mnou stalo. Někdo do mě vstoupil a dělal si s mým tělem, co chtěl. Vůbec nevím, co to bylo.“

Carlisle se na mě podíval, ale jeho pohled jsem nedokázala přečíst. Najednou se ve dveřích objevila Alice a jakmile mě uviděla, napřáhla ke mně ruce a objala mě. Edward mě raději pustil, aby jí udělal víc prostoru.

„Já se o tebe tak bála. Musíš nám říct všechno, co se tam stalo. Nikdo to nechápe.“ Podívala se na mě a na tváři měla ustaraný výraz. Carlisle všechny zavolal. To mi tak ještě scházelo. Sedm párů očí na mě upíralo zvědavý výraz. Zhluboka jsem se nadechla a všechno jsem jim vypověděla.

„No a potom se objevil Edward a všechno to najednou zmizelo.“ Když jsem skončila, všichni na mě koukali s otevřenou pusou. Vydrželi tak několik nekonečných minut a potom jako první promluvil Emmett.

„Tak to je fakt hustý,“ začal se křenit. Všichni se na něj podívali a vzápětí zpátky na mě. Na Carlisleovi bylo vidět, že přemýšlí a najednou řekl:

„To je neuvěřitelné!“

Najednou mě přepadla znovu velká únava. Jak je to možné? Vždyť jsem se před chvilkou probudila. Začala jsem usínat v Edwardově náručí. Edward se mnou lehce zatřásl a já se probrala. Zmateně se na mě podíval.

„Tobě se chce ještě spát? Vždyť jsi spala skoro 2 dny.“

Hned na to promluvil Carlisle a odpověděl za mě:

„To je v pořádku Edwarde. Dal jsem jí něco na uklidnění. Je normální, že se jí chce spát.“

Tak jsem se ponořila do tvrdého spánku a užívala jsem si bezpečí u Edwarda v náručí. Snad už bude všechno v pořádku, modlila jsem se v duchu.

Autor: Tessina, v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt? Tak to ani náhodou!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře