Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Smrt jí sluší

12.01.2011 (19:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2034×

Sasha se podívala do zrcadla a spokojeně si přejela po tváři. Tohle by žádný plastik nedokázal. Carlisle provedl bezchybnou práci. Ostatně jako vždy. Jak dlouho už ho využívala? Dvě desetiletí rozhodně. Jenže to, s čím přišel teď, byl naprostý vrchol. Dokonalá tvář i tělo… a to vše na věky. Jediná cena, kterou bude muset platit, byla krev. Ve skutečnosti to ale nebylo tak dramatické, jak to znělo. Ta krev přece nebude její. Musela se stát upírkou, aby jí byla ta krása dopřána.

Ještě jednou se na sebe spokojeně podívala a zrcadlo odložila. Povzdechla si. Proč se o té možnosti jen nedozvěděla v osmnácti? Mohla si ušetřit tolik trápení, vzteku a… na rovinu – i peněz, které na své zkrášlování vynakládala.

Teď konečně se bude moct vysmát své konkurentce. Sulpicie. Pcha! Už jen to jméno zní, jako kdyby utekla od cirkusu. Ta prohnaná ženská snad vůbec nestárla. Na operačním stole musela být pečená vařená, jinak by toho nemohla dosáhnout.

No, těš se, panenko. Konečně si to s tebou budu moct vyřídit po svém.

Jako bonus k téhle dokonalosti dostala totiž nesmrtelnost a v podstatě i nezranitelnost – aspoň běžný člověk by ji nedokázal ani škrábnout.

Carlisle jí vše vysvětlil. Jistě, s barvou duhovek bude trochu problém. Bude s sebou muset nosit několik párů kontaktních čoček, ale kdo je dneska nenosí? Byla na to připravena, a tak si je nechala vyrobit na zakázku dopředu. Její optik odvedl skoro stejně skvělou práci jako Carlisle. Chytil přesně ten odstín, který měly její oči původně a ani se neptal, proč to chce. Byl zvyklý na výstřednosti hereček. Nejspíš si myslel, že plánuje nějakou velkolepou blamáž, ale to bylo Sashe naprosto ukradené.

Oblékla si ostře modré šaty, které skvěle kontrastovaly s její mléčnou pletí a zlatými vlasy. Líčit se teď téměř nepotřebovala, a tak marnivosti učinila za dost pouze lehkým zvýrazněním očí. Na tváře si nanesla trochu růže, aby zmírnila porcelánovou bledost a dobarvila si rty. Když je zkusmo našpulila na svůj odraz, vesele na sebe mrkla. Byla připravena do boje. S tímhle arzenálem mohla zaútočit i na Carlislea. On byl jediný, kdo jí kdy odolal. Teď by se to ale mohlo (mělo) změnit. Byla stejná jako on, stejně dokonalá. Ale nejdřív se musí vypořádat se Sulpicií. Myšlenka na ni jí v hrdle zapálila požár, a tak otevřela lednici. Vytáhla z ní sáček s krví a odtrhla část, která bránila krvi téct do trubičky. Během půl vteřiny se ozval ohavný srkavý zvuk oznamující, že je na dně.

Načechrala si vlasy a usmála se na zářivě rudé oči svého odrazu. Opatrně umístila modré kontaktní čočky na svá místa a naposled se zkontrolovala.

Sbohem, Sulpi. Dnes večer se naposled dostaneš do novin. Jako oběť sadistického vraha.

Carlisle se ten večer už nejmíň po sté podíval na hodinky. Co jí proboha tak dlouho trvá? Vždyť je dokonalá. Sám se o to postaral. Proč se nemůže prostě obléct, vzít si boty a jít? Mají už hodinové zpoždění.

Někdy opravdu litoval, že Sulpicii přeměnil. Kdyby byla stále člověkem, pomohl by jí občas nějakou tou operací, ale měl by vyhlídku, že za pár let se jí zbaví. Jenže takhle… ne, že by ji neměl rád, ale už si ani zdaleka nebyl jistý, že s ní chce strávit zbytek své věčnosti. Nesmrtelnost odhalila její sobeckost, sebestřednost a omezenost. Zajímalo ji jen to, co má kdo na sobě, jaké filmy se chystají, jestli má šanci si v nich zahrát, kde se pořádá jaká párty… a především to, aby vypadala lépe než její největší rivalka Sasha. Kdyby se dozvěděla, že jí pomohl stejně jako Sulpicii před pár lety, nejspíš by ho roztrhla jak hada. A to doslova.

Zavrtěl hlavou, aby odehnal nepříjemnou myšlenku a místo toho zavolal: „Lásko, pojď už konečně, nebo budu muset odjet bez tebe. Ten kongres začal už před hodinou a brzy budu mít přednést svůj referát. Přišli jsme už o uvítací koktejl, nemůžu se dostavit pozdě i na přednášku…“

Zbytek svých protestů spolkl, protože v tu chvíli ji spatřil na vršku schodiště. Vypadala úchvatně. Vždy, když ji viděl, zapomněl na všechno, co mu vadilo, a stal se z něj poblázněný puberťák.

Sulpicie si všimla jeho ohromení a potěšeně se usmála. Byl jako její barometr. Když na ni zareagoval takhle, bylo všechno v nejlepším pořádku. Přesto neodolala otázce: „Co tomu říkáš, miláčku? Sluší mi to?“

Lichotky se jí nikdy nepřejedly. Mohla je poslouchat od rána do večera. Potřebovala důkazy o tom, že je neodolatelná.

Začala scházet dolů a Carlisle jí vyběhl naproti. Políbil jí ruku a pak jí nabídl rámě. Sulpicie se do něj s širokým úsměvem zavěsila. Vypadali spolu dokonale a přesně tak to mělo být.

Carlisleův obor Sulpicii nijak nezajímal, pokud pro ni nemohl něco udělat. Na přednášce se tedy nudila a přetrpěla ji jen proto, že po ní následovala recepce, na niž měli přijít ti správní lidé. Hodlala tam zazářit coby hvězda večera. Tak, aby se o ní v noci zdálo všem mužům a aby ženy nosily týden tlustou vrstvu make-upu, který by zakryl, že jsou zelené závistí.

První polovina večera byla přesně taková, jakou si vysnila, ale pak… Pak dorazila Sasha. Když ji Sulpicie spatřila, musela se štípnout, aby nezírala tak okatě jako ostatní. Jak se za těch pár dní změnila. To není samo sebou. A když se podívala lépe, věděla, že za to nemůže žádný jakkoli zručný plastický chirurg. Změnila se víc než jen na povrchu. A její podezření se potvrdilo, když se k ní s falešným úsměvem natáhla a vzájemně se objaly, aby se mohly „políbit“ na tváře. Vlasně šlo jen o mlaskání, při kterém se své pokožky navzájem vůbec nedotkly, ale šlo o bonton. Bez ohledu na to, jak se soupeřky nesnášely, tam, kde bylo obecenstvo, bylo nutné hrát divadlo. Sashina kůže byla chladná a tvrdá stejně jako její vlastní. Zatraceně! Ale kdo…

Pohled jí padl na Carlislea, který je po očku sledoval, zatímco se bavil s jedním z kolegů. V jeho očích zahlédla obavy. Téměř veškeré své sebeovládání potřebovala na to, aby se na něj nevrhla. Tedy nejdřív samozřejmě na ni a pak by si to vyřídila s ním. A ten její úsměv od ucha k uchu, při kterém vystavovala své najednou dokonale bílé zuby… Br. Ještě dnes v noci jí ho vymaže. Jakmile udělala tohle rozhodnutí, hodila ji za hlavu a rozhodla se dostát svému plánu. Upravila svůj výraz a dala se do dobývání ztracených pozic. Tahle párty má jen jednu královnu – a tou bude (jako vždy) Sulpicie.

* * *

Cestou domů nepromluvil ani jeden. Carlisle se děsil toho, kdy Sulpi začne, a Sulpicie zase přemýšlela, jak nejlépe se se Sashou vyrovnat. Že ji zabije, o tom neměla nejmenší pochybnosti. Šlo už jen o to rozhodnout se jak. Nejradši by jí připravila poslední chvíle tak, aby ji ztrapnila před celým světem. No, třeba ji ještě něco napadne.

Carlisle si oddechl, když o Sashe vůbec nezačala. Přesto měl pocit, že se cosi chystá. Jakmile zastavil před domem, Sulpicie ani nepočkala, až jí otevře dveře, a sama spěchala do svého pokoje. Nevypadala nijak rozzlobeně, spíš jako by se na něco těšila. A to ho děsilo tím víc.

Sám se zastavil dole v hale a přemýšlel, jestli si pro jednou nedopřát luxus krevní konzervy. Po tom dnešním maratonu by si ji zasloužil. Jenže marnivost, kterou obvykle bohatě vypotřebovala Sulpicie, mu připomněla, jak dlouho by mu pak trvalo změnit barvu očí. Rudá mu vadila a nosit čočky si odvykl. Bylo to tak nepříjemné stále myslet na to, aby se nerozpustily a on se tak neprozradil…

S povzdechem tedy odolal a vydal se po dlouhých schodech nahoru – převléct se do něčeho pohodlnějšího. Možná by si později mohl zajít na lov.

Jakmile vešel dovnitř, rozhodl se i pro sprchu. Horká voda byla příjemným protikladem k jeho ledové pokožce. Zavřel oči a užíval si klidnou chvíli. Nevnímal čas, pro jednou nebyl důležitý. Když vypnul vodu, utřel své tělo do měkké osušky a zabalil se do županu, zaskočil ho cinkot padajících střepů zezdola. Co se to proboha děje?

Rychle vyběhl z pokoje a pohled, který se mu naskytl, ho doslova přikoval k zábradlí.

V hale proti sobě stála Sasha se Sulpicií, obě v černém jako agentky. Sulpicie se zjevně chystala na stejnou misi jako Sasha. Chtěly se navzájem překvapit a… pokud mohl soudit z jejich nad míru rozzuřených výrazů… zabít se. Okamžitě se znovu proklel za to, že je proměnil, že jim řekl pravdu a hlavně za to, že je vůbec poznal.

„Dámy, nechte se.“

Sasha po něm koketně hodila okem a mávla: „Ahoj Carlisle, ráda tě vidím. Promluvíme si později, ano? Jen co nás zbavím téhle mrchy.“

Sulpicie ohrnula pohrdavě ret: „Pcha, ty určitě. Nepleť se mezi nás, Carlisle. Hned, jak s ní zatočím, budeš mi muset pár věcí vysvětlit,“ dodala výhružně.

Carlisle se zamračil. Tak o tenhle rozhovor nestál. To už by mu byl příjemnější ten se Sashou. Ta ho aspoň nechtěla zabít, což jako jednu z možností vytušil ze Sulpicina výrazu. No, je nejspíš čas zmizet. Sulpiciino kouzlo zas jednou přestalo působit a umožnilo mu rozhoudnout se. S balením se nezdržoval, jen na sebe v rychlosti hodil pohodlné oblečení, které by mu umožnilo bez nesnází zmizet a neupozorňovalo na něj.

„Dámy“ dole se do sebe zatím pustily se zápalem, který by jim mohl závidět leckterý profizápasník. Rána střídala ránu. Kopaly se, bily se pěstmi, tahaly se za vlasy, fackovaly se navzájem, škrábaly a kousaly se… prostě používaly všechny zbraně a občas si vypomáhaly i věcmi ze svého okolí. Každou chvíli rozčísl vzduch letící předmět či tělo. Obě do souboje dávaly všechno. Svou rychlost, sílu a hlavně nenávist. Užívaly si, s jak malou námahou dokážou jedna druhou odmrštit desítky metrů... a jaký kráter to zanechá ve zdi, jakou spoušť to způsobí na zařízení, které jim stojí v cestě. Likvidace se pro teď stala jediným smyslem jejich bytí. Brzy to v hale vypadalo, jako by tu střílela menší dělostřelecká divize a nebo sem dopadl meteorit.

To, že je Sulpicie stejná jako ona, došlo Sashe ve chvíli, kdy se jí povedlo uchopit Sulpicii za paži a jedním pořádným odkopem docílila toho, že jí zůstala v ruce. Sulpicie zařvala a sápala se po ní, zatímco Sasha na to zírala zpola překvapeně, zpola zděšeně.

Když jí Sulpicie paži vytrhla a začala si ji za pomoci slin připojovat zpátky na místo, vykoktala ze sebe Sasha: „Ty… ty jsi taky… ty jsi upírka?“

Sulpicie se na ni zašklebila: „Nikdy jsi nebyla moc bystrá, viď Sash? Už pár let nestárnu. Ty jsi novorozená, co? Proto jsi tak silná, že jo?“

Pozorovala, jak se trhlina zaceluje, dokud z ní nezbyla jen tenoučká a lidem téměř nepostřehnutelná jizva. Pak se znovu obrátila na Sashu: „Kdo tě změnil? Carlisle?“

Sasha se ušklíbla: „Co na tom záleží?“

Sulpicie přikývla: „Takže on. To si s ním ještě vyřídím. Ale ty zaplatíš taky.“

Zlobně po ní šlehla pohledem: „Možná ne dnes, ale jednou…“

Sasha zopakovala svůj úšklebek: „Nepovídej. Řeči se vedou a voda teče… Pro dnešek by to ale stačilo.“

Rozhlédla se kolem a uštěpačně se uculila. „Váš dům by toho asi o moc víc nevydržel a já bych v něm byla nerada ve chvíli, kdy se začne hroutit.“

Poťouchle mávla: „Příjemný úklid, Sulpi.“

Otočila se na podpatku a nechala za sebou soptící rivalku. Jednou… jednou to dořeší. Tím si byla jista.

Epilog:

Carlisle zmizel tak dokonale, že ho ani jedna z těch semetrik nenašla. Po čase se přestal skrývat a znovu začal pracovat. Tentokrát si vybral lépe – o pět let později se oženil s Esme Evensonovou.

Po té, co Sasha ukončila svou kariéru a přesídlila na Aljašku – po několika jen náhodou nepovedených požárech, se začala věnovat rodině. Stvořila a adoptovala si tři dcery. Dělala vše proto, aby se se Sulpicií už nepotkala.

A Sulpicie? Ta vyhrála první cenu. Při jedné z propagačních cest se seznámila s Arem Volturim, ze kterého se vyklubal vládce upíří říše. Jejich svatba byla událostí století. A hned po ní využila svého nového vlivu, aby objevila svou konkurentku a konečně jejich spor dořešila. Obvinit ji z vytvoření nesmrtelného dítěte bylo směšně snadné. A tak se zbavila posledního červíka, který nahlodával její štěstí. O Carlisleovi chvíli přemýšlela také, ale když zjistila, že patří mezi přátele jejího novomanžela, rozhodla se být pro jednou velkorysá. Čas na pomstu ostatně může ještě přijít. Mají ho přece neomezeně.

♦ THE END ♦

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt jí sluší: