Ahoj! Padla na mně smutná nálada, která si vybrala svou oběť! A to tuto povídku. Je o Isabelle, která nezažila ránu jen ze strany Edwarda a jeho rodiny, kteří ji opustili, ale také ještě o druhé ráně, která ji dokonale zničila. Doufám, že se vám to bude líbit. Je to má první jednorázovka, tak buďte, prosím, hodní...
14.04.2010 (14:15) • Rosette • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2195×
POHLED NIKDO
Jsou to už dva roky. Dva roky od doby, co ji opustil. Co opustil krásnou dívku s chutí po životě. To vše, ale však pominulo po jeho odchodu.
Z usměvavé krásky se stala zamlklá, duchem nepřítomná dívka, která toužila po jediném. Po smrti. To však udělat nechtěla jelikož věděla, že by tím velice zranila svého otce a matku. Jenže někdy musel přijít ten zlom, kdy její rodiče zemřou a ona už nebude mít žádné překážky ke svému přání být mrtvou. A ten přišel dřív, než by kdokoli čekal...
POHLED ISABELLA
Jsou to dva měsíce od doby, kdy Phil opustil mou matku a ta se vrátila k Charliemu a je to měsíc od doby, kdy se to stalo.
MINULOST
Probudila jsem se do krásného dne, který však pro mně už dva roky nemohl být krásný. Od doby, kdy mě opustil.
Převlékla jsem se do jeansů a trika, poté jsem sešla za mamkou a taťkou dolů na snídani, jenže oni tam nebyli. Na stole, ale ležel vzkaz.
Iss potřebovali jsme jet na velký nákup takže do Port Angeles. Do dvou hodin jsme zpátky. Nevyveď něco prosím, holčičko. Máme tě rádi.
Máma a Táta
Vzkaz jsem nechala tam, kde byl a šla jsem se nasnídat. Vzala jsem si cerálie s mlékem a šla opět nahoru. Vyčistila jsem si zuby a učesala.
Dnes byla sobota takže jsem nemusela do školy. Zalezla jsem do svého pokoje a po dlouhé době jsem začala číst Na Větrné hůrce.
Hodiny ubíhali a já si ani nevšimla, že už je 13 hodin. Sešla jsem opět dolů, ale rodiče tam ještě nebyli. Říkali přece, že budou do dvou hodin zpátky a to už jsou čtyři! Začala jsem chodit po kuchyni sem a tam a najednou zazvonil zvonek.
Že by si nechali doma klíče? zauvažovala jsem.
Mou úvahu, ale vyvrátil pohled na dva policisty, co stály u našich dveřích.
Jednoho jsem znala. Byl to Jimmy a pracoval s tátou na stanici. Vypadali velice smutně.
Otevřela jsem dveře.
,,Ahoj," zamumlala jsem
,,Ahoj. Iss já..." začal Jimmy, ale odmlčel. Z jeho tónu jsem začala něco tušit.
,,Co je Jimmy?"
,,Víš, když se tvoji rodiče vraceli z nákupu, smetlo je v zatáčce nějaké auto, které jelo nepřiměřenou rychlostí a... a oni to bohužel nepřežili. Je mi to líto, Bell," řekl a mně se v tu chvíli po druhé v životě zhroutil celý svět, ale udržela jsem se.
,,Děkuji Jimmy, že jsi mi to šel říct ty. Táta o tobě mluvil jako o příteli a tím si taky byl," řekla jsem se slzami v očích a zavřela dveře.
Svezla jsem se na kolena a brečela.
Jak se to mohlo stát? Proč zrovna oni? Nejdřív on a teď to musejí být oni! To není fér!
O DVA TÝDNY POZDĚJI
Pohřeb se konal až dva týdny na to ,jelikož ještě museli zařídit přesnou identifikaci a já mezitím střádala plány. Po pohřbu jsem, ale měla jasno.
On mně opustil se svou rodinou a vzal sebou půl mého srdce. Zbytek mého srdce patřil mé mamince a otci i když jsem jim to nikdy neřekla a teď...
Teď už nemám pro co žít. Všichni mě opustili, a tak mé zábrany mizí. Zábrany před smrtí...
Stojím tu teď před kolejemi a očekávám tu chvíli. Chvíli, kdy pojede vlak, který mně odveze do zemi ničeho. K smrti.
Zdálky slyším troubení a vím, že mám už jen pár minut. Myšlenkami mi hýří obrázky, ve kterých byl on a já s jeho rodinou, já s maminkou a otcem...
Přes závoj slz se podívám na vlak, který je patnáct metrů přede mnou a jede plnou rychlostí a udělám jeden krok ke kolejím.
Naposledy vykřiknu ta dvě slova vědoma toho, že už je on nikdy neuslyší.
,,Miluji tě." Řeknu a udělám poslední krok, který mně dělí od lůna smrti.
POHLED VYPRAVĚČE
Dívku vlak smetl jako podzimní listí a tím skončil to co si přála skončit. Její život. Dívka však nevěděla, že právě v tom vlaku jel on, její láska se svou rodinou a ta slova slyšel.
Když po pár metrech vlak zastavil, všichni se nahrnuli k tělu mrtvě dívky, ale nikdo ji nepoznal. Nikdo kromě těch, kteří jí tolik ublížili. Kvůli, kterým položila život v domnění, že ji nemilují.
A tak se zhroutila věčnost sedmi andělům, kteří lhali dívce kterou milovali...
Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Smrt je vysvobozením:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!