Ahoj, tohle je moje první povídka. Doufám, že se bude líbit. Když byla Bella malá, slíbil jí Edward, že si ji vezme. Jenže se něco přihodí a jejich vztah se zkazí. Splní Edward svůj slib? Čekala Bella marně? To se dozvíte tady. Přeji příjemné čtení. LilienlovesCullen
25.08.2010 (18:45) • LilienlovesCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2346×
Sliby jsou chyby, Edwarde!
Na křesle seděla krásná, mladá dáma a dívala se z okna ven. Vzpomínala na své dětství. Konkrétně na jednu scénu, kterou si pamatovala do jediného detailu.
Psal se rok 1988. Bylo 15. září, padalo listí a foukal silný vítr. Malá holčička se právě houpala na houpačce s krásným chlapečkem.
„Až budeme velcí, vezmu si tě za ženu! Slibuji,“ prohlásil sebejistě malý chlapec s bronzovými vlásky. Holčička s hnědými kadeřemi, vedle něho, jemně zrůžověla. Dodala si odvahu a dala mu pusinku na tvář. Chlapec několikrát zmateně zamrkal, ale pak se jeho rty roztáhly do širokého a spokojeného úsměvu.
Dívenka se sněhobílými šaty seskočila z houpačky a chlapec ji napodobil. Stydlivě se na něj podívala a opatrně ho vzala za ruku, když neucukl, vykouzlila na tváři krásný úsměv a její oči jen zářily štěstím. V čisťounce bílé košili a v černých kalhotách mu to ohromně slušelo a ruku v ruce se vydali domů.
Isabella a Edward tvořili překrásný pár. Jenže jednoho dne, se do malého městečka jménem Forks přistěhovala krásná dívka, Tanya. Spolu s Edwardem se vůbec neznali, ale i přesto se zasnoubili. Za několik měsíců se vzali. Po roce s Tanyou odjel do Francie, odkud pocházela. Nechal tu Bellu samotnou a raněnou. Fyzicky to zvládla, ale psychicky vůbec. Zhroutila se. Jeho odjezd ranil její čistou a neposkvrněnou duši. Způsobil jí tak obrovskou bolest. Neřekl jí ani slova na rozloučenou.
Nevěděla, proč se s ní rozešel. Myslela si, že je s ní šťastný, ale asi se mýlila. Měli přeci spolu nádherný vztah. Jenže Tanya rozbila jejich pouto lásky. Bella chtěla vědět, co bylo špatně. Co tak hrozného udělala, že si vybral jinou, ale na nic nepřišla.
Teď sedí na křesle a čeká na svého prince, na svého Edwarda. Už to bylo 9 let od jeho odjezdu. Každý den, od rána do půlnoci, na něj čekala, aby mohl splnit svůj slib. Do půlnoci už zbývala jen jedna minuta. Vzdychla a začala tiše a usedavě plakat. Odbyla půlnoc. Zvedla se, aby šla do ložnice.
Když tu náhle, někdo zaklepal na dveře, malého a útulného domečku. V očích jí zajiskřilo a honem spěchala otevřít dveře. S bušícím srdcem a s roztřesenýma rukama je otevřela. Ty se se zavrzáním otevřely. A tam, stál on! Princ, na kterého tolik let čekala. Byl krásnější než dřív. Vrhla se mu kolem krku a on ji láskyplně objal. Po tváři se jí začaly kutálet slzy, velikosti hrachu. Pohladila ho po tváři a řekla:
„ Ty ses vůbec nezměnil, jak to? Máš zlaté oči a tvá kůže je studená jako led. Vypadáš na sedmnáct a jsi krásnější, než jsi býval. Co se ti stalo?“
„Bello, těžce se to vysvětluje. Já. Prošel jsem změnou. Nechci ti to říct, ale zkus hádat. Prosím, kvůli mně. Nestárnu, nejím, moje srdce už nebije, jsem rychlejší než puma, silnější než medvěd, mám bílou pleť, která studí, a piju tekutinu.“ Poslední slova pošeptal.
Co je zač, proč mi to nemůže říct? Jeho srdce už nebije a pije tekutinu? Před očima se mi mihl obrázek Drákuly, upíra. Já miluji upíra? To snad ne!
„Ty jsi, upír,“ křičela jsem na něho a začala před ním couvat. On je nebezpečný! Říkal mi můj instinkt. Otočila jsem se a utíkala, co nejvíc to šlo, ale chytl mě za ruku a přitáhl k sobě. „Bello, já vím, že se mě bojíš, úplně to chápu. Ale jedno ti musím říct a doufám, že tě to aspoň trochu uklidní,“ řekl. Co by mě teď mohlo uklidnit?
„Já bych ti nikdy neublížil, jsi můj anděl, a kdo by chtěl ublížit andělovi,“ pošeptal smutně. Já jsem jeho anděl? Tahle slova nemůžou říct monstra. Ne, tahle ne. Už jsem se ho nebála.
Když se ho přestala bát. Pošeptala slova, která si již několik let, schovávala jen pro něj.
„Miluji tě.“ Edward ji dlouze políbil, pak si klekl na jedno koleno a řekl: „Isabello Marie Swanová, miluji tě. Už od prvního okamžiku, kdy jsme se potkali, jsem tě miloval. Ale to jsme byli děti, jenže i přesto jsem poznal, že jsi má pravá láska. Nikdy jsem tě milovat nepřestal a ani nikdy nepřestanu. Učiním tě šťastnou a nikdy tě neopustím. Už nikdy. Vezmeš si mě?“ dokončil svůj proslov. Bella začala štěstím plakat. Její princ svoje slovo dodržel. Splnil svůj slib. A mezi vzlyky, řekla ono slovo.
„Ano!“
Ahojky, snad se Vám to líbilo! Napište mi komentář, prosím. Ať vím, jak na tom jsem. Vaše LilienlovesCullen
Autor: LilienlovesCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Sliby jsou chyby, Edwarde! :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!