Vláda ve Volteře a tím i v celém světě upírů se změnila ze dne na den. Nikdo to ani netuší. Kdo vlastně ovládá Volterru?
25.10.2010 (19:00) • Shire • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2955×
Tiché kroky rozezněly se chodbami volterrskými. Postava v temně šedém plášti se mihla prázdnou chodbou, neslyšena, nespatřena. Nebyl nikdo, kdy by chodby hlídal, všichni hodovali. V tu chvíli se mohla osůbka pohodlně vytratit, všichni jsou rozptýlení, nikdo ji nebude hledat. Zvuk jejích kroků na dlažbě města maličko zesílil a ona proklínala klapající podpatky. Nemusela se obávat, nikdo si jí nevšímal. V této části města moc lidí nebylo, a pokud se tu někdo objevil, rychle zase zmizel, nebo zapadl do jednoho z pochybných barů.
Protože si zvykla chodit s hrdě vztyčenou hlavou, její rudé oči občas ozářila světla neonů označujících bary a jiné pochybné podniky. Byla Vulturi, ostatní před ní hlavy skláněli, nebo k ní upírali oči ve zbožné úctě. Měla pod palcem velké množství upírů, ale to jí nestačilo. Ona má na víc! Jejím posláním je vládnou světu. Když před několika sty lety přišla o možnost stát se vůdkyní lidí, povede teď rasu silnější, dokonalejší. Povede upíry. Nebude se plazit před nikým. Musí však vytrvat. Musí jistou chvíli vládnout pomocí prostředníka, schovaná za ním. Potom se ujme vlády sama. Její plán byl dokonalý.
Marcus nemá co ztratit, jen se utápí v zoufalství, sám by raději zemřel, než prožíval věčnost. Caius je nerozvážný, nevšímavý, je příliš zaujatý ničením a vlastní dokonalostí, že si nevšímá ani zásadních věcí. Jediný, kdo by mohl dělat problémy, byl Aro. Volterra je jeho dílo, na kterém pracoval doslova celou věčnost. Nepředpokládala, že by se své vlády vzdal, když pro ni obětoval i vlastní sestru. Zbytek gardy není dost cílevědomý, jen poslouchá rozkazy. Její převrat bude dokonalý.
Noc se krátí, nastává den. Znovu šustí černá kápě po chodnících volterrských, znovu ji nezahlédne nikdo jiný než opilci, kterým nikdo neuvěří. Potřebovala klid na přemýšlení, na spřádání plánů a ten jí Volterra nemohla poskytnout. Už ví, jak dosáhne svého. Už dnes! Počkala by si, ale když má příležitost teď, nebude čekat. Čekání zvyšuje riziko odhalení. Arova schopnost jí dělala starosti, ale pokud bude rychlá, ani ji nezačne podezřívat. Zahýbá ke kovaným dvířkám do staré kanalizace, přístupové cesty. Nepřítomně se pousmála a přejela prsty po jediné mříži, která nebyla dokonale rovná. Jednou jí sevřela v dlani, bylo to úmyslné, byla posedlá mocí a hlavně myšlenkou, že nesmí upadnout v zapomnění. Tyhle mříže nezapomenou, usmála se krutě. Nemusela být taková, ale svět si ji tak vychoval. Proklínaná a nechtěná toužila po pomstě, kterou nemohla provést. Zaměřila se tedy na vládu.
Procházela starou kamennou chodbou a posmívala se kamenům. Pamatují věky, ale nikdo si na ně nepamatuje. Nesmí takhle dopadnout. Musí být jako ty kameny, které se dostaly na věž. Předpokládala, že kdyby měl některý z těch kamenů v kanalizaci dostatek cílevědomosti, dostal by se na věž. Ale kameny nemají žádnou cílevědomost, a tak budou dál hnít ve stoce a obrůstat mechem. Na rozdíl od nich bude ona vládnout světu!
Vstoupila na recepci.
„Vítejte," zdravila recepční.
Zatnula zuby, ten podlézavý tón nenávidí. První věc, co udělá jako vládkyně, bude vyhazov recepční, po kterém si žádné jiné zaměstnání nenajde. Zbývá jediné rozhodnutí: Sní ji sama, nebo ji někomu laskavě přenechá?
Rozrazila obrovské dvoukřídlé dveře a zavrčela na recepční, ať je zavře. Hlavní sál byl téměř prázdný. Dva postranní trůny zely prázdnotou, ale na třetím, nehnutě jako kamenná socha, seděl vládce upírů. Bývalý vládce upírů, pomyslela si.
Hrad byl prázdný, nikdo nečekal vzpouru. Dobře to věděla a také dobře znala Arovu slabinu. On z ní má strach, děsí se, ví, že jednou přijde a zmocní se vlády. Netuší, že ten den nadešel.
Vládce z jeho myšlenek vytrhla vlna bolesti. Spadl z trůnu a řval bolestí. Přednesla mu své požadavky a on na ně přistoupil. Nic se nezmění, jen bude mít Aro rozkazy shora. Nikdo o tom nebude vědět. Jednu věc mu však neřekla, časem se ho zbaví. Netouží jen po moci a vládě, touží nebýt zapomenuta.
Znovu se chodbami volterrského hradu vznáší černý stín, znovu s temným úmyslem. S tím nejtemnějším úmyslem zničit svého jediného spojence. Jedinou osobu, která by ji mohla prozradit. Kdyby se mu přiznala, její plán by vyplaval na povrch. To se nesmí stát. Najednou pochopila Ara, obětoval sestru pro svou vládu. Tohle bude obráceně. Obětuje svého bratra pro svou moc, vládu nad světem.
Nikdo z upírů nezapomene na Jane Volturi!
Autor: Shire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Skrytý vládce Volterry:
Jsem pro pokračování. :)
Hezký... mohla si do toho dát víc Volturiů :D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!