Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Šílená Esme - II.

03.04.2010 (11:45) • dablinka13 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2422×

Esme s Alicí se bez Emmeta strašně nudily a tak přemýšlely nad kmotřičkou Jane, naštěstí se Emmet vrátil docela brzo.

Emmet: Aby jste se tu beze mě nudou neukousaly.

Alice: Jé bráško ty už jsi tady, jupí!

Emmet: Přece vás tu nemůžu nechat ne? Maminka je přece jenom moc málo stará, nevíte, kdo by mohl zaklepat na vrátka a vlk to nebude.

Esme: Koza? Nebo Karkulka?

Emmet: Spíš bych to tipoval na nějakýho úchyláka.

Esme: Neboj Emmete ani ty Alice ani jednoho bych vás tomu úchylákovi nedala.

Emmet: Uch to jsem si oddychl, co bych si počal bez třetí maminky?

(V tom se tam objeví kmotřička Jane a zpívá si: Jsem duhová víla, v tvém pohledu slunce mám, jsem růžově bíla, tančím, koukej se jak.)

Emmet: Mamíí! Adoptuj Jane, já chci další sestru. Ach jo já se snad dočista zbláznil *říká si pro sebe*

Esme: Ale broučku, Alice a ta nenarozená ti musí stačit.

Emmet: Alice, že chceš další sestru.

Jane: Ale já jsem kmotřička Esminýho nenarozenýho dítětě, nemůžu být zároveň i jeho sestra.

Emmet: Ne, ty jsi moje další sestra!

Esme: Emmete ty si mě hlavně nepřej, jestli budu předčasně babičkou, normálně Jane on neví co je to bezpečnej sex.

Jane: Koukám, že vám asi pěkně hrabe. Že by se ta magořina přenesla i na ty dva? *říká si v duchu*

( Chudák Jane netuší, že když narazila s tím koštětem tak se praštila do hlavy takže tam má trochu pomíchaný kolečka, tak si myslí že hrabe všem ostatním.)

Emmet: No nevím a ona mi to nechce vysvětlit.

Esme: Zlatíčko, na to jsi ještě moc mladej. On to nechce pochopit.

Emmet: No vidíš a pak nemá být bábrle.

Esme: Ti dám bábrle, tě vydědím a bude to.

Emmet: Bojím se tě jako upír vlkodlaka, nebo naopak?

Esme: To je jedno zlatíčko, zkusíme ten tvůj talent. Na co právě myslím?

Emmet: Jakej talent?

Esme: Tvůj talent zlatíčko.

Alice: Tvoje čtení myšlenek Emmete, Esme si myslí, že to umíš.

Emmet: Hmm… jsem v … čudu?

Esme: No proto. Doma můžu mluvit sprostě jenom já.

Jane: A já!!

Esme: Ne, ty taky ne!

Jane: Jo a jo, já nejsem tvoje dítě!

Esme: Ale já mám rozházený hormony.

Jane: No vidíš tak můžu.

(Emmet s Alicí se akorát chechtají, aspoň že Jane setřela, ona může, ona je blázen.)

Esme: Nemůžeš, promluvíš sprostě a seřežu tě na hromadu, že se budeš divit.

Emmet: Mamí já chci další sestřičku!

Jane se lekne, že z ní Emmet udělá sestřičku, nebo nějakou jinačí příbuznou a radši uteče.

Alice: Mamí! Teta utekla!

Esme: To víš Alice, neoblíbila si tvého bratra, ale neříkej mu to.

Alice a Emmet se chvíli dohadují a navzájem se obviňují z toho, že teta utekla až Esme, která je duchem mimo řekne něco co by mohlo zkazit rodinou pohodu.

Esme: Teď mě napadá, že mám moc velikou rodinu, asi se vás zbavím.

A tak se začíná odehrávat rozhovor, který by jim všem mohl změnit život, nebo ne?

Alice: Mamí ty nás už nechceš?? * ptá se zděšeně*

Emmet: Já nejsem slepej!!!

Esme: To je dobře Emmete, to je dobře.

Alice: Aspoň se nás líp zbavíš, že, když jsme oba zdraví.

Emmet: Jdu se zabít!

Esme: Proč?

Alice: Néé! Maminka mě nechce, neopouštěj mě i ty bráško.

Esme: Emmetku? Proč??

Emmet: Alice říkala, že nás chceš prodat.

Esme: Já vás nechci prodat, já se vás jen vzdám. Nechci mít takhle brzo tak mohutnou rodinu.

Emmet: Tak sbohem.

( V tom se tam zase objeví Jane.)

Emmet: Jane? Vezmeš si nás? *říká zhnuseně, ale doufá, že to pomůže a Esme si uvědomí co dělá*

Jane: O co jde??? * nechápe*

Esme: To mi děláte schválně! Mám nervy v kýblu, kdo ho půjde vylejt??

Alice: Jane, prosím adoptuj nás, mamka nás nechce. *už zjistila Emmetův záměr*

Emmet: Nechce nás, chce se nás zbavit.

Esme: Nechci mít tak velikou rodinu a Emmet pořád chce další sestřičku, hrůza, jako by mu nestačila jedna a další budoucí.

Jane: Já plánuju velkou rodinu, alespoň čtyři děti.

Emmet: Tak tady máš hned dvě.

Esme: Tak a teď jsem se naštvala vy přeběhlíci jedni.

Alice: Vždyť nás nechceš!

Emmet: My tě nechceme, když se nás chceš zbavit.

Esme: Csss si mě nechtějte.

( A utekla pryč.)

Jane: Zdrhla vám máma!

Emmet: ta co nás chce prodat?? To není máma, to je hyena.

( V tom se Esme zase objeví.)

Esme: Teda Emmete? Tohle jsem tě učila?

Alice: Mami ty jsi ho neučila nic, ani to co on byl ochotný se učit.

Esme: Csss nebudu rušit rodinu.

Emmet: Najednou.

Jane: Esme nezlob!

Esme: Já nezlobím, to jen ty moje děcka se rozhodly, že utečou od mámy.

Alice: To ty jsi nás chtěla vyhodit na ulici!

Esme: Nechtěla, já jsem jen řekla, že se vás asi zbavím!

Emmet: No to je to samý!

Esme: Není!

Alice: Je jen otázkou času, kdy by jsi nás poslala do lesa jako Jeníčka s Mařenkou.

Esme: To bych neudělala!

Alice: Já půjdu s Emmetem kamkoliv, klidně i do pekla, takže pokud si usmíříš Emmeta tak sis zároveň usmířila i mě. Budeš mít 2 za cenu 1

Esme: Já se vám vnucovat nebudu, ale nečekejte, že uvidíte sestřičku, když půjdete pryč.

Emmet: To je vydírání!.

Alice: To nevadí, Emmet mi pořídí neteř * zkusila to Alice přes city jako Emmet*

Esme: Za jak dlouho zlatíčko?

Emmet: Já??? *hodně se diví, málem mu oči leží na podlaze jak je má vykulený*

Alice: Nevím, Jo ty Emmete, když nebudu mít sestřičku, tak chci aspoň neteř.

Emmet: No tak dobře

(Esme se zatím smíchy láme v pase.)

Alice: A ty se netlem mami!

(Emmet o dceru nestojí.)

Emmet: Mami, já tě beru zpět. Prosím.

Esme: A to jako proč??

Alice: Hurá!!! Bude sestřička!

Emmet: Ségra buď z ticha a nech to na mě. Mami prosím prosím smutně koukám

Alice: Tak jo bráško, už mlčím.

Esme: Jako sourozenci, že Jane.

Emmet: Maminko, máš ráda sestřičku? Moji sestřičku?

Esme: Hmm

Emmet: Mami, mám tě rád.

Alice: Maminečko, my tě máme rádi. Prosím vem nás zpět.

Esme: najednou, Jane vás nechtěla že?!

Emmet: Né najednou, ale ty jsi projevila své pravé já.

Esme: Jaký zase?? Vy jste mě zradili, ani mamince nedovolí mít hormony.

Emmet: Ne my ne, my tě máme rádi.

Alice: Maminečko my tě nezradili, ale pochop jsem jen děti, ty berou všechno vážně.

Emmet: My to chápeme.

Esme: Tak jo broučci.

Emmet, Alice: Máme tě rádi mami, děkujem.

Esme: Tak děti do hajan, je pozdě, večerníček už skončil.

Alice: Mami, né prosím, já ještě nechci jít spát, vždyť ještě není ani půlnoc.Prosíím. * vzpouzí se protože k čemu je jí spánek když nespí*

Emmet: Ségra pojď.

Alice: Ach jo.

Emmet: Budeme si povídat bez ní * šeptá*

Esme: Žádný takový.

Alice: Mamíí prosííím.

Esme: Alice tak do půlnoci.

Alice: Jupí, děkuju.

Emmet: Děkuju.

Alice: Neřekla do jaké půlnoci, takže můžeme být vzhůru až do rána *šeptá Emmetovi s úsměvem, stejně co v posteli? Naše polovičky tu nejsou a spát nemůžeme*

Esme: To teda ne! Na to si nezvykej.

Alice: Mamí ty máš uši všude, jak to děláš?

Esme: Normálně zlatíčko, taky se naučíš.

Emmet: To radši nechtěj vědět, jak to dělá ségra.

Alice: Emmete ty to víš, jak to dělá?? Řekni mi to prosííím.

Emmet: Pšššt, to ti povím, až bude zvracet na záchodě ona jinak slyší všechno.

Alice: Jo děkuji.

Esme: Tak to si vás nahraju.

Alice: Né to nesmíš, to je porušování svobody.

Esme: Ne není, dokud jsi pod mou střechou tak není.

Emmet: Neboj sestři, dozvíš se to.

Alice: Ale jsem zároveň i pod svou střechou, jak by se ti líbilo kdybych já nahrávala tebe, například když seš s tatínkem???

Emmet: No a hádej kde, v kuchyni to nebude.

Esme: ?

Emmet: Mamí my to o vás víme, že nás podvádíte s čokoládovým dortem.

Esme: Cože?

Emmet: No sama to víš.

Esme: No to teda nevím.

Emmet: No mami měli byste jít s tatínkem spravit výfuk. Budeme mít klid *šeptá sestřičce*

Alice: Super *šeptá*

Esme: Jakej výfuk, jakej tatínek???

Alice: Výfuk je taková ta roura, která vede z pod auta.

Emmet: Tatínek, přece ten co nám udělal sestřičku.

Esme: Zlatíčka, toho neznáte a ani nepoznáte.

Alice: Proč??

Esme: Protože ho neznám ani já.

Emmet: A dítě ti poslal sám pán Bůh.

Alice: Nechtěj nám namluvit, že ségru přinese vrána. Z toho už jsme s bráškou vyrostli.

Emmet: Nebo jí koupíš v hračkářství?

Esme: Ani jedno, ale trvalo by moc dlouho zjistit kdo je otec.

Alice: To jako budeš svobodná matka 3 dětí??

Esme: Ne zlatíčko, ale tatínek není tatínek.

Alice, Emmet: Aha.

Esme: Ne dělám si legraci, tatínek je známej, ale nevím, jestli vás bude chtít.

Emmet: Popelář? Tak mu to neříkej.

Alice: My tatínkovi upečeme s Emmetem dort na přivítanou. Snad ho neotrávíme *šeptá*

Esme: Ty jsi hodná.

Emmet: Jo ale nemůžeme ho dát mamince, nechceme se jí zbavit.

Alice: To né, co by jsme si bez maminky počali.

Emmet: Zatím *šeptá*

Esme: Emmete! Měla jsem pro tebe dáreček, ale takhle nic nedostaneš.

Emmet: Ne ne, prosím.

Alice: Jo, až si najdeš nějakou ženušku a pořídíš mi tu neteřinku tak já budu bydlet s váma a maminku budeme potřebovat jenom, aby nám pekla buchty *šeptá*

Esme: Alice, máš taky po dárečku.

Alice: No já mám moc ráda buchty, to není fér, to on tě chtěl odkráglovat já po tobě chtěla pouze pekařskou činnost, to nejsem až zase tak zlá.

Emmet: Díky ségra, ty se nezapřeš.

Alice: Já vím bráško, taky tě miluju, samozřejmě jen jako bratra.

Emmet: Jak taky jinak.

Alice: No co ty víš co by maminčeny zblázněný hormony napadlo.

Esme: Už jsem se lekla, že budu jak Cullenovi.

(všichni jsou zmateni, vždyť už je skoro 100 let Cullenová a teď si myslí, že není.)

Alice: Jako bych to neříkala.

Esme: Ale chybí nám tatínek.

Alice: Si nějakýho najdi, nebo řekni a my ti s Emmetem dáme inzerát: „Hledá se tatínek.“

Emmet: Na plný úvazek.

Esme: Je půlnoc, do postele!

Alice: Ale mami, mě právě přišla kamarádka a představ si, že ona neví, že máme prázdniny.

Emmet: Sakra, ona né jenom, že slyší, ale i vidí. *šeptá*

Esme: Žádnou kamarádku v domě o půlnoci nechci.

Alice: Mamííí.

Emmet: Na mě někdo leze pomoooc!!!

Esme: Někdo? Tak ho schoď.

Emmet: To nejde, ona je moc velká.

Esme: Ona? *vykřikne vyděšeně*

Emmet: No, peřina.

Esme: Tak to jo, ta může.

Emmet: Super, o Rose nic neví.*šeptá*

Esme: Maminka jde spinkat.

Alice, Emmet: Dobrou noc

Esme: Ještě chvíli můžete být vzhůru a zítra podáte hlášení.

Alice: Neboj mami, akorát tě chci upozornit, že se bojím tmy, takže možná budu ráno schovaná u Emmeta pod peřinou.

Esme: Ale budeš tam jenom spinkat, nic víc.

Alice: To se neví.

Emmet: Tak to né, dvě Rozy v posteli to už by na mě bylo moc.

Esme: Tak teď už ale opravdu dobrou noc.

Emmet, Alice: Dobrou.

(Esme zmizela, odešla spát.)

Alice: Už zmizela. Přemýšlím, jak se vyrovná s tím, že nebude moct usnout.

Emmet: Jo, konečně je klid.

Alice: Jo jo

Emmet: Víš jak je možné že všechno slyší?

Alice: Ne nevím.

Emmet: Má tu všude štěnice.

Alice s Emmetem si už nezávazně povídali až do rána, ale hlodal v nich strach jestli bude Esme pořád stejná jakou jí znali, nebo jestli se tohle bláznovství na ní nějak podepíše.

Naštěstí těch pár zbývajících hodin Esmenina bláznovství uteklo velice rychle, možná taky proto, že si jí k sobě vzal na studie Aro a pak jí zabavila Jane.

Alice s Emmetem a s Esme stáli před Arem a odpočítávali poslední minuty, Aro byl naprosto nadšenej a chtěl si to v nejbližší době na někom znova vyzkoušet.

V tom se najednou Esme zhroutila k zemi a když jí emmet pomohl se zvednout tak už to byla zase ta stará známá Esme. Naštěstí si z předchozích 24 hodin nic nepamatovala a nikdo jí to říkat nehodlá.