Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Short luck 2. část

Šokovaně jsem zalapal po dechu. Ona znala mé jméno. Nedokázal jsem si vybavit, že bych ji někde někdy viděl. To bych si musel pamatovat. Byla totiž ztělesněný anděl.

„Myslela jsem, že už mě znáš. Potkali jsme se jednou na té louce v Texasu. Bylo to tehdy, kdy tě Maria proměnila. Nesouhlasila jsem s tím, ale ona mě nikdy neposlouchá. Řídí se pouze svým chtíčem a touhou mít vše, co chce.“ Nechápavě jsem na ni koukal, v životě jsem ji neviděl, a ona tvrdí, že jsme se již setkali.

„Slečno, nejsem si jistý. Možná, že se pletete." Ona se zvonivě zasmála a zavrtěla hlavou:

„Jistěže se nepletu, Jaspere. Byla jsem u toho. Myslel sis, že potřebují tvou pomoc. Byla jsem na kraji lesa. Proměnily tě přede mnou. Protože věděly, že si to nepřeji, že nechci, aby ses stal jedním z nás. Nenávidím je za to, co ti udělaly. Nechtěla jsem, aby se to stalo i tobě, nebyl to tvůj osud. Měl jsi být člověk a budovat svou kariéru. Byl by z tebe dobrý major. Měl ses jím stát. Chtěli tě povýšit. Možná bys jednou byl i výborný otec, kterého by si jeho dítě vážilo a milovalo ho více, než cokoliv jiného na světě. Je mi líto, že se tak nestalo.“

„Já... Nechápu... Jak... Ne..." koktal jsem.

„Já vím, Jaspere. Víš, já a Maria. Sice se nenávidíme, ale je tu něco, co ani jedna nemůžeme změnit. Víš, nechtěla jsem být upír. Ale Maria je bezcitná. Proměnila mě, i když jsem jí dost jasně řekla, že si to nepřeji. Vždycky jsem věděla o existenci upírů a potom, co se Maria po několika-ti dnech vrátila a nijak se to přede mnou nesnažila skrýt... Tehdy poprvé jsem poznala, jak krutá ve skutečnosti je. Vždy taková byla, ale já jsem to neviděla. Byla to přeci jen moje sestra, milovala jsem ji, a proto jsem to vidět nechtěla. Zjistila jsem to okamžitě..." dořekla a sklopila hlavu.

„Mimochodem, jsem Alice," řekla tentokrát s úsměvem. Byla veselá. Její emoce pro mě byly nevysvětlitelné. Nedokázal jsem to pochopit. Vždycky jsem byl takový. Většinou jsem musel dobu stát, než jsem informace vstřebal a toto na mě bylo až moc velké sousto. Až přes příliš.

Pořád mi nějak nedocházelo, co má tato nádherná dívka společného s nesnesitelnou Mariou a její armádou novorozených. Už jsem se nadechoval, abych se jí na to samé také zeptal, ale opět mě zaskočila.

„Jsem Mariina sestra. Většinou se mě snaží držet stranou. Bere mě jako zátěž, ale zároveň mě nedokáže zabít. Vlastně nemá na výběr. Kdyby mě zabila, věděla by, že je sama. Že již nemá na koho shazovat všechna zla světa. Již by na mě nemohla shazovat všechna neštěstí a také by neměla na koho svalovat vinu za své odporné činy. Je to odporné, ale teď se zdá všechno lepší. Teď, když tu jsi ty. Všechno se obrací k lepšímu, Jaspere. A ty bys to měl zanedlouho zjistit,“ zašeptala. Bezmezně jsem jí věřil. 

Natáhla ke mně ruku, za kterou jsem ji bez váhání uchopil. A vykročil do nového života. Lepšího. Po jejím boku...