Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Setkání s dokonalostí - II. část

01.08.2010 (15:45) • PlayGirl • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1252×

Pokračování

Hodiny ubíhaly hrozně rychle. Ani jeden jsme nevěděli, kolik jsme strávili času pozorováním toho druhého. Ani jeden jsme nezašli dál, než k francouzskému polibku. Mary Alice Brandon. Už jenom to jméno mi připomíná pohádkovou princeznu.

„Jak vidíš naší budoucnost?“ zeptal jsem se jí a pohladil její bílou tvářičku.
„Už dlouhou dobu ve svých vizích pozoruji tebe a jednu rodinu. Jsou také živeni zvířecí krví. Kdyby si chtěl, mohli bychom se k nim přidat,“ odpověděla s nejistým pohledem.
Asi si myslela, že bych nesouhlasil. Že jsem upíří samotář, co jednou za čas nechá někoho, aby s ním putoval po světě. Asi se bála, že bych ji nakonec opustil.

„A co když odmítnou?“ zeptal jsem se jí s pohledem zvaným: Neboj se, budu pořád s tebou.
„Oni určitě neodmítnou. Koukala jsem se do budoucnosti. Musíme jim dát jenom trochu času,“ odpověděla mi a sjela svou malinkou ručkou po mé tváři.
„Může se to ale změnit. Vždyť máš ty vize subjektivní. Co budeme dělat, když opravdu odmítnou?“ vyptával jsem se dál. Chtěl jsem mít jistotu, kdyby se opravdu něco stalo.
„Najdeme si nějaké místo, kde budeme oba šťastní. Budeme spolu. Řekni, že budeme,“ odvětila na můj dotaz.
„Budeme. Budeme šťastní,“ potvrdil jsem a jemně políbil její měkké a sametové rty.

Opravdu jsem se zamiloval. Zamiloval jsem se do krásné osoby, co mi snad i rozbušila moje kamenné a zmrzlé srdce. Nemohl jsem se vynadívat na černé, roztřepené vlasy. Na její krásné a zlaté oči. Na její rudé rty a bílou pokožku.

Udělal bych pro ni cokoliv. Řekla by, abych se roztrhal a spálil, udělal bych to.

Zahleděl jsem se do jejích zlatavých kukadel, které se najednou ze široka roztáhly. Její pohled byl nepřítomný.
„Lásko, co vidíš?“ vydal jsem ze sebe. Byl jsem nedočkavý, nervózní a zmatený. Tohle jsem ještě nezažil.
„Vegetariáni... Stěhovaní... Malé město Forks... Les... Dům...“ říkala postupně. Začal jsem si v hlavě dávat dohromady všechny věci, co řekla. Ale trochu mi to vůbec nedávalo smysl.
Počkal jsem, až se moje Alice dostane ze spárů své vize a vše mi vysvětlí.
„Ta rodina, jak jsem ti o ní říkala, se přestěhovala do města s názvem Forks. Jejich dům je uprostřed lesa. Forks odtud není daleko. Vydejme se tam. Prosím,“ prosila a při tom měla nádherný pohled malého štěněte.
Jak jsem říkal, udělám pro ni cokoliv. Proto jsem jí to slíbil. Byla šťastná a já byl šťastný, že je ona šťastná.

„Jazzy, to oslovení lásko, si myslel vážně?“ zeptala se mě nejistě, když jsme chtěli vykročit z velkého domu a vydat se za tou rodinou vegetariánů.
„Smrtelně vážně,“ potvrdil jsem, usmál se, jemně ji políbil a chytl za ruku. Její pocity byly krásné. Zamilované, důvěřivé a šťastné.

Alice
„Jazzy, to oslovení lásko si myslel vážně?“ zeptala jsem se ho velice nejistě a jenom doufala, že ano.
„Smrtelně vážně,“ odpověděl jistě, políbil mě a chytl za ruku.

Odhodlaně jsme vykročili z domu. Lidský pach se najednou rozprostřel všude kolem nás. Moje vize jasně ukázala, že se Jasper neovládá. Že touží po lidské krvi, ale že se i přemlouvá. Jeho ruka mě pomalu pouštěla a on mířil k davu lidí.

Rychle jsem ho předběhla a zastavila.
„Jaspere, klid. Koukej se mi do očí. Správně. A teď mě polib. No tak, Jaspere. Polib mě,“ pobízela jsem ho. Chvíli mi nepřetržitě koukal do očí, ale pak se sebral a políbil mě s takovou láskou, že jsem málem omdlela, i když by to bylo u upíra nepravděpodobné.
Začala jsem ho nepřetržitě líbat a odváděla pryč. Pomohlo to, ale jenom na krátkou chvíli. Všude byli lidé. To se snad ani nedalo vydržet. V jednom kuse jsem ho musela zavést zpět na cestu, abychom k tomu domu vegetariánů konečně došli.

Když jsme se dostali na začátek lesa, uklidnil se.
„Alice, moc ti děkuji. Sebeovládání mám... Mizerné,“ řekl mi Jazz provinile a pohlédl k zemi.
„To nevadí. Spolu to vypilujeme a budeš ten nejlepší,“ prohlásila jsem odhodlaně, prstem zvedla jeho tvář a políbila ho. Jeho úsměv, jakoby mě pohladil po líčku.

„Jsme už jenom kousek od nich,“ pronesla jsem, když jsme se vydali znovu na cestu. Měla jsem pravdu. Ani ne za deset sekund jsme stáli u obrovského domu, do kterého bylo jasně vidět. Nebyli tam skoro žádné zdi. Jenom prosklené stěny.

„Hej! Někdo tady je!“ zvolal někdo z domu a ze dveří vykoukla hlava velice svalnatého bruneta. Koukal se na nás, jakoby nás chtěl odehnat.
„My vám nic neuděláme. Jenom chceme mluvit s vůdcem vaší rodiny,“ prohodil k němu Jasper a brunet vylezl ven. Byl opravdu hodně veliký. No, spíše svalnatý.
Hned za ním se objevila blondýnka, co se mu pověsila kolem krku.
„Rosie, není to tvoje dvojče?“ zeptal se brunet a blondýnka koukla na Jaspera. Byli si docela podobní.
„Nepřípustné. Já sestru nikdy neměl,“ odporoval Jasper, ale blondýnku si pořád prohlížel.

„Copak se děje, děti?“ zaznělo z domu a vedle blondýnky se vynořila žena s karamelovými vlasy a mateřským úsměvem na tváři.
„Další... Upíři?“ zeptala se s překvapeným tónem hlasu.
„Chtějí mluvit s Carlislem,“ odpověděl jí brunet. Neustále si nás pohledem měřil.
„Carlisle je na lovu s Edwardem. Počkají v domě. Pojďte,“ pobídla nás přívětivě žena, objala mě kolem ramen a vedla do domu.

Všichni jsme se usadili v obývacím pokoji. Já a Jasper na jedné pohovce a ostatní na protější pohovce. „Jsme zase zpět!“ zařval sametový hlásek a do obývacího pokoje přišel blonďák se zlatovlasým. Hned jsem věděla, že blonďák je vůdce. Měla jsem ho ve vizích. Měla jsem vidění, že všechny přeměnil.

„Kdo to je?“ ptal se hned blonďák a usadil se vedle ženy, která se na nás mateřsky usmívala, až jsem pocítila pocit, jakoby se na mě smála milující matka.
„My vám opravdu neublížíme,“ ujistila jsem je ještě jednou a pevně chytla Jazze za ruku.
„Edwarde?“ otočil se blonďatý na zlatolasého a ten záporně zakýval hlavou.
„Nic nám neudělají. Jsou neškodní,“ odpověděl mu zlatovlasý jistým hlasem.
„Tak nám o sobě něco řekněte,“ pobídnul nás blonďatý, který si nás prohlížel úplně jinak. Věřil tomu, že jim neublížíme.
„Já jsem Alice Mary Brandon. Můj dar jsou subjektivní vize. O své přeměně bohužel nic nevím. Nic si nepamatuji. A tohle je můj přítel Jasper Whitlock. Byl ve válce, kde ho přeměnili. Oba se snažíme živit zvířecí krví a daří se nám to. Jasper je zatím nováček, ale já mu pomáhám s ovládáním. On cítí a ovládá emoce. Vím, že je to trochu troufalé, ale chtěla bych se zeptat, jestli byste nás nepřijali do své rodiny. Už dlouhou dobu o vás mám své vize. Neměla bych je, kdyby to něco neznamenalo. Já sice nevím co, ale něco to znamenat musí. Prosím vás za nás oba,“ prosila jsem a nahodila štěněčí pohled.
„Musíme to nejdříve zkonzultovat. Pak vám přijdeme říct odpověď,“ řekl na to blonďák a s ostatními odešel pryč z místnosti.

„Myslíš, že to opravdu vyjde?“ zapochyboval Jasper a přitáhl si mě k sobě.
„Určitě,“ odpověděla jsem a potvrdila to polibkem.
Nervózně jsme čekali dalších deset minut, až nakonec přišli a zase se usadili na pohovce.

„Dobrá tedy. Já jsem Carlisle Cullen. Tohle je moje žena Esmé. Náš první adoptivní syn Edward, další adoptivní syn Emmett a jeho přítelkyně Rosalie Hale. Pokoj máte nahoře v patře. Vítejte!“

Autor: PlayGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Setkání s dokonalostí - II. část: