Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sen noci Svatojánské - Návštěva

28.05.2010 (18:00) • Ivanka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1090×

Sen noci Svatojánské- Návštěva

Leah

Běžela jsem jako pološílená lesem. Vítr mi cuchal chlupy a já si připadala volná. Proč jsem se nenarodila jako vlk? Všechno by bylo snazší… Řídila bych se pudy a neotravovaly by mě city. Jo, city jsou mrchy. Vychutnávají si mou bolest a já nevím jak z toho začarovaného kruhu ven. Na nějakou chvíli jsem si ve svém utrpení nepřipadala sama. Stačilo prostě vlézt Jacobovi do hlavy a všechno bylo v pohodě. On trpěl víc než já, ale teď? Teď se jeho hlavě vyhýbám obloukem. Otištění… Pořád má plnou hlavu té skoropijavice a dělá se mi z toho zle. Otištění je jen na dvě věci… Na nic a na vztek!

„Ale no tak Lee!“ ozvalo se z hlavy mého super otravného brášky, „Už mě ta tvoje sebelítost pěkně štve!“ Jenom jsem na něj zavrčela a docela živě si představila, jak ho trhám na kusy. K mé smůle to nebral vážně a začal do mě hustit ty svý blbý kecy. Jeho jediný štěstí bylo, že běžel asi čtyři kilometry ode mě.

Sethův hlas jsem vytěsnila někam do zadní části mé mysli a obnovila jsem proud mých nadávek. Dobře si pamatuju na tu chvíli, kdy jsem se stala vlkodlakem. Každý den poslouchat Samovi myšlenky bylo v nevydržení. Jako by mi někdo bodl rezavej nůž do břicha a pomalu s ním otáčel. Nedalo se to vydržet a všichni litovali toho malého chudáčka Leah.

Tím se to ještě zhoršovalo. Celá smečka na to myslela a tak jsem se naučila své pocity skrývat za nadávky a ironii. Vyplatilo se to. Najednou jsem nebyla chudáček, ale mrcha. Smečka si v duchu přála, abych se nikdy neproměnila a já jim s radostí ztrpčovala život. Jo, to byla sranda. Jediný, kdo věděl, v jakém jsem doopravdy rozpoložení, byl Seth. A nehodlala jsem na tom něco měnit. Mně to vyhovovalo. Konečně jsem se zbavila obří smečky a Sam mi každej den nehostoval v hlavě.

Chtěla jsem jet studovat někam daleko odsud. Nejradši do Evropy, ale to se asi kvůli financím nezdaří. Bylo mi to jedno. Prostě odjet, co nejdál odsud. Zčista jasna se mi v hlavě ozval Sethův otravný hlas: „Mám toho už tak akorát dost, buď jdeš ty, nebo já. Tohle si řeš jako člověk. Jak to tady má chudák vlkodlak vydržet?“ Znovu ho zachránila ta vzdálenost mezi námi. Bez odpovědi jsem zamířila k útesu a tam se proměnila zpět na člověka

Byl to osvěžující pocit, být zase člověkem. Hodila jsem na sebe volné šaty z černé látky a posadila jsem se. Zády jsem se opřela o skálu. Užívala jsem si ten dokonalý pocit svobody, volnosti. Dívala jsem se na vlny, jak utíkají směrem k horizontu. Jak moc bych si přála být tak volná. Slunce zapadalo za obzor, další den mého života byl za mnou. Co my přinese ten další? Že by konečně štěstí, lásku? Byla bych za to tak ráda. Vlastně bych si nic nepřála víc. Je otravné mít kolem sebe tolik otisknutých lidí a sama mezi ně nepatřit.

Vstala jsem a došla ke kraji útesu. Dívala jsem se na rozbouřené moře. Vlny se přelévaly jedna přes druhou a vzápětí se tříštily o skálu. Chtěla jsem se v nich ztratit, chtěla jsem umřít. Co by se stalo, kdybych skočila? Kdo by přišel na můj pohřeb? Všichni by mě oplakávali jako dceru, sestru, kamarádku, člena smečky… Kdo by mě ale oplakával jako ženu? Jako lásku svého života? Správně, nikdo.

Najednou jsem si připadala sama. Moje rodina mě měla ráda, ale všichni ostatní mě pouze trpěli. Co je tohle za život? Zahleděla jsem se do zapadajícího slunce…

Seth

Tak trošku jsem litoval toho, co jsem jí řekl. Bylo to ode mě pěkně hnusný. Jenže co s tím teď udělám? Nenáviděl jsem ty její myšlenkový pochody, ale na druhou stranu jsem ji chápal. Ona byla sama, bez přítele a bez lásky. Já se rozhodně neřídil jejím příkladem. Jacob měl plný zuby mého neustátého vymetání diskoték a střídání holek. Ani jsem se mu nedivil, i já jsem toho měl až po krk. Jenže jsem nechtěl skončit jako Lee, to by mě zabilo. Hodně brzy jsem si zvykl na své úspěchy u dívek a moc se mi to líbilo. Na to,  že jsem byl její bratr, jsem se k ní choval dost škaredě. Asi jsem se nakazil od zbytku smečky. Co mě ale udivovalo, bylo podivné spříznění mezi ní a Jacobem. Ty dva přemýšleli tak podobně, až to bylo k neuvěření.

Leah jsem nevěnoval žádnou pozornost až do té doby, než jsem zjistil, že mi už nehostuje v hlavě. Docela mě to vylekalo a honem jsem si nemohl vzpomenout, kdy se proměnila zpátky na člověka. Podle slunce, které se už schovalo za obzor, to vypadalo asi na hodinu. Běžel jsem lesem a uvažoval, kde se asi schovala. Najednou mě do nosu praštila vůně. Byla cizí a hlavně upírská. Zpanikařil jsem. Co když ten upír napadl Leah, když se proměnila a ona se nemohla bránit? Zoufale jsem zavyl na celý les. Do vteřiny se proměnil Jacob.

„Pro pána krále, co vyvádíš?“ zeptal se vyděšeně. Vše do detailu jsem mu přehrál. Místo aby mi pomáhal Leah najít se začal nepříčetně chechtat. Ve vlčí podobě to znělo jako dření nehtů o sklo.

„Co je tady k smíchu?“ vykřikl jsem ve svých myšlenkách. Měl jsem chuť ho roztrhat. Začal jsem se třást vzteky, a co nejrychleji jsem pelášil k němu abych mu dal po té jeho nevycválané hubě…

Ještě než si toho stačil všimnout byl jsem u něho. Bez váhání jsem po něm skočil. K mé smůle však stačil uhnout a já před sebou viděl strom. Nestačil zareagovat a narazil jsem do jeho kmene. Do vteřiny bylo moje vědomí někde v čudu.

Renesmé

(Je jí necelých čtrnáct let.)

Četla jsem si v jednom z těch dívčích časopisů. Zrovna jsem nalistovala na stránku o správné velikosti podprsenky, když se zezdola ozvalo dvojí zavrčení. Táta a Alice. Táta zavrčel proto, že jsem podle něj ještě malá holka, která podprsenku a hlavně takovéhle časopisy nepotřebuje a Alice proto, že si vyhradila nakupování podprsenek pro mě na příštích padesát let. Nechápu, jak jsem jí to někdy mohla slíbit.

Najednou se ozvalo Alicino nadšené zavýsknutí a já jsem v duchu probírala svá rozhodnutí. Na nákupy jsem ani nepomyslela, takže to nemá co dělat se mnou. Po dvou minutách mě zvědavost přemohla a vydala jsem se do jámy lvové.

Alice zářila jako nově vyměněná žárovka a popravdě tak i vypadala. Vlasy měla snad ještě víc rozježené a na konečcích připálené. Uvažovala jsem nad tím, jestli se jí náhodou nerozbila žehlička na vlasy a táta mi to lehkým přikývnutím potvrdil. Pobíhala po pokoji jako střelená a něco hledala. Místností se rozlehl hlas strejdy Emmetta:

„Krucinál Alice! Jestli mi okamžitě nepovíš, co jsi viděla, tak ti roztrhám to nové tričko od…“ No jo, strejda se nikdy nevyznal v módě a to ani po skoro celém století, kdy měl za manželku tetu Rose.

Alice se zastavila v půlce pohybu a prudce se na něj otočila. Tak tohle strejda přehnal. Vypadala jako bohyně pomsty a on začal pomalu couvat.

„Emmette Cullene!“ zapištěla, „tak tohle jsi přehnal!“ Potvrdila moje myšlenky. Ještě než se na něj stačila vrhnout, se však domem rozlehl zvonek. Protože jsem byla nejblíže dveřím, tak jsem se otočila, vzala jsem za kliku a otevřela.

Ve dveřích stál naprostý bůh. Byl vysoký skoro dva metry a měl spoustu svalů. Černé vlasy byly rozčepýřené a dosahovaly skoro po ramena. Měl majestátný obličej a vypadal docela strašidelně. Co mě ale udivilo nejvíc, byla barva jeho očí. Byly zlatavé, takže vegetarián. To se u upírů opravdu moc často nevidí. To vše mi trvalo pouze několik vteřin. Najednou se kolem mě prořítila jako dělová koule Alice.

Asi půl metru od něj se odrazila a skokem mu přistála v náručí. Nohama ho objala kousek nad pasem a dala mu pusu na čelo. Otočila jsem se na strejdu Jaspera a zjistila jsem, že jeho rty se proměnily do uzounké čárky. Přesto ale nezavrčel a ani se na nově příchozího fešáka navrhl. V tom jsem zachytila tátův pohled. Byl značně káravý a tušila jsem, že moje myšlenky se mu rozhodně nelíbí.

Škodolibě jsem se ušklíbla a pomyslela jsem si něco ve smyslu: „Neposlouchej za dveřmi, pokud se nechceš dozvědět pravdu.“ a návdavkem jsem se roztomile usmála.

Pak nastalo přivítání se zbytkem rodiny a já tajně (teda pokud mi v hlavě zrovna nešpehoval táta) doufala, že mě taky obejme. Jemně jsem si odkašlala a popošla dopředu. Jeho zlatavé oči se upřely na mě. Doufala jsem, že bude reagovat jako ostatní kluci a muži, úžasem a obdivem. On se na mě ale pouze usmál. I když jsem byla uražená, taky jsem se usmála a vykročila k němu.

„Ahoj, já jsem Renesmé, jak se jmenuješ ty?“ rozhodla jsem se, že nebudu ztrácet čas ničím nepodstatným. I on se usmál a řekl:

„Ahoj Renesmé, jmenuji se Nicolas,“ měl poměrně hluboký a hlavně překrásný hlas s lehkým přízvukem. Chtěla jsem z něj ještě vytáhnout, odkud se zná s Alicí, ale najednou se z lesa ozvalo zoufalé vytí. Jacob se bleskurychle otočil, rozrazil dveře na terasu a ještě v oblečení se přeměnil.

Atmosféra v domě zhoustla. Z bezstarostné konverzace se proměnila na tíživé ticho. Táta bedlivě naslouchal rozhovoru, který se odehrával v myšlenkách vlkodlaků. Najednou se ozvala rána a všichni včetně mě vyrazili do lesa. Už jsem byla skoro v porostu, když mě někdo chytil za ruku a násilím táhl zpátky do domu. Byla to Rose. Zuřivě jsem sebou cukala, ale věděla jsem, že je to předem prohraný boj. Upír je prostě silnější než poloupír.

Do minuty byla místnost zase plná. Jacob nesl v náručí Setha, který vypadal jako mrtvý. Okamžitě jsem se k němu vrhla. Uslyšela jsem jeho mělké dýchání a okamžitě jsem se zklidnila. Otázkou ale bylo, kdo mu to udělal.

„Jaku, co se tady děje?“ zeptala jsem se svého nejlepšího přítele. On se tiše uchechtl a odpověděl:

„No jo, Seth je prostě horká hlava. Pohádal se s Leah, ona se na něj naštvala a proměnila se zpátky na člověka, aniž by si toho on všiml. Pak ucítil Nicolasův pach a zpanikařil. Myslel si, že je to nějaký z Volturiových a tak zavyl. Co mu ale neodpustím je,“ dodal zamračeně, „že na pach Nicolase nepřišel dřív…“

„No to je sice super historka,“ vyhrkla jsem naštvaně, „ale to pořád nevysvětluje to jeho bezvědomí.“

„Kdybys mě nepřerušovala, už to víš. Takže, dostal jsem záchvat smíchu ze všech těch hrozných scénářů, co si představoval. On si to špatně vyložil, vrhl se na mě, já uhnul a on napálil do stromu.“ Všichni propukli ve sborový smích.

Najednou se ale Aliciny oči upřely do dálky a úsměv vystřídalo zděšení.

„On má pravdu!“ vykřikla panicky, „Volturiovi se nás rozhodli navštívit a při cestě k nám narazí na Leah!“

Všichni kromě mě a Rose vyrazili do tmy za okny.

Autor: Ivanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Sen noci Svatojánské - Návštěva: