Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Schůzka - Konec

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Schůzka - KonecTady máte konec Schůzky. Je to snad ještě divnější než konec minulého dílu. Ale co, nějak to skončit muselo. Hezké počtení.

19.03.2011 (17:45) • Michal7 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1182×

Od mé přeměny jsem cítila jen pár emocí. Tu jednu, která byla hlavní a vnímala jsem ji nejvíce, byla láska. K Edwardovi. Díky němu byla tahle nekonečná věčnost trochu k unesení.

 

A druhá emoce byla nenávist. Skoro tak silná jako láska. Nenávist k Victorii. Nejen proto, že „zabila“ Edwarda, ale že mi vzala možnost jít za sestrou. Možnost vidět někdy tátu i Kimberly.

 

Ale taky jsem ji nenáviděla proto, že mě nutila zabíjet lidi. Má tak neuvěřitelně úžasný a zároveň příšerný dar.

 

Mučila Edwarda, když jsem si chtěla jen tak skočit do lesa pro srnu. A jemu to nevadilo. Dříve to mezi námi nebylo takové, jako je to teď.

 

Byl zaslepený. Myslel si, že umíral a ona ho zachránila. Neměl mě rád. Až jednou na lovu se to změnilo…

 

Edward vždy kradmo lovil zvířata. Bál se, že na něj bude Victorie naštvaná a opustí ho. Jeho nenávist vůči mně polevila, když jsem odmítla zabít pětiletou dívenku, která se ztratila, a měla krásně lahodnou vůni.

 

V tu chvíli jsem viděla, jak se Edwardova tvář uvolnila, jeho oči zněžněly a my se stali přáteli. Jak jsem se snažila, aby pochopil pravdu o Victorii! Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali.

 

Až pak, jednou, když jsme zase byli na lovu zvířat, se to změnilo. Řekl mi, že mi věří! Byla jsem tak šťastná…

 

„Večeře!“ uslyšela jsem Victorii a vytrhla se ze snění. Rychle jsem setřásla Edwardovu paži a nasadila otrávený výraz. Tajili jsme před ní, že se máme rádi. Jak by zuřila!

 

Edward pochopil a vstal. Victorie už dlouho nepoužila svůj dar. Nevím, jak to popsat…

 

Nikdy nám neřekla, jak její dar funguje. Jen říkala, že je dokonalá, protože má dar navíc. A že je jediná. Pche! Jak se mi Edward svěřil, může číst myšlenky. Ale nejdříve si myslel, že mu někdo klame mysl. Byli jsme „noví“, neměli jsme potuchy o tomto novém, hrůzném světě.

 

Všechno jsme se naučili sami. Ukradli jsme nějaké knihy, srovnávali jsme, riskovali, ale museli jsme se něco naučit.

 

Pak Edwardovi došlo, že má dar, úžasný dar, a že Victorie lže. Já, jak zjistil Edward, mám také dar. Štít. Proto mi Edward nemůže číst myšlenky. Za což jsem velmi vděčná.

 

Učili jsme se. Víme o Volturiových. Proto vždy schováme těla, když ta rusovlasá upírka zrovna nemá čas.

 

Pak nám upíří život nepřišel tak hrozný. Měli jsme jeden druhého, a to rozhodně pomáhalo.

 

Stalo se to tři týdny od mé přeměny. Později jsem si dávala pozor na čas ještě více, protože jsme si s Edwardem slíbili, že za dva týdny utečeme. Nechtěla jsem to prošvihnout nebo naopak přivolat planý poplach.

 

Snažila jsem se Edwarda přesvědčit, aby utekl i beze mne, kdyby na to došlo. Je rychlý, utekl by jí, až by to zjistila, a já bych ho jen zdržovala. Ale je neoblomný.

 

„Buď půjdu s tebou, nebo vůbec,“ říká mi pokaždé, když zavedu na tohle téma řeč.

 

„Isabello!“ vyjekla Victorie. Zaostřila jsem, abych zjistila, co jí vadí. Nic jsem nenašla.

 

Až pozdě mi došlo, že jsem opět nedávala pozor. Moje mysl je teď tak velká, prostorná a já všechno místo zaměstnám během sekundy….

 

„Myslím si, že už jsi dlouho nebyla potrestána…“ zamumlala a usmála se. Přišla ke mně blíže, položila mi ruku na rameno a v tu chvíli mi rameno hořelo. Pomalým pohybem mi rukou přejela přes hruď až k druhému rameni.

 

Ječela jsem. Edward stál přede mnou a obličej měl zesláblý. Zesláblý bolestí…

Mohla jsem použít svůj štít. Ale dohodli jsme se s Edwardem, že Victorie o našem daru nesmí vědět…

 

Moje tělo bylo dál bičováno ohněm. Victorie naklonila hlavu a skousla si rty. Vychutnávala si mou bolest. Když už jsem se neudržela na nohou, pustila mě.

 

Sesunula jsem se k zemi a hlasitě oddechovala.

„Pojď,“ uslyšela jsem a vzápětí jsem byla sama. Chytla jsem se za hlavu a přála si být mrtvá.

 

Jejich vůně byla všude okolo. Bylo mi z ní zle.

 

Teď jsem měla šanci. Mohla jsem utéct. Ale neudělala jsem to. Samozřejmě jsem tady Edwarda nemohla nechat, on by to taky neudělal.

 

A i kdyby ano. Victorie věděla, že neuteču. Měla mě v hrsti. Sice nevěděla, že jsem s Edwardem, ale i tak viděla, že mi na něm záleží… a hodně toho využívala.

 

Zvedla jsem se.

 

Zamyslela jsem se a pak jsem se tiše zaradovala. Už jen dva dny. Už jen dva dny a budeme spolu. Utečeme. Budeme spolu, sami.

 

Vzdychla jsem a pomalu se vydala za nimi. Našla jsem je v úzké temné uličce, za popelnicí, jak čekají na rodinku, která by tudy měla každou chvíli projít.

 

Byla to matka, otec, dvě dcery. Jedna šestnáctiletá, druhá teprve osmiletá. Za nimi na vodítku ještě pes. Zřejmě je bude svým štěkotem varovat.

 

Když už byli od nás jen pár metrů, Victoria vyskočila ze svého úkrytu a vrhla se na nejlepší krev. Malá holčička.

 

Když jsem viděla, jak se malé rozšířily oči bolestí, skoro jsem plakala. Kdyby to šlo, ronila bych potoky slz. Muž zamrznul, nehýbal se. Muselo pro něj být hrozné, dívat se, jak trpí jeho dítě. Obě ženy, matka i dcera, omdlely. Pes se vytrhnul z vodítka a utíkal svými krátkými nožkami pryč.

 

 

Najednou se mi nechtělo čekat.

 

Edward už byl připravený vrhnout se na toho muže, ale ještě se ovládal. Victorie byla totálně mimo. Chytla jsem ho za ruku a tím ho vytrhla z přemýšlení. Otočil ke mně svou nádhernou tvář.

 

Dívala jsem se mu do očí a pak kmitla pohledem na silnici. Musel pochopit. Jeho ústa se uvolnila do nádherného jemného úsměvu. Vzal mě za ruku a bez ohlédnutí se rozběhl přes silnici, až jsem mu skoro nestíhala.

 

Zastavili jsme se až někdy po dvou hodinách. Stáli jsme na louce, Edward nasával pach v okolí. Já měla kolem nás štít. Ostražitě jsem se dívala kolem, ale naštěstí jsem nic neviděla.

 

Když jsem se otočila k Edwardovi, díval se mi do očí. Objala jsem ho a užívala jsem si ten pocit, že jsme svobodní.

 


Autor: Michal7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Schůzka - Konec:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře