Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sbohem, můj malý Edwarde

11


Sbohem, můj malý EdwardeElizabeth Masenová svého syna Edwarda milovala. Udělala by cokoli, jen aby unikl všemu špatnému. Vrátíme se do roku, kdy zemřela, tedy do roku 1918. Nahlédneme do myšlenek a vzpomínek matky, které pomalu zhasínala svíčka života...

Tak málo času mi zbývalo. Cítila jsem, jak se blíží… Smrt. Zavřela jsem oči, z kterých mi steklo pár slz, nešťastných a zoufalých. Nemohla jsem opustit svého chlapečka. Potřeboval mne a já nemohla odejít. V hlavě mi vytanulo pár vzpomínek, které mne zahřály u srdce, tlukoucí moc rychle, ale zato jen pro něj…

„Maminko?“ zašeptal tiše chlapec a natáhl krátké ručičky směrem ke mně.

Otočila jsem se na něj a usmála se. „Ano, zlatíčko?“

„Mohla bys mi, prosím, zazpívat ukolébavku na dobrou noc?“ zaškemral úpěnlivě.

Usmála jsem se a usadila na okraj jeho postele. Pohladila jsem ho po tváři, pečlivě ho přikryla a s pohledem upřeným do jeho smaragdových očí, jsem mému malému synkovi zpívala indiánskou ukolébavku, kterou mi pěla matka jako malé holčičce.

„Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,
Dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
Kyokéna, kyokéna.

Sladkou vůni nese ti, noční motýl z perleti,
Vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná…“

Během pár vteřin se ponořil do hlubokého spánku, kde jej čekaly krásné sny, jež neobnášely žádné starosti, kterými by si měl zatěžkávat svou hlavu. Opatrně jsem ho políbila na čelíčko, uhladila mu bronzové vlásky a tiše sledovala, jak spí. Tu chvíli jsem si vryla do paměti, abych si ji později mohla promítat v mysli.

„Spi sladce, můj malý Edwarde.“

Podívala jsem se na syna, který pro mne byl víc než můj vlastní život. Ležel na svém lůžku. Spal, ale jeho obličej se leskl potem a tělo se mu trhalo v křečích, které ho ovládaly. Ten pohled mi přinášel jen utrpení – nechtěla jsem se dívat, jak umírá. Pokud ovšem někdo měl zemřít, tak já. On si to nezasloužil; byl tak mladý, dychtivý a chytrý. A pomalu začínal chřadnout, v jeho těle pomalu zhasínala svíčka života…

Hlavou jsem se opírala o hlavu mého manžela a na klíně jsem chovala malého Edwarda. V krbu vesele praskal oheň a v malé místnosti panovala uvolněná nálada. Nikdo nemluvil, ale ticho všem vyhovovalo, bylo příjemné.

V tu chvíli jsem věděla, že tenhle okamžik si zapamatuji navždy. Měla jsem všechno; muže, který mne miloval a dokonalého syna, jenž mi přinášel radost a potěšení do života, který byl prodchnutý láskou, smíchem a lehkostí.

„Maminko?“ zašeptal syn v mé náruči a tím prolomil ticho.

„Ano, zlatíčko?“ Z mého hlasu čišela něha.

„Mám tě rád.“

Ta vzpomínka se zdála tak živá; opět jsem se chtěla rozplakat, ale nezbývalo mi mnoho sil. Horečka ovládala mé tělo a měla jsem silný pocit, že už se to nedá zastavit. Uvědomila jsem si, že za pár hodin, možná ani tolik ne, už žádné utrpení nebude existovat. Ani bolest.

„Tatínku, až budu velký, tak si vezmu maminku!“ prohlásil pyšně desetiletý Edward, tahaje ho za rukáv.

Ten se rozesmál a vesele ho pocuchal v neposlušných bronzových vlasech. „To se ví, synku,“ souhlasil s úsměvem a přitáhl si mě těsněji k sobě, aby mne mohl políbit na tvář.

„Já chci taky pusu!“ vykřikl malý Edward.

Bolest se mi usadila v hrudníku – měla jsem pocit, že se zblázním. Nešlo to vydržet. A proti mé vůli mi v hlavě vyskočil další obraz.

Ležel vedle mne, v očích se mu zračila bolest. Mučil mne už jen pouhý pohled.

„Elizabeth,“ zašeptal muž, který mi byl báječným manželem a malému úžasným otcem. „Můj čas se naplnil. Má nejdražší Liz, mé srdce vždy patřilo tobě, patří a i nadále patřit bude. Opatruj našeho syna. On je to jediné, co ti ještě zbude, když nyní odejdu…“ Zavřel oči a ruka, kterou jsem svírala, ochabla.

Rozplakala jsem se. Už jsem neměla nic kromě mého malého Edwarda.

Přes to všechno, co mne svíralo, jsem si všimla, že je už po západu slunce. A jako obvykle nás přišel navštívit mladý doktor, kterému jsem věřila. Došel až k mému lůžku a zděšeně se na mě podíval – v jeho očích se zračilo hrozivé poznání.

Pohlédla jsem na něj pohledem plným odhodlání. „Zachraňte ho!“ Hlas mě odmítal poslouchat, vydala jsem ze sebe pouhé sípání.

„Udělám všechno, co bude v mých silách,“ ujistil mě Carlisle Cullen a vzal mě za ruku.

„Musíte,“ vydala jsem ze sebe přidušeně a zmáčkla mu ruku. Naléhavě jsem na něj pohlédla – věděla jsem, že on umí něco, co ostatní ne. Zvláštní, že jsem si to neuvědomila dříve. Byl tak výjimečný. „Musíte udělat všechno, co je ve vaší moci! To, co ostatní nedokážou, to vy musíte udělat pro mého Edwarda.“

A pak mne zaplavil zvláštní pocit; oči mi přikryla tma, vše pohaslo a já pomaličku ztrácela vědomí. Už jsem nedokázala vyslovit ta poslední slova, která jsem měla na jazyku. Už jsem nedokázala pohnout rty…

Sbohem, můj malý Edwarde…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sbohem, můj malý Edwarde:

 1
2. DanusQa
26.03.2012 [17:19]

Nádhera, vůbec nemůžu přestat bulet Emoticon to se ti povedlo Emoticon protože mě jen tak něco nerozbrečí( no, i když v poslední době...) Emoticon fakt strašně dojemný a krasný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.01.2012 [22:42]

teresaterka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!