Loučení s Bree - psáno z pohledu Freda... Původně to měl být drabble, ale nějak se mi to roztáhlo =D. Snad se bude aspoň trochu líbit... Sali x).
02.02.2011 (21:00) • Salomena • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1554×
„Já končím. Chci jít svou vlastní cestou, objevovat svět a tak. Nebo spíš, chtěl jsem, ale pak mě napadlo, že bys mohla jít taky. Budeš se mnou v bezpečí. Nikdo nás nebude pronásledovat,“ řekl jsem jí. Byla to úžasná představa. Jen já a ona. Svět stvořený pro nás dva. Celé dny se dívat do jejího obličeje, poslouchat její řeč, slyšet její smích. Zoufale jsem si přál, aby šla se mnou. Dychtivě jsem sledoval, jak nad tou nabídkou váhá.
„Musím najít Diega.“ Bodlo mě u srdce. To uvědomění bylo bolestivější, než jsem si myslel. Měla jeho a já byl pro ni nepodstatný. Rozhodně méně podstatný než on. Přikývl jsem. Snažil jsem se, aby to působilo vyrovnaně.
„Rozumím. Víš, pokud se za něj zaručíš, můžeme ho vzít sebou. Připadá mi, že víc lidí je někdy výhoda.“
„Ano,“ přikývla rychle. „Buď opatrný. Lidé by se o nás neměli dozvědět,“ řekla. Ohlédla se za sebe směrem k jihu. Chtěla najít Diega. Vypadala netrpělivě. Snažil jsem se vtisknout si do paměti její obličej. Vlasy, oči, nos, ústa. Snad pro případ, že už bych ji neviděl...
Ne, ne… takhle nesmím přemýšlet. Oni ji nezabijí. Půjde za mnou do Vancouveru. Určitě. Musí.
„Dobře. Dohoň mě, pokud chceš. Rád bych toho slyšel víc. Jeden den na tebe počkám ve Vancouveru. Nechám ti stopu v…“ Ta myšlenka mě přinutila se zasmát. „Rileyho parku. Můžeš ji sledovat, dovede tě ke mně. Ale po dvaceti čtyřech hodinách jdu pryč.“
„Najdu Diega a dohoním tě.“ Tolik jsem si přál, aby se to splnilo. Přál jsem si, abych ji ještě někdy viděl. Ať už s Diegem nebo ne.
„Hodně štěstí, Bree,“ popřál jsem jí.
„Díky, Frede. Tobě taky hodně štěstí. Uvidíme se.“ Rozběhla se.
„To doufám…“ zašeptal jsem a měl pocit, že mě slyšela. Sledoval jsem ji pohledem, dokud mi nezmizela z očí. Otočil jsem se směrem ke Kanadě a rozběhl se.
Doběhl jsem do parku. Byly asi čtyři hodiny ráno. Našel jsem si skryté místo a čekal. Začalo se rozednívat. Obloha zesvětlala, ale slunce bylo schované za mraky. Měl jsem štěstí. Vyhlížel jsem Bree. Hledal jsem její hnědé vlasy. Její bystré oči, které viděly vždy téměř všechno. Hledal jsem andělskou auru, která ji obklopovala. Osobu, již jsem miloval…
Čekal jsem ve Vancouveru už šestnáct hodin. Přece by jí to nemohlo trvat tak dlouho. Třeba se někde zdržela. Nemůže být po ní. To by nešlo. To mi přece nemůže udělat. Odbila další hodina a potom další a další… Seděl jsem tam s hlavou v dlaních a ze všech sil doufal, že ji ještě uvidím. Sužovalo mě však neblahé tušení. Přece ji nemohli zabít. Ji ne. Prosím, bože, ať je naživu!
Už jsem čekal dvacet tři hodin. Dvacet čtyři. Už bych měl jít. Ne, počkám ještě chvilku, třeba se objeví. Prosím, ať je tomu tak. Dvacet pět. Ne, nevzdám to. Nemůže přece být mrtvá. To přece nejde. Dvacet šest hodin. Znovu se začalo rozednívat. Tak jako včera. Začínal nový den a já byl nucen jít dál. Dál bez ní.
Sbohem, Bree…
Autor: Salomena, v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Sbohem, Bree...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!