Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Renesmé - Nessie

Jak to bylo s Nessiiným porodem a po něm? Jak se zachoval Edward, když ji viděl poprvé na vlastní oči? Co Bella? Byla v pohodě? Zachránil ji Edward? Co Bella na Ness? A ostatní? Co Bellino sebeovládání? Uvidíte z pohledu Edwarda... Bella Ness

01.10.2011 (18:15) • BellaNess • FanFiction jednodílné • komentováno 39× • zobrazeno 5463×

Renesmé - Nessie

 

Moje malá holčička. Ty její oči. Oči anděla. Oči jako čokoláda. Tvář andělíčka. Malé třepetající se srdíčko. Nádherné dítě. Její úsměv. Moje dítě. Dítě Edwarda Cullena a Belly Cullenové. Mojí lásky a mne. Naše dcerka. Když jsem ji prvně viděl, chtělo se mi brečet. Byla tak nádherná a tak malinká. Neměl jsem čas si ji pořádně prohlédnout, musel jsem zachránit mou Bellu.

Ale potom… Malá roztomilá holčička s hnědými kukadly se na mě usmála. Dala ručku na mou tvář a najednou jsem uviděl Bellu. Mou Bellu. Ona ji viděla, došlo mi po chvíli. Ale co to má za schopnost? Co to je? A proč tak rychle roste? Už to není ta malinká holčička. Vypadá jako roční děťátko. Bella se zatím proměnila. Byl jsem u ní. Viděl jsem ji v Carlisleově mysli. Dělala mu starosti, rychle rostla a on nevěděl proč. Alice měla radost, protože každou hodinou byla větší a větší. Už sice méně rostla, ale prý dost.

V hlavě se mi motalo tolik tónů. Neuvěřitelných tónů. Viděl jsem každičký její vzrůst. Každičký milimetr, jak rostla v myslích ostatních. Tři dny… Jak stačí, aby takovéhle dítě vyrostlo. Naše malá Renesmé Carlie Cullen. Moje a Bellina dcerka. Byl jsem šťastný. Ale trápila mě Bella.

Když se probrala, měli jsme všichni strach, aby jí něco neudělala, byla přeci jen novorozený upír. Vedla si dobře. Co dobře, nejlíp, jak mohla. Renesmé k ní chtěla hned, ale Rose Belle nevěřila. Všichni jsme byli ostražití. Měla nejlepší sebeovládání z nás všech. To jsem ještě nikdy neviděl.

Sedl jsem ke klavíru a začal hrát tóny, které se mi honily hlavou, a vzpomínal jsem na první okamžiky, kdy jsem ji spatřil a poté v myslích ostatních. Její růst… Ruce mi po klavíru klouzaly samy. Nechal jsem se ovlivnit pocity a svým nadšením. Láskou. Bella si s Renesmé přisedla ke mně a dívaly se, jak hraju. Moje dvě krásky.

Renesmé má oči po Belle. Jako čokoláda, roztékaly se při pohledu. Byl jsem jako ve vězení, byly to oči mé sladké Belly. Vlasy měla světle hnědé. Asi jako já, ale nepřišlo mi to.

Podíval jsem se mlčky na svou Bellu. Usmívala se na mě. Její rudé oči na mě hleděly s láskou. Leskly se jí štěstím. Vsadím se, že kdyby mohla brečet, tak by plakala.

Renesmé se ta písnička líbila. Slyšel jsem to z jejích myšlenek. Byla hrozně ráda, že je Bella u ní. Že je tu. Však také jí to ukázala. Bella se zprvu tvářila nechápavě, ale poté pochopila, že to jí ukazuje Renesmé. Malá se na ni usmívala. Hladila ji po tváři a ukazovala jí vše, co zažila od doby, co se narodila a spatřila mne. Ukazovala jí první krmení a Jacoba. Líbil se jí. Usmála se. A to ještě neví o otisku. Usmál jsem se. Byly tak sladké, ty moje holky. Moje Bella a moje Renesmé.

Bella se na mne podívala a usmála se. Renesmé se dotkla obou našich tváří. Ukázala nám, jak se na sebe díváme a jak se usmíváme. Byla šťastná. Cítila z nás, že ji milujeme, a já a Bella jsme věděli, že ona miluje nás.

Všem se Renesméina ukolébavka líbila. Hlavně Esmé.

Uslyšel jsem Jacobovu mysl. Nessie… Jsi tak šťastná, pomyslel si. Máš obrovské štěstí, že máš za otce Edwarda a za matku Bellu. Podíval se při tom na mne a na mou Bellu. Podíval jsem se na něj a usmál jsem se. Usmíval se. Chtělo se mu brečet, ale nedal se. V jednom kuse zaháněl slzy. Byl šťastný. A kdo by nebyl? Takové sladké dívence nelze odolat. Všechny si omotala okolo svého drobounkého prstíku v prvním momentě. Záviděl jsem jí to. Byla naše. Všichni ji milovali. Zasloužila si lásku. Když jsem uslyšel, co si myslí o Belle a co o mně… Málem jsem se rozbrečel… Milovala nás, ještě než se narodila. Bella se jí nechtěla vzdát, já bych se jí také nevzdával, jenže ubližovala mojí lásce. Mojí Belle. Teď ji miluji. Miluji na ní všechno. Moje malinká Renesmé. Miluji její matku. Miluji svou rodinu. Moje rodina je pro mne vším. Nejvíce ty dvě. Bella a Renesmé. Obě dvě mi ukradly srdce. Můj život. Jen pro ně žiju. Až se mi láskou motá hlava. Jejich úsměvy. Jejich svítící oči. Hlava se mi motala víc. Byl jsem jako v transu. Viděl jsem jen dvě osoby. Dvě dívky, které neopustím. Budu je milovat navždy. Renesmé a Bella.

Jsem šťastný. Jsem ten nejšťastnější otec na světě. Bella je nejšťastnější matka na světě. A Renesmé je nejšťastnější dítě na světě. Všichni jsme šťastní. Jsme ti nejšťastnější lidi na světě. Já a moje rodina. Všichni Cullenovi. Přejel jsem pohledem celou svou rodinu. Esmé, Carlisle, Alice, Jazz, Rose, Emm, Bella a má Renesmé. Bella se na ni dívala s láskyplným výrazem ve tváři. Byla šťastá, cítil jsem to. Cítil jsem její štěstí. Její lásku. Byla tak nádherná. Poté její rudé oči spočinuly na mně.

Tolik věcí se mi honilo hlavou a stále jsem hrál Renesméinu ukolébavku. Nikdy nedopustím, aby se jim něco stalo. Aby se nestalo nic nikomu z rodiny. Nedovolím to. Jsou to jediné, co mohu chránit. Mohu jim dokázat svou lásku. Své city.

Ukolébavka se blížila ke konci. Podle mne tedy. Někteří si ji pobrukovali. Alice si k nim vymýšlela slova. Byl jsem tomu rád.

Renesmé se rozplývala při každičkém tónu. Těžko bych hledal šťastnější lidi, než jsme tu my.

Renesmé Carlie Cullen. Překrásnější jméno Bella vymyslet nemohla. Nádhernější jméno neexistuje. Zprvu jsem jí nerozuměl, ale teď už rozumím.

Miluji je celým srdcem.

 

 

 

Autor: BellaNess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé - Nessie :

Ahoj,
Tak nejprve bych chtěla podotknout, že nápad jsi měla doopravdy bravurní. Je vidět, že jsi začínající autorka. Doopravdy se ti tam opakovali některá slova a hlavně jména. Já sem taky začínají autorka. Neboj určitě se vypíšeš já v to taky doufám jak u sebe tak i u tebe máš dobrý nápady takže určo piš dál. Já si určitě ráda přečtu tvojí další povídku a určitě už bude mnohem lepší než tato prvotní. Myslím si, že jsme na tom stejně ty píšeš povídky v jednoduchých větách a já tam mám chyb jak máku. Už sem se dokopala k tomu aby mi mamka ty chyby opravila. Taky to udělala, ale věř, že jsem se proklínala potom co jsem tu máminu vydala bylo tam snad ještě víc chyb než v tom mém takže určitě piš a neztrácej naději.

Ahoj. :-) Tak jo, možná jsem se v komentáři nevyjádřila moc hezky. 8-o Pravda, prvotiny takovéto bývají, pamatuji si, že moje první kapitola první povídky začínala přesně takto: Ahoj, jmenuje se Renesmé...
Rozhodně nepřestávej psát. ;-) Já jsem, taky nepřestala, a postupně jsem se zlepšovala, a stále mám co dohánět. Nepíšu světoborně. :-D
Nebudu se vyjadřovat k jedné narážce, která mi přišla až útokem. (V komentáři :-((.) Samozřejmě, i když jsem to nenapsala, také platí to, že se můžeš ozvat, a společně dáme všechno dohromady. Omlouvám se, jestli tě můj předešlý komentář urazil, rozplakal, či něco podobného. Opravdu, nebylo to v plánu, ale zase si myslím, že říct radši pravdu, než zatajovat. 8-)
Také, když už jsme u té pomoci, kdybys chtěla k povídkám nějaký obrázek, nabízím se, pracuji s grafikou. B-)
Když budeš chtít, klidně mi další článek pošli na mail, podívám se ti na něj, a řeknu ti, co se mi na tom líbí, co bylo špatně, co by chtělo upravit, či to tak nechat. ;-)
Nezoufej a neplakej, schválně se podívej na můj první článek.:-D Teď se jen směji tomu, jak jsem dřív psala, určitě se jednou budeš také smát. :-D Věř mi. ;-) Vím, jak jsem snášela svou kritiku, také mi bylo do breku, také se o mně říká, že jsem cíťa... ale to k člověku patří, a mně osobně to přijde roztomilé. Tak se neboj, a napiš. 8-)

Tak jo, taky se k tomu musím vyjádřit, když tady bylo tolik názorů. Vím, že je to tvá první povídka, a to o tom hodně vysvětluje. Když se já podívám na svůj první článek, žasnu, začínala jsem slovy Jmenuji se... a dalšími hroznými větami. Ano, měla jsi tam hodně krátkých vět, opakovaly se slova, no a co? Je to prvotina, tvůj odrazový můstek a pomůže ti jenom vypsání. Budeš psát, psát a psát, sbírat inspiraci a zkušenosti a pak to bude lepší, uvidíš. Ale nápad se mi líbil! Chce to jenom čas...
Edit: A taky oceňuju přidané fotky a video, na to se taky autoři většinou vyfláknou, tady to bylo pěkné!

Musím se přidat svým názorem k Forevergirl. Většina z komentujících si asi nepamatuje, jak tu začínali. Jak všichni netrpělivě čekali na vydání povídky, na názory čtenářů, jak moc chtěli slyšet, že se to někomu líbí a zaujalo ho to. A místo toho se autorce dostalo akorát komentářů, ve kterých bylo psáno, jak je to hrozné, apod. Každý z nás, kdo začal psát, začínal takhle. Myslím, že když si každý přečte svůj první článek, bude se hodně podobat tomuto. A taky si myslím, že každého autora potěší milé slovo nebo smajlík. A ne hned kritika. Nemám nic proti tomu, aby se člověku napsalo, co by měl zlepšit, a tak, ale i kritika se dá napsat mile. Člověk nemusí hned napsat, co se mu na tom nelíbilo, ale třeba jen radu, co by bylo dobré zlepšit...
Když si každý z vás vzpomene na své začátky, jistě tomu nebude jinak. Psaním se člověk učí a zlepšuje, tak dejte šanci i téhle autorce a neodsuzujte ji. Víte, co to muselo udělat s jejím sebevědomím a chutí psát? Já bych po tolika záporných komentářích ztratila do psaní úplně chuť.

A musím zopakovat to, co už tu bylo. Kritiku rád napíše každej, ale kdyby všichni komentovali všechny povídky, co čtou, autoři by byli mnohem šťastnější a jistější si, že nepíšou jen pro sebe... Protože spousta čtenářů je opravdu líná komentovat.

Bell, omlouvám se za tento komentář, který se až tak netýkal tvé povídky, ale měla jsem potřebu se vyjádřit. Nemyslím si, že tvá povídka je špatná, věřím, že čím víc budeš psát, tím víc budeš mít čtenářů a vypíšeš se. Nedělej si žádnou hlavu z komentářů, piš pro sebe a uvidíš, že za čas se těmto komentářům budeš smát. Pokud budeš potřebovat jakoukoliv pomoc, i s dějem, s gramatikou, klidně se ozvi, ráda ti pomůžu či poradím, když to budeš potřebovat. A nesmutni a neplakej, nestojí to za to.

Nemáš zač, ono jen kritizovat umí každej, ale pomoct se tomu vyhnout už asi ne, jak koukám. A když už jsi tu takhle nová, tak proč tu pomoc nenabídnout, že? Ale koukám, že jen tohle se nepovedlo, každý máme slabou chvilku :)

Děkuju, dyžtak se ozvu

Ahoj, já budu mírnější. Měla jsi skvělý nápad, ale člověk se občas ztrácel ve slovech. Hodně jsi opakovala fráze, jména, jako bychom my nevěděli, o čem vlastně čteme.
Také jsi psala v jednoduchých větách, ale i když se říká, že v jednoduchosti je krása, tak tu jsi to mohla více rozepsat a nebát se.
Nechci nic vyčítat, chci ti to dát jako radu, a když něco příště napíšeš, tak bych ti třeba pomohla to nějak upravit, aby se to mohlo líbit :)
Protože mi přijde, že tu holky mají jen velkou hubu, ale když už se jim to nelíbí, tak ti ani nepodají pomocnou ruku.
Věřím, že jim vytřeš zrak :)

velmi pekný pohlad do Edwardovej hlavy, na prvotinu celkom slušné. najma tie obrázky sú nadherné!

No, já se, bohužel, také musím přiklonit k názoru ostatních... Většina vět neměla více než pět slov, souvětí tam bylo snad maximálně deset. První odstavce mi přišly, jako kdybys to psala z rychlíku, vždy dostala klávesnici na pár sekund, za tu dobu napsala krárkou větu a pak se zase přesunula o pár dní dál... Bylo to takové zmetené a něco se ti tam několikrát opakovalo. Prostě... se mi to nelíbilo...
Ale rozhodně pokračuj, určitě se rozepíšeš a postupně se to bude zlepšovat... Vím, o čem mluvím.

Díky

Přidat komentář:

Nick:

Text: