Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Rada nad zlato

03.01.2011 (16:00) • Adrianne555 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2988×

Seděl jsem v křesle u krbu ve svojí pracovně a přemýšlel nad událostmi posledních dní. Můj syn Edward se rozhodl udělat další krok v jeho vztahu s Bellou a já s ním souhlasil. Proti sňatku jsem neměl námitky. Znepokojovala mě jiná věc. A to podmínka, kterou si Bella stanovila, aby si ho vzala. Musel jí slíbit, že s ní bude mít o svatební noci sex. Zřejmě si neuvědomovala, co jí hrozí, za to Edward to věděl moc dobře. Bál se té noci jako čert kříže a já ho naprosto chápal. Svěřil se mi, že má strach, že jí ublíží. Moc jsem mu chtěl pomoct. Jen jsem nevěděl jak. Říkat Edwardovi, aby si dal pozor, a aby se ovládal, nemělo cenu. Věděl jsem dobře, co normální člověk prožívá při sexu a co teprve upír. Nezbývá mi nic jiného, než na to nějak připravit Bellu. Věděl jsem, že ve dnech, které zbývají do svatby rozhodně nebude ve společnosti Edwarda, což mi hodně pomohlo. Edward o tomhle rozhovoru nemusí vědět.

Našel jsem ji u Alice v pokoji. Zkoušela si svatební šaty, které s Alice vybírala dnes dopoledne a musím podotknout, že byla opravdu překrásná. Rozhodně jsem si ale nedovolil Edwardovi závidět.

„Bello...“ odkašlal jsem si, abych si získal její pozornost. Mile se na mě usmála.

„Ano?“ zeptala se zvědavě.

„No... chtěl bych s tebou o něčem mluvit. O samotě,“ řekl jsem. Dalo mi hodně práce, abych poskládal souvislou větu a nedal na sobě znát svoji nervozitu. Něco takového jsem dělal prakticky poprvé. Vlastních dětí jsem se za svého lidského života nedočkal a moje adoptivní děti jsem přijal do svojí rodiny jako dospělé a... zkušené. Tedy až na Edwarda.

„Carlisle! Právě má na sobě šaty!“ zapištěla Alice.

„Samozřejmě to nemusí být hned. Počkám.“ Omluvně jsem se na ně usmál a odešel do pracovny. Stačil jsem si ještě všimnout Alicina spikleneckého pohledu a neušlo mi ani její mrknutí. Nebylo pochyb, že věděla, co chystám. Jen jsem doufal, že to Belle neprozradí. I když bych se vlastně ušetřil trapných úvodů.

Uběhlo sotva půl hodiny a na dveře mojí pracovny se ozvalo jemné zaklepání. Nervozita se vrátila.

„Vstupte,“ vyzval jsem Bellu, jako bych nevěděl, že tam stojí právě ona. Vešla se sklopenou hlavou.

„Chtěl jsi se mnou mluvit?“ podívala se na mě a vyčkávala. Pokynul jsem jí, aby se posadila. Udělala přesně, co jsem jí řekl. Jako poslušná malá holčička.

Chvíli jsem mlčel a pohrával si s tužkou v prstech. Nevěděl jsem, jak začít. Byl jsem vděčný, že už mě tohle nikdy v budoucnu nečeká. Napadlo mě, že bych se snad ještě mohl zachránit a poslat ji za Emmettem. Ten má nejenom zkušenosti, ale dokázal by jí to i vysvětlit. Ale jako otec rodiny jsem se tohoto úkolu musel ujmout já. Odkašlal jsem si a rozhodl se konečně začít.

„Víš, dozvěděl jsem se o tvé podmínce svatby s Edwardem, a abych byl upřímný, dělá mi to starosti,“ začal jsem. Bella zčervenala a značně znervózněla.

„Nemáš se za co stydět. Chápu, že tě Edward fyzicky přitahuje. Ale měla by sis uvědomit jistá rizika, která vám hrozí,“ usmál jsem se na ni. Jen přikývla a pozorovala mě svýma čokoládovýma očima. Skoro bych řekl, že se v nich objevil zájem, ale to jsem si určitě jen nalhával.

„Edward mi řekl, že by mi mohl ublížit,“ špitla. Kývl jsem.

„To ano. I po tomhle upozornění... Jsi si jistá, že máš dostatek odvahy?“ položil jsem jí otázku.

„Mám. Jen...“ odmlčela se. Tázavě jsem se na ni podíval.

„Jen nevím, co se bude dít,“ zašeptala, že jsem ji téměř neslyšel. Ale jen téměř. Znervózněl jsem ještě víc. Tužka pod mými prsty praskla. Pousmál jsem se a odložil ji stranou. Bella si toho nevšimla. Nebo to jen předstírala.

Něco takového jsem nečekal. Neměl jsem v úmyslu ji poučovat o sexu. Chtěl jsem se jen ujistit, že svoji podmínku myslí vážně, a že bere na vědomí, jak velké je to riziko. Nic víc.

„Rodiče...“ odmlčel jsem se. Bella zavrtěla hlavou.

„Táta... se mnou nikdy na tohle téma nemluvil,“ stále šeptala.

„A tvá matka?“ zeptal jsem se.

„Když mi bylo deset,“ zasmála se nejistě. Ale jen na chvíli. Úsměv jí z tváře zmizel stejně rychle, jako se objevil. Zhluboka jsem se nadechl.

„To, co se bude dít, budete ovlivňovat jen vy dva. Vaše instinkty a chtíč vás povedou. A co se bude dít obecně, to snad víš, ne?“ snažil jsem se jí to vysvětlit, jak nejlíp jsem dokázal. Přikývla a já si nenápadně oddychl.

„Dobře, takže... Bereš na vědomí, že tě Edward může i... zabít?“ Věděl jsem, že se to nestane, ale cítil jsem potřebu ji varovat. Bella si nervózně poposedla. Pak se na mě podívala a v jejích očích jsem zahlédl záblesk strachu.

„Carlisle, já... Já ho miluju. Vím, že to pro něj bude těžké, ale on to zvládne.“ Přikývl jsem a usmál jsem se.

„Pro Edwarda to bude poprvé, stejně jako pro tebe. Nemá tušení, co se bude dít,“ řekl jsem. V tu chvíli jsem věděl, že pokud by si to Bella rozmyslela, Edward by mi možná poděkoval, ale já jsem tohle nechtěl. Rozhodl jsem se, že už ji víc trápit nebudu.

„Bello, rozhodně ti tohle všechno neříkám proto, že bych chtěl, abys svoje rozhodnutí změnila,“ zavrtěl jsem hlavou. Bella přikývla. Usoudil jsem, že tenhle rozhovor brzy ukončím.

„Máš nějaké otázky?“ zeptal jsem se jí ještě. Chvíli mlčela.

„Jaké to je?“ zeptala se pak. Podíval jsem se jí do očí.

„Myslíš sex?“ ujistil jsem se nad její otázkou. Přikývla. Tohle bylo ještě horší než dosud. Vůbec jsem nevěděl, co jí mám odpovědět. Odkašlal jsem si.

„Je to... příjemný pocit. Při sexu zapomeneš na všechno kolem sebe, na všechny svoje problémy a soustředíš se jen na svůj protějšek. Zavalí tě vlna lásky, touhy a chtíče. Nemusíš se ovládat, můžeš si dělat, co chceš. Samozřejmě pod podmínkou, že s tím bude ten druhý souhlasit. Ale s tím ovládáním... Platí to pouze pro partnery stejného druhu. Rozhodně se to zatím nevztahuje na vás dva,“ vysvětlil jsem jí. Bella se mile usmála.

„Dobře, dál už tě nebudu trápit. Svůj úkol jsem splnil,“ usmál jsem se taky.

„Omlouvám se, že jsem tě přivedla do rozpaků, Carlisle,“ řekla Bella.

„V pořádku,“ přikývl jsem. Bella se zvedla, ještě jednou se na mě podívala a odešla. Opřel jsem se o opěradlo židle a zavřel oči. Až na tu nervozitu, která tu vládla celou dobu, to šlo hladce. Dokonce bych si dovolil říct, že jsem odvedl dobrou práci.

Vyšel jsem z pracovny a na chodbě jsem narazil na Edwarda. Okamžitě jsem vypnul mozek a přestal jsem na dnešní rozhovor s Bellou myslet. Nechtěl jsem, aby o tom Edward věděl. Aspoň ne zatím. Myslel si, že Bella neví, jak velké jí hrozí nebezpečí. Ale věřil jsem, že všechno dopadne dobře. Edward to zvládne. Dokáže se ovládnout. Musí.

Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Rada nad zlato: