Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Prosím tě, odpusť mi - 2. část

30.10.2009 (16:15) • MojeFantazie • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2716×

Vůbec jsem nevěděla jakou písničku mám k povídce dát nakonec jsem vybrala http://www.youtube.com/watch?v=n-264VgAdn8 od Pink moc se ktomu nehodí, ale já ji mám ráda tak jsem ji sem chtěla snad se vám bude taky líbit popřípadě si ji pouštějte furt dokola

Pro přápad jsem dávám 1.část - http://www.stmivani.eu/36-jednodilne-povidky/prosim-te-odpust-mi/

Prosím tě ,odpusť mi – pokračování

„Myslím ,že bych si měl jít zase vybalit a hlavně musím ti představit naši rodinu už ti nikdy nechci lhát“ nevím co tím myslel, ale v ruku v ruce jsem šly k domu…

Byla jsem na něho nalepená jako moucha na mucholapce. Nešly jsme normální rychlostí tohle byla spíše slepičí rychlost každou minutu, která mi odbila na hodinkách na mé levé ruce jsem se snažila protáhnout.

Po pár minutách příjemného ticha jsem si uvědomila jaká hrozná zima mi je. Otřásla jsem se a vůbec  nečekala jakou reakci to u Edwarda vyvolá okamžitě se mě totiž pustil. Z vylekaným obličejem jsem se na něj podívala

Natáhla jsem po něm ruku ,ale on se ještě o kousek posunul dál. Když uviděl jakou reakci to u mě vyvolalo chvilku se zamyslel no chvilku spíš na sekundu. Pak, ale udělal něco co jsem opravdu nečekala. Ani jeden z nás neměl mikinu pouze trička a tak si kuli mě sundal  triko. Ano opravdu to udělal.

Měla jsem možnost vidět jeho naprosto dokonalou hruď. Svaly mu nádherně vytvarovaly postavu. Na jeho pokožku dopadaly kapky vody jelikož pořád nepřestalo pršet. Vypadal naprosto dokonale.

Koukala bych ne něj do nekonečna, kdyby si lehce decentně neodkašlal. Až teď mi došla jak asi vypadám : pusa do kořán, oči vyvalený a celkově blažený úsměv na tváři. Okamžitě jsem ucítila jak se mi červeň hrne do tváří. Široce se usmál mému počínání.

„Jsi tak sladká, když se červenáš.“ A kruci podlomují se mi ty kolena nebo se mi to jenom zdá? Jak někdo dokáže tam naprosto okouzlit to opravdu nechápu.

Tričko, který měl ještě před chvilkou v ruce jsem již měla obalený kolem těla jak se to dělá u novorozenců. Chytl mě kolem ramen a rukama mi podtrhnul nohy. Absolutně jsem to nečekala takže se mi z úst vydral lehký výkřik. Jen se pousmál svým pokřiveným úsměvem.

Po chvilkovém rozkoukání jsem si uvědomila kam vedlo jeho počínání. Nesl mě v náruči ladně a přitom mi prapodivným způsobem zamotal ruce, že jsem teď neměla možnost se ho dotknout. Lehce jsem posmutněla, ale když jsem se podívala do jeho tváře zase se mi vrátil ten blažený úsměv.

„Takže gentlemeni ještě nevymřeli?“

„Pro tebe bych udělal první i poslední lásko“

„Tak můžeš začít tím, že mě posadíš na zem. Musím být těžká.“

Pokusila jsem se o chabé vymotání, ale bez úspěchu.

„Ty a těžká? Jsi absolutní pírko.“ Zasmál se sarkasticky

„ I támhle to kapradí by byla těžší než ty“ a ukázal opravdu na kapradí vedle stromu. Na chvilku jsem se zarazila když jsem si uvědomila, že mě drží pouze jednou rukou. Asi to uvědomil tak rychle stáhnul ruku zpátky.

„Je vidět, že tobě sílá neschází.“

Usmál se a rychle se snažil navodit nový téma.

„Takže ty teď bydlíš sama?“ Tohle mě opravdu zaskočilo. Věděl to totiž s naprostou přesností bylo vidět jak jenom chtěl navodit nový téma a jako první ho napadla tahle absolutní blbost. No, ale stejně jsem mu to začala vyprávět.

„ Včera jsem si teprve kompletně vybalila. Musím říct, že se děcák za choval opravdu mile když mi nabít tenhle starý mini domeček k mým 18. narozeninám, ale proč ti to všechno povídám? Sám si tam za mnou dneska byl.“

Ach,ach co jsem to zase řekla? Blbko! Blbko blblá! Nemůžeš si dávat pozor na to co říkáš? Teď bohužel nastalo to trapné ticho.

„Už jsem tady“ prolomil ticho a byla jsem za to opravdu vděčná. Je až skoro nemožné jak takovou krátkou vzdálenost můžeme jít až tak dlouho, ale je fakt , že jsem se taky hodně krát zastavovali.

Skleněnýma dveřmi jsem nakoukla dovnitř. Kde mě čekal šok.

„Jak?Jak jste se sem dostali tak rychle? Já myslela ,že tam nikdo nebude, že jsi to seznamování nemyslel už teď“ zmocňovala se mě panika.

To nemůže myslet vážně tyď jsem celá promočená jak před nima budu asi vypadat? Kord teď když jsem Edwardovi řekla takhle hnusný slova? Oni to musí vědět musel jim totiž říct proč chce tak rychle odjet. Pomoooc! Hučelo mi v hlavě.

„No víš mi máme ještě jeden dům na Alijašce takže jsme si nic nebalili jenom ty nejdůležitější věci a těch moc není. No a já jsem jim psal SMS když jsme sem šly, že se nikam nejede. Tak jsem zase přijeli.“usmál se

Víš? Byla to hrozná náhoda, že jsem se vracel, zapomněl jsem si totiž doma náramek“ a ukázal na náramek na ruce byl hodně tlustý, v barvě černé a šedé a jako hlavní jeho disain byl překrásný lev a kolem něho byl vyrytý nápis skládající pouze z jednoho slovíčka : Cullen.

„Ten máme všichni z rodiny“ S tohle větou mě položil na zem a já si uvědomila, že stojím před skleněnými dveřmi. Můj hlásek křičející POMOC! Už nebyl hlásek, ale pořádný hlas. Aniž bych jsi uvědomila co dělám jsem nebojácky dala nohu vpřed a vykročila jenže podlaha byla mokrá od deště a já blbá si neuvědomila, že dveře jsou zavřen. Oni byli totiž tak nablýskaný, že jsme  měla pocit, že jsou již otevřený.

(pozn.autor. : mohly by jste třeba namítnout, že ji Edward mohl chytit atd…vím o tom, ale chtěla jsem to takhle napsat a nevěděla jak to vyřešit aby to dávalo smysl, když jsem nic nevymyslela tak jsem vám tady jenom napsla poznámku   dík Anča)

Noha mi podklouzla a já celou svojí vahou narazila do skla přede mnou to křuplo a rozpadlo se na kousíčky zbrzdil sice můj pád, ale ten mě stejně čekal. Ruce jsem instinktivně dala před sebe a pak následovala ostrá bolest do rukou.

Byla jsem na čtyřech. Naštěstí to tak hrozný nebylo pouze jsem měla ruce pořezaný od střepů a krev jsem měla všude kolem sebe. To se fakt může stát jenom tobě Bello takový trapas?

Jak jim to zaplatíš? Chtěla jsem již něco říct tak jsem se otočila, ale co jsem viděla mě naprosto ochromilo. Srdce se mi zastavilo, výraz ztuhl a oči vytřeštily. Přede mnou bylo 6 lidí nebo co byli zač v bojové pozici,  vyceněný zuby , oči černý jako uhel a ani jeden z nich se ani o píď nepohnul.

Když se přece jen jeden lehce pohnul chytili mě zničehonic ze zadu dvě studený ruce a během sekundy jsem byla venku a nadpřirozenou rychlostí si ta věc co mě držela běžela dál a dál a mě kolem hlavy svištěl vítr. Po pár vteřinách se zastavil a položil mě na zem. A sakra, sakra, sakra.

Co mám dělat, dělat, dělat ? Nedokázala jsem normálně myslet tak mi trvala chvilku než se mi mysl zase zpátky nahodila. Osoba vedle mě se pohnula a na táhla ke mně ruku a já až teď viděla jeho tvář. Tuhle osobu jsem bezpečně znala aspoň ob měsíc jsem ji vídala v nemocnici.

„Carlisle?“

„Klid Bello já vím jak se teď asi musíš cítit, ale neboj nic se ti nestane hlavně klid. Bello klid, všechno ti to potom vysvětlíme i s detaily.“

Mluvil se mnou jako s idiotem ani se mu nedivím nejspíš jsem tak vypadala.

„Co? Co to bylo?“

„Teď o tom nepřemýšlej bude dost času“

„Ale já to chci vědět teď“ rozkřikla jsem se.

Srdce mi bylo neuvěřitelnou rychlostí a když se za mnou něco pohnulo nadskočila jsem a lehce vykřikla a moje srdce snad bylo ještě rychleji.

„To jsem já…Edward“ uslyšela jsem ten nádherný hlas, ale nevěděla jsem jestli cítím úlevu nebo na opak.

„E-edwarde?! J-j-já, já jsem tě tam viděla stejného ja-jako všichni ostatní. Edwarde prosím vysvětli mi to?“ koktala jsme strachy, ale už to nebylo tak hrozný.

„Bello, já se ti tak strašně omlouvám…Tohle se nemělo stát“ řekl bolestivým hlasem a všechen strach z něho mě absolutně opad.

„To je dobrý hlavně se mi neomlouvej ty ne, to můžu jenom já za to všechno a teď prosím vysvětli mi to.“

„Víš já jsem ti to chtěl říct teď někdy, ale né takovým způsobem no víš mi jsme…“

„Vy jste?“ snažila jsem se ho trochu povzbudit a přitom jsem si všimla, že Carlisle odešel.

„No my jsme…upíři“ Proč ses zase tak lekla Bello? Mohla jsi to čekat potom co jsi je viděla jako pravý…upíry před chvilkou a ne ty nádherný stvoření co vídáš ve škole. Stejně se mi srdce rozbušila opravdu už nadlidsky rychle a přestala jsem dýchat.

„Bello!“ slyšela jsem přenádherný hlas, ale nevnímala ho. Teď jsem si to musela všechno urovnat v hlavě.

Edward - upír, upír – Edward, Carlisle – upír ,upír – Carlisle, celá Cullenovic rodina – upíři, upíři – Cullenovic rodina. Šikulka Bello konečně jsi to pochopila. Řekla jsem si sarkasticky.

„Bello“ teď už to byl velmi naléhavý hlas a celý moje tělo se třáslo.

„Edwarde?“ „Bello prosim tě , tohle už nikdy nedělej!“ řekl a objal mě, ale okamžitě se zase odtáhl. Podívala jsem se na něj a uviděla spoustu bolesti a  otázek.

„To je dobrý, Edwarde!“řekla jsem a sama se k němu natáhla.

„Bello. Já pochopím, když třeba už se semnou nebudeš chtít stýkat po tom všem.“

„Ne Edwarde tohle pro změnu nikdy neříkej ty! Chovala jsem se dneska opravdu hrozně hnusně a vím, že se tohle jen tak odpustit nedá, ale prosím neodcházej pryč!“

„Pro tebe cokoliv lásko! Jo a chci abys věděla, že mi nejsme zlý lovíme pouze zvířata nikoliv člověka, ale stejně když  ucítíme lidskou krev máme nutkání ji no…však víš a hrozně moc mě mrzí žes moje rodinu  viděla jenom takovouhle“

„Věci se, ale mění a já bych ji chtěla poznat takovou jakou ji znáš ty , klidně třeba hned zítra“ jeho úsměv už nebyl tak bolestivý, ale naopak se teď usmál a přitiskl se ke mně.

„Hrozně moc tě miluji ani nevíš jak moc! Víš když se ze mě stalo to co jsem trvalo mi pouze rok abych si zvykl na lidskou vůni a hlavní moji motivací bylo to že jsem tě chtěl zase konečně vidět a mluvit s tebou. Moc mě mrzí, že se to u nás tak hrozně moc zvrtlo kuli mému odchodu“

„Už na to prosím nemysli lásko, hlavně ,že jsi teď tady se mnou. Moc tě miluji!“

„Já tebe“ Musíš se pospat Bello zítra  tě čeká náročný den a tak jsem v jeho náruči ležela a ležela až  jsem se ocitla v říši.Plnou Edwardů a celý jeho rodiny…

Autor: MojeFantazie, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Prosím tě, odpusť mi - 2. část: