Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Prosím tě, odpusť mi

ccccc

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prosím tě, odpusť miTak jsem napsala po dlouhé době takovou polosmutnou jednorázovku (je trochu kratší). Doufám, že si ji alespoň pár lidí přečte a napíše komentáře. Byla bych opravdu moc ráda a k té jednorázovce - aby jste věděli, že Bella s Edwardem se znají již od dětství. (Prosim vás, neumím moc psát, spíš mám nápady, ale neumím je napsat na papír tak se moc nedivte). Díky Anča

24.10.2009 (21:15) • MojeFantazie • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4048×

http://www.youtube.com/watch?v=VRlNj8RX_-s&feature=related - pouštěj te si to několikrát za sebou.

Co jsem to provedla? Jsem zrůda a nikdo už nemá nic, čím by tvrdil opak. Jak jsem to mohla dopustit? Proč? Jemu? Šla jsem uličkou a probodávala jsem sama sebe a nadávala si. On se snažil a já jsem ho zradila vždycky tu byl se mnou a já jsi ho ani nevšimla. Moje myšlenky si to razily dál a dál až mi zase na mysli vykoukla ta nejhorší část z našeho posledního rozhovoru

„Ahoj Edwarde!“

„Čauky! Jak ses dneska měla? Přinesl jsem ti úkoly, když jsi nastydlá “ Zase ta jeho přebytečná starost, už mi fakt lezla na nervy. Začalo to od dětství až sem, když je mi osmnáct let.

„Jo, dík hele, ale já jsem o to poprosila Shona? Jak teď asi bude vypadat u učitelek, když si pro to byl ty dneska? Totálně jsi ho ztrapnil. “

„Promiň.“pípnul omluvně, ale já jsem nepřestala.

„Hele, Edwarde, mě už to fakt nebaví denně tu zvoníš a furt se vyptáváš, jestli něco nepotřebuji. Já už nejsem malá, dokážu si to sama opatřit!“

„Já jen jsem myslel... “

„Víš, co? Příště radši nemysli.“

Kouknul na mě bolestným obličejem, ale já neměla ani kapku lítosti

„S tebou jsem měla opravdu asi to nejlepší dětství, ale vždycky něco končí a tohle skončilo tehdy, když jsi odešel a přišel jsi až za celý rok. Nebyl jsi tu a já jsi prostě odvykla být furt s tebou a pak jsi jednoho dne přišel, zaklepal na dveře a čekal, že ti otevřu svoji náruč a bude všechno zase OK? Tehdy jsi byl celý výrazně krásnější a bledší a nic jsi mi nechtěl vysvětlovat, nedůvěřoval jsi mi, ani dotknout jsem se tě nemohla. Našel jsi si novou rodinu a na svoji matku jsi snad zapomněl? Žalem umřela! “

„Já musel… “ zašeptal do prázdna a jeho tváře se zkřivila bolestí. Měla jsem na něj vztek a tak jsem pokračovala.

„Ano, za vše ti děkuji, kdybys tu nebyl, nikdy by jsi mi nedohodil Shona a já s ním teď nechodila a furt bych byla jenom ta šprtka na škole a ten o koho si člověk ani kolo neopřel a nevšímal si mě. Byla jsem jenom ta holka z děcáku, kterou všichni litují a nikdo ji nemá rád byla jsem nikdo.“

„Pro mě si nikdy nebyla nikdo. Vždycky jsem tě miloval a ty sis toho ani trošku nevšimla, ale víš ty co? Když ti tady tak děsně vadím, tak já jdu odcházím. Ještě dneska se odstěhuji, už mě nikdy neuvidíš. Spokojená? “zařval a já jsem totálně přestala vnímat. Byla jsem jako socha a neuvědomovala jsem si, co se právě stalo a co jsem právě provedla pak jsem jen zaslechla zaklapnutí dveří a byl pryč…

Trčela jsem tam takhle asi půl hoďky, pak jsem se sebrala a utíkala ven. Bylo mi jedno, že je venku tma a jako na potvoru prší.

Bylo mi všechno jedno. Teď se ve mně zase probudila ta stará Bella. Tu kterou všichni měly rádi takovou jaká byla a ne takovou jak se přetvářila potom, co ji přes hlavu přelítl Shone – nejhezčí kluk za školy a tak jsem se začala malovat atd…

Šla jsem pomalounku a vybavovala jsem si chvilky s Edwardem: jak mi jako malou nosil kyblíček na pískoviště, nosil mi tašku , nechával mi opisovat si domácí úkoly, vždy se se mnou rád učil a všechno mi perfektně vysvětlil,

Každou lumpárnu co jsem provedla a byla odhalena hodil na sebe, nechával mi opsat písemky a hlavně, když mi umřeli rodiče, byl se mnou, když jsem to nejvíc potřebovala ne jako ostatní co zdrhly.

A když měl problémy on co jsem udělala? Zdrhla jsem taky.

Ale on byl tak hodný a dělal, jako kdyby se to nestalo.

A pak…Jsem to dotáhla až sem, potom co všechno pro mě udělal.

Brouzdala jsem po temný uličce ve tmě a nechávala si padat kapky na tělo.

Sesunula jsem se po nejbližší zdi a plakala a plakala až jsem si uvědomil, že nechci aby odjel, že ho potřebuji:

Teprve až, když něco ztratíš, uvědomíš si, jak moc jsi to miloval.

Okamžitě jsem napsala SMS Shonovy, kde stálo:

Promiň, ale nemá to cenu, nemiluji tě. Tím to se s tebou bohužel rozcházím.

Byla jsem šťastná, že jsem se konečně zpamatovala z toho zlého snu a jsem to zase já, ted‘ už zbývala ta těžší část mého plánu. Nevím, jestli mě Edward bude chtít potom, co jsem mu všechno udělala.

Konečně jsem otevřela oči a zvedla se naštěstí jsem nebyla moc daleko a rozeběhla jsem se v dešti směr Edwardův dům.

Běžela jsem a běžela a nevnímala okolí nic pro mě neznamelo jen a jen se dostat k Edwardovy a říct mu jak moc ho miluji, že jsem byla slepá atd.. Jak moc se mu chci omluvit, prosím, Bože, dovol mi to jemu říci, prosím.

Zahýbala jsem již na cestičku do lesa ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale perfektně jsem se vyznala v lese. Už už jsem viděla tu skrytou zatáčku k nim domů.

Pomalu jsem se zastavovala a lapala po dechu.Zastavila jsem se. Šla jsem ke dveřím a doufala jsem v jediné. Nakoukla jsem přes skleněné dveře a….NIC, nikdo tam nebyl.

Ach, proč? Proč, Bože? Kde ho mám teď hledat? Opět jsem se sesypala na zem a litovala jsem se. Déšť mi furt skapával po tváři a moje slzy s ním byly k nerozpoznání.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla v klubíčku, ale potřebovala jsem si utřít slzy a tak jsme nadzvedla oči když vtom jsem v dáli rozpoznala něčí postavu v sekundě jsem si stoupla a pomalým krokem jsem šla blíž k osobě. Když jsem spatřila lehký, bronzový kudrlinky, krok jsem zrychlila a šeptala jsem „Edwarde,“ a až se to změnilo na křik a z rychlého pohybu na běh.

Všimla jsem si, že ta velmi mi známá postava se taky dala do pohybu. Běželi jsme si naproti a já div se štěstím nerozpadla. Už jsme si byli na tolik nablízku, že jsem viděla zřetelně, co má na sobě a každý kousíček jeho tváře chybělo tak pět kroků mezi námi. Nachvilku se zastavil, ale já ne, běžela jsem furt a až jsem mu skočila do náruči a bez jakýkoliv překážek ho hladově políbila. Byl to polibek snů. Chvilku váhal, ale jenom chvilku. Náš polibek se pomalu měnil ve velmi vášnivý. Mezi polibku jsem stále opakovala

„Prosím tě. Odpusť mi to, moc tě prosím… Miluji tě.“

„Neomlouvej se, lásko. Taky tě moc miluji.“

„Myslím, že bych si měl jít zase vybalit a hlavně musím ti představit naši rodinu, už ti nikdy nechci lhát.“ Nevím co tím myslel, ale v ruku v ruce jsem šly k domu.



Autor: MojeFantazie, v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prosím tě, odpusť mi:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře