Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Proč jsi mě opustil tak brzy?

twli

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Proč jsi mě opustil tak brzy?Rozhodla jsem se sepsat trochu pesimistickou jednorázovku... Je vlastně o tom, jak Bella truchlí pro svého otce, který zemřel (dá se říci, že se tedy týka Zcela nového života), zároveň jsem do ni však vložila všechny své pocity po smrti svého dědečka, která se udála před pár dny. Vím, že možná není nijak úchvatná, jsou to však mé myšlenkové pochody, které jsem se do ní rozhodla dát. Tím pádem bych ji chtěla svému dědečkovi věnovat...

02.04.2010 (13:30) • Petulle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2546×

Zemřel. Prostě odešel. Mně jeden z nejbližších lidí, které jsem měla kolem sebe.

Často říkával, že jsem jeho poklad. Jeho holčička. Jsem si jistá, že mě měl radši, než kohokoliv jiného.

Tak proč odešel? Proč zemřel? Proč zanechal mne tady samotnou? Přece to tak nemuselo být.

Zasloužil si to? Odpověď je jasná. Nezasloužil. Znám plno lidí, kteří by si smrt zasloužili.

Vrazi, tyrani a násilníci, ti všichni by si ji zasloužili. Těm všem bych ji přála.

Ti všichni ublížili spoustě lidem. Ničí životy lidem kolem sebe. Tak proč ti jsou stále mezi námi, a on odešel?

Po tváři mi stekla první slza.

Cožpak si zasloužil takový slušný spořádaný člověk, který nikdy nikomu neublížil, odejít?

Zemřít? A tak brzy?

Měl rád život. Žil rád. Věděl, že život není dokonalý, přesto se jej snažil vidět z té lepší stránky.

Miloval přírodu, procházky lesem i hvězdy, které každou noc vycházejí na nebi.

Tak rád je sledoval…

Pohlédla jsem na noční oblohu. Teď už jsi určitě jednou z těch hvězd.

Vidím, jak krásně svítíš. Jak mě sleduješ. Jak se na mě usmíváš…

Hořce jsem si povzdechla.

Příliš brzo si mě opustil. Zasloužil by sis teď sedět tady se mnou. Se mnou sledovat hvězdy.

Se mnou se smát. Obejmout mě a říct: „Vidíš, děvče? Tohle je Velký vůz.“

Stekla druhá slza.

Pořád se ptám, je možné, aby takový člověk, jakým jsi byl ty, odešel tak brzy?

Pamatuji si, že ještě před pár měsíci jsi tady byl, vypadal jsi naprosto zdravě a pak přišla ta zlá a záludná nemoc a stačily jí pouhé dva měsíce, aby tě skolila.

Život není fér…

A vůči tobě nebyl už vůbec.

Nepatřil si mezi ty lidi, kteří život promarnili nicneděláním.

Vždy jsi byl tak vitální, tak hyperaktivní, pořád si něco dělal, málokdy ses zastavil.

Možná to se ti stalo osudným…

Možná, kdyby ses zastavil a odpočinul si, nemuselo by to takto skončit.

Možná, kdyby sis více šetřil své zdraví, vše mohlo být úplně jinak.

Ale…

Má vůbec smysl tady polemizovat o tom, jak by to bylo, kdyby?

Nejspíš to byl osud.

Nejspíš to tak prostě mělo být.

Každý má svou svíci, která jednoho dne zhasne. U někoho dřív, u někoho později.

Ale proč to u tebe bylo dřív?

Mám plnou hlavu myšlenek a pořád si kladu samé proč.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se je vyhnat pryč. Vím totiž, že bych se jinak z toho zbláznila.

Bohužel, mělo to tak být. Už pár týdnu před tvým koncem byl plamínek na tvé svíčce slabý.

Hořel, ale jen ztěžka.

Bylo pro něj obtížné se udržet.

Bylo pro něj obtížné hořet.

A tak se jednoho dne prostě stalo, že vyhasnul.

A tím vyhasnul i tvůj život.

Naposledy z tvých pootevřených rtů vyšel horký dech.

A pak se zastavil.

Určitě je ti teď lépe. Skončilo tvé trápení. Nalezl jsi klid a odpočinek.

Konečně budeš po práci klidně spát.

Pomalu jsem se zvedla z rozkvetlé noční louky a naposledy pohlédla na hvězdnou oblohu.

Díváš se na mě.

Usmíváš se na mě.

Dohlížíš na mě.

Vždy budeš se mnou. Vlastně si mě nikdy neopustil. Vím, že jsi skrytý v tom srdci, jenž mi bije v hrudi.

To srdce tluče i za tebe. A ty to dobře víš.

Setřela jsem slzy z tváře a otočila se k odchodu.

Sbohem tati…

Sbohem dědo…

 

-------------

 

Tuto jednorázovku bych chtěla věnovat svému milovanému dědečkovi, který před pár dny podlehl zlé nemoci – rakovině. Věřte tomu, že to nebyl člověk, který by si to zasloužil. Byl to jeden z nejlepších lidí, jaké jsem znala a o to víc mě jeho ztráta nesmírně bolí… Chtěla bych poděkovat všem, kteří to dočetli až do konce. Moc vám děkuji…

Autor: Petulle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proč jsi mě opustil tak brzy?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře