Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Proč já?!

17.01.2011 (08:15) • LoWEeGirlEverything • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1356×

Proč? Proč mi Victorie odmítla pomoct. Vždyť říkala, že mě miluje a o tomhle nejde lhát. Nechápu to, to jako že mě nemiluje? Měl snad ten žlutooký pravdu? Copak se Victorie chtěla jen pomstít jim a já byl jen pouho pouhá loutka, která jí měla zajistit pomstu? Využila mě, protože jsem z Forks a znám to tu. Jsem jen prach, obyčejná loutka z jejího seznamu a hned jak bychom vyhráli, by se mě zbavila. Jsem jí lhostejný. Jsem pro ni jen ubohý chlapeček, jako jsem byl pro všechny. Nikdy mě nebrala vážně, protože je stejná jako ostatní. Odsuzují mě, aniž by mě znali. Všichni mě vždycky ignorovali a já si myslel, že konečně budu ten nadřazený já. Myslel jsem, že budu konečně šťastný po boku své vyvolené Victorie. Myslel jsem, že je mezi námi nehynoucí láska. Chtěl jsem pro ni obětovat svůj život a ona se na mě vykašle,když mi hrozí smrt. Proč? Proč je zrovna ke mně osud, tak krutý. Vždycky jsem byl hodný chlapec, takový maminčin andílek. Se vším jsem všem pomáhal, nikdy jsem se neopil, nikdy jsem nikoho neuhodil a ke všem jsem se snažil být milý a vstřícný. Proč zrovna já měl posloužit Victorii jako hračka? Proč si nevybrala třeba George? Ten je také z Forks a bydlí v Seattlu. Proč? Protože ten by nebyl takový naivní hlupák jako já. Změnil jsem se a to jen kvůli ní. To ona chtěla, abych byl takový, jaký teď jsem. Až teď jsem si uvědomil, že nikdy nebudu mít vlastní děti. Nikdy nebudu mít ani vnoučata nebo dokonce ani vrásky. Na jednu stranu se to zdá skvělé být navždy devatenáctiletý, ale když nad tím uvažujete dlouho, zjistíte, že to není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Já o svoji šanci založit si vlastní rodinu přišel a připravil o ni další. Třeba Bree - obyčejná, slušná a milá holčička, která nikdy nebude mít děti. Vzal jsem jí přeměnit jen, protože jsem jí záviděl. Měla krásný život - milující rodiče, kamarády, přítele a skoro vše. Měla to, co já neměl. Jsem stvůra, protože jsem tuhle nevinnou bytost připravil o její život, který by byl jistě nádherný. Nebo tu je například Diego - chlapec, který byl za lidského života obklopený přáteli a holky se na něho lepily jako vosy na bonbon. Pak tu je Ashley, tu jsem připravil nejen o život, ale i o život jejího dítěte, o kterém ani nevěděla. Mohl jsem to vědět jen já nebo jiný upír, protože v jejím těle bily dvě srdce. Mohl bych tu vyjmenovat všechny jména členů naší skupiny a u všech bych se shodl na jednom - měli to, co já ne a to jim bylo osudné. Jsem stvůra, která za chvíli přijde o život, takže nebude moct už nikomu ublížit.

Blížil se ke mně ten obrovský vlk. Očekával můj útok, ale ten se nekonal. Nechtěl jsem útočit, protože co bych s tím zmohl? Jen bych stejně připravil někoho o život a sám bych pak umřel. Nemá to cenu. Bude to znít divně, ale já se své smrti nebál. Naopak, čekal jsem na ni s otevřenou náručí.

„Zabij mě!" křikl jsem na toho čokla, protože pořád neútočil. Jen pokýval hlavou a skočil do křoví. Po chvíli ze křoví vylezl polonahý indián s úsměvem na tváři. Strašně páchl, asi stejně jako ten vlk. Moment! To je ten vlk!

„Proč mě nezabiješ?“ ptal jsem se ho. Jen se na mě kysele podíval a něco si zamumlal pod nosem.

„Proč na mě neútočíš?“ ptal se mě. Jen jsem si povzdechl a chystal se odpovědět.

„Protože by to nemělo smysl. Kdybych tě zabil, co bych tím získal. Tak jako tak zemřu a nechci mít na svědomí další smrt. Vlastně já nechtěl způsobit žádnou. Jenže mě Victoria přeměnila, pak jsem se do ní zamiloval a ona mi nařídila, že mám proměnit další. Miloval jsem ji a chtěl jsem pro ni udělat všechno, nechtěl jsem nikomu ublížit, ale chtěl jsem, aby byla šťastná. Postavil bych se proti celému světu, jen abych jí udělal radost, protože ji miluji víc než svůj vlastní život, ale ona mě použila jen jako svoji loutku, chápeš? Byl jsem pro ni jen ubožák, co jí na to skočil. Nikdy mě nemilovala a přivedla mě na smrt, jen protože chce pomstít svého druha. Ty mě nechceš zabít a navíc si uvědomuji, kolika lidem jsem zkazil život!“ vzlykal jsem. Připadal jsem si jako slaboch, ale tohle jsem nedokázal vydržet.

„Nebreč!“ snažil se to říct popichujícím hlasem, ale přesto jsem v tom  jeho hlase zaslechl lítost. Zvedl jsem na něho svůj zrak.

„Jsem Seth! Jak se jmenuješ ty?“ ptal se mě přátelským hlasem, až jsem zalitoval nad svým rozhodnutím.

„Riley!“ sykl jsem a pak se na něho vrhl tak, abych mu neublížil. Zavrávoral, ale jak si všiml, že se chystám k útoku, tak na sebe vzal podobu vlka a zaútočil. Nechtěl jsem mu ublížit, proto jsem útočil jen tak, aby si myslel, že ho chci zabít. Věděl jsem, že už brzy nastane čas, kdy můj život skončí. Poslední myšlenky poletovaly jen kolem mé rodiny. Moje milující ztřeštěná maminka, která stála vždy při mně. Starostlivý tatínek, který skoro ničemu nevěřil a vše nejdřív důkladně prověřil a pak nám to teprve dovolil. Bláznivá mladší sestřička Ashley, která v poslední době nemyslela na nic jiného než na to, jestli se bude líbit klukům. Na našeho pejska Kixleyho, labradora, který by si pořád jen hrál na honěnou nebo s aportem. Myšlenky zabloudily i k babičce Biersové, která jako jediná z prarodičů žila. Pamatuji si, jak vždycky tajně postrkovala Kixleymu maso a pak si vždy vyslechla kázání od maminky nebo na to, jak vždycky říkala, že si nemám všímat ostatních a hlavně dbát na sebe. Babičku jsem měl strašně rád. To ona byla ta, které jsem se se vším svěřoval.

Cítil jsem, jak se Sethovy zuby boří do mého krku. Poslední myšlenky byly jednoduché:

„Miluju vás, mami, tati, Ashley, Kixley a babi. Je mi líto, co jsem vám způsobil starostí. Miluji vás!“ A pak má mysl navěky utichla a už nikdy se nerozběhla.

Autor: LoWEeGirlEverything (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Proč já?!: