Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Příhody a nehody nevšedního dne

18.01.2010 (19:30) • Annetka07 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1501×

Příhody a nehody nevšedního dne

Jednou takle Carlisle svolal rodinu a spustil:

,,Rodino, Aro mi volal, že Caius slaví 3000 ,upírských‘ narozenin. Budeme mu muset zase něco přivézt,“ dodal otráveně a pomyslel si pro sebe, že budou muset stejný dárek koupit i Jasperovi. Edward si samozřejmě Carlisleových myšlenek všiml a pro sebe se usmál.

V tom Jasper začal hulákat:

,,Nééé, to mu budeme zase muset přivézt plno dárků a hraček a on mi pak nebude ani jednu chtít půjčit na hraní,“ posmutněl si, ale najednou se na jeho tváři objevil nenávistný pohled.

,,Jako to bylo před 1000 lety. Dali jsem mu bábovičky na píseček, přivezli tunu písku a on mě pak na ten písek ani nepustil, natož aby mi půjčil jedinou formičku,“ skoro vykřikl. ,,Jen na mě vyplazoval jazyk a já bych čekal dalších 100 let, než bych si mohl taky něco uplácat!“ vydal ze sebe jedním dechem a běžel si nenápadně pro kapesníček.

Emmet se začal válet po zemi, smát se, hulákat a tlouct hlavou do podlahy. Div že se neproryl až do přízemí. Po minutové scéně, kdy se na něj všichni dívali, jako by se právě upír zbláznil, vydal ze sebe:

,,Taky jsme ti hned jak jsme se vrátili, museli přivézt písku 2x tolik, abys nám pořád nebrečel a nesmrkal do rukávů!“ vyhrkl Emmet a spustil tenhle povyk znovu.

Jasper rychle vyběhl z kuchyně a začal křičet:

,,To není pravda!! To není pravda!“ a měl při tom nakrajíčku.

Alice se do toho vložila:

,,Je to pravda, vidím do budoucnosti Jazzi.“

Protože upíři nemůžou plakat, Jazz teď vypadal, jako by měl křeče. Když to Alice viděla, hned zalitovala toho, co řekla a nabídla mu, že si půjdou hrát na pejsky. Jazz to přijal a už se zase tvářil spokojeně.

Když všichni zase odvrátili pozornost od Jazze a Alice, Emm se ještě stále válel po zemi a smál se, až se celá Cullenovic rezidence otřásala v základech.

,,Jestli se mu okamžitě nepřestaneš smát, řeknu, jak to bylo s tou panenkou, co jsem našla u tebe ve skříni s těmi růžovými oblečky, když jsem po tobě uklízela!“ křikla Rosalie na Emmeta a ten okamžitě stál na nohou.

,,Všichni ví, že to měl být dárek pro Renesmee.“ vypadalo to, že se Emm zase počůrá, jako to dělá vždy, když  je mu trapně.

,,A taky tu panenku dostala, viď Nessie,“ zoufale kouknul po Renesmee, která si hrála uprostřed pokojíčku.

,,Ano, dostala,“ usmála se Nessie.

,,Měsíc po narozeninách,“ houkla Bella k Edwardovi.

,,Tak ti naposled říkám, abys toho nechal Emmete!“ pověděla rázně Rose a Emm už se choval zase jako normální kluk, samozřejmě v rámci svých možností.

Teď se zase zastyděla Rose, že své ochranářské a mateřské pudy dává až takhle moc najevo.

Když uslyšel Edward, o čem Rose přemýšlí, tiše k ní promluvil.

,,Ale Rose, netrap se. Všichni ví, že se o Jazze staráš, naháníš ho na záchod, aby nám to tady nepočůral, utěšuješ ho, když se mu chce brečet, protože Emm si usmyslí, že mu bude dělat naschvály a brát mu hračky a všeobecně ho vychováváš, protože Alice na to nemá žaludek. Jsou to prostě ty tvé mateřské pudy, za to se nemusíš stydět,“ vydechl Ed a Rose se na něj vděčně usmála.

,,Ještě že máme tu Alice, která nám vždycky předpoví, co nechutného se Jazzovi přihodí, i když na to sama nemá žaludek, vidět to všechno znovu a naživo,“ dodala tiše Rose. Edward se  na ni usmál.

,,Plány na cestu do Volterry asi necháme napozději, až se Jazz vyhraje a Emm naprosto uklidní,“ promluvila Esmé a Bella s ní souhlasila.

,,On se Emm stejně jen tak neobjeví, je mu určitě trapně, že Rose zase vytáhla tu příhodu s panenkou a někde natahuje moldánky,“ uchichtla se Bella.

Po dvou hodinách se zase konečně všichni sešli, dokonce i Jasper souhlasil s Alice, že ukončí hru na pejsky vzadu za lesem a v minutě stáli v obývacím pokoji.

,,Tak konečně můžeme pokračovat?“ zeptal se Carlisle zoufale ostatních. „Ale no ták, víte přece, že Aro si potrpí na přesnost a nejpozději večer musíme vyrazit, abychom stlihli letadlo,“ dodala Esme na podporu Carlisla.

Naráz bylo v místnosti ticho. Jasper kolem sebe nechal proplouvat příjemnou rodinnou atmosféru, i Renesmee zbystřila.

Debata začala.

„Jak jsme se s Esme a Alice domluvily, tak jsme koupili dárek. Alice viděla, že se Caiovi velice zalíbil. Aspoň si bude hrát a my se dlouho nezdržíme a nebudeme muset posouchat Marcusovu 3000 letou historii jejich klanu,“ prohlásila Rosalie a vděčně se usmála na Alice a Esme, které napadlo dát mu takový dárek, se kterým se zase pořádně vyhraje a Cullenovi budou mít zase pár set let klid.

„Jste skvělé vy moje ženské!“ zvolal Carlisle a všechny je nechutně pusinkoval. „Aspoň nemusíme ještě někam do obchodu,“ obrátil oči v sloup.

Renesmee přišla k Alice a v duchu jí přehrála přiložením ruky na obličej své obavy. Alice zbystřila. „No jó, já si skoro zapomněla!“ všichni se teď na Alice dívali a nechápali, jen Edward ze začal pořádně smát.

„Hned to napravíme!“ vykřikla Alice a mrkla na Esme, která zároveň pochopila. Dala jí souhlas kývnutím hlavy a svým ůsměvem starostlivé matky.

Jak Alice zmizela, tak se zase hned objevila s velikou zabalenou krabicí, za kterou nebyla ani vidět. Jasperovi, který ihned pochopil, se objevily jiskry v očích. Ostatní se začali usmívat a někteří pořádně z plna hrdla smát (Emmet :D).

„To je pro tebe Jazzi. Víme, jak strašně rád si hraješ,“ usmála se Rosalie, vzala si krabici od Alice a podala ji Jasperovi.  „Samozřejmě nemůžeme nechat Caie, aby měl něco víc než ty!“ zakřenil se Emmet a ostatní se k němu přidali svým smíchem. Jasper se na Emmeta nechutně díval a ten zase nechápal. „Co sem řek?“ Otázal se nechápavě.

Alice obrátila oči v sloup a popohnala Jaspera. ,,No ták, Jazzi, jdi ven a otevři to konečně.“

Jasper se rozběhl s krabicí, že se tak tak vešel mezi futra obýváku a už si to razil na zahradu. V mžiku se krabice rozletěla na cáry a Jasper už držel v ruce nejnovější model helikoptéry na ovládání. Tiše si pro sebe zamumlal. „Tak tohle je ten dárek pro Caiuse, a já věděl, že to bude zase něco extra. Ještě že ho mám taky“! Řekl a div si nedupl nohou.

Až do večera si hrál s helikoptérou, skoro ji nepůjčil ani Emmetovi, který později přilezl, že si ji chce taky na chvíli vypůjčit. Jasper na  něj vyplázl jazyk a řekl mu, že se mu neměl smát. Později se mu Emmeta ale zželelo, a tak mu dal takový návrh. „Jestli se svlečeš do spoďárů, dáš si do nich plínku, oblékneš si na hlavu Renesmein růžový klobouček, namaluješ se a každému v domě se takhle ukážeš, pak ti ten vrtulník na chvíli půjčím,“ prohlásil Jazz a začal se hlasitě smát. Emmet zmizel, za chvíli se objevil v celé své kráse, jak to popisoval Jasper a utíkal se každému ukázat.

Když to všichni spatřili, smíchem se dusili a váleli všude možně po podlahách. Užili si ještě celé krásné odpoledne, než se vydali na letiště. Po příletu do Itálie už byli na ty tři nechutně uslintané, ulízané chlapy, kteří na ně na letišti čekali, psychicky připraveni a tak se mohli už jen usmívat a vzpomínat na odpoledne, kdy se pěkně nasmáli.

Caiovi se dárek děsně líbil, dokonce i plakal, že takový krásný dárek v životě od Ara nebo Marcuse nedostal. Od nich že prý dostává jen ponožky a pyžamo. Ti se zase bránili, že se musí starat o jeho každodenní výmysly a nesmysly, a tak nemají čas se pozastavovat nad kreatiitou svých darů.

Cullenovi strávili ve Volteře den a pak už se vydali zase zpátky domů, do Forks, zpátky ke svému zaběhnutému dennímu rozvrhu, všichni šťastní, že je po všem.

Autor: Annetka07 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Příhody a nehody nevšedního dne: