Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Přeměna

22.07.2010 (15:30) • Paes • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3287×

Mladá dívka sedí na zemi v temném pokoji. Hlavu má sklopenou a rukou čmárá něco po zemi. Když vzhlédne k malému okýnku, z kterého jde trochu světla, můžeme vidět její nádhernou tvář. Z jejího oka se vyloupla slza. Nesetře si jí, už na to nemá sílu. Její rodina se jí zřekla, strčili ji do blázince a už víc se neukázaly.

Kdoví jak je tu vlastně dlouho, nikdo ji nechce vyslechnout. A proč je vlastně v blázinci? Čím se tato nádherná dívka provinila? Jen tím, že má neobyčejný dar, vidí budoucnost. Jen nepatrné útržky, ale natolik přesné, že se jí každý bojí. Ano, ona ví proč tu je a taky ví, že není blázen.

Jen jeden starší doktor jí chtěl pomoci. Byl na světě, tak dlouho, aby poznal, že dívka není uhranutá, jen že má dar, který je velmi cenný. On jako jediný se jí nebál, nebyl totiž žádný bázlivý člověk, ale několik desítek let starý upír.

Neživil se krví lidí, jeho dávný přítel Carlisle, ho naučil žít jen ze zvířecí krve. Proto mohl pracovat s lidmi a přitom jim neublížit, i když tady by si ani nevšimli, že jim mizí blázni.

Když měl večer zase službu, rozhodl se nejprve podívat na Alici. Když viděl, že ta dívka tam sedí na studené zemi, ihned se rozhodl jít za ní. Chtěl si s ní promluvit, tolik si pro ni přál lepší život. Když se dozvěděl, že její rodina ji v novinách prohlásila za mrtvou, věděl, že už nikdo jiný tu pro ni nebude.

Otevřel dveře tak potichu, že by si toho dívka snad ani nevšimla, kdyby na ní neudeřilo světlo z chodby. Bylo sice slabé, ale pro ni to bylo, jakoby znovu uviděla slunce. Tolik ji chyběla příroda, ale věděla, že už nikdy nebude moct jít ven. Dívka se znovu rozplakala nad svým osudem.

Doktor viděl, jak dívka sebou cukla a taky si všiml, že začala potichu plakat. Zavřel za sebou dveře a sedl si naproti ní. Dívka ho chtěla ignorovat, věděla, co přijde. Je mladá a hezká a většina zřízenců si za ní chodila užít. Byli v přesile, nikdy se jim nemohla ubránit a nemohla ani křičet, jelikož jí do pusy vždy narvali roubík. Jenže tenhle postarší muž byl sám, jemu by se mohla ubránit, ale věděla, že by na to neměla sílu.

Už dávno vzdala život a přála si umřít. Když se delší dobu nic nedělo, musela se na něj podívat. Byl moc hezký na to, že už mu bude kolem čtyřiceti let. Podívala se mu zpříma do očí a uviděla v nich lítost.

Takovým pohledem se na ni nikdo nedíval. Ani ji nepřekvapila jeho zvláštní barva očí, vždyť ve svých snech už takové oči viděla a věděla, že komu patří tak ji nebude chtít ublížit.

„Alice, mně se nemusíš bát. Chci ti pomoct,“ začal mluvit doktor a ona jen na souhlas kývla. Už tak dávno nemluvila, že se jí ani nechtělo začínat.

„Ubližují ti tady?“ zeptal se, a když viděl, že znovu kývla na souhlas, měl sto chutí zbourat zeď a utéct s ní, aby byla co nejdál od všech netvorů. Nechtěl se jí ptát, jak ji ubližují, to nakonec viděl, když se na ní podíval.

Její šaty byli potrhané a na stehnech a rukou měla modřiny. Byl si jistý, že ji jenom nebijí, věděl, jak to chodí a litoval ji, že si musí takové hrůzy prožít. V tuto chvíli se rozhodl, že ji pomůže, i kdyby to byla poslední věc, jakou by udělal.

Náhle se otevřely dveře a on věděl, kdo to je, aniž by se musel otočit. Byli to opilý zřízenci, kteří chtěli znovu zneužít to děvče. Byli zaskočeni jeho přítomností, ale řekli si, že čtvrtý se jim může hodit. Vždy kopala, kousala a škrábala, když se jí dostala příležitost. Ještě se bránila a to je překvapovalo. Většinou to ti blázni vzdají už po měsíci, ale ona ne.

„Doktore, chcete se k nám připojit?“ řekl jeden z nich. Dívka se na něj podívala a krutě se usmála. Měla vizi a věděla, že je doktor potrestá.

„Ne, nepřipojím se k vám a vám radím, abyste hned odešli,“ řekl doktor a začal se pomalu zvedat.

„My odejdeme, ale až si užijeme,“ prohlásil druhý muž a mlsně se na ni díval. To už nemohl doktor vydržet. Postavil se před ni a z hrudi mu zaznělo mohutné zavrčení.

Zřízenci se na chvíli zarazili, ale byli přece v přesile a jednoho v pohodě přeperou. Jeden udělal krok vpřed a ihned toho začal litovat. Doktor se vymrštil dopředu a chytl ho za ruku, kterou mu chtěl zkroutit.

Zřejmě to přehnal, protože se ozvalo ošklivé křup a zřízencova ruka jen bezvládně visela. Všichni se na to šokovaně dívali až na dívku, ta přece už věděla, co se stane, tak proč se tím zabývat znovu.

Ostatní dva se na něj vrhli, ale aniž by si uvědomili, co se přesně stalo, leželi na zemi a nemohli se hýbat. Doktora popadl amok a než se stačil uklidnit, tak jim zlámal pár žeber.

Zřízenci byli sice v šoku, ale snažili se dostat se od něj, co nejdál. Nechal je jít, i když měl chuť je zabít, ale nechtěl to udělat před tou dívkou. Když se na ní otočil, nevzrušeně se na něj dívala.

„Asi bych vám měla poděkovat,“ řekla chraplavým hlasem. To ho překvapilo, nikdy ji neslyšel promluvit.

„Vím, že mi chcete pomoct a taky vím, čím mi pomůžete, jen vás prosím, dřív než mě proměníte, dostaňte mě odtud.“ Byl překvapen, sice věděl, že vidí budoucnost, ale zažít to na vlastní kůži, bylo něco jiného. Teď si byl jistý, že ji chce přeměnit. Jedině tak ji může pomoct. Vzal si ji do náruče a odešel s ní zadním vchodem. Byl si jist, že sem se už nevrátí. Odnesl ji do lesa, který byl jen pár kilometrů od toho ústavu.

Dívka byla šťastná, věděla, že ji čeká lepší budoucnost než doposud. Bylo ji, ale líto, že doktor kvůli tomu zemře. Stopoval je totiž jiný upír jménem Jamese, který ji chtěl zabít. Když je, ale našel, viděl, že je pozdě. Její tělo se zmítalo v křeči, právě se měnila v upíra. Doktor si znovu stoupl před Alici, ale věděl, že pro její záchranu zemře. Tento upír byl novorozený, takže měl větší sílu než on. James se rozhodl, že aspoň zabije toho starého upíra, když mu ukradl jeho kořist. Doktor se naposled podíval na Alici.

„Sbohem maličká,“ zašeptal. James se rozesmál nad jeho sentimentalitou a skočil na něj. Byla hračka ho rozcupovat, když se ani nebránil. Zřejmě s tím byl smířený. Založil oheň a spálil jeho části.

Podíval se na dívku a zašeptal: „My dva jsme ještě neskončily.“ Rozběhl se pryč. Dívka si tohoto zápasu ani nevšimla. Vždyť ji v žilách koloval oheň. Byla to nesnesitelná bolest. Nebyla si jistá, jestli umírá, ale byla si jistá, že přijde o rozum, pokud to rychle neskončí. Za celou dobu ji tam nikdo nenašel, a když její srdce přestalo tlouct, myslela si, že umřela.

Jenže bolest v krku ji přesvědčila o opaku. Otevřela oči a zmateně se rozhlížela. Nevěděla proč je v lese, ani kdo je. Jakoby přišla o paměť. Měla jen náhrdelník, na kterém bylo vyryto jméno Alice.

Uviděla obraz, který ji naplňoval klidem. Viděla pět upírů s topazovýma očima, kteří se živí zvířecí krví. Taky viděla, že ji uvítají a vezmou ji jako člena rodiny. Jenže nebyla sama, po boku s ní byl nádherný blonďatý upír, který ji držel za ruku. Ano, věděla, že ho najde, svého prince a pak spolu najdou Cullenovi, jejich budoucí rodinu.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Přeměna: