Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poslední vzpomínky před koncem

jkol

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Poslední vzpomínky před koncemSvět je na okraji zhroucení. Upíři si podrobili celý svět a téměř vyhladili vlkodlaky. Isabellu zajali jako jednu z posledních. Těď leží v temné kobce a pomalu umírá hlady. Před očima jí probíhají důležité momenty jejího života. Odejde za svou mrtvou rodinou nebo bude žít dál?

02.11.2010 (22:00) • Squirl45 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1797×

Svět byl na pokraji zničení. Svět se pomalu hroutil a já ležela zamčená v temné kobce a svíjela se hlady a bolestí. A přitom to všechno začalo tak nevinně…

 

Na světě už dlouho nežili jenom lidé. Upíři a vlkodlaci byli všem známí, žili vedle lidí v míru. Nezabíjeli je. Jenže to se před pár lety změnilo. Upíří vládci se začali bouřit a zbrojit proti ostatním národům. Rychle ovládli všechny lidské státy. Obyvatele nemilosrdně povraždili, na živu nenechali nikoho. A potom vytáhli i proti vlkodlakům. Bylo to rychlé. Nebyli jsme připravení, brzy nás ovládli. Já a má rodina jsme se dlouho skrývali, prchali před nimi hustými lesy kolem našeho domova. Ale nakonec dostali i nás. Pomalu, bolestivě nás odřízli a zajali. Ti, co se bránili, padli už venku. Mezi nimi i Jacob. Můj Jacob.

 

Zachvěla jsem se steskem.

 

Ostatní odtáhli do jeskynní, do temného vězení, kde nás nechávali vyhladovět. O samotě. Pomalu. Umírali jsme pomalou a mučivou smrtí…

 

Říká se, že před smrtí vám hlavou prolétne celý život. Tady jsem měl na přemýšlení spoustu času. A vzpomínky na sebe nedaly dlouho čekat…

 

Sedíme s Jacobem na lavičce před domem. Drží mě za ruku. Slunce zapadá, je to nádhera. Nikdo nás neruší. Položím mu hlavu na rameno. Je můj…

 

Vzlykám. Potichu a dlouho. Pokud mě tu upíři takhle najdou, budou mít ze mě jenom legraci. Neznají slitování.

 

Můj mladší bratr mě postříká vodou ze zahradní hadice. Oba se společně smějeme. Sálá z něj veselá nálada a energie…

 

Můj bratr je mrtvý. Můj bratříček, ten malý jedenáctiletý kluk, který měl pořád spoustu energie, jim nezvládl utéct. Zabili ho a spálili na popel.

 

Běžíme lesem ve svých vlčích podobách. Honí nás. Po mém boku běží rodiče, za námi Jacob a moji sourozenci. Přes děsivý strach skoro nemůžu dýchat. Přesto vidím zcela jasně. Je jich přesila. A mají háky. Háky, ty strašlivé zbraně, které vám sevřou končetiny jako do svěráků. Za mnou se ozve výkřik. Jeden, tichý a slabý.

Neohlédnu se, koho dostali. Truchlit budu, pokud zvládnu uniknout. Ale je jich tolik, taková přesila…

 

Další vzpomínka úzce souvisí s tou předešlou…

 

Svíjím se v bolestech na zemi. Z boku mi trčí velký, skoro metrový nůž. Snažím se nehýbat, usnadní to hojení. Pokud bych zvládla v takových bolestech utíkat…

 

A teď další vzpomínka, mnohem bolestivější…

 

Jacob je mrtvý. Mrtvý. Jeho bezvládné tělo přede mnou leží na zemi pokryté jeho vlastní krví. Odvrátím hlavu, do očí se mi derou slzy. Už nemám sílu utéct. Nepřežil nikdo. Celá moje rodina je po smrti. A já budu brzy taky. Blíží se ke mně jeden z upírů. Na podrápané tváři má zlomyslný úsměv. Chytí mě za hlavu a zvrátí mi ji dozadu. Ten šok mě přiměje se proměnit, abych se mu mohla vykroutit. Je to automatická reakce. Ale přesně to on čekal. Nasadí mi obojek s ostrými hřeby. Jsou potřísněné krví. Vlčí krví. V mém zorném poli se objeví vrávorající postava. Přece jenom někdo přežil…

 

Teta Irin. Už jsem ji ale nikdy nespatřila. V tom na mě zaútočila další vzpomínka. Její palčivost byla nesnesitelná…

 

Škrábu dveře své kobky. Žaludek se mi svíjí v bolestivých křečích, ale já to nevnímám. Chci je zabít. Pomstít se za vraždu Jacoba. Toužím po jejich hlavách válejících se v prachu. Musejí zemřít…

 

Cítím, že už mi nezbývá moc sil. Vzpomínky mě vyčerpaly, můj konec se rychle blíží…

 

Nemůžu dýchat. Zatmělo se mi před očima. Hrdlo mám vyprahlé, vyschlé…

 

V tom se dveře kobky otevřely. Přesně jak jsem si plánovala, jak jsem doufala. Jenže já už nemám sílu ani vůli se vůbec zvednout. Jako kdyby mému tělu bylo jedno, že se chystá jeho vlastní poprava. Hlavou se mi proženou poslední vzpomínky, ty z věznění…

 

Sedím na zemi a snažím se potlačit dávení. Jacob tu není. Jacob je pryč….

 

Další…

 

Proč jsem pořád sama? Moje tělo touží po své vlčí podobě, touží si protáhnout svaly, zase chvíli běžet. Rozhlédnu se po miniaturní černé kobce. Nemůžu se v ní ani pořádně otočit…

 

A pak znovu ta stejná, opakující se do nekonečna, nesnesitelná. Hluboká…

 

Za dveřmi mé cely se ozve křik. Ne, je to smrtelný jekot. Někdo křičí, ale pak se ozve tupý úder a on ustane. Cítím krev. Krev je všude. Vlčí krev. Trpím spolu se zabitým. Proč musejí být tak krutí? V tom je slyšet ještě něco. Vysoký hlásek dítěte. A pak škubavý zvuk. Snažím se nedomyslet si, jaký osud to dítě potkal. Potichu proklínám všechny upíry na světě…

 

Do mého vězení vešla vysoká postava. Ostatní postávali okolo dveří, jako kdyby měli přihlížet nějakému divadlu. Ten nejblíže ke mně se mi směje do očí, plivne na mě. Dva mě najednou chytnou a zvrátí mi hlavu dozadu. Teď už poznávám, že ta vysoká postava je můj kat. To on se mě má zbavit. Ve světle z chodby se zaleskne řada zubů ostrých jako jehly. Naplněných smrtelným jedem. Jedem určeným pro mě. Netrvá to ani vteřinku, než ty jehly projedou mou kůží na krku. Ani se nenamáhá způsobit mi nějaké velké zranění, ví, že jed účinkuje rychle. Až moc rychle. Rozlévá se mi do celého těla. Konec je blízko. Vysvobození. Konečně uvidím Jacoba. Stýskalo se mi. Moje poslední vzpomínka patří jemu, mé lásce…

 

Běžíme spolu prosluněným lesem. Vnímáme navzájem svoje myšlenky, svoje pocity. Na útesu se proměníme zpět do lidské podoby. Zajedu mu rukou do vlasů. Má je vlhké, jak běžel pod mokrými stromy. Usměje se na mě. Jeho tvář se přibližuje k té mé…

 

Nic už mě nebolelo. Jed byl opravdu účinný…

 

Vím, že ho miluju a nikdy nepřestanu. Že pro něj dokážu obětovat i život. Ještě lepší je vědomí, že on pro mě udělá to samé. To vědomí hřeje…

 

Konec je tak snadný.

Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední vzpomínky před koncem:

 1
1. trefi133
10.04.2014 [19:05]

trefi133Super píšeš krásně Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře