Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poslední cigareta

29.06.2011 (15:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 17× • zobrazeno 2887×

Bylo to už pár týdnů jsem, co se ze mě stal upír, a pořád byla spousta věcí, které jsem se učil. Nelitoval jsem. Díky tomu, že mě Carlisle přeměnil, jsem nejen přežil, ale navrch jsem získal sílu a rychlost, o které se mi ani nezdálo - a především Rose. Mou krásku s blond vlasy. Sladká jako nejlepší zákusek, občas něžná jako plyšový medvídek, jindy se měnila ve vášnivou dračici. Nikdy jsem nad láskou zvlášť nepřemýšlel, ale to, co jsem cítil k ní, bylo tak obrovské, že jsem se divil, že se mi ten cit vůbec vejde do srdce. Zvětšovalo se to, dokud to nevyplnilo každý atom mého těla, a i tak jsem občas čekal, že se začnu silou lásky nafukovat jako balon.

Až potud bylo všechno v pořádku, jenže… Byla jedna věc, co mi chyběla. Dřív – před přeměnou jsem byl docela silným kuřákem. Co mi přestalo bít srdce, nezapálil jsem si. Pozoroval jsem ostatní a nikdo z nich nekouřil, takže jsem neměl příležitost říct si o cigaretu. K mému překvapení nepřišel žádný absťák, a tak vlastně nebyl jediný důvod, abych si zapálil. Dýchat jsem nepotřeboval, tak k čemu by bylo nasát do sebe kouř? Jenže já to chtěl vyzkoušet. Několik dní jsem přemýšlel, jak to udělat, abych se nemusel nikoho ptát a přiznat se tak. Styděl jsem se za svou slabost – zvlášť, když ostatní vypadali tak dokonale.

Nakonec mi pomohl Edward za pomoci té vlastnosti, kterou jsem na něm tak nesnášel. Dával jsem si pozor, abych na cigarety a svůj plánovaný pokus nemyslel, když byl poblíž, ale jednou se ke mně přikradl tak tiše (a nebo jsem byl příliš zahloubaný do možností, kde cigarety vzít), že jsem si ho všiml až ve chvíli, kdy se začal tiše smát.

Dotčeně jsem se na něj podíval a Edward dal před sebe ruce v omluvně obranném gestu, aniž by se však přestal smát.

„Promiň, Emme, ale tvoje problémy bych vážně chtěl mít. Ty jsi neskutečný. Jako novorozeného by tě mělo zajímat tolik věcí a ty se soustředíš právě na tenhle hloupý lidský zlozvyk.“

Zasyčel jsem – můj stud se měnil ve vztek. Jestli mi nehodlal pomoct, mohl mé myšlenky ignorovat. O posměch jsem nestál.

Edward přikývl a trochu se zklidnil. „Omlouvám se. Pomůžu ti, když ti na tom tak záleží. Za čtvrt hodinu na mě počkej za domem.“

Náhle mě zalila vlna vděčnosti. Kývl jsem a zastavil jsem ho, než se stihl rozběhnout pryč. „Díky, Edwarde! Vážně si toho cením.“

Edward se usmál a vesele na mě zamrkal. „V pohodě, brácho! Jsem rád, že jsi tu s námi. A… předpokládám správně, že ostatní se o tomhle nemusí dozvědět?“

Trochu zahanbeně jsem přikývl a znovu jsem zopakoval své poděkování.

* * *

Když mi Edward podával krabičku, poťouchle mu jiskřily oči. Ušklíbl jsem se a on v odpověď trhl rameny. „Měl bys vyrazit někam dál. Nemusíš nám tu kazit vzduch.“

To už se nepokrytě křenil. Tak on se mi bude smát? Já mu ještě ukážu. Tvářil se, jako kdyby se kouření dalo zapomenout. Ne, že bych toužil po tom znovu si na to navyknout, když mi přeměna nějakým zázrakem tuhle závislost odpárala, ale chtěl jsem znovu zažít pocit držet cigaretu, dívat se, jak z ní stoupá dým, cítit vůni hořícího tabáku a poválet kouř po jazyku. I když neucítím totéž, jako když mi před pár měsíci naplnil plíce a nikotin mi proudil v krvi, mohlo by být fajn si zavzpomínat.

Zastrčil jsem krabičku do náprsní kapsy, mávl jsem na něj a rozběhl jsem se pryč. Už jsem vymyslel, kde se schovám. Bylo to jedno místo, kam jsem před pár dny náhodou zabloudil. Skalní římsa dost vysoko na to, aby mi zajistila samotu a neviditelnost pro lidi dole, mi naprosto vyhovovala.

Ověřil jsem si, že nade mnou není nikdo nezvaný, ležérně jsem se opřel o tvrdou stěnu a vytáhl jsem krabičku. Když jsem zahlédl značku, ušklíbl jsem se. No, aspoň že na mně Edward nešetřil. Strhl jsem celofán i stříbrný papír a vyklepl jsem cigaretu. Dával jsem si na čas. Jestli to má být moje poslední cigareta, proč z toho neudělat rituál? Krabičku jsem zase zastrčil a ucítil jsem očekávání. Jaké to bude? Líbil se mi ten pocit – takový jsem míval, když mě Rose sváděla. Usmál jsem se a poválel jsem cigaretu mezi prsty. Přivoněl jsem k tabáku a pak si cigaretu zvolna vložil do úst. Z kapsy kalhot jsem vytáhl stoprocentně spolehlivý Zippák a uhodil jsem dlaní do škrtátka. Plamen vyskočil jako na povel. Pár vteřin jsem na něj zíral a teprve pak jsem ho přemístil ke konci cigarety. Chytla bez problémů, ale nevoněla vůbec tak skvěle, jak jsem si představoval. Ústa mi začal plnit kouř, ale na rozdíl od dřívějška nebylo žádnou slastí cítit chuť cigarety na jazyku. Jakmile jsem ho poslal dál, začal mě pálit krk. Tvář mi zkřivil úšklebek a víc než rád jsem přebytečný kouř vyfoukl. Vyndal jsem cigaretu ze rtů a rozpačitě jsem se na ni podíval. Tohle měla být má poslední cigareta? S uspokojením jsem ji dobře mířeným cvrnknutím poslal přes římsu dolů do hlubiny. Tohle teda zapotřebí nemám.

Hmátl jsem do náprsní kapsy a zbytek krabičky jsem mezi prsty drtil tak dlouho, dokud z ní nezbyl jen prach se slabou vůní tabáku. Trochu lítostivě jsem si uvědomil, že jsem právě znovu objevil zklamání. Můj druhý dokonalý život má své mouchy – není v něm místo pro zlozvyky.

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední cigareta: