Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poslední boj

12.09.2010 (16:00) • Adrianne555 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1957×

Puma zavrčela. Stála proti mně v obranném postoji a připravovala se k boji. O chvíli později se odrazila a skočila. Bleskově jsem se vymrštila a puma skočila na prázdno. Přistála jsem jí na zádech. Zavrčela a snažila se mě setřást. Zakousla jsem se jí do krku a ucítila teplou krev na jazyku. Hltavě jsem pila a ukojila tak několikadenní žízeň, která mě pálila. Když jsem skončila, odhodila jsem mrtvou pumu do nedalekého křoví a vydala se domů. Jak jsem později zjistila, nikdo tu ještě nebyl. Šla jsem se převléknout. Zhruba za hodinu se vrátili ostatní. Sešla jsem dolů do obýváku a zaslechla Carlislea:

„Co budeme dělat?“ Pár dalších hlasů mu vzrušeně odpovídalo. Spustila se vášnivá debata. Nedalo mi to a šla jsem zjistit, co se děje.

„Vypadali jako novorození,“ řekl Jasper. Carlisle přikývl.

„Co se děje?“ zeptala jsem se.“

„Viděli jsme cizí upíry lovit nedaleko Forks. Byli to novorození, což znamená, že se živí lidskou krví. Nebude trvat dlouho a napadnou i obyvatele městečka,“ řekla mi Alice.

„Musíme je zastavit dřív, než se do toho vloží Volturiovi. Ara by asi zajímalo, kdo je stvořil a myslím, že by si odpověděl sám, ať už je odpověď pravdivá, nebo ne.“ Carlisle se podíval na Bellu.

„Mohl by si myslet, že jsem to byla já?“ zeptala se zděšeně Bella. Carlisle přikývl.

„Nebo Renesme,“ dodala Alice. Bella zavrčela. Nikdo už neřekl ani slovo a všichni se dívali na Carlislea. Vyčkávali. Carlsile po chvíli prolomil ticho.

„Rozdělíme se a budeme sledovat okolí Forks. Pokud narazíme na nějakého novorozence, zkusíme z něj vytáhnout informace a pak ho zabijeme.“

„Informace?“ zeptal se Emmett.

„Kdo je stvořil,“ odpověděl Carlisle. Ostatní souhlasili. „Teď se rozdělíme. Půjdeme po dvojicích. Bylo dobré, aby v každé dvojici byl jeden muž a jedna žena. Takže Edward a Bella, Rosalie a Emmett, Alice a Jasper. Já půjdu s Esmé.“ ukazoval na nás Carlisle.

„A co Ness?“ zeptala se Alice.

„Ta zůstane tady. Jacob se o ni postará,“ rozhodl Carlisle. Edward a Bella zavrčeli.

„Je to tak lepší, Edwarde,“ řekl Jasper.

„Kdyby zůstala s námi, bylo to pro ni příliš nebezpečné.“

Edward a Bella se konečně uklidnili a mohli jsme vyrazit.

Už několik dní jsme s Emmettem kroužili kolem Forks. Nenarazili jsme ani na jednoho upíra a Emmetta už to začínalo nudit. Byli jsme s ostatními neustále ve spojení. Ani oni neměli štěstí.

S Emmem jsme se zrovna dohadovali, jestli to nemáme zabalit, když v tom zazvonil mobil a řešení přišlo z úplně jiné strany. Volal Carlisle.

„Okmažitě se vraťte domů,“ řekl a zavěsil. Bez meškání jsme se rozběhli a za pár minut jsme byli na místě. Velice nás překvapilo, koho jsme tam mimo naší rodiny našli.

„Jsem tak rád, že vás zase vidím,“ usmál se Aro. Těsně za ním stála Jane.

„Tak dlouho jsem hledal důvod, proč vás zase navštívit, a konečně jsem ho našel.“ Podíval se na Bellu a pokračoval.

„Ale ať počítám, jak počítám, pořád mi tu někdo chybí.“

Edward se podíval na Bellu. Pak se vrátil pohledem k Arovi.

„Renesme se to netýká,“ řekl ostře.

„No dobře, dobře. Snad ji nebudeme potřebovat,“ hájil se Aro a znovu se podíval na Bellu.

„Co přejít rovnou k věci?“ navrhl Carlisle.

„To se mi líbí,“ řekl Aro. „Nikdy sis nepotrpěl na zbytečné řeči. Tak tedy k věci,“ znovu pohlédl na Bellu.

„V Seatllu opět zmizelo pár obyvatel,“ pokračoval.

„Zajímalo by mě, kdo má tohle na svědomí.“ Nespustil z Belly oči.

„Zajímá nás to stejně, jako tebe,“ řekl Carlisle.

„Viděli jsme dva cizí upíry lovit nedaleko Forks. Drželi jsme hlídky na hranicích, ale žádný tamtudy neprošel.“

„Zajímavé,“ opáčil Aro.

„Co jste měli v plánu, kdyby se nějaký objevil?“ zeptal se.

„Vytáhnout z něj, kdo ho stvořil a pak ho zabít,“ odpověděl Carlisle.

Aro se podíval na Jane.

„A co kdyby se ukázalo, že ten stvořitel je mezi vámi?“ prohlásil a střelil pohledem k Belle.

„Ne!“ zavrčel Edward a udělal krok k Arovi.

„Bolest!“ vzkřikla Jane a Edward se svezl k zemi.

„Ne!“ zakřičela Bella a chystala se ke skoku.

Emmett ji zezadu chytil za paže a zabránil jí v tom.

„To opravdu není nutné,“ řekl Carlisle.

„Bella je jednou z nás už několik měsíců. Živí se zvířecí krví, stejně jako my.“

„Několik měsíců?“ ohrnul ret Aro.

„Vím, že se ti to zdá divné, ale Bella se naučila ovládat svůj chtíč mnohem lépe, než kdokoliv jiný. Už při svém prvním lovu odolala,“ vysvětlil Carlisle.

„Opravdu?“ podivil se Aro. Nadšeně zatleskal rukama.

„Bella byla vždycky jedinečná,“ prohlásil.

„Mohl bys tedy?“ pokynul Carlisle k Edwardovi.

„Ach. No jistě. Jane?“

„Ano, pane?“ Jane přestala Edwarda hypnotizovat pohledem a podívala se oddaně na Ara.

„Jane, má milá, myslím, že jsme Edwardovi způsobili zbytečně moc bolesti.“

„Omlouvám se,“ pohlédla Jane na Edwarda. Edward kývl.

„Jsem rád, že se to vyřešilo,“ řekl Aro.

„Ale pořád zůstává spousta věcí, o kterých je třeba mluvit.“

„Myslím, že to zvládneme,“ řekl Carlisle.

„Můžete se v klidu vrátit.“

„Ale no tak, příteli, snad si nemyslíš, že bych vás opustil bez pomoci. Do konce svojí existence bych si vyčítal, kdyby se komukoliv z vás něco stalo.“ Aro vypadal, že to myslí vážně.

„Velice si tvé velkorysosti vážíme,“ řekl Carlisle. Vtom se ozvalo zvonění.

„Mohl bys mě pustit?“ sykla Bella na Emmetta.

„Jo jasně.“ Emmett uvolnil sevření a Bella se natáhla pro telefon.

„Jaku?“ ohlásila se.

„Dobře. Díky.“ Zavěsila.

„Máme pustit televizi,“ oznámila nám. Jasper vzal ovladač a zamířil na cíl.

„Městečkem Forks otřásla zdrcující informace,“ oznamovala nám moderátorka. „Téměř dva dny je nezvěstný jeden z obyvatelů. Jedná se o devatenáctiletého chlapce Mikea Newtona. V pondělí ráno se vydal do školy, domů už se nevrátil. Zoufalí rodiče prosí: Pomozte ho najít.“

„Proboha,“ vyjekla Bella. Moderátorka pokračovala. „Chlapec je 167 centimetrů vysoký, má krátké, světle hnědé vlasy a modré oči. Na sobě měl modré rifle, bílé tričko a zelenou šusťákovou bundu. Pokud jste ho někde zahlédli, podejte zprávu na policejní ředitelství ve Forks. Další informace přineseme ve večerním vysílání.“ Všichni němě zírali na obrazovku. První se vzpamatovala Bella.

„Musíme něco udělat. Hned!“

„Uklidni se Bello," řekl jí Carlisle

„Táta! Je tam táta!“ kříčela Bella.

„Má pravdu,“ řekl Edward. „Nemůžeme dovolit, aby se Charliemu něco stalo. Musíme bojovat.“

„Prozradilo by se, kdo jsme. Nemůžeme riskovat,“ řekl Carlisle.

„Ale stejně tak nemůžeme riskovat, aby to odnesl Charlie,“ zavrčela Bella.

„Dobře,“ řekl nakonec Carlisle.

„Čtyři z nás se vydají sledovat Forks. Ostatní zůstanou tady.“

„Fajn,“ souhlasila Bella.

„Emmette, Esmé, Alice a Jaspere, mohli byste?“ otočil se na ně Carlisle. Přikývli a zmizeli.

„Pořád trváte na tom tu zůstat?“ otočil se pro změnu Carlisle na Ara.

„Samozřejmě,“ kývl Aro.

Čekali jsme. Večerní vysílání nepřineslo žádné nové informace. Mike Newton byl stále nezvěstný.

Ani od Esmé, které Carlisle volal, jsme se nedozvěděli nic nového. Chvíli po tom, co Carlisle zaklapl telefon, se na obrazovce objevila nám známá moderátorka.

„Ve Forks dál mizí obyvatelé. Pohřešují se další dva lidé. Osmnáctiletá Jessica Stanleyová a dvaačtyřicetiletý policejní ředitel Charlie Swan. Zmizeli minulou noc a nikdo netuší, kde mohou být.

Policie si neví rády a žádá o pomoc.....“

„Ne! Ne! Ne!“ křičela Bella.

„Jak se to mohlo stát?“

Carlisle okamžitě volal Esme. Tvrdila, že Charlie odjel včera ráno na stanici a ještě odtud neodešel. Nikoho neviděli.

„Je čas,“ rozhodl Carlisle.

„Myslím, že nás ostatní potřebují.“

Bella byla značně nervózní. Toužila po pomstě. Před pár hodinami jsme našli kousek od Forks Charlieho tělo a bylo skoro nemožné ji dostat zpátky. Když konečně povolila, byla rozzuřená. A zraněná na duši. Esmé ji litovala, že nemůže vypustit tu obrovskou bolest, která jí drásala srdce. Edward se ji snažil uklidnit. Marně.

Alice najednou zbystřila.

„Oni....“ hlesla.

„Co je? Co vidíš Alice?“ ptal se jí Jasper

„Přijdou sem. Pohromadě. Chtějí....“

„Co chtějí ,Alice?“ vložila se do toho Bella.

„Zabíjet. Mají žízeň,“ dokončila.

„Kolik?“ zeptal se Jasper.

„Deset,“ odpověděla mu Alice.

„To zvládneme,“ řekl Emmet.

„Kdy?“ položil další otázku Carlisle.

„Dnes v noci.“

Blížila se půlnoc a ve Forks byl zatím klid. Několik párů očí se upíralo směrem, kterým se měli upíři objevit, a my ostatní jsme stáli v pozadí, připraveni k boji. Jane a Aro stáli opodál a napjatě sledovali celou situaci. Čtyři páry očí vepředu náhle zbystřily a my jsme zaujali obranný postoj. Na silnici před námi se objevily čtyři postavy.

„Počkáme na ostatní a potom se rozdělíme,“ řekla jedna z nich.

Zbylých šest se objevilo během chvilky.

„Pozabíjejte všechno živé, co uvidíte,“ nakázal jim jeden.

„Jakmile budou všichni mrtví, zmizíme odtud.“

Carlisle se na nás na všechny podíval, abychom se připravili. Za chvíli vyrazíme.

„Teď!“ šeptl Carlisle a vyskočili jsme. Překvapení upíři se během chvilky vzpamatovali a začali se bránit. Máchali kolem sebe rukama. Byli naprosto nezkušení. Nebylo těžké je skolit. Utrhla jsem hlavu jednomu rusovlasému klukovi a šla po dalším. Po pár minutách tu zůstali jen tři, ti nejzdatnější, ale netrvalo dlouho a padli taky. Jednoho skolil Carlisle, druhého já a třetího Alice.

Ani Bella se nedala zahanbit a zabila nejméně tři z nich. Pak bylo po všem. Armáda novorozených byla potlačena a my měli na kontě další vítězství.

Pořád tu ale zůstávala jedna nezodpovězená otázka. Kdo armádu novorozených stvořil? Zřejmě někdo, kdo nenávidí Forks. Nebo někoho z obyvatel.

„Pokud na něco přijdete, dejte nám vědět,“ prosil Aro. Chystali se k odjezdu.

„Samozřejmě,“ slíbil Carlisle.

„Buďte tu všichni zdrávi. Doufám, že se zase brzy uvidíme,“ loučil se Aro.

„I ty buď zdráv, příteli. Vyřiď pozdrav i tvým bratrům.“

„Jistě.“

Když odjeli, všichni podezřele zmlkli. Najednou nebylo co říct. Bella stále zuřila a zároveň trpěla ze ztráty svých přátel a svého otce. Už ho nikdy neuvidí. Nikdo neví, jak dlouho se bude trápit, ale vím zcela jistě, že se jednoho dne vzpamatuje. A zapomene. Teď má jiný život. Život, který si sama vybrala. A ve kterém se musí naučit chodit a vydávat nějaké oběti. Jakékoliv.

O několik dní později se ozval sám Aro. Oznámil nám, že našli a zabili onoho stvořitele.

I když jsme sami chtěli vědět, kdo to byl, výsledek nás velice překvapil.

Byl to muž. Muž s čokoládovou pletí a karmínově rudýma očima. Muž, kterého jsme už dávno považovali za mrtvého. Muž, který „vstal z mrtvých“ a přišel pomstít svoje zabité druhy.

Laurent. Takže tehdy ho vlci nezabili. On jim unikl. Přišel pomstít Victorii a Jamese. Stvořil si armádu, stejně jako Victorie. Věděl, že nemůže zabít nás, proto zabil lidi blízké Belle. Aby aspoň někdo trpěl. Aby trpěl ten, kvůli komu se sputil tenhle kolotoč neustálých bojů, vítězství, radosti a zklamání.

Ale neuspěl. Když zjistil, že jsme jeho armádu pozabíjeli, odjel alespoň do Volterry, pomstít další smrt. Smrt svojí družky Iriny. Jenže nevěděl, že kdo se postaví v boji proti Volturiovým, je synem smrti...

Teď už to ví. Dívá se na nás z nebe nebo pekla? A existují tyto světy vůbec? A jestli existují, dostane se do nich i někdo našeho druhu? Samozřejmě jen v případě, pokud zemře? Tohle už nikdy nezjistíme. Ještě celá staletí budeme chránit náš druh. Svoji rodinu. My to zvládneme.

Jsme přece Cullenovi, no ne?

KONEC

Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední boj: