Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poprvé - První vize Alice

24.11.2009 (19:39) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3019×

První vize Alice

Pohled Alice:

Píše se rok 1920 a mě je 19. Zrovna jdu domů od své kamarádky za svojí matkou. Je teplá srpnová noc, co jiného byste od Mississippi čekali??

Šla jsem a už byla tma, byla jsem pár metrů od domu, když najednou mě někdo nadlidskou rychlostí zatáhl do tmavé uličky. Zakousl se mi do krku, najednou se ode mě odtrhl.

Začala strašná bolest, bylo to, jako by jsem byla přivázaná k nějaké pomyslné hranici. Rozpoutala se bitva uvnitř mého těla. Oheň se rozšiřoval po celém mém těle, až do konečků prstů.

Nevím, jak dlouho to trvalo, když z ničeho nic začala bolest ustupovat. Oheň se soustředil uvnitř toho jediného orgánu, srdce. Srdce mi bylo jako o závod, jako by mi chtělo vyskočit  hrudi. Slyšela jsem jeho tlukot buch, buch, buch,  a pak vynechalo, zaslechla jsem poslední dutě znějící BUCH.

Bolest už jsem skoro necítila. Cítila jsem se naprosto prázdná, ale za to silná, jako bych mohla ovládnout svět. Moje srdce nebilo, ale já přesto žila, tedy jestli se to tak dá říct.

Chvíli jsem takhle ležela, ale po chvíli jsem otevřela oči.

Viděla jsem, že jsem v lese. Byla tam tma, ale i přesto jsem viděla všechno, stromy, květiny, malé noční broučky a poletovali okolo mě světlušky. Slyšela jsem zurčení vzdáleného potoku. A pak mi to došlo, na všechno jsem si vzpomněla.

Já jsem upír, ten co mě kousl do krku byl musel také být upír a přeměnil mě. Moje matka mi o upírech vyprávěla, ale já na ně nevěřila, myslela jsem si, že to jsou jen pohádky, výmysly, mýtické bytosti, a teď jsem jedním z nich i já. Přišlo mi to legrační, že nevěříte, že něco existuje a pak se tím sami stanete.

Věděla jsem, co je to za krvelačná monstra. Rozhodla jsem se, že já jím ale nebudu. Já budu žít jen z krve zvířat.

Řekla jsem si, že půjdu na lov, a pak se uvidí co dál, alespoň se zbavím té příšerné bolesti v krku, bylo to, jako by mi tam řezalo snad tisíc žiletek. Jedním ladným pohybem jsem se ve zlomku vteřiny zvedla ze země.

Když najednou se něco stalo. Stála jsem v povzdálí a dívala se na krásného muže, jak bojuje. Muselo mu být  devatenáct nebo dvacet a byl překrásný. Najednou vize skončila a já zase stála na tomhle místě v lese.

Řekla jsem si, že tohoto muže jen tak nenechám. Měl červené oči, takže musel zabíjet lidi, zkusím ho přivést na vegetariánství, nevypadal, že by se mu ten boj líbil, ale zase upíra k něčemu donutit je těžké, pokud vám nerozkazuje jiný upír. Teď jdu, ale na lov.

Když jsem ulovila dva jeleny rozběhla jsem a šla hledat toho krásného muže.

Hledala jsem ho asi třicet pět let. Až jsem ho jednoho dne našla ve válce mezi jihem a severem.

Přišla jsem za ním a oslovila ho, viděla jsem, že se do mě také zamiloval. Zjistila jsem, že se jmenuje Jasper a že je mu dvacet let.

Klidně se mnou odešel a říkal, že je rád, že se mu zabíjení nikdy moc nelíbilo. Přivedla jsem ho na vegetariánství. Žili jsem spolu asi rok. Když jednoho dne přišla vize o rodině jménem Cullenovi. Jasper mi řekl, že je zná z vyprávění, že to jsou také vegetariáni.

Po dvou letech jsme je našli a přidali se k nim.

Nyní žijeme s nimi a jsme všichni šťastní.