Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poprvé - První lekce baletu Belly Swanové

12.11.2009 (07:15) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3130×

První lekce baletu Belly Swanové

„Mami, já tam nepůjdu!“ snažila jsem se ještě jednou přesvědčit mojí mámu.

„Ale zlatíčko! Uvidíš, budeš skvělá!“ snažila se mě matka uklidnit, zatímco jsem se obouvala.

„Mami...“ pokusila jsem se naposledy jí přemluvit, ale máma nasadila nesmlouvavý výraz.

Ach ano, moje matka a její výmysly, právě teď jí napadlo že bych mohla chodit na balet!

Já která zakopne i o vlastní nohy.

„Bello! Určitě se ti tam bude líbit a najdeš si kamarádky.“

Ztrápeně jsme se podívala na matku a předala jí jasný vzkaz. Nebude

Máma mě rozjařeně popadla za ruku a táhla ven z domu.

„Pospěš zlato!“ popoháněla mě, ale já jsem se jen loudala.

Občas jsme si připadala mnohem starší, mnohem starší než na svých 8 let.

Zato moje matka byla ve svých 30 mentálně mnohem mladší. Chovala se jako teenager.

„Bello! Ale už tě mám dost! Na ten balet prostě budeš chodit!“  naštvala se najednou máma.

„Tak jo,“ vzdychla jsem odevzdaně a nechala se mámou táhnout na svojí první hodinu baletu.

Vběhli jsme do budovy baletu. Matka se podívala na hodinky Bylo půl hodiny do začátku lekce.

„Tak ahoj zlatíčko! Já už musím jít, po baletu si tě vyzvednu.“

Rozloučila se se mnou moje matka. „Pa mami.“

Matka se na mě naposledy povzbudivě usmála a pak odešla.

Prohlédla jsem si čekárnu. Byla velká, zeleně vymalovaná. Skrz jedno z oken bylo vidět do tanečního sálu. Právě tam tančili profesionální baletky. Byla nádhera se na ně dívat, jak jakoby plují vzduchem. Škoda že já tohle nikdy nebudu umět. Já se svojí proklatou šikovností.

Nezbylo mi než čekat na svoje utrpení.

Minutová ručička pomalu ale jistě měnila svoje místo.

Tik, ťak, tik, ťak, tik, ťak, tik, ťak...

Teď už zaujímala místo u číslovky 9. Pomalu jsem vstala a šla směrem k šatně.

Hned, jak jsme vešla, všimla jsme si dvou dívek, které okolo mě někdy před 10 minutami prošli.

Prohlédla jsme si všechny svoje budoucí kolegyně.

Většina byla rozjásaná, nahlas se bavila s jinými dívkami, ale vzadu, v koutku seděla jedna ustrašeně vyhlížející.

Došla jsme k ní „Můžu?“ ukázala jsem namísto vedle ní.

Jen kývla „Já jsem Bella. Jak se jmenuješ ty?“ Dívka se na mě podívala „Jasmine.“

„Chodíš sem už dlouho?“ Jasmine zavrtěla hlavou.

„Jsem tu prvně.“ Usmála jsme se. Spiklenecky jsme se na ní podívala a pak vytáhla tabulku čokolády, kterou jsme doma tajně šlohla „Dáš si?“

Jasmine se usmála a vzala si ode mě jednu řadu.

Když jsme snědli půlku tabulky, byl nejvyšší čas se převléknout. Všechny dívky si oblékly trikoty a měkké cvičky. Většina dívek si na hlavě vytvořila krásné drdoly, jenom mě nešel. Teď mi na oplátku pomohla Jasmine. Stočila mi moje hnědé kadeře do úhledného drdolu a pak mě vzala za ruku „Pojď!“ a obě dvě jsme běželi za ostatními.

Sál byl podlouhlý, stálo v něm velké stereo a pak televize. Kolem dokola byli zrcadla a taky tyče. Dokonce i na sloupech byla zrcadla.

„Dobrý den, jsem vaše učitelka Geraldine. Někteří mě znají, ale vidím tu taky nové tváře.“

Když mluvila o nových tvářích podívala se hlavně na mě a Jasmine.

„Tak si dáme rozcvičku“...

Po baletu

Znaveně jsme si sedla do šatny „Já jsme mrtvááááááá!“ poslední písmenka jme protáhla v zívnutí.

Jasmine se usmála „Já taky.“

Sedla jsme si na lavičku „Ale byla to docela zábava...“ Nato se Jasmine znova začala smát.

„Hlavně jak jsi uklouzla po podlaze při rozběhání...a nebo jak jsi zakopla o svoje vlastní nohy ke konci hodiny.“

„To jsem celá já.“ řekla jsme a začala se převlékat do svého starého oblečení.

„Tak ahoj Bello!“ rozloučila se se mnou Jasmine a já už jen čekal na mámu.

Samozřejmě že by to nebyla ona kdyby přišla pozdě.

Sice budu mít zítra hezkých pár modřin z těch mých držkopádů, ale nakonec to taky nebude tak hrozné.Popravdě už jsme se těšila na další hodinu s Jasmine a hlasitým smíchem ostatních dívek kdykoli sebou švihnu...

...Kdybych tenkrát věděla co všechno se v tom sále ještě stane...