Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poprvé - Jak Esme poprvé navrhla dům

05.12.2009 (11:25) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 3215×

Jak Esme poprvé navrhla dům

Od chvíle, kdy mě Carlisle proměnil, se mi změnil svět. Tolik volného času a nic na práci. Nejprve jsem byla novorozená a báli se mě pouštět ven samotnou, konečně se to změnilo a já byla ráda. Bohužel stále jsem neměla přátele a jako upírce se mi budou shánět těžko.

Nemám žádnou zálibu, která by mě naplňovala. Carlisle chodí do nemocnice a Edward hraje na piáno. Oba mají co dělat, ale já jen, když je někdo z nich doma. Už jsem přečetla snad všechny knihy a přerovnala celý dům.

„Jsem doma!“ ohlásil se ode dveří můj miláček.

„Ahoj!“ pozdravila jsem.

„Měli bychom se stěhovat!“ prohlásil, když jsme se usadili v obývacím pokoji.

„Kam?“ zeptal se trochu mechanicky Edward.

„Ještě nevím, jen jsem to s Vámi chtěl napřed probrat. Na tomhle místě jsme už dost dlouho a myslím, že brzy budeme nápadní.“ Usmál se, jeho úsměv mě tolik povzbuzoval.

„Dobrá a Esme, by mohla zařídit nový dům,“ usmál se na mě Edward. Tázavě jsem se na něj zadívala a tak pokračoval. „Baví tě to, je to vidět. Neustále něco přerovnáváš a doplňuješ. Alespoň se zabavíš, když bude Carlisle v práci.“

„Nejsem si jistá…“

„Ale já jo!“ přerušil mě Edward a povzbudivě se usmál.

„Taky souhlasím, přece bys to nenechala na nás dvou chlapech!“ zasmál se Carlisle.

„Máš pravdu, to by nebylo dobré!“ jen jsme se tomu zasmáli a Edward nenápadně vyklidil pole.

„Jak ses měla celý den?“ zeptal se Carlisle zvědavě.

„Dobře, opravdu!“ dodala jsem, když jsem zaznamenala jeho poněkud utrápený pohled. „A ty? Jak sis užil den?“ nechtěla jsem, aby to znělo příliš zvědavě, ale já opravdu byla. Za celou tu dobu jsem neměla co dělat a každý změna, nebo jen vyprávění byly dobré.

„V nemocnici bylo dnes několik těžkých zranění. Vždy si říkám, jak někdo může něco takového udělat.“ Zakroutil hlavou. Jemně jsem ho pohladila a políbila.

***

Další den jsem si už chystala vše potřebné, na velké stěhování a připravování. Byla jsem tak šťastná, že můžu něco dělat, něco co opravdu stojí za to. Něco za čím bude výsledek a bude to prospěšné.

Popadla jsem noviny s inzeráty a začala je procházet. Pokud šlo o město, byly jasné představy. Pokud možno málo slunce a nějakou hezkou nemocnici za rohem. Začínala jsem mít plán…

Nakonec jsem našla hezký malý domeček v lesích poblíž Port Wirgin Coast. Ihned jsem ho zamluvila a druhý den se tam vydala.

***

„Je dokonalý!“ zkonstatovala jsem, když jsem jej poprvé uviděla. Byl trochu rozpadlý, ale to nebyl žádný problém. Bylo to přesně něco pro nás.

„Jste si jistá?“ zeptal se trochu nejistě majitel.

„Naprosto!“ ujistila jsem ho. Zařídili jsme vše podstatné a já se začala zabývat opravou a rekonstrukcí domu.

Nechala jsem opravit stěny a celý domeček natřít na bílo. Byl dokonalý, trochu pohádkový, ale ne moc. Prostě tak akorát pro tři upíry.

„Přivezli jsme ty barvy, madam!“ zavolal na mě najatý malíř. Šla jsem za ním a ihned mu dala instrukce.

„Tak nahoře jsou tři ložnice, na dveřích jsou lístečky, jak mají být vymalovány. Spodní patro bude povětšinou v bílé a béžové. Buďte tak laskav a dejte si záležet.“ Usmála jsem se.

„Jinak to ani neumím!“ zasmál se postarší malíř. Nechala jsem ho pracovat a vydala se do blízkého starožitnictví.

Byla jsem jako v sedmém nebi. Edward měl pravdu, tohle mě bavilo a naplňovalo. Ve starožitnictví jsem objevila krásné kousky. Starožitnou postel a skříň. Postele nepotřebujeme, ale proč ji nemít!

Nakoupila jsem i jiné starožitné „cetky“ by tomu někdo řekl, pro mě to však byly poklady, díky kterým bude domeček přesně tak akorát útulný a krásný.

Stavila jsem se ještě do několika obchodů a nechala si vše nakoupené odvést až k našemu novému domečku.

***

Po návratu jsem zkontrolovala práci malíře a musela jsem uznat, že se to podařilo, barvy byly přesně takové, jaké jsem si představovala. Slušně jsem mu poděkovala a zaplatila za dobře odvedenou práci.

To už na dveře klepali stěhováci z obchodů a já je pustila do domu. Všechny věci vynosili a dali do místností, které jsem určila. Jakmile odjeli, dala jsem se upírskou rychlostí do příprav a úprav.

Začala jsem horním patrem, kde se nacházely naše pokoje, Carlislova pracovna a malá místnůstka, která bude nejspíš sloužit jako kumbálek.

Carlislovu pracovnu jsem vybavila ve dřevě a na stěny přišla spousta polic na knihy. Někdy jsem přemýšlela, zda je možné jich vlastnit takové množství. Naproti dveřím jsem postavila starožitný stůl, jeden z těch poctivě vyřezávaných i s krásnou židlí. Jedna volnější stěna posloužila na obrazy, kterých měl Carlisle za svou existenci také spoustu. Parkety podlahy, dokonale ladily k dřevu a bílo – zlatavá stěna krásně doplňovala přemýšlivou atmosféru.

Pokračovala jsem do dalších dveří, kde byla koupelna. Tohle nebyla místnost, denního použití, přesto jsem s ní byla spokojena. Bílé kachličky, občas doplněné modrým vzorem. Byla jsem spokojená, přidala jsem jen pár rekvizit pro hru na lidi. Přece jenom co kdyby a pokračovala v práci.

Na řadu přišel můj a Carlislův pokoj. Zde jsem využila starožitnou postel s nebesy. Překvapovalo mě, jak se moje malá pohádka plní v realitu. Na zem jsem položila hnědý koberec, který krásně doplňoval béžové stěny. Na jedné straně pokoje byly ještě dveře do šatny a na té druhé další police na knihy. Zajímavé, jak se v našem domě uplatňují.

Přešla jsem k Edwardovu pokoji a zamyslela se. Na stěny jsem nechala použít uklidňující zelený odstín a pro „odpočinek“ jsem zvolila pěknou moderní bílou pohovku. Snad se mu bude líbit. Do středu pokoje jsem umístila atypický kobereček v hnědo-zelené barvě. Na stěny umístila police na vinylové desky od Debyssyho a jiných. Jako v ostatních místnostech i zde jsem musela pamatovat na police na knihy. Zajímalo by mě, zda je tomu tak i v jiných rodinách. Nakonec jsem uznala, že i tento pokoj se snad bude líbit, ale zabydlet si ho musí sám.

Nakonec tohohle dne jsem sice nebyla vyčerpaná fyzicky, ale psychicky celkem jo. Rozestavěla jsem poslední nábytek spodního patra a rozhodla se dát si pohov. Na jeden den a jednu upírku toho bylo dost.

***

Hned se svítáním a novou energií jsem se dala do rozestavování posledních malých kousků. Takových těch drobností, které dělají dům domovem. Věcí, bez kterých to nejde.

Krásnou broušenou vázu jsem postavila přímo nad krb, který dominoval krásnému obýváku. Ihned před ním byla krásná pohodlná pohovka, na které scházely snad už jen malé polštářky, které jsem samozřejmě měla. Rozložila jsem je a rázem zalapala po dechu. Přesně tohle tomu scházelo. Na malý konferenční stolek jsem položila ubrus a svíčku.

„Přesně tak to má být!“ řekla jsem si pro sebe.

Přesunula jsem svou pozornost na vstupní halu a tu během chvilky proměnila v místo hodné setkávání a vítání hostů.

Domeček to byl vskutku dokonalý. Taková moje malá osobní pohádka, jen v téhle pohádce hlavní roli sehráli upíři.

***

„Tak jo, pojďte se podívat!“ vyzvala jsem své kluky.

„Esme, nech toho!“ zavrčel Edward, kterému se jako vždy nelíbilo, že něco tajím.

„Vydrž!“ napomenula jsem ho a Carlisle se ušklíbl.

„Tak už nás nenapínej, lásko!“ zaprosil a já je vedla do domu. Ihned v předsíni zalapali po dechu a já nevěděla, jak se tvářit. Být člověk jsem rudá jako rak. Ano tahle práce mě bavila, ale nebyla jsem si jistá! Přece jenom!

Pár minut ještě probíhali dům a z jednotlivých místností se ozývalo jen: wow, páni, no teda… A podobné slova.

„Jsi jednička, mami!“ políbil mě na tvář Edward a přísahala bych, že je to poprvé co mě tak oslovil.

„Děkuju, chlapče!“ objala jsem ho a čekala na Carlisla, kterého bylo slyšet z pracovny.

„Ten jen tak nepřijde!“ zasmál se Edward. Tázavě jsem se na něj zahleděla a tak svou myšlenku rozvedl: „Zamiloval se do stolu a židle ve své pracovně.“

„A ták, no já doufala, že se mu bude líbit!“ usmála jsem se.

„Líbit? Miluji ji! Tebe samozřejmě víc, ale je to dokonalé!“ pochválil mě.

„Děkuji!“ poděkovala jsem a sklopila zrak.

Bylo to poprvé, co jsem opravdu udělala něco, co mě bavilo a co mě naplňovalo. Bylo to poprvé, co jsme za sebou viděla výsledek a ještě se to líbilo i lidem, pro které jsem to dělala.

„Jsem rád, že sis našla zálibu!“ políbil mě Carlisle a já věděla, že takhle to má být! Konečně jsem si ve své dlouhé věčnosti našla koníčka.

Restaurování domů je přece jen krásná práce. A časem kdo ví, třeba se rodina rozroste a my budeme potřebovat větší dům. To bude místností!