Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poprvé - Belly a Edwarda první noc na ostrově Esme - 2. verze

28.12.2009 (18:35) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 5747×

Belly a Edwarda první noc na ostrově Esme

Ach ty vzpomínky…

°°

„Ne, prostě ne!“ vyjel na mě rozzuřeně.

„Slíbil si to,“ zašeptala jsem se slzami v očích.

„Můžu tě zabít, proč to nechceš pochopit? Já tě nechci a nemůžu ztratit,“ na konci se mu zlomil hlas. Chtěla jsem ho jít obejmout, ale hned jak zaregistroval můj pohyb, uskočil na druhou stranu pokoje. No bezva, to se ho už nesmím ani dotknout?!

„Edwarde, no tak. Já vím, že mi neublížíš,“ snažila jsem se o co nejpřesvědčivější tón, ale pořád v něm bylo slyšet zoufalství smíchané se zklamáním.

Z protějšího rohu se ozvalo zuřivé zavrčení, až jsem o krok ustoupila. Nebylo to moc příjemné, ale věděla jsem, že to dělá naschvál, aby mi nahnal strach.

„Prostě ne! Jak ti to mám jinak říct?! Chceš to jiným jazykem? Čemu na „ne“ nerozumíš?!“ vypadal být hodně naštvaný, ale já se nehodlala vzdát. Slíbil to! Já jeho podmínku splnila, proč on nechce mou?!

„Edwarde…“ víc jsem říct nedokázala, slzy mi vyklouzly z očí a z hrudi se vydraly vzlyky. Z rohu jsem slyšela povzdychnutí, ale nic víc. Nepřišel mě obejmout, utišit… A takhle to bude pořád?! Už se mě ani nedotkne?! Ach jo, to teda bude manželství…

Nevím, jak dlouho jsem seděla schoulená na zemi a snažila se zadržet slzy a vzlyky. Ale jedno vím jistě – Edward tam už nebyl. Nevím, kdy odešel a ani kam, ale v téhle chvíli mi to bylo jedno. Teď pro mě byl lhář a zrádce, který neplní sliby.

A já husa si ho vzala! Jak jsem mohla být tak naivní a doufat, že dva prstýnky změní situaci? Že potom se u bát nebude? Proč jen jsem tak blbá!!!

Začaly se mi klížit oči, tak jsem se radši přesunula na postel, kdybych náhodou usnula, ať nespím na zemi. Hned jak jsem si lehla do nadýchaných peřin, v tu ránu jsem byla tuhá.

Když jsem se ráno vzbudila, cítila jsem, jak si někdo hraje s mými vlasy. Nebylo těžké uhodnout, kdo to byl, a protože já to uhodla, vyskočila jsem z postele a omotala si okolo sebe deku, kterou jsem byla přikrytá.

Pak jsem se na něj podívala a musela se v duchu zasmát jeho zmatenému obličeji.

„Co je, lásko?“ zeptal se, stále vykolejený mým předchozím jednáním.

„Já myslela, že se mě nesmíš ani dotknout. Přece ti nebudu nabourávat sebeovládání mou blízkostí,“ řekla jsem ironicky a sladce se na něj usmála.

Jeho tváří proběhlo pochopení a už otvíral pusu, aby něco řekla, ale já ho zastavila.

„Nechci nic slyšet,“ a s tím jsem odešla do koupelny, kde jsem strávila následující dvě hodiny.

Po dlouhé koupeli jsem uznala, že jsem vykoupaná do zásoby a šla do šatny spojující pokoj s koupelnou si vybrat to správné oblečení.

Měla jsem štěstí, že to Alice viděla, protože nevím, jak bych hledala dlouhé oblečení mezi letním. Dokonce mi to zabalila, zlatá sestřička.

Rozbalila jsem dárkový papír a z balíčku vyklouzl lístek.

Dobrý nápad. Alice

Tomu jsem se usmála a začala si oblékat to, co mi moje nejlepší kamarádka a sestra v jednom nakoupila.

Když jsem se viděla v zrcadle, musela jsem se rozesmát ještě víc než poprvé. Tmavomodrý rolák a černé zateplené kalhoty s uvázaným svetrem okolo pasu není zrovna vhodné oblečení na tropický ostrov. Na ten se spíš hodí to spodní prádlo schované pod ním, teda pokud se tomu dá říkat spodní prádlo.

Na hlavu jsem si ještě nasadila čepici s bambulkami na stranách a vydala se do kuchyně, odkud se linula skvělá vůně.

Vešla jsem dovnitř a uviděla Edwarda, jak dává na talíř míchaná vajíčka. To mi snad dělá naschvál! Moc dobře ví, že po nich bych se utloukla a že za ně mu odpustím vše… Ale dnes to bude jinak.

Přišla jsem k němu.

„Můžu?“ zeptala jsem se a čekala, až uhne.

Otočil se po mě a vykulil oči, až sem si myslela, že mu vypadnou. Škoda, že nemám po ruce foťák, měla bych perfektní vánoční dárek pro Emmetta.

Otevřel pusu, ale nevydal ze sebe hlásku. Párkrát otevřel pusu, ale ani jednou se mu nepodařilo promluvit. Začala jsem se smát, až jsem spadla na zem. Okamžitě ke mně přiskočil a chtěl mě zvednout, ale já se nenechala a dál se smála. Zamračil se.

„Nesměj se! Mohla si se zranit! Nemůžeš na sebe dávat pozor?!“ opět začal být naštvaný, poslední dobou se ho to nějak drží.

„O-o-n-n-o to jin-nak –nej-nejde,“ dostala jsem ze sebe.

„Měl si se vidět,“ dořekla jsem to po chvíli, kterou jsem potřebovala na uklidnění.

Znovu se zamračil a tentokrát se mu podařilo mě zvednout, vzal mě do náruče a šel směrem do naší ložnice. Tam mě položil na postel a zabalil do obou dek tak, že jsem se od krku dolů nemohla pohnout ani o milimetr.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se ho, když už se obracel k odchodu.

„Jdu zatopit. Když je ti taková zima…“ a pohledem sklouzl k mé čepici. V té chvíli mi to docvaklo. On mi oplácí to předtím! No to ne, chlapečku!

„Okamžitě mě vymotej!“ zakřičela jsem, naštval mě teda řádně. Jen se na mě usmál a pokračoval v cestě. Tohle mu nedaruju!

Začala jsem se vymotávat, no spíš víc zamotávat do dek, ale nakonec se mi to přece jenom podařilo a já se konečně mohla převléct z toho zimního oblečení do něčeho odpovídajícího teplotě. A tím měli být plavky. Jen počkej…

V šatně jsem našla další lístek od Alice, tentokrát u spodního prádla.

Vem si ty modré, budou ti slušet nejvíc. Alice     (P.S.: Dnes už to vyjde ;)) )

Zařídila jsem se podle její rady a oblékla si je.

,Měla pravdu, musím uznat, že mi opravdu sluší,‘ pomyslela jsem si při pohledu do zrcadla. Naposledy jsem se na sebe podívala a pak co nejtišeji sešla schody a vyšla ven. Potom jsem se rozeběhla po pláži a skočila do moře…

„Bello! Bello, kde jsi?!?“ slyšela jsem křičet Edwarda. Nejspíš mě nemohl najít a teď mě šel hledat. Ale je divné, že mě necítil. Že by to bylo tou vodou? Nebo měl až takový strach, že ho to nenapadlo? No, nebudu ho trápit, nejsem jako on…

„Tady jsem,“ řekla jsem normální hlasitostí a plavala zase o kousek dál. Viděla jsem, že jde směrem k moři, takže ví, kde jsem, a tak jsem se mohla v klidu potopit a sledovat podmořský život.

„Tohle mi nedělej,“ ozvalo se mi těsně u hlavy hned, jak jsem se vynořila. Lekla jsem se a trošku se napila vody. A on se začal smát!

„Je to tvoje vina, tak se nesměj!“ okřikla jsem ho hned, jak slaná voda opustila moje dýchací cesty.

„Ale no ták, nebuď naštvaná,“ přiblížil se ke mně a políbil mě.

To mě překvapilo. Co se mu stalo? Spadl a pohnul se mu mozek? Že by se mě „už“ mohl dotknout?

Nejprve jsem byla rozhodnutá jen čekat, až ho to přestane bavit, ale nedalo se to vydržet. Pomalu jsem tála jako nanuk na slunci, až se roztála docela a polibky mu začala oplácet.

Ani nevím jak, ale najednou jsme nebyli ve vodě, ale na pláži a on ležel na mě, jednou rukou se podpíral, aby mě nezamáčkl a druhou mi přejížděl po obličeji.

Teď už jsem se nemohla držet, teď už ne… A jestli bude zase naštvaný, tak jedině na sebe. Může za to on…

Pořád jsem čekala, kdy to skončí, ale pořád nic...

Rukou jsem mu vklouzla pod tričko a začala jezdit po jeho dokonalých svalech. Ach…

Po chvíli letěl bůhví kam vrchní díl mých plavek a jeho černé tričko ho hned následovalo. Pak šli dolů jeho kalhoty a zbytek mých plavky…

,To je ta nejkrásnější noc mého života a jsem si jistá, že si ji budu navždy pamatovat…‘ pomyslela jsem si a nechala se v jeho náručí vynést do ráje. °°

Byla jsem opřená o Edwardovo rameno a s úsměvem vzpomínala na naši, sice opožděnou, ale nádhernou svatební noc. Tenkrát jsem si říkala, že si ji budu pamatovat navždy, a taky že ano.

I když jsou mé lidské vzpomínky zamlžené, tuhle si pamatuji velmi jasně. Jak by taky ne, vždyť díky ní jsem teď upírkou a hlavně matkou toho nejkouzelnějšího dítěte na světě, mé malé Renesmé…