Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pomstím tě, Jamesi! 1/2

08.11.2010 (17:15) • Veronixika • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1201×

Informace

Rasy: upíři, lidé, lovci

Postavy z Twilight: Victoria, James

Část první

  Jdu po vůni mé kořisti. Mladý muž jde temnými uličkami. S Jamesem jsme se rozdělili, on šel za tím druhým chlápkem. Najednou na něj narazím, usměji se a přijdu blíž.

 „Dobrý den, krásná dámo,“ usměje se na mě ten chlápek. Obvykle bych mu za to dala ještě pár minut, ale dnes jsem měla moc velký hlad, a tak jsem k němu přistoupila a zakousla se mu do krku, ani nestihl zakřičet a padl k zemi, byla jsem plná nové síly, a tak jsem šla zpět.

  Najednou jsem uslyšela Jamesův křik, rychle jsem se rozeběhla tím směrem, ale nechápala jsem, kdo by mohl někomu, jako je James, ublížit. Byli jsme mrtví, mohl nás zničit pouze oheň.

 „Jamesi,“ zakřičela jsem když jsem přiběhla blíž, ale bylo pozdě. Přede mnou stál velký bernardýn, ale za chvíli už tam stála žena. Ani jsem se nenadála a už zápalka z jejích rukou padla na hromadu Jamesova roztrhaného těla. Za chvíli byla pryč, až teď jsem si uvědomila, co se stalo. Někdo mi zabil mou lásku, mé srdce, mou druhou polovinu!

 „Pomstím tě, Jamesi,“ slíbila jsem ještě, a pak se vydala uličkami najít vraha.

  Další noc jsem ji znova viděla. Zničila dalšího upíra a já věděla, že by stejně snadno roztrhala a spálila mě. Nevěděla jsem, jak to dělá, a tak, když jsem ji občas potkala v její lidské podobě, hned jsem utekla a dumala nad tím, jak ji zničit.

  Nakonec se odstěhovala, šla lovit jiné upíry. Pochopila jsem vše. Věděla jsem, že je to lovkyně upírů. Znala jsem jejího manžela, který měl být na jídelníčku mého Jamese. Bodlo mě v hrudi, už nikdy Jamese neuvidím. Věděla jsem, že kdybych mohla, plakala bych. Chtěla jsem umřít, setkat se s ním znova, ale musela jsem první zničit tuto hroznou bytost.

  Po dlouhém, měsíčním pozorováním jsem si všimla, že ta žena se vlastně pohybuje v podobě bernardýna jen v noci, ale pak se nemůže proměnit zpět, dokud nevysvitne slunce. Její tajemství bylo odhaleno a já už měla vymyšlen svůj geniální plán.

  Jednou, když šel její manžel z obchodu, počkala jsem si na něj před mou oblíbenou uličkou, kam jsem vodila své oběti.

 „Dobrý den,“ pozdravila jsem ho.

 „Dobrý den, my se odněkud známe?“ zeptal se.

 „Jistě, pojďte, prosím, se mnou a já vám to vysvětlím,“ usmála jsem se na něj mým oslňujícím úsměvem. Na chvíli zaváhal.

 „Dobře, ale musím být brzy doma,“ řekl a vyšel za mnou. Když jsme došli na konec uličky, zastavil se. Chytla jsem ho pod krkem a vyzvedla do vzduchu. V tom jím prošlo zděšení, jeho srdce začalo bít rychleji. Nejspíš už pochopil, co jsem zač.

 „Co chcete?“ zeptal se mě.

 „Jen potřebuji vaši pomoc, pane. Je proti našemu zákonu, aby o nás věděl člověk…“ začala jsem mluvit o našich zákonech a vůbec o upírech.

 „…každý člověk, který o nás ví, musí být zničen!“ nasucho polkl a ještě více se vyděsil.

 „Ale můžu udělat výjimku,“ usmála jsem se na něj, „když mi prokážete službu,“ dodala jsem.

 „Jakou službu?“ zeptal se vyděšeně.

 „Když uděláte to, oč vás požádám, možná vás ušetřím,“ usmála jsem se.

 „Jistě, co si přejete?“ zeptal se.

 „Vezměte telefon a zavolejte vaší manželce,“ přikázala jsem. Uposlechl. Jen co se pozdravili, jsem mu mobil sebrala.

 „Dobrý den,“ pozdravila jsem.

 „Kdo jste?“ zeptala se.

„Tady pokládám otázky já, mám vašeho muže, lovkyně. Sejdeme se dnes v pravé poledne v malé uličce naproti restauraci Gigant. Přijďte sama a včas, jinak ho zabiji,“ nadiktovala jsem si podmínky a ona souhlasila. Bylo to až příliš snadné.

Přesně v poledne jsem přišla do uličky, už tam stála.

 „Dobrý den,“ usmála jsem se na ni.

 „Kde je můj muž?“

 „Otázky pokládám já. Mám vás v šachu. Nejste zase tak chytrá, jak jsem si myslela,“ roztáhla jsem svůj úsměv.

A pak si to nejspíš uvědomila, její srdce začalo bít rychleji. Už mě nic nemohlo zastavit. Vykonám pomstu, kterou jsem slíbila Jamesovi! A tak jsem přišla blíž, srdce jí bilo maximální rychlostí. Věděla, že je toto její konec. A pak jsem se soustředila jen na to, abych ji nekousla, voněla docela pěkně, ale já věděla, že je smrtelně jedovatá. Z posledních sil se mi pokoušela ubránit a hodila po mě tyčí, která stála vedle ní. Já ji ale jednoduše chytila a má pomsta byla dokonána. Do pár minut její život vyprchal, ale já cítila stále touhu zničit další lovce, a tak jsem se vydala zpět do jejího domovského města, abych zjistila, kde naleznu další jako je ona.

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pomstím tě, Jamesi! 1/2: