Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pomsta chutná po krvi - Stmívání

29.08.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 3200×

Viktorie:

Za to zaplatí!!!! Přísahám, že ji zabiju. Dám si ji k večeři. Ta odporná proradná holka. Ta a ti její upíří ochránci. Ti vegetariáni! Odporné! Hanobí náš druh. Vrhají na něj světlo dobroty a východiska. Jak si to můžou jenom dovolit! Jak můžou popírat naši přirozenost. Já tu holku zabiju, i kdybych u toho měla umřít. Pomstím se Jamesi. Moje lásko. Nenechám tvoji smrt jen tak. Největší potupa je, že nás zradil Laurent. Ten křivák. To se považoval za vůdce. Pche. Při první příležitosti nás zradil. Taky se zaslouží smrt. Nic jiného.

Vylezla jsem ze svého úkrytu a plná nenávisti hleděla k nemocnici. K přirozenému buffetu, kde všude je spousta krve na dosah ruky, ale mě zajímalo jediné. Pokoj té holky! Té Belly. Nechutné. Jak se mohl upír zamilovat do jídla? To je nepřirozené! Nestačí, že popírají přirozený zdroj potravy, ale ještě se paktují s lidmi!

Kdyby tohle viděli Volturiovi, hned by přijeli a roztrhali celou tu rodinku na kusy a ty kusy pak naházeli do krbu na zátop. Přesně tak jako to udělali mému Jakešovi. Já si, ale počkám. Počkám si na příhodnou chvíli a dostanu tu holku a dotáhnu práci mého druha. James měl pravdu. Ta zloba toho upíra bude daleko zábavnější než smrt té holky.

Nastražil jsem uši a poslouchala co se děje u ní v pokoji.

„Nemůžeš mě opustit. To…to…ne…ne. To nedělej, prosím.“ On ji chtěl opustit? No, alespoň jedna dobrá zpráva, i když.

„Milujitě Bello.“ Ještě jednou to řekne a vážně nezůstane jenom u její smrti.

„Neopouštěj mě.“

„Neopustím Bello.“

„Tak příště nic takového neříkej!“ Dej si pozor, aby ses nerozbrečela.

„Slibuju.“

Tak teď už si můžeš být naprosto jistá, že tě neopustí. O to se postarám. Pomalu jsem se zvedla a pomalým krokem odcházela pryč. Připravit si svůj plán pomsty. Pomsty, která bude chutnat po krvi. Jen si počkám na vhodnou příležitost.

Trvalo ještě pár dní než ji propustili z nemocnice. Stále jsem cítila krev. Byla cítit úplně všude, kudy prošla. Už jsem se nedivila, proč tolik Jakešovi voněla a ne jen jemu. Zřejmě i ten vegetarián měl menší problémy se ovládat.

Volvo zaparkovalo před jejím domem, ve kterém žila se svým otcem. Pche. Jak lidé můžou žít celý život na jednom místě? Svět je velký a s takovými možnostmi.

Jako první vystoupil ten upír, Edward. Jo Edward tak se jmenuje. Jeho pach bych nezapomněla. Smrdí jako několik dní stará zvířecí mršina. A taky se podílel na smrti Jamese. Obešel auto, normální lidskou rychlostí a otevřel dveře spolujezdce. Pomohl vystoupit té holce. Belle, ale už teď je mrtvá. Společně pak šli k domu. Bella teda spíš kulhala, protože měla na v něčem navlečenou nohu. Přesně jsem si nebyla jistá, co to je. Nikdy jsem to nepotřebovala a když jsem ještě byla člověk, tak to ještě neexistovalo.

Jako první do domu vešla ona. On hned v závěsu. Srdce jejího otce tlouklo rychleji. Možná z radosti nebo ze vzteku, kdo ji dovedl.

„Ahoj tati. Tak jsme tady.“

„To vidím.“ Ta ironie v jeho hlase mě potěšila. Taky nebyl zrovna nadšený s kým milovaná dcera chodí.

„Chtěl jsem se Vám omluvit, pane Swane.“

„Tak to bys měl, protože se málem Bella kvůli tobě zmrzačila.“ Tohle bylo příjemné poslouchat. Slyšet ten vztek a zlobu, která naprosto jasně byla za jeho hlasu znát.  Docela jsem mu fandila.

„Tati, Edward za to nemůže. Jsem prostě nešikovná a špatně jsem si vyložila to co mi řekl. Jednala jsem příliš impulzivně.“ Jednala jsem příliš impulzivně, ale prosím tě, děvče. I hluchý by poznal, že lžeš.

„Dobře no, ale dej si na mě pozor Edwarde.“ Cože? On jí na to skočil? Teda tak to je teda ubohý. Ten její otec je opravdu důvěřivec. Z toho šlo naprosto jasně poznat, že lže a on jí na to naletěl. Tady vidím, proč jsou lidé jenom naše potrava.

„Chtěl jsem Vás pane Swane poprosit, jestli by mohla Bella se mnou na maturitní ples.“ Maturitní ples? Skvělé. Naprosto jsi mi teď nahrál Edwarde. To bude poslední místo kde budete spolu, než si tu chudinku dám k večeři.

„Na ples?“

„Ano na ples.“

„Bello, ty by jsi tam šla? Jsi si jistá?“ Jejímu tatíkovi se to nelíbilo.

„Ano tati.“ Srdce jí tlouklo rychleji. Další lež. Bože, děvče ty jsi, ale lhářka. To tě neučili, že lhát se nemá?

„Tak dobře.“ No páni. Lidi někdy dokážou lhát lépe než my. My upíři. To je opravdu neskutečné. Možná díky tomu nám tolik chutnají. Zbytek stejně nemělo smysl poslouchat. Zbývalo mi zjistit kde a kdy se ten ples bude konat. Dlouho jsem na ničem podobném nebyla. Naposledy tak před stole lety. A to je jak včera, ale za tu dobu se podobné veřejné buffety asi hodně změnili. Zřejmě by to chtělo taky nějaké šaty, abych byla okouzlující a nikdo mě nepoznal. Taky se hodně navonět a tím trochu přerazit přirozený pach. Kvůli tomu vegetariánovi, ale to už nebude tolik ve střehu.

Vydala jsem se ke škole. Tam budou určitě vyvěšené plakáty, kde se ples bude konat. Nadšeně jsem tleskla a přidala do kroku. Jelikož už bylo k večeru, moc lidí ve škole nebylo. Bleskurychle jsem se dostala do budovy, jako té noci co jsem hledala pro Jamese bývalou adresu té holky. Díky tomu ji James nalákal, ale zároveň to byl je ho rozsudek. Nechápala jsem jak ti odporní vegetariáni mohli zabít jednoho z nás? A kvůli jídlu. Tohle mi zaplatí. Budou litovat dne kdy se sem ta holka přistěhovala.

Na chodbách bylo příjemné ticho, ale stále jsem tu cítila nespočet potenciálních večeři. Stěny byly polepeny velkým množstvím barevných papírů, potisknuté neužitečnými informacemi, ale pak mi padl do oka bílý papír s nějakým chlapem ve smokingu. Stála na něm zajímavá informace. Ples ve stylu Casina Monte Carlo a Jamese Bonda. To jméno mi nic neříkalo. Jenom další šašek co upoutal lidi, ale ten hazard. Perfektní nápad. Maturitní ples byl už v sobotu. Skvělý den. Den pro moji pomstu. Strhla jsem tu pozvánku na večeři a v klidu odešla ze školy. Musela jsem si sehnat nějaké šaty, ale taky najít místo konání toho plesu. Dům stál kousek od centra. Takový klidný s velkou zahradou a altánkem. Lepší místo opravdu nemohli vybrat.

Po zbylý čas jsem se poflakovala po městě a dávala pozor, aby mě ti vegetariáni nevyčmuchali. Nenechám si pokazit svůj dokonalý plán. V pátek jsem se vloupala do jednoho obchodu v Port Angels, pro slavností šaty. Padli mi do oka krvavě rudé. Dokonalé. Oblékla jsem si je a podívala se do zrcadla. Musela jsem uznat, že bohyně pomsty na mě neměla.

Běžela jsem zpátky do Forks. K jejímu domu. Zase tam stálo jeho Volvo. Už čekal. Jedno srdce tlouklo dole a druhé v patře. Vegetarián byl s tím co tlouklo dole. Samozřejmě na koberečku u jejího otce. Pak ta holka kulhavě šla dolů.

„Alice mi půjčila tyhle šaty. Je to…“ Bellin hlas zněl trochu rozpačitě.

„…perfektní.“ Jak sladké. Už za sebe dokončují věty.

„Budu na ni dávat pozor, pane Swane.“ To se ti nepodaří Edíku.

„Hm, už jsem to jednou slyšel.“ Och jak mu fandím. Třeba bych se potom sem mohla ráno stavit, na snídani, když mi ta holka zachutná.

Vyšli společně z domu. Bella měla modré šaty a bílý svetřík. Docela jí to slušelo, samozřejmě než z těch šatů zbudou cáry. Zase jako gentleman jí Edward pomohl do auta. Už jsem se na to nemohla koukat.

Rozběhla jsem se směrem k tomu útulnému domku. Už tam bylo poměrně rušno, tak nebyl problém se dostat nepozorovaně dovnitř. Docela mě překvapilo jakou mají lidi fantazii.

Od stropu vyselo několik koulí se zrcátky. Odráželi od sebe spoustu barevných světel. Opravdu to tu vypadalo jako v kasinu. Několik stolů a hazardními hrami. Pokr, oko bere a ruleta. Možná bych měla chodit častěji na tyhle večírky. Je to tu tak živé. Plné světel a tanečníků. Prostě nádhera. Prošla jsem si ještě zahradu. Ulička ke vchodu domu bylo osvícená lucernami a takovými malými světýlky. O kousek dál stál ten altánek. Také celý osvícený. Opravdu na ničem nešetřili.

Vrátila jsem se zpátky dovnitř. Zábava byla v plném proudu. Hudba hrála pěkně nahlas. Upravila jsem si účes. Měla jsem vlasy vyčesané do drdolu a k tomu nádherné náušnice a krvavě rudý náhrdelník. Vypadala jsem jako jedna z nich, užívající si zábavy. Přešla jsem  taneční parket a začala zkoumat nějakou ruletu s barevnými poli, a pak jsem je ucítila. Neotočila jsem se, prostě dál raději zkoumala tu hloupost.

„Wow, ty mě chceš vážně zabít.“ Kdybys Bello věděla, že nejsi tak daleko od pravdy.

„Ples je důležitým milníkem. Nechci, aby ti něco uteklo.“ Jak dojemné, alespoň bude mít hezkou vzpomínku na poslední den ve svém životě.

Pomalu se procházeli po parketu a zdravili se se spolužáky. Ještě chvíli jsem se rozhodla počkat. Těch pět minut mě nezabije.

„Chceš jít ven?“

„Ano.“ Ta holka není opravdu moc společenská. Otočila jsem se a sledovala jak odcházejí ven. Přímo do toho altánku. Plán běží jako na drátkách.

Odešla jsem z hlavní místnosti nahoru do druhého patra, odkud jsme na ty dvě hrdličky měla výhled.

Začala vyhrávat pomalá píseň a oni začali tančit. Tedy Edward si Bellu vysadil na boty. Jak rozkošné a zároveň odporné. Našpicovala jsem uši.

„Kdybys ten jed nevysál mohla jsem být jako ty!“

„Nevíš co říkáš Bello. Ty nechceš být monstrum jako já.“

„Chci s tebou být navždy.“

„Jsi připravená na to teď. Teď hned?“

„Ano.“ No páni, že by mi ten vegetarián zkazil celý můj plán? Ne, to nedokáže. Místo kousnutí ji políbil na krk. Vždyť bylo jasné, že to nedokáže.

„To nemůžeš se mnou prožít dlouhý a šťastný život?“ Ten pohled. Doslova to mezi nimi jiskřilo.

„Ano.“ Ach ty lži. Ty se ti jednou vymstí Bello. Ještě spolu pomalu tančili dokud nedozněla píseň.

„Chceš donést něco k pití?“

„Ano. Stačí nějaká limonáda.“

„Hned jsme zpět.“ Tohle je moje příležitost. Seběhla jsem po schodech a přímo k altánku.

„Ahoj Bello.“ Stoupnula jsem si přímo před ni.

„Viktorie?!“

„Radila bych ti nekřičet.“ Stačil jediný krok k ní. Vzala jsem ji do náručí a bleskově utíkala pryč. Někam kde budu mít klid. Klid na pomstu a večeři. Dlouho jsme nejedla a to kvůli ní, abych si ji vychutnala.

Zastavila jsem až třicet kilometrů od Forks. Musela jsem jednat rychle než se sem přižene naštvaný Edward. Hodila jsem Bellu na zem do jehličí. Zářil jenom měsíc, ale já viděla dokonale.

„Aau.“ Bella se snažila vstát.

„Víš Bello, snad sis nemyslela, že to tak snadno skončí? Že to nechám jen tak? Nebo myslela?“ její překvapený výraz stál za vše. „Myslela. To je m líto, ale dokončím Jakešovu práci, protože tuhle byl vážně skvělý plán.“ Pomalu jsem chodila kolem ní v kruzích. Její srdce tlouklo jak splašené a dýchala neskutečně rychle.

„Co chceš Viktorie?“

„Co chci? Co bych asi tak mohla chtít? No třeba pomstu.“ Sevřela jsem ji a zvedla nad zem. Pevně jsem ji držela a pomalu drtila ramena. Začala vzlykat bolestí. „Snad to nebolí, Bello?“

„N…ne…e.“ Bolestivě sykala.

„Já si myslela, že ano.“ odhodila jsem ji zpátky na zem až to nádherně křuplo. Zařvala bolestí. Nebyl schopná pohybu. Krev se jí nahrnula do tváří a do míst zlomenin. „Tohle mohlo bolet.“ Ani se nezmohla na jediné slovo. Jen se tam na zemi svíjela bolestí. Ladně jsem k ní skočila a odhrnula pramen vlasů z její bolestí stažené tváře.

„A tohle taky asi bolí.“ Silně jsem zatlačila na ten křehký hrudník. Ozvaly se tři křupnutí a úžasný řev. Bolestný řev. Začalo mě to bavit. „Au.“ Škodolibě jsem se pitvořila, ale k dalšímu mučení nedošlo, protože mě něco silně strhnulo z Bellina těla.

„Pospíšil sis Edwarde!“ zakřičela jsem a dostávala se z jeho sevření, ale podle pachu to nebyl ten vegetarián.

„Zdravím Viktorie.“

„Laurent?“ co tady chceš, ty zrádce!“ vztekle jsem zasyčela a postavila se do bojovné pózy.

„Ale, Viktorie, přece by jsi se na mě nezlobila? Chci se jen přiživit na té holce.“

„Tak na to zapomeň.“ Rozzuřeně jsem po něm skočila.

Bella:

Bolestivě jsem otevřela oči a sledovala souboj dvou upírů. Doufala jsem, že se roztrhají navzájem. Nemohla jsem křičet o pomoc ani se hýbat, prostě nic. Špatně se mi dýchalo, díky zlomeným žebrům. Z ramene mi vystřelovala bolest do celého těla. Moje přání však nebylo vyslyšeno. Laurent měl viditelně navrch. Bez problémů začal trhat Viktorii na kusy, které házel kolem sebe jako nepotřebné a rozbité hračky.

Z Viktorie zbyly jen kusy. Díky bohu. Jenže jsem se přepočítala. Laurent ke mně pomalu došel, pohladil mě chlácholivě po vlasech a řekl: „Jen klid. To bude dobré. Jen ji spálím a hned se ti budu věnovat, srdíčko moje.“ Vstal a začal házet větve na hranici. Během malé chvilinky byla připravená. Snažila jsem se pohnout nebo alespoň vykřiknout, ale bolest mě naprosto ochromila. Klestí zapraskalo, když vzplálo. Všechny větve začal pohlcovat oheň. Laurent upíří rychlostí posbíral všechny Viktoriiny části a naházel je do ohně. Hleděl na tu podívanou, smál se jako smyslů zbavený.

„Teď si jdi za Jamesem Viki. Oba jste mi lezli krkem.“ Otočil se ke mně a oči mu zapláli. Nepostřehla jsem jeho pohyb a už byl u mé hlavy. „Jsi na řadě srdíčko.“ Ledovou rukou odhalil krk. Naposledy se mi podíval do očí. Jeho ledový dech mi ovanul krk. Sbohem Edwarde.

Vykřikla jsem konečně bolestí, když Laurentovy zuby protrhli kůži a zabořili se do tepny. Začal sát moji krev. Zvedla jsem jednu ruku, abych se bránila, ale hned ji chytil a prudce s ní trhnul. Křup. Zařvala jsem bolestí.

Zatmívalo se mi před očima. V mysli se však začínali promítat vzpomínky na celý život jako film. První zkouška v beletu, krásné chvíle s mámou, vánoce s tátou, mámin přítel Phill, let do Forks. První setkání s Edwardem, náš první polibek. Jeho zlato-hnědé oči. Ach bože já ho chci ještě jednou vidět než umřu. Prosím. Najednou jsem cítila příšernou zimu. Chladli mi ruce i nohy. Konec byl už blízko. Dovolte, abych naposledy mohla spatřit Edwarda.

Laurent si mě vzal do náručí a sál dál. Myslela jsem jenom na Edwarda. Na jeho dokonalou tvář. Jeho chladné dotyky. Naposledy jsem si vybavila jeho dokonalý hlas. Slyšela jsem naposledy zabušit své srdce, pak už nic nebylo.

Jenom věčný pád do nicoty. Pád co nikdy nekončí.

Miluji tě Edwarde Cullene.

Edward :

Běžel jsem po pachové stopě co za sebou zanechala Viktorie. Unesla Bellu. To ne, nesmí se jí nic stát. To nedovolím. Byl jsem asi tři kilometry od místa kde jsem Viktorii cítil, když mě do nosu udeřila silná vůně Belliny krve smíchaná s hořícím dřevem a pachem dalšího upíra.

„Ne!“ když jsem bleskově doběhl na místo, spatřil jsem jak Laurent odhazuje Bellino tělo na zem. Její srdce netlouklo. Byla mrtvá.

„Ne!!!“ zařval jsem a vrhnul se na Laurenta. Začal jsem ho rvát na kusy. Ty hned skončili v ohni, kde už hořelo jedno tělo. Jakmile jsem s ním skončil, rozběhnul jsem se k Belle a vzal ji opatrně do náručí. Oči měla otevřené a plné bolesti. Moje prsty lehce přejeli po její tváři, aby navždy zavřeli její čokoládové oči, do nichž jsem se zamiloval.

Lehce jsem Bellu konejšil v náruči a vzlykal. Za malou chvíli přiběhli mí sourozenci. Nenamáhal jsem se, abych zvednul hlavu.

„Edwarde?“

„Je mrtvá Alice. Já jsem ji nezachránil. Umřela kvůli mně. neměl jsem ji na ten hloupý ples brát.

„To není tvoje vina. Teprve před pár minutami mi přišla ta vize.“ Alice si sedla vedle mě a lehce mi obtočila paže kolem hrudníku.

„Neměl jsem ji nechávat samotnou.“

„Ty za to nemůžeš Edwarde.“

„Mijuji tě Bello. Navždy!“

Nikdo:

Edward se sourozenci odnesl Bellino tělo zpět do Forks. Charlie tomu nemohl uvěřit, málem Edwarda zastřelil, když mu to řekl, ale zbraň raději otočil proti sobě. Za týden se konali dva pohřby. Přiletěla Bellina matka s manželem, která se psychicky zhroutila.

Ve Forks nastal smutný čas. Nikdo nemohl uvěřit tomu co se stalo. Cullenovi se hned po pohřbu odstěhovali. Edward utekl do Itálie, do Volterry kde v pravé poledne vyšel na slunce. Nemohl bez Belly žít. Jeho poslední slova si budou Volturiovi pamatovat navždy.

„Budeme spolu navěky Bello. Miluji tě!“

Jenže i po smrti ti dva nebyli spolu.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta chutná po krvi - Stmívání: