Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pomoc, moje tělo!

21.05.2012 (15:15) • Jerryn • FanFiction jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 2268×

Neřešitelný problém, přesto očekávatelný. Problém byl ten, že Nessie je v pubertě. To by samo o sobě nebyla 3. světová válka, ale ta její náladovost. Hrůza. Kdybych viděla to, co teď mám před očima, tak jsem nikdy nechtěla žádné děti. I když...

Povzdechla jsem si - už poněkolikáté. „Nessie, otevři ty dveře.“ Nic. Žádná odezva.

„Nessie, okamžitě je otevři a přestaň trucovat!“ volala jsem přes ty dveře už netrpělivě. Ne že bych neměla sílu jako Superman, ale respektovala jsem svobodnou vůli.

„Já netrucuju, jsem nemocná!“ zamumlala téměř plačtivě. Už jsem chtěla vrazit do dveří jako Robin Hood s blonďatou hřívou. Zarazila mě však ruka Emmetta. Jasně, vypadal, že jej moje snažení upřímně baví.

„To chce pořádnýho mužskýho,“ vysvětloval, snad tomu i věřil. V duchu jsem se pošklebovala. Když jsem nepochodila já, tak Emmett nemá šanci.

„Renesmé, otevři, nebo...“ hartusil jako největší tvrďák. Ale já moc dobře věděla, jaká je citlivka. Hlavně když jsme měli chvilku pauzy kvůli stavu naší rozbité chaloupce.

„Nebo mi dáš ránu či mi zazpíváš?“ utahovala si Nessie z mého médi. Kdyby byla jiná situace, určitě bych se začala smát.

„Hezky jsi to vyřešil,“ poznamenala jsem, přičemž jsem si vysloužila ukřivděný pohled.

„Ale no tak! Máme kvůli tobě zavolat Belle, Edwardovi, Alici, Jasperovi, Esmé a Carlisleovi? Aby přerušili lov jen kvůli tobě?“ zkoušela jsem hrát na její svědomí. Většinou to zabíralo, když už nic jiného.

„Ne,“ zafňukala. „Ale já jsem nemocná. Potřebuju pomoc.“ Zvedala se ve mně vlna rodičovského pudu. Někdy jsem zapomínala, že jsem neplodná.

„Co je ti, Nessie? Zavolám Carlisleovi, ať tě vyšetří,“ začala jsem s panikou v hlase. Může to být něco vážného.

„Rose, Nessie předstírá. Jinak by nás pustila dovnitř a řekla, co a jak,“ uklidňoval mě Emmett. Zároveň však taktizoval, aniž by si toho možná všiml. Dobrý tah.

„Já nelžu a nepředstírám,“ zakřičela Nessie ublíženě. Jedna, dva, tři a hele. Dveře se rozrazily a v nich stála Nessie. V ohromné koupelně přešlapovala taková drobná, maličká postavička. Mít ochranářské pudy je za trest. Přestože jsem si to plně uvědomovala, nemohla jsem si pomoci.

„Svěřím se se svým problémem, ale mám podmínky,“ začala trochu váhavě. Mnula si ruce, jako kdyby byla nervózní.

Musela jsem zatnout zuby, protože bych jinak k ní přiskočila a drtila ji v náručí. Moje roztomilé dítko.

„Zaprvé, to řeknu Rose,“ předložila svojí první podmínku. „Jenom Rose,“ dodala nekompromisně, když spatřila první záblesky Emmettových námitek.

Otočila se na mou maličkost. „Zadruhé, nechci, aby se to někdo dověděl, jasný.“ Z té holčiny něco bude. Už teď v raném věku dokázala šikanovat upíry.

„Pro mě dobrý.“

„Já nesouhlasím. S Rose nemáme žádné tajnosti,“ reagoval Emmett podle mých očekávání. A teď se určitě zatvrdí i Nessie.

„No, tak já jdu zas okupovat koupelnu.“ Vzdorovitě si založila ruce na prsou.

„Emmette, běž mi ulovit něco k nakousnutí. Mám už žízeň,“ odháněla jsem Emmetta v planým pokusu. Ani jeden mi neskočil na lep.

„Fajn,“ rezignovala Nessie. „Mám nějaký červený pupínek na zádech.“

Šokující. Tak tuto odpověď jsem nečekala. A to už něco znamená, vylekat upíra. Nessie se otočila a trochu si odhrnula značkové tričko. Uprostřed zad se tyčil majestátný beďar. V životě jsem nic podobného neměla, ale už jsem tu věc jednou, dvakrát spatřila. Fuj! Já, jakožto perfektní i v lidském těle, jsem nikdy neměla nic podobného.

„Jo, to jsem měl taky. Měl jsem to přímo na levý půlce,“ odtajnil Emmett s úsměvem svou hrůznou zkušenost. Úplně jsem oněměla.

„Počkej, já ti ho vymáčknu.“ Přiskočil ochotně k Nessie a začal se činit. Musela jsem stočit pohled jinam, bylo to nehorázně nechutné.

Nessie prohlédla hotové dílo v zrcadle a hned byla šťastnější.

„No, pak mi začínají růst prsa, boky, chlupy v podpaždí. Dokonce mi i tam dole rostou chlupy,“ svěřila se teď Nessie ochotněji.

Nevěřila jsem, ale upír může mít infarkt! Emmett jej málem měl, když slyšel tyto věci.

„Opravdu jsem měl odejít,“ mumlal otřeseně, když odcházel z domu. Jeho maličké zlatíčko se začíná klubat v ženskou. Prostě chlapi - ti nedokážou pochopit tak bizarně lehké věci.

„Nessie, to je přeci úplně v pořádku. Nejsi nemocná,“ vysvětlila jsem a oddychla si.

„Takže jsem v pořádku?“ rozveselila se Nessie a začala se smát na celé kolo.

„Ano, akorát se musíš holit, jestli nechceš být zarostlá,“ smála jsem se taky. A ještě hlasitěji, když se zvenku ozvalo zoufalé zaúpění.

Prosím, neberte tuto povídku vážně. Původně sloužila jen k tomu, abych se odreagovala. Snad Vás aspoň trošičku pobavila. :)

Autor: Jerryn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pomoc, moje tělo!: