Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Plán, co má zničit štěstí...

05.06.2011 (19:45) • Renessme • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2692×

Bylo to jako pohádka. Každý se na něco chystal. Bella se chystala říct Edwardovi radostnou zprávu, Edward ji chtěl požádat o ruku a Alice se chystala na vánoční nákupy (jak by taky ne). Jenže Tanya se chystala jim to štěstí překazit.

Bella:

Byla jsem doslova v sedmém nebi. Chtěla jsem Edwardovi oznámit, že jsem těhotná, dnes večer. Chtěla jsem ještě zajet k doktorovi se ujistit, že je moje miminko v pořádku. No, ono to bylo pro všechny takové malé překvapení. Byla jsem ráda, že to nevěděla ani Alice, což už je hodně velké štěstí. Bylo právě několik dní před Vánoci a venku už byl sníh.

Jela jsem velice opatrně; opatrněji než před tím a to už je co říct. Jenže čekalo mě neštěstí. Lépe řečeno - Tanya. Byla strašně rozzlobená, že jsme byli s Edwardem spolu, ale já se snažila si jí nevšímat. Najednou jsem uviděla přes cestu spadlý obrovský strom, který bych jen tak neobjela. Vystoupila jsem si, abych zavolala Edwardovi, jenže jakmile jsem vystoupila, někdo mě zatáhl do lesa a uspal.

Probudila jsem se v nějaké jedoucí dodávce s lepící páskou přes pusu a zavázanýma rukama. Cítila jsem se trošičku malátně, jako kdyby mi někdo bral krev. Chtěla jsem rozpoznat řidiče, ale měl přes hlavu kuklu. Začala jsem kopat nohama; chtěla jsem se vysvobodit z těch obvazů. Jenže zase jsem skončila s něčím páchnoucím kapesníkem pod nosem.

Edward:

Moje životní láska někam odjela a nikomu nechtěla říct kam. Chystal jsem se na dnešní večer, ale za hodinu mě přerušily něčí smutné myšlenky. Seběhl jsem z pokoje dolů a uviděl jsem Tanyu s krví na rukou.
„Edwarde! Bella se vybourala, byla jsem poblíž a chtěla jsem pomoct, ale bylo tam tolik krve a pak to auto vybouchlo a já jsem všude cítila benzín a...“ Pak se rozvzlykala.

Nevěřil jsem těm slovům, které teď řekla. Jako kulka jsem vystřelil z domu a běžel po Tanyině pachu. Doběhl jsem k hořícímu vraku jednoho auta, které pachlo krví - Bellinou. Podlomila se mi kolena a zařval jsem: „Nééé.“

Když mě ostatní doběhli, Alice začala vzlykat, Esmé taky a Jasper s Emmettem jen mlčeli. Rosalie začala vzlykat taky a Carlisle se tvářil silně zarputile. Když jsme přišli domů, vběhl jsem do svého pokoje, sedl si na sedačku a vložil hlavu do dlaní. Za chvíli za mnou přišla smutná Tanya, ale pečlivě si přede mnou chránila myšlenky.

„Edwarde, Bella mi ještě něco stihla říct,“ zašeptala. Okamžitě jsem vzhlédl a řekl: „Co ti řekla?“

„No ona chtěla, abys byl se mnou, že ví, že budeš šťastný. To bylo její poslední přání,“ řekla tlumeným hlasem. Chápavě jsem přikývl.

O měsíc později...

Tanya poté rozhodla, že bude svatba, že to chtěla Bella. Svatba byla přesně měsíc po té nehodě. Tanya byla velice šťastná, ale já jsem ji odmítal, když se se mnou chtěla vyspat. Snažil jsem se o co nejmenší fyzický kontakt. Šlo mi to dobře, protože moje srdce zůstalo u Belly, jenže její poslední přání bylo jasné.

Přesto jsem se snažil mu odolat.

Bella:

Chovala jsem v náruči moji malou Renesmé, která po náročném porodu usnula. Nikdo mi nepomohl, ale přesto jsem byla silná; kvůli ní. Zabalila jsem ji do deky, kterou mi hodil ten, co mě tady držel. Ano, je pravda, že jsem jídlo dostávala dvakrát denně, ale Nessie to vůbec nevadilo, protože byla taky hodně odolná. Někdy mi sem dával můj věznitel krev - pro Nessie. Ale říkal, že je to tajné a že o té krvi nesmím nikomu říct.

Nessie jí říkám proto, že Renesmé bylo poměrně dlouhé jméno a na Ness si stejně brzo zvykla. Uslzenýma očima jsem se koukla na toho muže; nevypadal zrovna šťastný, že mě tu drží. Chtěla jsem vědět, proč to dělá. Teď jsem se na to připravovala. Byl to asi měsíc, co mě tu držel, ale já jsem to nevěděla jistě. Nadechla jsem se a zeptala se: „Proč mě tu držíš? Ještě k tomu s mou novorozenou dcerkou.“

„Znáš Tanyu, že ano?“ zeptal se. Byla jsem velice překvapená, že se mnou mluví.

„Ano. Nebyla nadšená, že jsme spolu s Edwardem byli,“ odpověděla jsem mu.

„No, ona mi řekla, že mě miluje. A já hlupák jsem jí to uvěřil. Ale řekla mi, že jí mám v něčem pomoct a pak že budeme moct být spolu. Nařídila mi, že tě tu mám držet. Byl jsem překvapen, že jsi těhotná. Ano, přiznávám, že jsem asi hloupý, ale ne dost na to, abych věděl, že těhotenství trvá víc než dvacetosm dní. A když jsem zjistil to s tou krví... věděl jsem, že něco není v pořádku. Tanyu jsem naposledy viděl, když tě unášela. Pak už byla s nějakým upírem,“ zašeptal a já jsem zalapala po dechu. Ona byla s Edwardem.

„Hele, já vím, že ti to už asi došlo, ale ona tě nemiluje a snažila se dostat Edwarda - toho upíra. A víš, kdo je Edward?“ zeptala jsem se rychle a zoufale. Nechápavě zavrtěl hlavou. „Je to Nessiin otec!“ Málem jsem to vykřikla. Po tváři mu přelétlo pochopení a pak se zeptal: „Chceš jít za ním?“

Začala jsem horlivě přikyvovat. Pomohl mi si stoupnout si s Ness v náručí a vydali jsme se k východu. Otevřel mi dveře a posadil do auta. Rychle jsme vyjeli. Všimla jsem si, že nejsme moc daleko od Forks. Nessie se trošku zavrtěla a upřela na mě svá čokoládová kukadla. Políbila jsem ji na čelíčko.

Když jsme byli ve Forks, viděla jsem, že je tam málo lidí. Pak jsem uviděla všechny ty mašle.

„Rychle!“ vykřikla jsem na něj. Zastavili jsme před kostelem. Vyběhla jsem z auta a běžela do kostela. Uslyšela jsem z něj: „Má někdo námitky?“

Vtrhla jsem do kostela s Ness v náručí a řekla jsem nahlas: „Já ano! Je to otec mého dítěte a muž mého života!“ Doteď se díval Edward bolestně a smutně. Jakmile mě uviděl, přelétla jeho obličej něvěřícnost a pak radost. Obrovská.

„Bello!“ vykřikl a rozeběhl se za mnou.

Tanya mě sledovala nevěřícně rozzlobeným pohledem. Pak vyprskla: „Ty!!! On,“ zabodla prst směrem k mému vězniteli, „tě měl hlídat!“

Už jsem to nevydržela a začala na ni křičet.

„Cože?!? Ty se jenom opovažuješ se mnou mluvit?!? Po tom co jsi Edwardovi unesla těhotnou přítelkyni?!? Představ si rodit dítě ve strašném prostoru, jenom s kýblem vody a dekou?!? Představ si dvě jídla denně, když ještě k tomu krmíš malé dítě?!? Uvědomuješ si vůbec, jak se Nessie stýskalo po jejím otci?!?“ řvala jsem na ni z plných plic.

Pak se mi má dcerka nespokojeně zavrtěla v náručí. „Ššš, je to dobré, zlatíčko,“ zašeptala jsem své budící se dcerce. Edward celou dobu nehnutě stál. Pak zašeptal: „T-to je moje dcera?“

Přikývla jsem a podala mu ji, aby si ji pochoval. Něžně se na ni díval, pak se Ness zasmála a stiskla mu prst, kterým jí hladil po tvářičce. Zeširoka usmál. Pak se zeptal: „Tanyo, uvědomuješ si vůbec, co jsi udělala?“

„Chtěla jsem tě pro sebe. To si neuvědomuješ, že jsme stvořeni jeden pro druhého?“ zeptala se ho roztřeseným hlasem.

„Okamžitě mi zmiz z očí,“ zavrčel temně směrem k ní, „a doufej, že už tě nikdy neuvidím, jinak to dobře nedopadne!“

Tanya jenom zavřeštěla, ale utekla z kostela. Druhou stranou. Pak se ke mně Edward naklonil a políbil mě. Poté jsem mu zabořila hlavu do prsou a začala vzlykat. Najednou mě vřele objímala celá Cullenovic rodina.

Povídali jsme si dlouho do večera. Všichni mi - co se týče Ness - věřili a já jim taky nelhala. Edward se večer konečně dostal k žádosti o ruku a já přikývla.

Tento příběh jako pohádka nevypadal, ale jako pohádka skončil. Tanya se už nikdy nevrátila. Žili jsme šťastně až... na vždycky.

Doufám, že se vám moje jednorázovka líbila. Spolupracovala jsem na mé první jednorázovce s Missao.

Renessme

Autor: Renessme, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Plán, co má zničit štěstí...: