Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pár osudných škrábanců

01.04.2011 (16:00) • Baruu • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2372×

Seděla na kraji postele a vzlykala. Kolem sebe měla rozházené krajkové polštáře a přetrhanou peřinu, kterou si vehementně obmotala kolem nahého těla. Obličej schovávala do dlaní. Plakala, třásla se zimou a ještě stále byla v šoku. Nemohla nic. Ani se zvednout, ani přestat plakat, ani se uložit a snažit se usnout. Stále dokola si přehrávala situaci, která se před pár minutami odehrála. Všechno se seběhlo tak rychle. Nikdy by nečekala, že se něco takového může stát. Že něco takového může udělat. Že ona to vysloví a tím zničí všechno, co za ten rok vybudovala. Že ztratí toho, jenž ji obklopoval svou přítomností a naplňoval její duši hřejivým pocitem. Že svým zbrklým projevem vrátí to, na co už nikdy nechtěla pomyslet. Že se vrátí její druhá, zlomená a poskvrněná polovina srdce…

Ze školy se vrátila o něco dříve, protože naplánovala romantický večer pro ni a jejího dosavadního přítele. Její otec, Charlie, neměl nic proti tomu, aby se Jacob objevil u nich doma. Nevadilo mu, že se bude muset uklidit k Billymu a nechat mladým celý dům pro sebe. A dokonce mu nevadilo, že u nich tentokrát Jacob přespí.

Jeho dcera, Bella, jak jí rád říkával, byla už skoro dospělá žena. Táhlo jí na jednadvacet, tak proč jí neposkytnout trochu té volnosti. Ona vždycky moc dobře věděla, co dělá. Rozumná, chytrá, spolehlivá, tak ji vychvaloval.

Popřál Belle hezký večer a ještě předtím, než zmizel, ji obdaroval pár zkušenostmi, které by se jí snad mohli hodit. A také dbal na to, aby se mohl vrátit odpoledne zpět, aby dům stál a aby ona byla uvnitř s připraveným obědem.

Políbila ho na tvář a ve dveřích se s ním rozloučila. Zavřela za sebou a rozešla se do kuchyně, kde měla přichystané suroviny pro romantickou večeři. Neváhala a pustila se do vaření.

Jsou tomu zhruba dva roky, co ji opustil jeden moc důležitý člověk. Milovala ho a on miloval ji, alespoň to říkával. Věřila mu. Každičké slovo, které vyšlo z jeho úst, přímo hltala a nikdy se jich nepřejedla. Doufala, že právě on je pro ni stvořený a že nic a nikdo je nedokáže rozdělit. Ani jeho tajemství.

Upír. Tvor, který svým obětem vysává krev. Krvelačná bytost, nemrtvý.  I přesto jej milovala, jak jen člověk milovat dokáže. Milovala ho tak, že by dokázala obětovat svůj lidský život pro věčnost s ním. S dokonalým Edwardem Cullenem. A pak… opustil ji.

„Aaau,“ sykla bolestí, když se řízla do prstu a ranku zalila rudá tekutina. Vzpomínky, které jí kolovaly v hlavě, byly neskutečné, a přece možné. Krev. Jediná kapka a minulosti neuteče. Stále ji dohání, ale ona má Jacoba. S ním je ta cesta méně trnitá. S ním všechno utíká lépe.

S ním je konečně šťastná. Otočila se a ze skřínky vyndala lékárničku. Ranku zalepila náplastí a pokračovala v přípravě.

Ručičky na hodinách ubíhaly rychleji, než si myslela. Dodělala pár posledních úprav. Odnesla večeři do svého pokoje, kvůli které tak trochu přeorganizovala celou místnost a pak jen počkala, kdy se Jacob objeví  za oknem.

Čas si krátila knihou, kterou měla několik týdnů rozečtenou a ke které se skoro nedostala, právě díky Jacobovi, který s ní trávil každou volnou chvilku.

„Páni,“ trhla sebou a otočila se za hlasem. Věděla, že je to on, ale nesnášela, když ji vylekal.

„Omlouvám se,“ sladce se usmál a seskočil z parapetu. Jeho první kroky nejdříve vedly k Belle. Tak moc se těšil, až ji zase spatří a bude ji moct políbit. Bella si stoupla naproti Jacobovi a vyčkávala. Dlouho neváhal, uchopil její tvář do dlaně a jemně si ji přitáhl k sobě. Našpulil rty a v momentě spojil své i její v dlouhém polibku. Byla tak roztomilá a on ji tak miloval…

„Něco jsem pro nás připravila,“ pověděla hned po tom, co se od něho odtrhla, aby se mohla volně nadechnout. Opět se usmál a tentokrát svůj pohled stočil na malý stolek, který se vyjímal uprostřed pokoje. Večeře nádherně voněla a povzbuzovala jeho smysly.

Žaludek se mu rozkručel na celé kolo, až se Bella začala hlasitě smát. Věnoval jí zoufalý pošklebek a v duchu Bellu přemlouval, aby si mohl sednout a všechno to sníst. Políbila ho na tvář a pokynula mu, aby se usadil a pustil se do toho. Radost v jeho obličeji by se dala krájet.

Bella do sebe dostala pár soust a raději pozorovala Jaka, jak se cpe.

„Vynikající,“ pochvaloval Bellino dílo.

„Děkuju. Zůstaneš tu dnes přes noc?“ zčervenala.

„Co-cože?“ vykulil oči a nezmohl se na další slova.

„Budeš v noci se mnou?“ řekla, tentokrát trochu jinak, aby to Jake pobral líp.

„My dva, spolu?“ stále tomu nemohl uvěřit. Jeho Bella mu poskytuje zážitek, o kterém se jemu noc co noc zdává. Proč prostě nemůže říct, že ano, a místo toho podává tak hloupé otázky? Vrtalo ji v hlavě, proč neodpoví rovnou. Nebo s ní nechce být?

„Kdo jiný, Jaku? Jasně, že my dva,“ dodala trochu rázněji. Nadechl se a pak konečně promluvil.

„Hrozně rád, Bells.“ Skoro se jí zatmělo před očima. Proč to řekl? Bells? Vždyť takhle jí říkával… Zuby nehty se držela, aby nezačala jančit. Udržovala si vážnou tvář s lehkým úsměvem na důkaz toho, že je ráda.

Jacob si svou chybu vůbec neuvědomil, místo toho se zvedl, zvedl Bellu ze sedu a začal se s ní vášnivě líbat. Věděla, že osudný okamžik se blíží.

Copak by mu nabídla společnou noc a pak by se k němu jen tiskla? Samozřejmě že ne. Pokud něco takového nabídla, představa poklidné noci se rázem změní.

Jacob byl vždy velice vášnivý, jemný, něžný a ona se ho nebála, i přes to, že to byl vlk. Milovala ho, říkala mu, že ho miluje, říkala to všem…

Po chvíli se oba dva ocitli na posteli. Jacob se jednou rukou podpíral a tou druhou Bellu hladil po celém těle. Bella si v duchu stále opakovala, že je připravená, že to chce, ale navenek to byla roztřesená dívka, která nevěděla, co od toho čekat.

„Opravdu, Bello? Má to tak být? Má se to tak stát? Se mnou?“ promlouval mezi polibky a doufal, že odpoví ano. Modlil se, aby jej neodmítla. Vždyť už jsou tak daleko. Skoro překročili pomyslnou hranici.

Belle chvíli trvalo, než odpověděla, protože nevěděla, na co se soustředit dříve. Jestli na polibky, doteky anebo na jeho slova. Snažila se vnímat tolik věcí najednou, až se v nich doslova začala ztrácet.

„Ano,“ vydechla. Nechala si sundat tričko, domácí kalhoty a dokonce i svršek spodního prádla. Hranici už překročila, teď už nebylo cesty zpět.

Jacob dlouho neotálel a začal se svlékat také. Nakonec byli nazí oba. A ta chvíle se přibližovala děsně rychle.

A najednou… Pod náporem bolesti, slasti a touhy najednou, se prohnula v zádech. Zrychleně nabírala dech a ještě rychleji jej vydechovala. Jake na tom nebyl o mnoho lépe. Ten pocit byl tak nepopsatelný a hlavně nečekaný. Pohybovali se v rytmu toho druhého a pomalu se blížili ke konci. Bella drtila v rukou povlečení, Jacob se přemáhal, aby neudělal něco, co by neměl, a pak vykřikl. Ona s ním.

„Edwarde!“

Ta chvíle se seběhla opravdu moc rychle. Situace, kdy se dvě milující osoby milují a dívka vykřikne jméno bývalého přítele... Snad není nic horšího, co by se v tom momentě mohlo odehrát. Horší ovšem bylo, že Jacob, po pocitu plné oddanosti a touhy po Belle, se naštval takovým způsobem, jaký si ani ve snu nedokázala představit, i když jeho zvířecí stránku znala lépe, než kdokoliv jiný.

Trvalo to vteřinu, pouhých šedesát vteřin a Jacob byl najednou vlk. Zvíře, které leželo s ní v jedné posteli. A aby toho nebylo málo… Bella si z tohoto setkání odnesla pět dlouhých škrábanců na třísle. Hned potom zmizel…

Přestala plakat. Netížila ji bolest, ani stesk a už ani smutek. Zjistila něco, co nechtěla. Edwarda stále miluje. Miluje ho snad ještě víc, než odešel. Otázkou zní, jestli by byl on schopný jí ublížit, kdyby udělala chybu. Takovou chybu.

Pokojem se rozezněl telefon. Páté, šesté, sedmé zazvonění. Chtěla, aby to dotyčný položil a nechal ji být. Nenechal. Netrpělivost zřejmě byla jeho doménou.

Vstala z postele a rozešla se k mobilu. Na display se objevilo neznámé číslo a jedna SMS. Volání vypnula, i když měla pocit, že číslo volaného je jí velmi povědomé. Zalovila v telefonu a našla textovku. Jacob. Očekávala to.

„Promiň, Bello, ale my dva spolu nemůžeme být. Ty tu pijavici miluješ a ze mě si děláš jen pokusného králíka. Nevím, kde jsi vzala tolik odvahy, aby ses se mnou vyspala, ale proč jsi to udělala, když jsi věděla, že chceš spát s člověkem, kterého ani nemiluješ? Je to podlé, Bello. Jsi a budeš moje kamarádka, ale tohle bylo i na mě moc. Promiň, za ty škrábance. Jacob."

Unaveně se posadila na židli a ještě pár minut sledovala písmenka, která jí napsal. Měl pravdu. Ona pochybila, hrozně moc. Zranila ho. A k čemu to všechno bylo dobré?

Položila hlavu na desku stolu a zavřela oči. Vyrušil ji telefon, opět. Zase to neznámé číslo. Nechtěla s nikým mluvit, ale na druhou stranu, proč toho netrpělivce alespoň nevyslechnout.

„Halo?“

„Bello, Bello, jsi v pořádku? Co ti to hnusný psisko udělalo? Mám sto chutí se rozjet do Forks a nakopat mu ten jeho chlupatý zadek. Kdybys jenom věděla, jak tady trneme hrůzou, co se u tebe odehrává. A jak to, že mi to vypínáš? Bože, Bello, řekni už něco!“

„Alice?“

Autor: Baruu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pár osudných škrábanců: