Má první jednorázová povídka. Jak to asi vypadalo, když Jacob řekl Renesmé o otisku? To se dozvíte v povídce.
26.12.2010 (15:15) • skodovavera • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 8626×
Pohled Renesmé:
Seděla jsem na pohovce se strýčkem Emmettem. A víte co? Někdy dokáže být opravdu nudný. Celou dobu mi vykládal o nějakém medvědu grizzlym, co se jmenoval Mount Everest. Můžete třikrát hádat, kdo mu to jméno dal.
„Byl vysoký jako hora! Sice mi ho bylo líto, ale-“ Najednou jsem ho utnula. No, vlastně pro něj najednou.
„Hele víš co, strýčku? Já se půjdu projít. Třeba na tu louku co mi o ní táta říkal.“ A maminka popichovala, že je to jejich místo. Ušklíbla jsem se. Při téhle věci jsem ji viděla poprvé sobeckou.
„Tak to bych ti teda neradil.“
„Pročpak?“
„Můžou tam dělat věci nepřístupné nezletilým,“ řekl a ukázal na mě. Vždyť je mi už 10! Chtěla jsem vykřiknout, ale to by nemělo smysl. Pro mě to bylo dostatečné stáří, protože vypadám tak na 15. Jenže Rodina vždycky tvrdí něco jiného!
„Říkej si, co chceš, ale já prostě jdu,“ řekla jsem a vtom do někoho narazila. Byl to Jacob. Poslední dobou jsem si uvědomila, že ho miluju a doufala jsem, že on mě taky. To jsem to na vás vychrlila, co?
„Ahoj,“ řekla jsem omámeně.
„Ahoj,“ řekl mi na oplátku a usmál se.
„Nechceš se se mnou projít?“
„S tebou kdykoliv.“ Doufám, že si nenamlouvám to, jak se mnou flirtuje. Darovala jsem můj úsměv, o kterém jsem věděla, že mu neodolá. Měla jsem ho po tátovi. U něj by ho neocenil.
Nevěděla jsem, co proti sobě pořád mají. Pořád spolu soupeří, popichují se. Každopádně vím jedno: Jacob by na něj měl být milejší, jinak můžu na trvalý vztah rovnou zapomenout.
„Ta pojď!“ pobídla jsem ho a vzala za ruku. Vůbec neprotestoval - naopak. Ovinul své prsty kolem těch mých a nechal se vést. Běželi jsme do lesa. Najednou mi Jacob utekl z dohledu.
„Jacobe?“ Na místo odpovědi se mi ozval štěkot těsně u mého ucha.
„Au! Tohle mi nedělej!“ Jacob se jenom štěkavě zasmál. No zvládli byste mu neodpustit? Vyhoupla jsem se mu na záda a už jsme pelášili. Zastavili jsme se až u jedné skalky. Jacob mi opět odběhl a vrátil se i s oblečením. Jak jinak, že?
„Nessie? Musíme si promluvit.“ Byla jsem zvědavá jako stepní koza. Kdo by nebyl?
„O čem?“
„O nás.“ Málem jsem samou radostí poskočila. Jenže až pak jsem si uvědomila, jak to říká vážně. Nechala jsem ho mluvit.
„Víš, já, já…“
„Nechceš se mnou být,“ pronesla jsem do ticha.
„To ne!“ Malá jiskřička naděje se mihla a potom zase zmizela. Nemohl to myslet vážně. Prostě nemohl.
„Miluju tě,“ ujistil mě. Já jsem tomu, ale pořád nedokázala uvěřit.
„Nevěřím ti. To prostě nejde.“
„Proč by to nešlo?“ Chtěla jsem mu odpovědět, ale on mi to nedovolil.
„Slyšela jsi někdy o otisku?“
„Otisk? Co to je?“ Chvíli se na mě díval a pak pronesl slova, která navždy změnila můj život.
„Ani láska na první pohled to nedokáže vystihnout. Jsi můj důvod existence. Je to jako kdybych z celé planety viděl jen tebe. Jsi krásnější než vodopády, lesy, hory, korály a já nevím co všechno ještě.“
„Ty, ty ses do někoho otiskl?“ zdrceně si povzdechl.
„Vždyť ti to celou dobu naznačuju! Ano, otiskl jsem se do tebe!“ zvolal na celý les a já se v tu chvíli bála, aby nás nikdo nenašel. Najednou mi bylo úplně jedno, kdo nás najde.
„Taky tě miluju!“ zvolala jsem a chtěla ho políbit. Jenže mi někdo zabránil. Ten někdo byl můj táta.
„To snad ne! Ty už mě nenecháš ani políbit holku, do které jsem se otiskl! Nejdříve Bella a pak-“ umlčela jsem ho.
„Počkej! Ty jsi zamilovaný do mé mámy? Jsi do ní také otisknutý?“ To už tady byla i máma.
„Renesmé, pojď se mnou a já ti to vysvětlím! Hlavně se na Jacoba nezlob!“ Jak bych se na něj dokázala zlobit? Vždyť ho miluju! Máma mě vzala za ruku a vedla mě domů. Já jsem cestou brečela.
Opravdu mi to vysvětlila a nám s Jacobem už nic nebránilo. No vlastně lhala bych – můj táta byl skoro všude. Doufám, že někdy už konečně usoudí, že jsem dost stará na trvalý vztah.
Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Otisk? Co to znamená?:
trošku uponáhlané, ale námet dobrý.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!