Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Osudová volba

Povídka se odehrává před svatbou Edwarda a Belly. Bella má pochybnosti o správnosti svého rozhodnutí, a tak je pro ni její odpověď skoro stejně překvapující, jako pro ostatní. Vezme si nakonec Edwarda, nebo ne?

Sobota

Zase jsem nespala. Moje ponocování bylo na mém obličeji už opravdu znát. Docela jsem se lekla, když na mou tvář dopadl ranní svit a já se zadívala do zrcadla na protější straně. Propadlé oči, černé kruhy, vrásčité čelo. To byl výsledek nočního bádání nad otázkou mojí budoucnosti. Bohužel, odpověď jsem dosud neměla. Byla jsem však dohodnutá, že přijedu v devět ke Cullenovým, abychom doladili otázky týkající se svatby. Zase otázky. No nic, vstala jsem, hodila na sebe první triko a džíny, které jsem v pokoji uviděla, a odešla k náklaďáčku. U Cullenových jsem byla během chvíle, aspoň mi to tak přišlo.

„Ahoj Bello,“ zdravili mě všichni kromě Rosalie a kupodivu i Alice. Ta si mne hned pod záminkou svatebních šatů odvedla stranou, aniž jsem stačila cokoliv říci.

„Bello, vím, o čem přemýšlíš. Myslím, že si o tom musíme promluvit. Mám k tomu co říct. Setkáme se ve dvě v restauraci Burnt,“ řekla ne zrovna přátelsky, ale chápavě Alice.

Stále jsem jako přimražená. Ona to ví. To mě mohlo napadnout. Vždyť ona vidí budoucnost. Věděla jsem, že do doby, než si o celé záležitosti promluvím s Alicí, o tom nesmím s nikým mluvit. V jednu hodinu se Alice zvedla, popadla mne, vesele se na rodinu usmála a omluvila se, že musíme něco zařídit. V restauraci jsem si objednala smažené kuře a poslouchala přitom, co říká Alice.

„Bello, to že uvažuješ, co by kdyby, je skvělé, ale nerada bych, abys Edwardovi ublížila. Vím, že takovou mne neznáš, ale když jde o rodinu, jsem vždycky s nimi. Jednej prosím s Edwardem na rovinu, ale měj na paměti, že se do tebe opravdu zamiloval,“ sdělila mi celkem příkře.

„Já vím, ale musela jsem zvážit své rozhodnutí ze všech stran, znovu jsem si přehrála to, co mi řekla Rosalie a teď vidím, že ona má také pravdu. Já nevím, jestli bych byla šťastná s Edwardem, ale bez dětí. Je to těžké rozhodnutí,“ koktala jsem úplné nesmysly, které jsem ani říct nechtěla.

„No, teď když znáš můj názor, vyrazíme na nákupy!“ Alice se rozveselila a byla najednou jako dřív.

Vůbec jsem ji nepoznávala, byla najednou tak strohá. Bránila svou rodinu, byla tak komisní. Poté mě překvapil ten náladový skok – nejdřív byla celkem rozčilená, teď zase veselá a chtěla nakupovat, jako kdyby mě nyní vlastně nedonutila si Edwarda vzít.

Do domu Cullenových jsem se ten den už nevrátila. Alice to pochopila a Edwardovi řekla, že mě bolí hlava a chci být sama. Teď jsem si už nebyla jistá ničím. Ať jsem přemýšlela, o čem jsem chtěla, nakonec jsem se vždy vrátila k tomu, zda si Edwarda vzít a stát se upírkou, nebo se radši později provdat za normálního smrtelníka a mít děti. I Charlie si všiml, že jsem pořád smutná a určitě už počítal dny, které zbývaly do svatby, protože si myslel, že jsem nervózní z toho, aby bylo všechno perfektní.

Pondělí

Bylo pozdě odpoledne, 14 dní před svatbou. Rozhodla jsem se – Edwarda si vezmu. Čekala jsem, že mi spadne kámen ze srdce, že budu veselá, že budu nakonec ráda, jak jsem se rozhodla, ale žádný z těchto pocitů se nedostavoval. Řekla jsem si, že musím zajít za Alicí, a tak jsem vzala náklaďáček a jela do domu Cullenových. Dům byl však prázdný a až na Edwarda tam nikdo nebyl.

„Ahoj lásko,“ pozdravil mě a jal se mě políbit. Ucukla jsem.

„Co se děje, Bello? Zdáš se mi delší dobu nějaká nesvá…“

Do hlavy jsem si namlátila, že si ho prostě musím vzít. Když jsem si vzpomněla na Alici a její slova, bylo mi ještě hůř, a tak jsem na to nic určitého neřekla.

„Ale, jen jsem nějaká nervózní ze svatby, a tak. Aby se všechno povedlo. Alice tu není? Potřebovala bych s ní mluvit.“

„Ne, s celou rodinou odjeli na lov. Je to sotva hodinka. Najednou dostala žízeň,“ řekl skálopevně a vůbec nepochyboval, že to tak opravdu bylo.

Svatební den

Ucítila jsem letmý dotek na tváři. Potom jsem slyšela šustění látky a nakonec Alicin hlas. Vesele se smála a připravovala mi šaty. Celá rozlámaná jsem vstala z postele. Vypadala jsem naprosto příšerně, což hned konstatovala také Alice.

„Tak, teď tě dáme do gala, princezničko!“ pravila nadšeně.

Čekala jsem, že během toho, co mě bude líčit a česat se ještě zmíní o tom, co mi tehdy řekla v restauraci Burnt, že mi to nějak vysvětlí, nebo řekne něco v tom smyslu, že stejně ví, že vše dobře dopadne, ale nic takového neřekla.

Ani jsem se nenadála a už jsme byli v jejich domě. V domě, který se brzo stane i mým domovem. Charlie to přijal skvěle, nakonec se svatby nemohl dočkat, protože chtěl, abych už nebyla tak nervózní. Edward byl už připraven, úplně zářil. Velmi mu to slušelo, políbil mě, pak se ještě pozdravil s několika hosty a obřad mohl začít.

Obřad

Cítila jsem se stísněně. Něco mi říkalo, že to nemám dělat, ale já si vzpomněla, komu všemu bych ublížila, kdybych řekla ne. Z mých myšlenek mě vytrhl kněz, který začal s obřadem.

„Sešli jsme se zde, abychom spojili životy slečny Isabelly Swanové a pana Edwarda Cullena v jeden. Táži se Vás, Edwarde Cullene, zda si dobrovolně berete zde přítomnou Isabellu Swanovou za svou právoplatnou manželku?“

Edward odpověděl rychle bez rozmýšlení: „Ano, beru.“ Neodolatelně se usmál.

„Teď se ptám Vás, slečno Isabello Swanová, berete si dobrovolně pana Edwarda Cullena za svého právoplatného manžela?“

Vzduch prořízlo ticho. Všichni očekávali mé ano, ano, které bude řečeno snad ještě rychleji, než to Edwardovo. Zejména moje matka Reneé na to čekala. Ale já jsem najednou nemohla promluvit. Slyšela jsem, jak se Alice tiše rozeštkala. Hlas, který byl uvnitř mě, a který mě už předtím zrazoval, se znovu ozval. Cítila jsem pohledy všech přítomných. Edward se ke mně otočil. Uviděla jsem jeho zlaté oči a úsměv, který pomalu přecházel v nejistý úšklebek. Hleděl na mě tázavě, měla jsem skoro pocit, jako by se měl každou chvíli rozbrečet. Najednou se mi uvolnil hlas.

Věděla jsem, co musím dělat.

„Ne,“ řekla jsem a cítila udivené pohledy za svými zády. Vzduchem prolétlo cosi, co znělo jako skřek, pláč a zavrčení v jednom. Alice.

Vzala jsem Edwarda za ruku a odtáhla ho kousek stranou. Málem spadl, když jsem do něj strčila. Byl velmi překvapený. Moc jsem mu ublížila.

„Promiň, Edwarde, ale já si tě vzít nemůžu. Nebyli bychom šťastní. Vím, že Rosalie měla pravdu. Já mám možnost volby a už vůči ní by bylo necitlivé, kdybych se stala upírkou. Ona tu možnost neměla. Věřím, že kdyby mohla žít svůj smrtelný život, prožila by ho šťastně a nelitovala by jediného dne. Takhle se ale jenom trápí a nemá mě ráda jen kvůli tomu, že si myslí, že jsem hloupá, když se chci stát upírkou. A má pravdu – byla bych hloupá. Byla bych hloupá, kdybych se vzdala všech svých možností. I kdybych se neproměnila, nemohla bych mít nikdy to, po čem touží i Rosalie, a podvést tě, to by moje svědomí neuneslo. Promiň,“ řekla jsem.

Edward stál bez hnutí na místě. Nepohnul se, nedýchal. Najednou jsem přesně věděla, co dělat. I přesto, že Edwarda hluboce miluji, musím co nejrychleji pryč. Pryč z jejich domu, z Forks. Co nejdál odsud. Vím, že Edward se s tím bude dlouho vyrovnávat, ale jednou to přebolí. Věřím, že on najde svou pravou lásku a bude šťastný. Navěky šťastný.

Autor: Vesna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová volba:

Přidat komentář:

Nick:

Text: